19 C 201/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Štěpánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení , anonymizována dvě slova adresa o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% p.a. od 1. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 45 738 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že žalovaná je výlučným vlastníkem parcely p. č. [číslo], nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí]. Součástí pozemku je novostavba, která není dosud zkolaudována. Účastnící spolu byli ve vtahu druh a družka a plánovali společné soužití. Žalovaná si za tímto účelem zajistila stavební povolení k realizaci novostavby. Stavební práce byly souhrnně financovány z výlučných prostředků žalobce na základě faktury [číslo] (dále také jen„ Faktura“). Tuto fakturu žalobce uhradil dne 1. 7. 2015. Účastníci v červnu roku 2017 ukončili vzájemný vztah, když žalobce se z uvedené novostavby odstěhoval se všemi svými věcmi. Žalobci tak vznikl s ohledem na platnou judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1384/2017 nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované tím, že žalobci nevyrovnala jím zaplacené práce na stavbě, kterou žalovaná nadále vlastní a využívá. Protože žalovaná i přes osobní intervence žalovaného uvedenou částku neuhradila, zaslal žalobce žalované dne 29. 5. 2019 předžalobní výzvu a následně dne 6.6.2019 podal u Okresního soudu v Liberci žalobu.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná uvedla, že není pravdou, že by se žalobcem plánovali sdílet společnou domácnost. K tomu žalovaná dále uvedla, že spolu měli vztah v roce 2013, kdy začali žít ve společné domácnosti, ale po třech nebo čtyřech měsících se žalovaný vrátil ke své bývalé partnerce. V roce 2014 svůj vztah obnovili, žili však odděleně, každý ve své domácnosti. Žalobkyně měla i jiné partnery a žalobce nadále žil ve společné domácnosti se svojí předchozí přítelkyní. V roce 2017 žalobce a žalovaná znovu zkusili žít ve společné domácnosti, ale po krátké době vztah definitivně skončil. Žalovaná dále uvedla, že není pravdou, že by se jednalo fakticky o náklady na počáteční realizace celého díla novostavby rodinného domu žalované, neboť tyto náklady si žalovaná financovala ze svých prostředků, resp. z finančních prostředků získaných na základě úvěrových smluv. Žalovaná uvedla, že před zasláním předžalobní upomínky u ní žalobce neuplatňoval nárok na zaplacení žalované částky. Žalovaná uvedla, že mezi účastníky nikdy nebyla uzavřena žádná smlouva, a to ani ústní ani písemná, na základě které by žalobce měl něco plnit za žalovanou nebo v její prospěch. V době poskytnutí plnění ani splatnosti Faktury spolu žalobce a žalovaná nežili ve společné domácnosti, ani spolu neplánovali společnou domácnost, harmonickou rodiny ani děti. Žalovaná uvedla, že pokud nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo, není povinna bezdůvodné obohacení vracet s ohledem na ustanovení § 2997 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, neboť Faktura byla splatná dne 3. 7. 2015 a uhrazena byla dne 1. 7. 2015. Před podáním žaloby tak uplynula tříletá promlčecí lhůta. Žalovaná uvedla, že žalobce v době splatnosti věděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

3. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení nedošlo, neboť bezdůvodné obohacení vzniklo až ukončením vzájemného vztahu v létě roku 2017.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato zjištění:

5. Z internetového výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], zaspaného na [list vlastnictví].

6. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že [právnická osoba] vystavila žalobci dne 24. 6. 2015 fakturu za provedené stavební práce a dodávky na stavu„ RD [anonymizováno]“ na částku 1 000 000 Kč včetně DPH. Faktura byla splatná dne 3. 7. 2015. Faktura obsahuje podrobný soupis provedených prací a dodávek včetně jednotkových cen.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 1 000 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Písemnost byla odeslána žalované dne 29. 5. 2019.

8. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 53 C 169/2018 bylo zjištěno, že u Okresního soudu v Liberci bylo vedeno řízení mezi žalobcem [právnická osoba] a žalovanou [celé jméno žalované]. Předmětem sporu byla částka 1 190 897 Kč, jež představovala cenu stavebních prací, které [právnická osoba] provedla na stavbě rodinného domu na pozemku žalované. [právnická osoba] se uvedené částky domáhala nejprve z titul smlouvy o dílo a následně z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a to s odkazem na ustanovení § 2997 o. z. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Lanem, pobočky v Liberci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 30 Co 1/2020-194 byl rozsudek okresního soudu potvrzen.

9. Ze spisu sp. zn. 53 C 169/2018 bylo dále z protokolu o jednání ze dne 17. 7. 2019 zjištěno, že žalobce v účastnické výpovědi, kterou poskytl v pozici jednatele společnosti [právnická osoba] uvedl, že se s žalovanou poznal přibližně v roce 2013. Žalovaná měla už v té době koupený pozemek p.č. [číslo] v k.ú. [obec], za který zaplatila částku 2 500 000 Kč. Žalobce měl se žalovanou tajný milenecký vztah. Někdy koncem roku 2013 mu žalovaná řekla, že by ráda na tomto pozemku postavila rodinný dům. Žalobce souhlasil s tím, že pro žalovanou dům postaví, prostřednictvím své firmy [právnická osoba] Nebyli dohodnuti na tom, že by se jednatel žalobce nebo žalobce měl stát spoluvlastníkem předmětného domu. Žádná ústní ani písemná dohoda uzavřena nebyla. Žalobce věděl, že pozemek je ve vlastnictví žalované a že do jejího vlastnictví připadne i dům postavený na tomto pozemku. Měli se žalovanou v té době důvěrný intimní vztah a plánovali, že spolu založí rodinu. V případě, že by to takto dále skutečně probíhalo, by jednatel žalobce zaplacení nákladů na stavbu domu nepožadoval. Protože žalovaná vztah v létě roku 2017 ukončila, nezbývá než požadovat vrácení vynaložených prostředků. Veškeré práce a záležitosti prováděné žalující společností řešil jednatel žalobce. S„ svojí firmou“ žádnou smlouvu neuzavíral. Bral to tak, že si staví dům pro sebe a žalovanou pro jejich další společný život. Firma vykonávala práce pro něj, on všechno řídil a zajišťoval. Právní titul či smlouvu neřešil. Pokud by byly nějaké problémy, např. s kvalitou prací, tak by to vyřešil sám z pozice jednatele firmy. Oficiální cestou by se reklamace neřešily.

10. Ze spisu sp. zn. 53 C 169/2018 bylo dále z protokolu o jednání ze dne 17. 7. 2019 zjištěno, že žalovaná v účastnické výpovědi uvedla, že se s žalobcem seznámili přibližně v květnu 2013. Od srpna nebo září 2013 spolu začali žít ve společné domácnosti, ale skončilo to asi po třech nebo čtyřech měsících, kdy se jednatel žalobce vrátil ke své původní partnerce. Žalovaná z toho byla dost zklamaná, protože kvůli němu ukončila hezký deset let trvající vztah. Proto také žalovaná následně trvalý vztah neměla a vystřídala několik partnerů. Občas se také scházeli s jednatele žalobce. Ve společné domácnosti znovu začali žít na naléhání jednatele žalobce až v lednu 2017, od dubna ale začaly znovu problémy, hádali se, žalobce ji obviňoval z nevěry, vyčítal jí, že je dlouho v práci apod. Proto žalované nezbylo než v létě 2017 vztah ukončit. Předmětný pozemek měla žalovaná koupený ještě předtím, než se s jednatele žalobce seznámili. Koupě pozemku byla financována z hypotečního úvěru. Stejně tak jako část stavebních prací na předmětném domě. Na začátku vztahu (do října 2013) žalovaná a jednatel žalobce plánovali společnou budoucnost, byli oba zamilovaní. O to větší bylo pro žalovanou zklamání, když se jednatel žalobce v říjnu 2013 vrátil ke své původní partnerce, se kterou předtím žil dvacet let. Poté, co spolu obnovili milenecký vztah začátkem roku 2014, už žalovaná jejich vztah nebrala tak vážně a měla i jiné partnery, stejně jako pan [celé jméno žalobce] žil se svou předchozí přítelkyní. Jednatel žalobce žalovanou občas navštěvoval a nabízel se, že jí se vším pomůže, také se nabízel, že zajistí vše potřebné kolem domu a že vše zaplatí. Celou dobu říkal, že po žalované nebude nic chtít. Žalovaná jej opakovaně upozorňovala, že nemá prostředky, aby se s ním případně vyrovnala. Jednatel žalobce nato vždycky říkal, že po žalované nic chtít nebude.

11. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] pro nadbytečnost, neboť má skutkový stav dostatečně prokázaný provedenými důkazy.

12. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k těmto skutkovým a právním závěrům:

13. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná je výlučným vlastníkem parcely p. č. [číslo], nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí], jejíž součástí je dosud nezkolaudovaná stavba. Dále není sporu o tom, že částka 1 000 000 Kč vyúčtovaná fakturou [číslo] byla žalovaným uhrazena dne 1. 7. 2015.

14. Žalobce a žalovaná spolu měli intimní vztah, nevedli však společnou domácnost ani partnerské soužití, žalobce žil s jinou partnerkou. Žalobce financoval stavbu rodinného domu na pozemku žalované, a to souhrnně na základě faktury [číslo] splatné dne 3. 7. 2015, kterou uhradil dne 1.7.2015. V roce 2017 spolu účastníci krátce sdíleli společnou domácnost, ale po několika měsících vztah ukončili.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ustanovení § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

18. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 tohoto ustanovení majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

19. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

20. Podle ustanovení § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle komentářové literatury se za bezdůvodné obohacení pokládá stav, ve kterém došlo k rozšíření majetkové sféry konkrétní osoby, nebo kdy se její majetková sféra nezmenšila, ač se zmenšit měla (ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081) . 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014. Komentář k § 2991). V projednávané věci došlo k obohacení žalované investicí žalobce do majetku žalované, když žalobce zaplatil [právnická osoba] stavební práce a dodávky provedené na stavbě rodinného domu patřícího žalované částku 1 000 000 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo]. Tato skutečnost byla prokázána uvedenu fakturou a výpovědí účastníků obsaženou ve spise sp. zn. 53 C 169/2018. Mezi účastníky je nesporné, že mezi nimi nebyla uzavřena žádná písemná ani ústní smlouva. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v době, kdy stavba domu probíhala, věděl, že pozemek je ve vlastnictví žalované a že do jejího vlastnictví připadne i dům postavený na tomto pozemku. Žádná smlouva nebyla uzavřena ani mezi žalovanou a [právnická osoba], která stavební práce prováděla.

22. V době, kdy byly vyúčtované práce provedeny a faktura vystavena a zaplacena, udržovali účastnící intimní vztah. Z účastnické výpovědi žalované však bylo zjištěno, že žalobce žil v té době se svou předchozí přítelkyní a ona měl také jiné partnery. Účastníci tak neměli společnou domácnost, ani nevedli partnerské soužití. Účastníci v době, kdy probíhaly stavební práce, ani neplánovali, že by v budoucnosti žili ve společné domácnosti a dům užívali společně. Pouhý intimní vztah, aniž by spolu partneři žili ve společné domácnosti, nepředstavuje právní důvod k plnění spočívajícím ve financování stavby domu žalované ze strany žalobce.

23. Z výše uvedeného vyplývá, že provedením stavebních prací vzniklo podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z na straně žalované bezdůvodné obohacení spočívající v rozšíření majetkové sféry žalované. Podle odst. 1 tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor obohatila. Ustanovení § 2997 odst. o. z. však ve své druhé větě upravuje situaci, kdy osoba, která plnila si byla vědoma, že není povinna plnit. Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit, jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017. V projednávané věci je zřejmé, že žalobce si byl vědom, že stavbu domu žalované financuje, aniž by k tomu byl povinen. Protože účastníci v době plnění nevedli společnou domácnost ani neplánovali spolu v budoucnu žít, nelze plnění žalobce hodnotit jako plnění z důvodu, který odpadl. Žalobce si byl v době plnění vědom, že zde není právní důvod, pro který by byl povinen plnit. Tato skutečnost vyplývá jak z výpovědi žalované, tak z výpovědi žalobce učiněné v jednání konaném v rámci řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 53 C 169/2018, kdy žalobce uvedl, že právní titul či smlouvu, na základě které by poskytoval plnění, neřešil.

24. Soud se proto v tomto ohledu ztotožnil s tvrzením žalované, že pokud došlo k bezdůvodnému obohacení, není žalovaná povinna jej vracet, neboť žalobce plnil s vědomím, že k tomu není vázán žádným závazkem, a dospěl k závěru, že je třeba aplikovat ustanovení § 2997 odst. 1 o. z. Žalobce tedy nemá právo požadovat vrácení toho, co plnil, a již z tohoto důvodu je namístě žalobu zamítnout.

25. Soud se dále zabýval námitkou promlčení vznesené žalovanou. Problematiku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení je upravena ustanovení § 621 o. z. Podle tohoto ustanovení mezi okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty patří vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Občanský zákoník neobsahuje speciální úpravu délky promlčecí lhůty, uplatní se proto obecná úprav délky promlčecí doby obsažená v ustanovení § 629 odst. 1 o. z., tedy 3 roky.

26. Dle žalobce k bezdůvodnému obohacení došlo okamžikem ukončení vztahu mezi účastníky v létě roku 2017. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobce a žalovaná spolu v době, kdy by proveden stavební práce financované žalovaným, netvořili ani neplánovali společnou domácnost a žalobce žil s jinou partnerkou. Soud proto, jak je uvedeno výše konstatoval, že žalobce financoval stavbu domu ve vlastnictví žalované, aniž by zde byl právní důvod, který by ho k tomu zavazoval. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo již provedením stavebních prací, nikoli až definitivním ukončením vztahu, jak tvrdí žalobce. Žalobce si přitom byl vědom, že zde není právní důvod, který by ho zavazoval k poskytnutí plnění, a došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Žalobce zároveň věděl, že osobou povinnou bezdůvodné obohacení je žalovaná, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce věděl, že žalovaná je vlastníkem pozemku a stane se i vlastníkem stavby.

27. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce uhradil částku 1 000 000 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo] dne 1. 7. 2015. Žalovaný se o skutečnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděl nejpozději v okamžik uhrazení této faktury tedy dne 1. 7. 2015. Žaloba byla v projednávané věci podána dne 6. 6. 2019, tedy až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Soud proto námitku promlčení vznesenou žalovanou vyhodnotil jako důvodnou.

28. Na základě výše uvedeného soud žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 738 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 12 300 Kč za každý ze tří úkonů, a to příprava a převzetí zastoupení, porada s klientem dne 4. 1. 2021 a účast na jednání soudu dne 13. 1. 2021, tak jak vyplývají z ustanovení § 11 odst.1 a.t., tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč ve smyslu ustanovení § 13 odst.3 a.t. a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 7 938 Kč, které je právní zástupce žalobce registrovaným plátcem.

30. O lhůtě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.