19 C 209/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Štěpánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobce byla prostřednictvím internetu dne , datum, mezi jeho právním předchůdcem společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v původní výši , částka, , kdy žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný provedl registraci zadáním osobních údajů, telefonního čísla, emailové adresy, číslem osobního dokladu, na webových stránkách předchůdce žalobce , Anonymizováno, kde se současně seznámil s obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný úvěr v uvedené výši čerpal, a to bankovním převodem na účet č. , č. účtu, , avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši , částka, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, a to i formou předžalobní upomínky odeslané dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný dlužnou částku žalobci do dnešního dne neuhradil.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Mezi předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník. Podle této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, převodem na účet žalovaného částku , částka, , , částka, , , částka, , dne , datum, částku , částka, , , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , , částka, , , částka, a , částka, , tj. celkem , částka, , což bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný ničeho neuhradil, byl proto upomínán. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku. O odeslání upomínky žalovanému dne , datum, svědčí poštovní podací lístek. Žalovaný ničeho neuhradil.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.

6. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

7. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ či „o.z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal.

8. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

10. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.