19 C 329/2019

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Štěpánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem: -) stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa], rodinný dům, [jméno] v [anonymizováno], -) stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, -) pozemkové parcely [číslo] trvalý travní porost, -) pozemkové parcely [číslo] trvalý travní porost, -) pozemkové parcely [číslo] zahrada, -) pozemkové parcely [číslo] zahrada, -) pozemkové parcely [číslo] zahrada, -) pozemkové parcely [číslo] zahrada, zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] v [anonymizováno], část [územní celek], [územní celek], okres [okres] [list vlastnictví].

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 51 039 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa], rodinný dům, [jméno] v [anonymizováno], stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, pozemkové parcely [číslo] trvalý travní porost, pozemkové parcely [číslo] trvalý travní porost, pozemkové parcely [číslo] zahrada, pozemkové parcely [číslo] zahrada, pozemkové parcely [číslo] zahrada, pozemkové parcely [číslo] zahrada, zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] v [anonymizováno], část [územní celek], [územní celek], okres [okres] [list vlastnictví] (dále jen„ předmětné nemovité věci“). Žalobu odůvodnil tím, že se stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí na základě rozhodnutí o dědictví č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], a na základě kupní smlouvy ze dne [datum], jejíž právní účinky vznikly dnem [datum]. Dne 30. 4. 2001 uzavřel žalobce se žalovanou darovací smlouvu, kterou měl v úmyslu převést do jejího vlastnictví polovinu ve vztahu k celku předmětných nemovitých věcí. V době uzavření smlouvy spolu účastníci žili v družském vztahu, krátce po uzavření smlouvy došlo ke zhoršení vzájemných vztahů do té míry, že by jednání žalované samo o sobě bylo důvodem k odvolání daru. Účastnící se proto dohodli na zániku účinků darovací smlouvy, podepsali písemnou dohodu a darovací smlouvu měli roztrhat. Žalovaná však takto nepostupovala a po více než 18 letech podala návrh na vklad vlastnického práva, ačkoli účinky této smlouvy zanikly. Žalobce se o podání návrhu na vklad dozvěděl až doručením listiny [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] v [obec] vyhotovené dne [datum], v níž byl žalobce informován o vyznačení plomby. Pro případ, že by se žalobci nepodařilo prokázat existenci písemné dohody o zrušení darovací smlouvy, žalobce dále uvedl, že ideální polovinu ve vztahu celku předmětných nemovitých věcí by musel od žalované nabýt zpět na základě vydržení. Žalobce držel předmětné nemovitosti jako vlastník v dobré víře, udržuje je, obhospodařuje, plní daňové povinnosti a zatěžuje je zástavním právem. Žalobce takto předmětné nemovité věci drží minimálně od roku [rok] dosud.

2. Žalobce je dále přesvědčen, že je zdán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť vzhledem k tomu, že žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník jedné poloviny ve vztahu k celku nemovitých věcí, je žalobce v nejistotě, aby žalovaná svůj podíl nepřevedla na třetí osobu. Žalobce dále uvedl, že se žalovanou mají společné děti a v minulosti se často vídávali. Žalovaná nikdy nevznesla žádnou námitku nebo připomínku svědčící o tom, že je vlastníkem jedné poloviny ve vztahu k celku předmětných nemovitých věcí.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila sporným tvrzení žalobce o existenci dohody, jíž mělo dojít ke zrušení darovací smlouvy. Uvedla, že tuto dohodu se žalobcem nikdy neuzavřela a ani se s ním nedohodla, že darovací smlouvu roztrhá. Žalovaná má za to, že darovací smlouva, na jejímž základě bylo zavkladováno její vlastnické právo do katastru nemovitostí, nezanikla. Žalovaná nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem okamžikem vkladu do katastru nemovitostí, a to zpětně ke dni podání návrhu na vklad. Žalovaná si je vědoma toho, že podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí po uplynutí 18 let od podpisu smlouvy není typický postup, nicméně není v rozporu s právním řádem, neboť žádný právní předpis nestanoví lhůtu pro podání tohoto návrhu. Žalovaná učinila nesporným, že od roku [rok] neuhradila jakékoliv částky na provoz, údržbu, či rekonstrukci předmětných nemovitých věcí, ani vůči žalobci jakkoliv neprojevila vůli vykonávat svá práva plynoucí ze spoluvlastnictví předmětných nemovitostí.

4. Při jednání před soudem žalobce uvedl, že žalovaná opustila společnou domácnost, resp. předmětné nemovitosti v roce [rok]. Žalobce hradil výživné na děti do roku [rok], kdy jeho vyživovací povinnost skončila. Žalobce žil v předmětných nemovitostech od roku [rok] se svou manželkou [jméno] [příjmení] a společně do předmětných nemovitých věcí investovali. V roce [rok] či [rok] převedl na základě kupní smlouvy část předmětných nemovitostí na svou stávající manželku, ale z formálních důvodů tato smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí. Následně došlo k uzavření sňatku mezi žalobcem a jeho stávající manželkou a ti se dohodli, nemovité věci převádět nebudou. Skutečnost, že žalobce s předmětnými nemovitostmi takto nakládal, dle něho svědčí o dobré víře, že byl jejich vlastníkem. Žalobce dále uvedl, že žalovaná návrh na vklad vlastnického práva podala z důvodu sporu účastníků týkajícího se výživného na jejich dceru. <b>5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato zjištění:</b> Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že se s žalobcem se seznámila v roce [rok]. Žalobce dlouhodobě bydlel v předmětném domě, který nebyl v dobrém stavu. Rozhodli se proto dům částečně opravit, k čemuž použili částečně své úspory a také si vzali hypoteční úvěr. Svědkyně se do domu nastěhovala po provedení oprav v roce [rok] a od té doby tam bydlí se žalobcem společně a společně také hradí platby na jeho provoz, údržbu a opravy. V říjnu roku [rok] uzavřeli manželství. Svědkyně se po celou dobu domnívala, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Se žalovanou se svědkyně osobně zná, nevěděla, že by měla mít nějaký nárok na předmětné nemovité věci. O existenci darovací smlouvy se dozvěděla až z listin doručených katastrálním úřadem v červnu roku [rok]. Po předložení darovací smlouvy svědkyně uvedla, že se jedná o smlouvu, kterou jim zaslal katastrální úřad. O darovací smlouvě spolu se žalobcem nikdy nemluvili, když to svědkyně zjistila, žalobce říkal, že darovací smlouva byla zrušena. S žalovanou se svědkyně vídala často, neboť je navštěvovaly dcery žalobce a žalované a žalovaná jezdila na návštěvy k sousedům. Žalovaná nikdy neprojevovala zájem o dům. O problémech ze strany žalované se svědkyně dozvěděla, když dcera žalobci napsala SMS, ve které mu v podstatě vyhrožovala pro případ, že jí nedoplatí výživné, na které podle žalobce nemá nárok. Žalobce a svědkyně vynaložili na opravy domu značné prostředky, které si z velké části zajistili prostřednictvím úvěrů. V roce [rok] žalobce svědkyni prodal za kupní cenu ve výši [částka] dva z pozemků u domu. Smlouva nebyla z formálních důvodů vložena do katastru nemovitostí, nechali to tak být a pozemky převedeny nebyly. Kupní smlouvu si sepsali sami, nikdo jim s tím nepomáhal.

6. Výslechem svědka [jméno] [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že je synovcem žalobce, se žalovanou se nevídá od jejího rozchodu se žalobcem před [anonymizováno] lety. Svědek ví, že mezi účastníky byla v minulosti uzavřena darovací smlouva, na základě které měl žalobce převést na žalovanou podíl na domě a přilehlých pozemcích. Když se žalobce a žalovaná rozcházeli, rodina řešila, že by darování mělo být zrušeno, trápilo to především dědečka. Asi v roce [rok] se sešli žalobce, svědek a dědeček u dědečka doma a žalobce ručně sepsal a podepsal dohodu o zrušení darovací smlouvy. S obsahem dohody žalobci pomáhal děda. Svědek si konkrétně nevzpomíná, jaký byl její obsah, ale psalo se tam o tom, že se ruší darovací smlouva mezi žalobcem a žalovanou. Po týdnu mu dědeček ukázal dohodu, která byla podepsaná i na straně žalované. Dohoda byla sepsána na papír formátu A4, podpisy byly asi 3 cm pod textem. Na dohodě byli podepsání pouze žalobce a žalovaná, svědci dohodu nepodepisovali. Dohoda byla sepsána ve dvou vyhotoveních, svědek viděl obě vyhotovení s podpisem žalobce i žalované. Původní darovací smlouvu svědek nikdy neviděl. Žalobce nikdy neříkal, že by byl s darovací smlouvou problém, až v roce [rok] mu řekl, že má problém s domem. Svědek se v době zrušení smlouvy stýkal se žalobcem a se svým dědou pravidelně, byli sousedi. Svědek se s žalobcem stýká i v současnosti.

7. Žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že darovací smlouvu uzavřel, protože měl syna z předchozího manželství a žalovaná měla obavy, že kdyby se s žalobcem něco stalo, neměla by žádný právní nárok na předmětné nemovité věci. Vztahy mezi žalobcem a žalovanou již nebyly ideální, ale k uzavření smlouvy došlo především kvůli dcerám účastníků. Předchozí manželství žalobce bylo rozvedeno v roce [rok] a s bývalou manželkou byli vypořádáni. Po uzavření předmětné smlouvy došlo ke zhoršení vztahu mezi účastníky, když se žalobce dozvěděl, že za žalovanou chodí jiní muži. Otec na něj proto naléhal, aby vyřešil záležitost s darovací smlouvou. Nakonec byla sepsána dohoda o zrušení darovací smlouvy. Žalobce tyto dohody podepsal při jejich sepsání u svého otce. Dohoda byla sepsána ve dvou vyhotoveních. Žalovaná dohody podepsala doma téhož večera. Obě vyhotovení žalobce následně odnesl ukázat svému otci, jehož situace znepokojovala. Obě dohody si téhož večera odnesl domů, otec je v držení neměl. Se žalovanou se dohodli, že darovací smlouvy roztrhají, žalobce tak učinil. Každý si ponechal jedno vyhotovení dohody, žalobce jej založil do šuplíku a v průběhu let se ztratilo, stejně jako např. rodný list žalobce. Žalobce měl záležitost za vyřízenou, až do doby, kdy přestal dceři [jméno] platit výživné, neboť zjistil, že již ukončila studium. Poté mu dcera poslala SMS, ve které napsala, že pokud jí nedoplatí výživné, najde doma všechny papíry, co má mamka (žalovaná) u sebe. Asi po dvou týdnech přišlo z katastrálního úřadu oznámení o návrhu na vklad darovací smlouvy. Žalobce jel okamžitě s manželkou na katastrální úřad, kde jim návrh na vklad a smlouvu ukázali. Žalovaná odešla ze společné domácnosti v březnu [rok], kdy se bez konkrétního varování odstěhovala do vedlejší vesnice. Od té doby navštívila předmětný dům dvakrát nebo třikrát. Nikdy neprojevovala o předmětné nemovité věci žádný zájem, ani nedala najevo, že by k nim měla jakýkoli nárok. Že dohoda o zrušení darovací smlouvy zmizela, žalobce zjistil v roce [rok], do té doby jí nehledal, neboť ji nepotřeboval. Žalobce se domnívá, že žalovaná podala návrh na vklad darovací smlouvy v důsledku sporu ohledně výživného na dceru, zřejmě se jedná o pomstu. Sporné výživné dcera nijak neuplatnila, žalobce výživné nedoplácel, už o tom s ní nemluvil. Kupní smlouvy za [částka] žalobce s manželkou uzavřel proto, že ručila za úvěry na opravy nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce. Žalobce neměl v roce [rok] problém s alkoholem, pivo si občas dá, ale má to pod kontrolou, nikdy nebyl pod vlivem alkoholu agresivní vůči žalované či dětem. Dle žalobce není pravdou, že by jeho otec vyžadoval náročnou péči, nádor na mozku mu zjistili v roce [rok] a krátce na to zemřel. Otec žalobce měl se žalovanou dobré vztahy do doby, než zjistil, že za ní v noci chodí jiní muži, když žalobce není doma, což žalobci ihned řekl. Otec poté navštěvoval žalovanou v [anonymizováno], kde žila, pravděpodobně proto, aby viděl vnučky. Dohoda obsahovala text uvedený v žalobě, možná ještě další text. Dále tam bylo datum a podpisy. Označení stran bylo v podpisové části. Také tam bylo napsáno, že důvodem zrušení darovací smlouvy je rozchod žalobce a žalované. Dohodu žalobce založil mezi jiné dokumenty, např. úvěrové smlouvy.

8. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce je její švagr, je manželkou jeho staršího bratra. Jsou spolu od roku [rok], manželství uzavřeli v roce [rok]. Její manžel bydlel ve vedlejším domě. Svědkyně začala za svým manželem jezdit v roce [rok], kdy se poprvé setkala se žalovanou. Ta žila se žalobcem až do léta roku [rok], kdy odešla z důvodu neshod mezi ní a žalobcem. V době, kdy se žalovaná odstěhovala, svědkyně částečně převzala její péči o dědečka. Od otce svého manžela věděla, že mezi žalobcem a žalovanou jsou velké neshody, především ohledně peněz. Když se žalobce opil, tak údajně žalovanou i s dětmi vyhazoval z domu a oni pak přespávali u otce manžela svědkyně. Svědkyně za manželem dojížděla z [obec], kde pracovala, na stálo se přestěhovala až po odchodu do důchodu v roce [rok]. Vztah svědka [jméno] [celé jméno žalobce] k dědečkovi nebyl dle svědkyně nijak intenzivní, nikdy ho tam nepotkávala. Dědeček se o žalované nikdy nevyjadřoval negativně, ale za chování svého syna (žalobce) se někdy styděl. Poté, co se žalovaná odstěhovala, za ní dědeček jezdil navštěvovat vnoučata. Svědkyně se se žalovanou nestýká, neví, kde bydlí, před jednáním se potkaly, když žalovaná navštívila souseda svědkyně, svědkyně chtěla vědět, čeho se její výslech týká, žalovaná jí nic neřekla. Otec manžela svědkyně byl v roce [rok] v dobrém fyzickém i psychickém stavu. Žalovaná do [jméno] jezdívá, navštěvuje souseda pana [příjmení]. Poté, co se žalovaná odstěhovala, bydlely se žalobcem v jeho domě dlouhodobě další tři ženy, se dvěma z nich má dítě.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že s účastníky se seznámil, když koupil v [jméno] v létě roku [rok] chalupu. Neměl s nimi bližší vztah, neví, jak se rozešli ani jaké měli majetkové dohody. Žalovanou viděl pouze asi třikrát, jednou mu přišla vynadat, že pálí staré věci. Svědek si nemyslí, že by měl žalobce problém s alkoholem, slyšel nějaké povídačky, ale nikdy nebyl přítomen u nepřístojného chování žalobce pod vlivem alkoholu. Od matky předchozí přítelkyně žalobce slyšel, že žalobce bývá agresivní pod vlivem alkoholu.

10. Žalovaná v účastnické výpovědi uvedla, že se žalobcem se seznámila v roce [rok], ve stejném roce se k němu nastěhovala. Z předchozího manželství měla dvě děti. Vztahy mezi žalobcem a žalovanou byly dobré do narození starší dcery [jméno] v roce [rok], kdy se vztahy začaly zhoršovat. Po narození mladší dcery [jméno] v roce [rok] již žalovaná věděla, že bude muset od žalobce odejít. Žalobce měl problém s alkoholem, pil často, pod vlivem alkoholu byl agresivní a vyhazoval žalovanou z domu. Po narození druhé dcery byly tyto incidenty časté, téměř každý víkend. Darování poloviny domu žalované byl nápad žalobce. Žalobce chtěl také se žalovanou uzavřít manželství, ale ta to ona v té době už nechtěla. O sepsání darovací smlouvy se bavili delší dobu, v řádech měsíců, k podpisu došlo v dubnu [rok]. Žalovaná věděla, že k převodu je potřeba vložit smlouvu na katastr, myslela si, že to zařídí žabce, ale neptala se ho, zda tak učinil. Se žalobcem byli dohodnuti, že žalovaná nebude na darovací smlouvě trvat, pokud bude žalobce řádně platit výživné na obě dcery a postupně vyplatí žalované částku [částka]. Touto částkou měly být kompenzovány náklady vynaložené žalovanou na opravu a údržbu domu. Z této částky žalobce ničeho neuhradil, výživné platil víceméně řádně. Problém nastal, když mladší dcera měla nehodu, při které zahynul její přítel, a ležela v nemocnici a žalobce jí nepřišel navštívit. Další problém nastal, když mladší dcera v roce [rok] otěhotněla a vyřídila si individuální formu studia. Žalobce přestal platit výživné, což žalovanou rozzlobilo, našla darovací smlouvu a šla za advokátem, který jí řekl, že není problém podat návrh na vklad do katastru nemovitostí. Návrh na vklad by byl zřejmě podán i v případě, že by nedošlo k problémům dcerou, neboť žalovaná stále čekala, zda jí žalobce vyplatí slíbenou částku [částka]. K předmětným nemovitým věcem žalovaná od svého odstěhování v červnu [rok] nevykonávala vlastnická práva, ani se o to nepokoušela. O tom, že je vlastníkem poloviny domu žalobce říkala dětem, nikdy tuto skutečnost neuváděla ve vztahu k úřadům. Žalovaná nemá žádné potvrzení o tom, že by jí žalobce způsobil zranění, nikdy nepodala trestní oznámení. Když se odstěhovala, koupila v [obec] dům za [částka], kupní cenu splácela tři roky, pomáhal jí s tím přítel. Problémy s placením výživného nebyly zásadní, o exekuci žalovaná neuvažovala. Žalovaná občas pije alkohol, jednou byla přistižena při řízení automobilu pod vlivem alkoholu, za což jí byl uložen zákaz řízení. Žalovaná nikdy nezfalšovala ničí podpis. Po rozchodu žalovaná vycházela se žalobcem dobře, snažila se však, aby ho dcery příliš nenavštěvovaly. Kdyby žalobce doplatil [částka], asi by se dohodli na zrušení darovací smlouvy. Ke zvýšení požadavku na [částka], resp. [částka] přistoupila z důvodu, že v důsledku neochoty žalobce se dohodnout, musela vyhledat pomoc advokáta, což jí stalo hodně času a peněz. V době, kdy odešla od žalobce, byla žalovaná přesvědčena, že je spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí a pokud žalobce zaplatí částku [částka], dohodnou se na vypořádání. V okamžiku, kdy podepisovali předmětnou smlouvu v dubnu roku [rok], byli se žalobcem dohodnutí, že smlouva je pojistkou pro to, aby žalobce zaplatil žalované částku [částka], pokud bude částka vyplacena do zletilosti mladší dcery, smlouva se nepodá na katastr, v opačném případě bude na katastr podána. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] neměl bližší vztah k dědečkovi, s lidmi se moc nestýká, ani s rodiči. Žalovaná se do [obec] odstěhovala začátkem července roku [rok]. Žalovaná žalobce před podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí nevyzvala k zaplacení částky [částka], když jednala podle rady svého právního zástupce. <b>11. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k těmto skutkovým a právním závěrům:</b> 12. Mezi účastníky bylo nesporným, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva označená jako darovací, jejímž předmětem bylo darování jedné poloviny předmětných nemovitostí žalobcem žalované. Smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí. Účastníci byli v době uzavření smlouvy v družském vztahu a vedli společnou domácnost v předmětném domě. V roce [rok] ukončili společné soužití a žalovaná se z domu odstěhovala. Od té doby předmětné nemovité věci obýval a udržoval žalobce, žalovaná o ně nejevila žádný zájem. V roce [rok] žalovaná podala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nesporné bylo mezi účastníky rovněž, že mladší dcera účastníků poslala dne [datum] žalobci [příjmení] zprávu, ve které uvedla, že pokud jí žalobce neuhradí výživné za období od května do srpna [rok],„ vyhrabe všechny papíry, co má mamka u sebe“.

13. Soud má dále za prokázané, že účastníci smlouvu ze dne [datum] uzavřeli k zajištění závazku žalobce platit výživné na dcery účastníků a uhradit žalované částku [částka] představující protiplnění za investice žalované do předmětných nemovitostí. Soud má dále za prokázané, že darovací smlouva uzavřená mezi účastníky byla zrušena písemnou dohodou účastníků o zrušení darovací smlouvy v roce [rok].

14. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud věc posuzoval proto podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo 30. 4. 2001.

15. Podle ustanovení § 628 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá. Podle odst. 2 tohoto ustanovení darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

16. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

17. Podle ustanovení § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Podle odst. 2 tohoto ustanovení písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.

18. Podle ustanovení § 41a odst. 1 obč. zák. má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.

19. Podle ustanovení § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

20. Podle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

21. Podle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

22. Podle ustanovení § 553 odst. 1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Podle odst. 2 tohoto ustanovení smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

23. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

24. K tomu, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71). V dané věci právní zájem žalobce spočívá v tom, že stav zapsaný v katastru nemovitostí není v souladu se stavem právním.

25. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti darovací smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná sama ve své účastnické výpovědi uvedla, že darovací smlouva byla uzavřena jako„ pojistka“ pouze pro případ, že by žalobce přestal hradit výživné na dcery, nebo nezaplatil žalované částku [částka] jako protiplnění za její investice do předmětných nemovitých věcí. Soud pak nemá důvod pochybovat o pravdivosti její výpovědi, neboť tato plně koresponduje s jednáním žalované, která se práv z darovací smlouvy po celou dobu nijak nedomáhala a k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí přistoupila až v okamžiku, kdy dle jejího názoru žalobce přestal plnit své závazky (po 18 letech od uzavření smlouvy). Je tedy zřejmé, že společná vůle účastníků při uzavření předmětné smlouvy nesměřovala k uzavření darovací smlouvy, ale tato směřovala k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. Jednalo se tedy o tzv. simulovaný právní úkon.

26. Při simulaci jednající osoba jen předstírá, že má určitou vůli, neboť projevuje jinou vůli, než jakou opravdu má. Při disimulaci jednající předstírá určitou vůli proto, aby tím zastřela jiný právní úkon (právní jednání), které ve skutečnosti sleduje. Obecně platí, že simulované a disimulované právní úkony (právní jednání) jsou vadné pro nedostatek vážné vůle. Má-li být právním úkonem učiněným„ naoko“ (simulovaným právním úkonem) zastřen jiný právní úkon (disimulovaný právní úkon), je předstíraný (simulovaný) právní úkon neplatný. Splňuje-li však tento právní úkon současně náležitosti disimulovaného právního úkonu, je platný – za podmínky, že svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu ani jej neobchází a že se ani nepříčí dobrým mravům - disimulovaný právní úkon. Tento názor vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2989/2018 ze dne 20. 11. 2018.

27. Předmětnou darovací smlouvu je tedy třeba posuzovat jako simulovaný právní úkon. Z výše uvedeného vyplývá, že tento simulovaný právní úkon, je neplatný pro nedostatek vážné vůle, neboť vůle účastníků nesměřovala k darování nemovitostí. Projev vůle učiněný v písemné smlouvě je tak rozporu se skutečnou vůlí smluvních stran. Účastníci zamýšleli převést vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na žalovanou jako zajištění závazku žalovaného platit výživné na dcery účastníků a zaplatit žalované částku [částka] představující protiplnění za investice žalované do předmětných nemovitých věcí, tedy uzavřít smlouvu o zajišťovacím převodu práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva představuje tzv. disimulovaný právní úkon. Aby mohl být tento disimulovaný právní úkon platný, musí splňovat náležitosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být podle ustanovení § 553 odst. 2 obč. zák. uzavřena písemně. Ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět, popř. způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného dlužníkova práva. Pokud by smlouva o zajišťovacím převodu práva, k jejímuž uzavření směřovala vůle stran, splňovala zákonné náležitosti pro tento typ smlouvy, byl by tento disimulovaný úkon platný. Vzhledem k tomu, že smlouva ze dne [datum] neobsahovala náležitosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť v ní mimo jiné nebyl specifikován závazek, který byl smlouvou zajišťován, nemůže být rovněž považována za platný právní úkon. <b>28. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že darovací smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná a na jejím základě nemohlo platně dojít k převodu spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech ze žalobce na žalovanou. Žalobce proto nikdy nepřestal být výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. S ohledem na tento závěr soudu jsou pak nepodstatná níže uvedená skutková zjištění a závěry, které soud nicméně s ohledem na co nejkomplexnější posouzení věci považuje za nutné zmínit.</b> 29. Soud se zabýval také tvrzením žalobce ohledně zrušení darovací smlouvy písemnou dohodou účastníků. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena písemná dohoda, kterou byla zrušena darovací smlouva ze dne [datum], ale že není tuto smlouvu schopen předložit. Žalovaná uzavření dohody o zrušení darovací smlouvy sporovala. Darovací smlouva mezi účastníky byla uzavřena v písemné formě. Podle ustanovení § 40 odst. 2 lze písemně uzavřenou smlouvu zrušit pouze písemně. Skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena písemná dohoda o zrušení darovací smlouvy, vyplývá jak z účastnické výpovědi žalobce, tak ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], který byl přítomen sepsání této dohody. Ve výpovědi žalobce i svědka se sice objevily drobné rozpory, především ve skutečnosti, že svědek [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že dohodu viděl týden po podpisu u dědečka, zatímco žalobce uvedl, že dohodu po podpisu dědečkovi pouze ukázal, ale žádné vyhotovení u dědečka nezůstalo. Dle soudu jsou však tyto nesrovnalosti způsobeny velkým časovým odstupem od uzavření dohody a výpovědi se shodovaly ve všech podstatných věcech ohledně průběhu sepsání dohody i jejího obsahu. Soud má proto za prokázané, že písemná dohoda o zrušení darovací smlouvy byla mezi účastníky skutečně uzavřena. S ohledem shora uvedený závěr o neplatnosti darovací smlouvy (resp. smlouvy o zajišťovacím převodu práva) je tato skutečnost sice nepodstatná, soud ji nicméně pro úplnost uvádí.

30. Obdobně se pak soud pro úplnost zabýval rovněž případným„ opětovným“ vydržením spoluvlastnického podílu ze strany žalobce.

31. Žalobce tvrdil, že od roku [rok] držel předmětné nemovitosti v dobré víře, že je jejich vlastníkem. Předpoklady pro vydržení jsou mj. existence věci způsobilé k vydržení, oprávněná držba a uplynutí vydržecí doby. Dalším předpokladem vydržení je existence oprávněné držby. Oprávněná držba je definována ustanovením § 130 odst. 1, dle kterého předpokladem oprávněné držby je, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Předpokladem dobré víry oprávněného držitele nemovité věci je přesvědčení, že mu nemovitá věc náleží. Oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. l obč. zák. je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000). [jméno] víru nelze posuzovat podle subjektivních představ držitele. Dobré víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („ titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva. Tento názor zastává i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96. Jedná se přitom o ustálený právní názor, když např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000 Nejvyšší soud uvedl, že dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.

32. V projednávané věci takový právní titul, na jehož základě mohlo žalobci vzniknout vlastnické právo, představuje dohoda o zrušení darovací smlouvy. Žalobce byl v dobré víře, že darovací smlouva, na základě které převedl podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitých věcech, byla zrušena a že je nadále výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí.

33. Žalobce od uzavření dohody o zrušení darovací smlouvy v roce [rok] držel předmětné nemovité věci jako vlastník. Tato skutečnost nachází oporu v tom, že žalobce byl až do roku [rok] zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Žalobce se po celou dobu choval jako výlučný vlastník předmětných nemovitých věcí, dokonce zamýšlel část nemovitých věcí darovat své partnerce. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem od svého odchodu ze společné domácnosti se žalobcem, ke kterému došlo v roce [rok], nevykonávala a ani o ně nejevila žádný zájem.

34. Vydržecí doba je ve vztahu k nemovitostem zákonem stanovena v délce 10 let. V projednávané věci počala doba pro vydržení běžet uzavřením dohody o zrušení darovací smlouvy, tedy v roce [rok]. V době podání žaloby, která byla podána dne [datum] již vydržecí lhůta nepochybně uplynula.

35. Lze proto učinit závěr, že i pokud by žalobce (čistě teoreticky) nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí, byl by od roku [rok] jejich oprávněným držitelem, neboť byl v dobré víře, že mu tyto nemovitosti patří a jeho dobrá víra se vztahovala rovněž k titulu, na základě kterého své domnělé vlastnické právo nabyl. Žalobce by takto držel nemovité věci po dobu delší než 10 let. Byly by tak splněny všechny předpoklady pro vydržení stanovené ustanovením § 134 odst. o. z. a žalobce by se na základě vydržení opětovně stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí.

36. Soud se pro úplnost rovněž zabýval tím, zda v době podání návrhu na vklad neuplynula lhůta k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Soud se domnívá, že návrh na vklad do katastru nemovitostí by měl být podán v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy, kterou se převádí vlastnické právo k nemovité věci. K této problematice se v minulosti vyjadřoval Ústavní soud, který v nálezu sp. zn. IV. ÚS 201/96 uvedl, že návrh vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí je možno podle názoru Ústavního soudu podat v časově neomezené lhůtě. Dle názoru soudu je namístě zabývat se tím, zda se nejedná o právní názor již překonaný. Darovací smlouva na nemovitou věc je závazkovým právním vztahem, přičemž vlastnické právo přechází na obdarovaného právě vkladem do katastru nemovitostí. Závazek dárce předat předmět darovací smlouvy (nebo jiné smlouvy, kterou se převádí vlastnické právo k nemovité věci) by dle soudu měl podléhat promlčení, neboť se v této fázi jedná pouze o závazkový vztah smluvních stran a nikoliv o věcné právo. Uzavření smlouvy, na základě které není podán návrh na vklad do katastru nemovitostí, zakládá významnou právní nejistotu, a to jak mezi smluvními stranami, tak vůči třetím osobám, neboť není zjevné, kdo je vlastníkem dané nemovitosti. Uzavření smlouvy tzv.„ do šuplíku“ může být zneužitelné některou ze smluvních stran. Vzhledem k výše uvedenému nejsou sice tyto otázky pro projednávanou věc podstatné, soud je však s ohledem na jejich obecnou závažnost zmiňuje.

37. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že jednání žalované shledává v rozporu s dobrými mravy. Z účastnických výpovědí žalobce i žalované bylo zjištěno, že žalovaná k podání návrhu na vklad přistoupila 18 let po uzavření smlouvy, a to poté, co žalobce přestal platit výživné na mladší dceru účastníků. Žalovaná dále uvedla, že k podání návrhu by zřejmě došlo rovněž z důvodu, že žalobce žalované neuhradil částku [částka] specifikovanou výše. Z účastnických výpovědí bylo zjištěno, že žalovaná žalobce nikdy nevyzvala k úhradě částky [částka], ani k placení výživného, které ani nezamýšlela vymáhat exekučně. SMS zpráva od dcery ohledně neplacení výživného nemá charakter výzvy k plnění, jedná se spíše o jakousi výhružnou zprávu. Komentářová literatura k ustanovení § 2 odst. 3 o. z. uvádí, že se uvedené ustanovení se nevztahuje k interpretaci a aplikaci právního předpisu, ale k právnímu jednání nebo k výkonu práva. ([příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo]). Judikatura pojem„ dobré mravy“ definuje jako souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. února 1998 sp. zn. II. ÚS 249/97).

38. Jednání žalované, která podala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí 18 let po uzavření smlouvy z důvodu, že žalobce přestal platit výživné na dceru a neuhradil žalované dohodnutou částku [částka], aniž by ho k plnění těchto závazků vyzvala a na možnost podání návrhu upozornila, nelze za žádných okolností považovat za jednání, které by bylo v souladu s morálními zásadami. <b>39. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce je (nepřetržitě od roku [rok]) výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v rozporu s tím zapsána jako spoluvlastník předmětných nemovitostí, má žalobce naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Soud proto důvodné žalobě v celém rozsahu vyhověl.</b> 40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 51 039,29 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny advokáta stanovené podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty 50 000 Kč, a to za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, jednání u soudu dne [datum], které trvalo více než dvě hodiny, jednání u soudu dne [datum], které trvalo více než dvě hodiny, jednání u soudu dne 9. 10. 2020, které trvalo více než dvě hodiny a jednání u soudu dne [datum]), jak vyplývají z ustanovení § 11 odst. 1 po 3 100 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za deset úkonů právní služby po podání žaloby ve výši 300 Kč. Žalobce má dále nárok na náhradu cestovného za cestu právního zástupce žalobce ze sídla advokátní kanceláře na jednání soudu dne 4. 3. 2020, dne [datum] a dne [datum] a zpět ve výši (3 x 612 Kč). Soud při výpočtu cestovného vycházel ze vzdálenosti ze sídla kanceláře k soudu je 55 km, základní náhrady za ujetý kilometr 4,2 Kč a ceny nafty 31,80 Kč podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a průměrné spotřeby paliva dle technického průkazu 4,3 l [číslo] km. Za cestu na jednání soudu konané dne [datum] má žalobce nárok na náhradu cestovného ve výši 613 Kč, kdy soud při výpočtu cestovného vycházel ze vzdálenosti ze sídla kanceláře k soudu je 55 km, základní náhrady za ujetý kilometr 4,4 Kč a ceny nafty 27,2 Kč podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a průměrné spotřeby paliva dle technického průkazu 4,3 l [číslo] km. Právní zástupce žalobce má dále nárok na náhradu za čas promeškaný na cestě ze sídla kanceláře na jednání u [název soudu], a to za celkem 16 promeškaných půlhodin po 100 Kč, celkem tedy na částku 1 600 Kč. Žalobci dále náleží 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 7 990 Kč, neboť doložil, že jeho právní zástupce je plátcem této daně.

41. Soud nevycházel z tarifní hodnoty 595 620 Kč, která vycházela ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], jak navrhoval žalobce, ale z tarifní hodnoty 50 000 Kč stanovené § 9 odst. 4 písm. b) a. t. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2351/2016 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2209/2015 při určení tarifní hodnoty pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze použít zjevně neaktuální znalecký posudek. V usnesení sp. zn. 22 Cdo 2209/2015 Nejvyšší soud uvedl, že pokud odvolací soud, rozhodující o náhradě nákladů řízení 30. 10. 2014, nevyšel při určení tarifní hodnoty ze znaleckého posudku ze dne 5. 5. 2008, pak – i s přihlédnutím k obecně známým pohybům cen nemovitostí v mezidobí – odpovídá jeho rozhodnutí ustálené soudní praxi. Pokud žalobce pro účely určení tarifní hodnoty v řízení zahájeném dne 6. 9. 2019 předložil rozsudek z roku 2001, jedná se o rozsudek zjevně neaktuální, a to jak s přihlédnutím k možné změně stavebně-technického stavu nemovitostí, tak ke změnám cen nemovitostí na trhu. Vzhledem k tomu, že cena nemovitých věcí nebyla v průběhu řízení zjišťována, a z obsahu spisu nelze takto tarifní hodnotu stanovit, vyšel soud z toho, že hodnotu sporné věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a tarifní hodnotu stanovil částkou uvedenou v ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) a. t.

42. Lhůtu k plnění nákladů řízení stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.