19 C 375/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Štěpánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9 440 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 5.000 Kč a 4.440 Kč se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 9 440 z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč původně do [datum]. Splatnost byla na žádost žalovaného prodloužena do [datum]. Žalobci vznikly náklady v souvislosti s vymáháním pohledávky, a to za dvě odeslané upomínky v celkové výši 1 100 Kč a za vymáhání inkasní agenturou ve výši 1 500 Kč. Žalobce má dále nárok na smluvní pokutu ve výši 2 x 450 Kč, celkem tedy 900 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil 5 000 Kč, ze které žalobce započetl 1 500 Kč na smluvní pokutu sjednanou v bodě 7.2 smlouvy o úvěru, 2 600 Kč na náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky a 900 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru- Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 5 000 Kč a zbývající část poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 400 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že na předmětný spotřebitelský úvěr již uhradil částku 9 470 Kč. Dále uvedl, že žalobce nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, vycházel pouze z výše jeho příjmu, v dotazníku pouze uvedl, že splácí hypotéku.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč, a to do 30 dnů. Pro případ prodlení byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a dále úhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a to 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za vymáhání pohledávky inkasní agenturou. Žalobce žalovanému zaslal upomínku ze dne [datum] a ze dne [datum], inkasní agentura zaslal žalovanému upomínku ze dne [datum]. Z účtu žalovaného byla na účet žalobce převedena dne [datum] částka 5 120 Kč, dne [datum], dne [datum] částka 1 650 Kč a dne [datum] částka 1 700 Kč.

4. Soud věc právně zhodnotil tak, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč, přičemž jistina úvěru činila 5 000 Kč. Kromě toho byl ve smlouvě sjednán úrok z úvěru ve výši 39 % ročně. Výše úplaty za poskytnutý úvěr přesahuje výši jistiny úvěru, je tak třeba ji prohlásit za nepřiměřenou, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o zápůjčku tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje obvyklou sazbu požadovanou bankami. Ujednání o nepřiměřené úplatě soud shledává neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.). Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, rozpor s dobrými mravy v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úplaty za poskytnutí zápůjčky není (vyjma § 1796 o.z.) nijak zákonem určena.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ze předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalobce řádně nezkoumal schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, nesplnil tak povinnost stanovenou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je od počátku absolutně neplatná podle ustanovení § 588 o. z. a rovněž podle ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokuta je akcesorickým závazkem a z důvodu neplatnosti hlavního závazku nedošlo ani k platnému sjednání smluvní pokuty. Z neplatné smlouvy žalovanému nevznikla žádná povinnost. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, žalobce poskytl žalovanému částku 5 000 Kč bez právního důvodu a má tak podle ustanovení § 2993 o. z. právo na vrácení této částky. Žalovaný však prokázal, že žalobci uhradil částku v celkové výši 9 470 Kč, zaplatil tedy žalobci více, než mohl žalobce po právu požadovat. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu zcela úspěšný žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval.

8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání.