19 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Štěpánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci - částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, - částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobce Anonymizováno. Žalovaný čerpal úvěr ve výši částka dne datum na účet č. účtu. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný požádal o službu „Anonymizováno“ za poplatek částka v souladu se Sazebníkem, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Dlužná částka tak činí na jistině částka, smluvním úroku částka, poplatku za vyplacení tranší úvěru částka a poplatku za volitelné služby částka, tj. celkem částka. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobce dále vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za dobu 90 dnů prodlení, tj. v částce částka za období od datum do datum. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobce na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetových stránek žalobce a při podání žádosti uvedl údaje potřebné pro posouzení své úvěruschopnosti, zejména informace o domácnosti, příjmech a výdajích. Žalobce tyto údaje shromáždil, ověřil a doplnil o informace z veřejných i interních registrů, zejména z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registrů klientských informací NRKI a BRKI a registru neplatných dokladů. Současně vycházel též z informací o bankovních transakcích žalovaného, případně z jím předložených dokladů o příjmech. Posouzení provedl podle své interní metodiky v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Bylo zjištěno, že žalovaný není veden v insolvenci ani v exekuci a že jeho čistý měsíční příjem činí přibližně částka, což podle žalobce umožňovalo řádné splácení úvěru. Na tomto základě žalobce uzavřel, že žalovaný je úvěruschopný.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

4. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně jej poučil, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud mít za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba i výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Nedílnou součástí této smlouvy byly obchodní podmínky žalobce a sazebník. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne datum převodem na účet žalovaného č. č. účtu částku částka, jak vyplývá z výpisu z interního systému žalobce. Žalovaný se podle smlouvy zavázal uhradit úvěr v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Úroková sazba byla sjednána jako pevná denní úroková sazba ve výši 1,066 %. Žalovaný dále využil službu „Anonymizováno“, jejíž cena podle sazebníku činila částka. Pro případ prodlení žalovaného byla v čl. VIII odst. 1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobce vyúčtoval smluvní pokutu v částce částka za prvních 90 dnů prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní upomínku; její odeslání žalovanému dne datum bylo doloženo poštovním podacím lístkem. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval a na předmětný úvěr ničeho neuhradil.

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, byl žalobce povinen před jejím uzavřením posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, z informací o jeho příjmech a výdajích, jakož i z údajů získaných z příslušných registrů a databází. Za této situace soud uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posuzoval a že v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi účastníky byla smlouva o úvěru platně uzavřena, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v částce částka a že žalovaný svou povinnost vrátit poskytnuté prostředky a uhradit sjednané platby nesplnil. Na základě odkazovací doložky ve smlouvě se její součástí staly rovněž obchodní podmínky žalobce a sazebník ve smyslu § 1751 o. z. Žalovaný pravost ani obsah těchto listin nijak nezpochybnil a netvrdil ani neprokázal, že by se s nimi nemohl seznámit nebo že by se nestaly součástí smluvního ujednání. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dluh splnil, případně že závazek zanikl jiným způsobem. Žalovaný však v řízení zůstal zcela nečinný, žádné námitky proti uplatněnému nároku nevznesl a neprokázal ani úhradu dluhu, ani jiný způsob zániku závazku. Totéž platí i ohledně žalobcem uplatněných poplatků, které byly sjednány ve smlouvě a v sazebníku.

8. Soud se zabýval rovněž ujednáním o smluvní pokutě a uzavřel, že tato byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o. z. S ohledem na okolnosti projednávané věci, povahu zajištěné povinnosti i způsob sjednání smluvní pokuty neshledal soud toto ujednání neplatným ani zneužívajícím ve smyslu § 1813 o. z. Žalobce tak svůj nárok prokázal předloženými listinnými důkazy, zatímco žalovaný netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, které by důvodnost žaloby vyvracely. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.

9. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem, kdy se dlužník dostane do prodlení se splněním peněžitého dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, vznikl žalobci podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení. Jeho výše se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a činí repo sazbu stanovenou Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8procentních bodů. Žalobci tak náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

11. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.

12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.