19 C 95/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Štěpánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 430 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 412,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 430 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 28. 2. 2018. Shora popsaným jednáním tak žalované zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná však svou povinnost neplnila od března 2018 do listopadu 2019, tedy celkem 18 měsíců. Žalovaná tedy na televizním poplatku dluží částku 2 430 Kč, která nebyla ani přes výzvu uhrazena.

2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaná byla usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 3 2021, č. j. 19 C 95/2021-13, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě. Dále byla usnesením ze dne 18. 3 2021, č. j. 19 C 95/2021-12, vyzvána, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaná nereagovala, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř.

3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná se jako držitel televizního přijímače přihlásila jako poplatník televizního poplatku dne 28. 2. 2018. Tím jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná však televizní poplatek od března 2018 do listopadu 2019 neplatila, čímž jí vznikl na tomto poplatku dluh ve výši 2 430 Kč (18 x 135 Kč). Dlužný televizní poplatek však žalovaná neuhradila, a to ani přes výzvu.

5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o poplatcích“). Podle § 2 odst. 2 zákona o poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o poplatcích je poplatkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Výše televizního poplatku dle § 6 zákona o poplatcích činí 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona o poplatcích Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaná jako držitel televizního přijímače neplnila řádně svou povinnost hradit televizní poplatky.

6. Televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, šestnáctého dne každého měsíce, kdy žalovaná poplatek nezaplatila, se dostala do prodlení. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalované zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1, § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 430 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání.

10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.