20 C 106/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem územní celek sídlem adresa žalovaného o 2 095 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 018 Kč od 10. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 077 Kč od 10. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 095 Kč a zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný cestoval vlakem společnosti [právnická osoba] [IČO] dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [anonymizováno] n. [příjmení] m. a [obec] bez platné jízdenky v hodnotě 18 Kč dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [anonymizováno] n. [příjmení] bez platné jízdenky v hodnotě 77 Kč a nemohl se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušil smluvní přepravní podmínky. Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 18 Kč a 77 Kč je žalovaný dále povinen zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému 2 x 1 000 Kč. Spol. [obec] dráhy postoupila svoji pohledávku za žalovaným smlouvou [číslo] ze dne 15. 12. 2015 na spol. [anonymizována čtyři slova], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020 postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný, resp. jeho opatrovník, [územní celek], uvedl, že funkci opatrovníka vykonává ve prospěch žalovaného od roku [rok], neboť ten je omezen ve svéprávnosti. Žalovaný mimo jiné není schopen a oprávněn samostatně nakládat se svým majetkem a finančními částkami nad hodnotu 800 Kč týdně. Ve věci samé opatrovník za žalovaného dluh za nezaplacené jízdné za jízdy ze dne [datum] včetně přirážek uznal. Nesouhlasil však s úhradou úroků z prodlení z tohoto nároku a dále placením nákladů řízení. Jelikož je žalovaný osobou omezenou ve svéprávnosti a není schopen porozumět úřední korespondenci a zaslaným platebním výzvám, a opatrovník žalovaného nebyl na daný dluh upozorněn žádnou upomínkou ani výzvou k úhradě – dozvěděl se o nároku teprve z podané žaloby – žádným svým jednáním či opomenutím nezavinil vyvolaný soudní spor, a není tedy důvod uložit žalovanému povinnost k úhradě nákladů řízení žalobkyně.

3. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaný cestoval dne [datum] linkou [číslo] mezi stanicemi [anonymizováno] n. [příjmení] m. a [obec] a dne [datum] linkou [číslo] mezi stanicemi [obec] a [anonymizováno] n. [příjmení], provozovanou spol. [právnická osoba] bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 18 Kč a 77 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2 × 1 000 Kč nezaplatil. Spol. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou smlouvou [číslo] ze dne 15. 12. 2015 na spol. [anonymizována čtyři slova], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl v době uskutečněných jízd omezen ve svéprávnosti na základě rozhodnutí Okresního soudu v Liberci (poslední ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalovaný je omezen v nakládání s majetkem nad rámec svého měsíčního příjmu, nakládání s finančními prostředky nad částku 800 Kč týdně, směřující k uzavírání smlouvy majetkového charakteru s odkladným plněním. Opatrovník žalovaného nebyl o nárocích žalobkyně, které jsou předmětem tohoto řízení, žádným způsobem spraven, načež nároky byly uplatněny u soudu. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

4. Dle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách“) je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku dle odstavce 3 nebo dle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

5. Dle § 24 o. z. každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.

6. Dle § 57 odst. 1 o. z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro [anonymizováno] poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.

7. Dle § 465 odst. 1 o. z. soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož [anonymizováno] stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv.

8. Dle § 436 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem (odst. 1). Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce (odst. 2).

9. Dle § 461 odst. 1 o. z. spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění.

10. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný tím, že cestoval dopravním prostředkem spol. [právnická osoba] bez platné jízdenky, porušil smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovaného při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržel ustanovení upravující smlouvu o přepravě osob (§ 2550 a násl. o. z.), která je pojmově smlouvou úplatnou, a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak jeho povinnost zaplatit za to jízdné. Žalovaný předchůdcům žalobkyně, potažmo žalobkyni pohledávku včetně přirážky neuhradil. Přestože byl žalovaný v době uskutečněných jízd omezen ve svéprávnosti, rozsah jeho omezení nedopadá na jeho schopnost posoudit a ovládnout takové jednání. Nad rámec toho opatrovník žalovaného dlužnou částku plynoucí z předmětného jednání uznal. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

12. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Příslušenství (úrok z prodlení v tomto případě) sdílí osud pohledávky hlavní. Na základě stejných okolností jako samotný předmět řízení (jízdné a přirážka) je tak opodstatněný i nárok na úrok z prodlení, který je„ neoddělitelnou“ součástí pohledávky samé. Není v daném případě rozhodné, zda se o něm dozvěděl i opatrovník žalovaného. Soud se nicméně zabýval otázkou splatnosti žalované částky. Za den splatnosti se v tomto případě považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Výzvu k plnění představuje v tomto případě výzva pracovníka spol. [obec] dráhy, která byla žalovanému poskytnuta v okamžiku zjištění provedené jízdy. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

13. Na druhé straně je třeba zvážit okolnosti uplatnění nároku u soudu. Plně úspěšné žalobkyni náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení, současně ale § 150 o. s. ř. umožňuje uplatnění tzv. moderačního práva soudu. Za situace, kdy jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Toto ustanovení tak soudu umožňuje reagovat na okolnosti, které zákon nemůže výslovně předvídat, avšak jejich existence vede k tomu, že by nebylo spravedlivé žádat po účastníkovi náhradu nákladů řízení, byť nebyl v řízení úspěšný. Soud si je vědom toho, že § 150 o. s. ř. by měl být aplikován pouze ve výjimečných případech a stejně tak i skutečnosti, že je třeba vzít v úvahu nejenom poměry toho, kdo by měl náklady řízení hradit, ale rovněž je třeba zvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Právě proto je nezbytné, aby mu bylo umožněno se k této záležitosti také vyjádřit. Při zkoumání, zda tu důvody hodné zvláštního zřetele jsou či nikoliv, přihlíží soud v prvé řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Dalším kritériem, kterým by se měl soud zabývat, jsou okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a postoj účastníků v průběhu řízení. Pokud soud využije moderačního práva, důvody musí spočívat zejména v jednání účastníků; okolnosti, které účastníci nezavinili, jsou až druhořadé. Obecně se ve smyslu judikatury jako důvody pro moderaci připouští i nepřiměřená tvrdost rozhodnutí, podíl obou stran ke vzniku a průběhu sporu, okolnosti sporu, složitost právní problematiky, osobní poměry účastníka a nedostatečná znalost procesního práva, nízký příjem, jakož i složitost případu.

14. V dané věci aplikoval soud § 150 o. s. ř. především s ohledem na životní poměry a situaci žalovaného, která vyplývá z jeho (úředně konstatovaného) omezení mj. ve schopnostech úsudku a přístupu k oficiálním – úředním – činnostem a taktéž omezené možnosti opatrovníka celou situaci za něho řešit. Je třeba daný poměr posoudit z komplexního hlediska v tom směru, že na straně žalobkyně není možno vyžadovat, aby aktivně vyhledávala, zda některý z jejích dlužníků není (výjimečně) omezen ve svéprávnosti, na druhé straně není v moci veřejného opatrovníka, který s omezenou osobou nesdílí společnou domácnost, aby měl přehled o všech jednáních opatrovaného a doručených písemnostech opatrovanému. Nutno dodat, že po doručení žaloby opatrovník aktivně vystupoval na straně žalovaného, a dokonce i dlužnou částku (bez dalšího) uznal. Soud dále zvážil, co je předmětem tohoto řízení a jaké bude mít dopady na žalobkyni. Předmětem řízení je úhrada dlužných pokut za tzv. černé jízdy a k nim náležející přirážky ve výši 1 000 Kč. To je ze své podstaty pro ve svéprávnosti omezeného žalovaného dostatečnou finanční zátěží. Žalobce nepřiznání nákladů řízení existenčně neohrozí a zároveň je umožněno žalovanému uhradit alespoň peněžité plnění, jež je předmětem tohoto řízení.

15. Přestože ze strany žalobkyně bylo postupováno řádně, soud zohlednil životní situaci žalovaného a především objektivní nemožnost odpovědné osoby za něho jednat, a dospěl k závěru, že se jedná o situaci, na níž je možno aplikovat ust. § 150 o. s. ř., a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

16. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

17. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).