20 C 116/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 34 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 75 % ročně z částky 10 540 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, kterou je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná k 20. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 75 % ročně z částky 23 960 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 466,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 34 500 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požadovala tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne [datum]. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale nebyl žalovaným uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Předžalobní upomínka byla žalobkyní odeslána dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu byla pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala vrácení jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný v průběhu řízení mj. nesporoval uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní, obdržení částky 30 000 Kč, a to v rámci kontraktačního procesu, jak jej popsala žalobkyně v návrhu. Rovněž potvrdil doručení předžalobní výzvy k plnění. V rámci obrany však zejm. uvedl, že žalobkyni na dluh již čtyřmi platbami uhradil 42 960 Kč. Konkrétně dne [datum] ve výši 10 200 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne [datum] ve výši 10 700 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne [datum] ve výši 10 900 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], a dne [datum] ve výši 11 160 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Vzhledem k tomu, že splácení probíhalo přes platební bránu, přičemž je při platbě vždy generován originální variabilní symbol, neodpovídá tento svým označením číslu smlouvy o úvěru, ani číslo účtu nesedí. Všechny provedené platby ze strany žalovaného však jsou patrné z klientského účtu, vedeného u žalobkyně. Zde jsou všechny platby vidět. Žalovaný již do tohoto účtu nemá přístup, proto je nemůže soudu předložit. Žalobkyně si je však ověřit mohla. Dále sporoval mravnost výše sjednaného úroku ve smlouvě s žalobkyní. Vzhledem k provedenému dokazování a skutkovým závěrům (viz níže) však tuto (eventuální) námitku ke dni rozhodnutí (zatímně) ponechal stranou, když svoji obranu směřoval k linii uvedené v částech A a D podání ze dne [datum], tedy že uhradil uvedené částky a že případnou povinnost k úhradě 10 540 Kč by rád učinil ve splátkách. Uložení povinnosti v tomto rozsahu, za dané procesní situace akceptoval.

3. Žalobkyně již žádnou repliku k vyjádření žalovaného soudu neposkytla.

4. Zástupce žalobkyně se k dnešnímu jednání nedostavil. Po zahájení jednání (při absenci písemné omluvy v soudním systému) byl telefonicky kontaktován, zda se k dnešnímu jednání dostaví, přičemž tento uvedl, že nikoliv, že se z jednání omlouval již před 14 dny. Soudu byla dne cca 10 minut před zahájením dnešního jednání doručena omluva zástupce žalobkyně, která byla soudci po zpracování soudním systémem předložena 15 minut po zahájení jednání. Omluva byla odůvodněna tím, že žalobkyně žádá odročení o dobu jednoho týdne za účelem dohledání případných plateb ze strany žalovaného, které namítá. Soud věc projednal toliko za přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky stanovené v ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. K žádosti žalobkyně o odročení jednání podané bezprostředně před jednáním ve věci, nutno uvést, že takováto žádost nemohla být soudem shledána důvodnou. Jednání je možno odročit k žádosti účastníka pouze za předpokladu, že včas požádá z důležitého důvodu o odročení jednání. Příčina, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (např. zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) – za důležitou. Nutno zdůraznit, že„ důležitost“ důvodu, pro který účastník požaduje odročení jednání, musí nejen tvrdit, ale musí jej současně i doložit.

6. V daném případě, při odhlédnutí od časového hlediska omluvy, žalobkyně žádný takový důležitý důvod, pro který bylo nutno (resp. i možno) jednání odročit, neuváděla. Tedy neuváděla žádné skutečnosti, které by jí bránily v účasti u jednání, příp. její účast u jednání znemožňovaly a které by současně byly skutečnostmi omluvitelnými. Má-li žalobkyně za to, že dohledání případných plateb ze strany žalovaného, je omluvitelným důvodem, soud její názor nesdílí. Nejde o okolnost, která žalobkyni brání se k nařízenému jednání dostavit. V případě tohoto konkrétního důvodu je třeba zejm. upozornit, že žalobkyni vyjádření žalovaného, ve kterém poukazuje na provedené úhrady, bylo zást. žalobkyně doručeno již v květnu, tedy více jak pět měsíců napřed. Předvolání k dnešnímu jednání jí bylo taktéž doručeno s dvouměsíčním předstihem. Soud tedy nemá za to, že by případné spárování plateb žalovaného, bylo nutno nechávat na poslední chvíli, a dokonce z toho důvodu odročovat dnešní jednání.

7. S ohledem na shora uvedené, když žádost žalobkyně o odročení jednání nebyla shledána důvodnou, projednal soud věc v nepřítomnosti žalobkyně, vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi došlo k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Kontraktační proces proběhl způsobem, jaký popsala žalobkyně v žalobě. Žalovaný celou dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Sporným (za absence reakce žalobkyně) zůstalo, zda došlo ze strany žalovaného k úhradě částky 42 960 Kč či pouze 19 000 Kč, jak v žalobě uváděla žalobkyně.

9. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně.

10. Soud má z (provedených) listinných důkazů za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Mimo jistiny 30 000 Kč se žalovaný smlouvou zavázal vrátit žalobkyni i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně z jistiny od poskytnutí úvěru do doby zaplacení, a to ve lhůtě 70 dní, nejpozději do [datum] v měsíčních splátkách po 10 200 Kč. Pro případ prodlení bylo sjednáno hrazení poplatku za poskytnutí 1 % denně z dlužné částky po dobu do 90 trvajícího prodlení. Od 91. prodlení pak ve výši 0,02 % denně. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (prokazuje smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě 30 000 Kč ze dne [datum] the pay; nesporné). Kontraktační proces proběhl způsobem, jaký popsala žalobkyně v žalobě. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu žalobkyni dlužnou částku částečně hradil, když jí uhradil celkem 42 960 Kč. Stalo se tomu tak platbami ze dne [datum] ve výši 10 200 Kč, dne [datum] ve výši 10 700 Kč, dne [datum] ve výši 10 900 Kč a dne [datum] ve výši 11 160 Kč (výpisy z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za rok 21 a 22). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, která mu byla řádně doručena (předžalobní výzva k úhradě ze dne [datum] a podací lístek z téhož dne; nesporné).

11. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal k úhradě poplatků za poskytnutí této částky vč. sankcí za porušení povinností ze smlouvy plynoucích. Celkem mu vznikla povinnost k úhradě 53 500 Kč, na které uhradil 42 960 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

12. Ačkoliv bylo soudem ještě vedeno další dokazování (výpis NRKI žalovaného, parametry zadané žalovaným k vypočtení RPSN), skutečnosti z něj zjištěné, nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné a relevantní pro posouzení daného skutkového stavu, proto se jejich hodnocením již soud nezabýval.

13. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z.vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Dle § 559 o. z.má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle § 561 odst. 1 o.z, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (odst. 1). Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý (odst. 2).

15. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. V daném případě mezi účastníky v souladu s výše citovanými ustanoveními vznikl závazek ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit a uhradit poplatek za jeho poskytnutí. Tento poplatek soud hodnotí jako úrok za sjednání úvěru, přičemž způsob úročení lze přitom dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá, ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí do splatnosti, jejíž výše se nemění. Žalovaný se zavázal tento úrok žalobkyni spolu s vrácením jistiny uhradit, a to ve výši 21 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, a u žalovaného nastalo takové prodlení celkem 5 ×. Smlouva byla uzavřena bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku ve smyslu § 559 a násl. o. z., když totožnost žalovaného byla žalobkyní ověřena. Ke sporné otázce, jakou částku žalovaný žalobkyni uhradil, bylo na základě doplnění tvrzení žalovaného prováděno další dokazování. Výsledkem provedeného dokazování má soud za to, že žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 10 200 Kč, dne [datum] částku 10 700 Kč, dne [datum] částku 10 900 Kč a dne [datum] částku 11 160 Kč Celkem tedy 42 960 Kč.

17. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118a odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

18. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalobce povinen tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy. V daném případě byla tvrzení ze strany žalovaného ohledně provedených úhrad věrohodně doplněna, když tento mj. uvedl, že úhrady splátek prováděl přes platební bránu. V důsledku toho on sám nemůže přesně spárovat prováděné platby s úhradou, kterou může a eviduje žalobkyně, neboť on má přístup toliko k jeho bankovnímu účtu. Všechny provedené platby však jsou patrné z klientského účtu, vedeného u žalobkyně. Žalovaný však již k tomuto účtu nemá přístup, a není tedy v jeho možnostech platby spárovat. Zde jsou všechny platby vidět.

19. S ohledem na tato doplnění tvrzení o prováděných platbách, nastala u žalobkyně tzv. vysvětlovací povinnost. Žalovaný totiž v projednávané věci nemá možnost poskytnout konkrétní tvrzení a předložit další konkrétní důkazy (mimo výpisu z jeho bankovního účtu prokazujícího odchozí platby) a jakožto strana ohledně této skutečnosti zatížená důkazním břemenem je soud přesvědčen, že přednesl alespoň„ opěrné body“ skutkového stavu. 20. Za nastalé situace byl soud připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila (v tomto konkrétním případě dokonce z daného důvodu – viz výše), pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení (viz výše), znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení o její vysvětlovací povinnosti, kterou by zpochybnila a vyvrátila tvrzení žalovaného. Žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

21. Žalovaným tedy bylo prokázáno, resp. žalovanou nebylo dostatečně rozporováno a prokázán opak, že ze strany žalovaného došlo na dlužnou částku k úhradě 42 960 Kč.

22. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně na základě uvedeného skutkového a právního závěru oprávněnou jen co do zbývající částky 10 540 Kč, zavázal soud žalovaného uhradit pohledávky žalobkyně, v tomto rozsahu. V rozsahu zbývajícím žalobu zamítl.

23. Protože však splatnost úvěru byla sjednána do [datum], dostal se žalovaný svým jednáním do prodlení s placením peněžitého závazku v plné výši, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.

24. Současně v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. umožnil soud žalovanému splatit dluh ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně. Vzal v potaz postoj žalovaného k řízení, i k dluhu samotnému. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalovaného předmětný dluh splácet (žalovaný je v současné chvíli bez zaměstnání a není mu ani vyplácena podpora v nezaměstnanosti) a na straně druhé přihlédl k výši dlužné částky, jejího příslušenství a době vzniku pohledávky. Vymezená částka není vůči celkové výši dluhu disproporční, umožní žalovanému, bude-li splátky řádně dodržovat, vyhnout se exekuci, ovšem aniž by toto neúměrně znevýhodnilo žalobkyni. Její pohledávka včetně nákladů řízení bude uhrazena cca do tří čtvrtin roku, což žalobkyni existenčně neohrozí a těžko by ji v případně nedobrovolného plnění vymohla dříve. Současně je žalovanému umožněno splácet jen pro případ, že splátky bude řádně a včas plnit, v případě porušení platební povinnosti, byť i jen s jednou splátkou, se žalobkyně může domáhat zaplacení zůstatku celé dlužné částky.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého má žalovaný nárok na poměrnou část nákladů odpovídající poměru jeho úspěchu v řízení. Požadoval-li žalobce zaplacení částky 34 500 Kč a byla mu přiznána pouze částka 10 540 Kč, měl žalobce úspěch pouze do 30,55 %. Odečte-li soud od úspěchu žalovaného 69,45 % jeho neúspěch 30,55 %, má žalovaný nárok na 38,9 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady tvoří hotové výdaje účastníka nezastoupeného právním zástupcem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalovaný ve věci učinil celkem čtyři úkony (tzn. písemné podání nebo návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání a 2 × účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny), za které mu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (4 × 300 Kč), neboť nedoložil jinou výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. Celkem tak náklady řízení činí 1 200 Kč. Protože má však žalovaný nárok pouze na 38,9 % z této částky, přiznal soud žalovanému na nákladech řízení částku 466,80 Kč odpovídající jeho úspěchu.

26. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.