20 C 136/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 823 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 30 823 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 26 274,22 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 823 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru (poskytnutými peněžními prostředky žalovanému ve výši 26 274,22 Kč a smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení, od zesplatnění do dne uplatnění žaloby ve výši 4 098,78 Kč a 450 Kč (tj. 30 823 Kč). Žalobce odůvodnil žalobu tím, že se žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka (dále jen „Smluvní podmínky“) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná prohlásila, že se s obsahem Smlouvy i Smluvních podmínek seznámila, porozuměla jejich obsahu a s tímto obsahem souhlasí, na důkaz čehož připojila svůj souhlas. Žalobkyně svoji povinnost ze Smlouvy splnila a převedla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na účet žalované, uvedený ve Smlouvě. Žalované vznikla povinnost ji poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 111,33 % p. a. splácet a splatit za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila pouze částku ve výši 33 411 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani v dodatečné lhůtě stanovené v souladu s čl. II odst. 1 smluvních podmínek, proto došlo ze strany žalobce k zesplatnění úvěru ke dni 11. 10. 2023.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny. Žalobkyně výslovně sdělila, že se případně nařízeného jednání nebude účastnit. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání, aniž by jej čistě formalisticky prováděl.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 111,33 % ročně. Úvěr se žalovaná zavázala splatit formou 30 pravidelných měsíčních splátek, vždy do 27. dne v měsíci počínaje červencem 2022. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 89 760 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem). Jistina úvěru byla dne 1. 7. 2022 zaslána na účet žalované č. , č. účtu, , který uvedl ve smlouvě o úvěru (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady, smlouvou o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru pronto půjčka. V těchto podmínkách bylo mezi stranami mj. ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat při prodlení žalovaného s jakoukoliv úhradou splátky dle smlouvy poplatek za odeslanou upomínku ve výši 450 Kč. Dále při prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli jednotlivé měsíční splátky úvěru byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč a po zesplatnění dlužných částek pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (prokázáno smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, k úhradě dlužných částek byl opakovaně vyzývána upomínkami (prokázáno upomínkami). Žalobkyně z důvodu nesplácení úvěru zesplatnila celý úvěr ke dni 11. 10. 2023 (prokázáno dopisem žalobkyně ze dne 29. 1. 2024). Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila na jistinu celkem částku 33 411 Kč. Další částky zaplatil žalovaná na smluvních pokutách a poplatcích za upomínky. Žalovaná byla k úhradě zbylé dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 1. 2024).

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se z jednání omluvila a nemohla tak být o této skutečnosti poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř.

14. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

15. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to jednak na základě údajů a dokladů poskytnutých žalovanou a jednak prostřednictvím náhledu do Bankovního registru klientských informací, Nebankovního registru klientských informací, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně si rovněž vyžádala výplatní pásku žalované. Z výpisů z BRKI a NRKI bylo patrné, že žalovaná má vynikající úvěrovou historii, když své závazky hradila vždy řádně a včas. S ohledem na výši splátky úvěru bylo vzhledem k jejímu příjmu patrné, že žalovaná bude schopna tyto splátky platit. Žalobkyně ke svým tvrzením přiložila uvedenou výplatní pásku žalované, dále úvěrovou zprávu z , Anonymizováno, a výpis z centrální evidence exekucí rovněž.

16. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně soud hodnotí jako nedostatečné. Soud konstatuje, že žalovaná měla sice měsíční příjem přibližně ve výši 30 000 Kč čistého, který by ji sám o sobě měl bez obtíží stačit k úhradě měsíční splátky úvěru, avšak žalobkyně se nedostatečně zabývala výdaji žalovaného, přičemž zejména nevzala v potaz její vysoké úvěrové zatížení dalšími již existujícími závazky. Žalovaná v době uzavírání smlouvy již měsíčně hradila splátky svých závazků. Při příjmu žalované cca 30 000 Kč měsíčně pak bylo zcela zjevné, že v tomto případě bude existovat enormní pochybnost, zda bude žalovaná schopna splátky úvěru řádně hradit. Soud dále uvádí, že žalobkyni nebyla navíc vůbec známa výše skutečných běžných výdajů žalované a jejího hospodaření. Žalobkyně nezjišťovala jaké výdaje má žalovaná na bydlení, energie, stravování, ošacení, dopravu, telefon apod., přestože žalované jistinu úvěru na účet poskytla a bylo jí tak známo, že žalovaná bankovní účet má. Takové posouzení úvěruschopnosti nelze hodnotit jako provedené řádně a s odbornou péčí.

17. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna její zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzala v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jejího trvání splácet.

18. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení pouze peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Naproti tomu na vrácení dalších plnění z absolutně neplatné smlouvy žalobkyně právo nemá. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalované částku 30 000 Kč, žalovaná na úvěr zaplatila 33 411 Kč (dle žalobkyně na jistinu a úrok) a další částky pak na smluvních pokutách a poplatcích za upomínky. Z uvedeného vyplývá, že jistina úvěru byla již zcela uhrazena. Soud tak z uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl procesně zcela úspěšná žalovaná, které však v průběhu řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.