20 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 59 914,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 000 Kč, kterou je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná k 20. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 795 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 345,03 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 550,03 Kč od 16. 7. 2025 do 13. 10. 2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 119,59 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 80,62 % ve výši, která bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, které je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, k rukám zástupce žalobkyně, přičemž první splátka je splatná k 20. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 59 914,59 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím klientské zóny. Před uzavřením Smlouvy byla řádně zkoumaná úvěruschopnost žalovaného. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (i postupně nebo opakovaně), a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 60 000 Kč. Žalovaný fakticky načerpal částku 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách (minimálně ve výši 3 000 Kč) splatných vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Žalovaný porušil Smlouvu, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 7. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému několik upomínek, na upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění úvěru, a to dne 21. 10. 2025. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 59 795 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 550,03 Kč, náklady za upomínky ve výši 1 000 Kč. Dále po žalovaném požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity žalovaného učinila žalobkyně všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky revolvingového úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s tzv. balonovou splátkou. Na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že si žalovaný může dovolit splácet nové závazky až do výše 6 565 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho současná životní úroveň.Žalobkyně v rámci jejích tvrzení předložila tabulku týkající se finanční stránky jmění žalovaného (str. 30 spisu), z níž má mj. vyplývat, že žalovaný po zohlednění příjmu 31 000 Kč, nákladů na bydlení a domácnost ve výši 4 000 Kč, resp. 3 000 Kč, finančních závazků ve výši 12 000 Kč, položky sázky a hazardní hry ve výši 4 935 Kč a extra náklady ve výši 500 Kč, disponuje finančním zůstatkem 6 565 Kč měsíčně. Tato tabulka je součástí přílohy smlouvy o úvěru. Žalobkyně si měla od žalovaného vyžádat kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno spotřebitele (pozn. soudu; součástí soudního spisu výpis není). Žalobkyně k výpisu z účtu však zdůraznila, že rozhodování jen na základě výpisů z účtů, jak je běžně praktikováno, je již výrazně omezené, neboť neumožňuje dostatečně přesně modelovat chování klienta do budoucna. Naopak, metodologie využívající pokročilé statistické modely při zpracování surových dat poskytuje komplexní a realistický obraz o schopnosti klienta splácet úvěr a vyhodnocuje různé rizikové faktory, které mohou v budoucnu ovlivnit jeho schopnost plnit závazky. Žalobkyně za pomocí nástrojů označených společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . získává analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností , právnická osoba, . ve smyslu směrnice , Anonymizováno, (společnost , Anonymizováno, vystupuje jako zpracovatel osobních dat a veškerá data předává žalobkyni). Žalovaný tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím , Anonymizováno, rozhraní. K uvedenému žalovaný žádné námitky proti vyhodnocení jeho bonity nevznesl. Žalovaný prohlásil, že jiné závazky, než viditelné na výpise z bankovního účtu nemá či je uvedl ve svém klientském účtu nebo nahlásil zaměstnanci žalobkyně a prohlásil, že výběry hotovosti nebyly použity na úhradu jiných svých závazků. Klient se nenachází v insolvenčním ani exekučním řízení, má výbornou platební morálku a měsíční závazky dle , Anonymizováno, jsou 0 Kč. V rámci interní databáze jsou s ním pozitivní nebo žádné zkušenosti. Žalobkyně dále vymezovala, jak porovnává statistická data s těmi, které zjistí od klienta, event. jí je klient sdělí. Rovněž poukazovala, že se řídí opatrnostními zásadami, které zaručí správně vyhodnocenou finanční situaci žalovaného. Tento přístup může snižovat její obchodní výsledky v důsledku uzavírání nižšího počtu obchodních případů a přijímá toto riziko výměnou za zajištění zásad ochrany klientů a eliminaci nedostatků pro posuzování úvěruschopnosti klientů. Dále pak poměrně rozsáhle konstatuje, jakým způsobem kontroluje situaci pro případ nákladů klienta na sázení a hazardní hry (v podrobnostech možno odkázat na (str. 34 spisu).

2. Žalovaný nesporoval uzavření úvěrové smlouvy ani vyplacení finančních prostředků. Samotnou smlouvu však považoval za neplatnou. K věci uvedl, především že žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy. Ačkoliv nashromáždila údaje, nesprávně hodnotila jejich výsledky, ke kterým by měla přístup. Zejména stran hazardních her a sázení žalovaným. V době uzavírání smlouvy na těchto činnostech prohrál více jak 50 000 Kč.Na poskytnutou částku již žalovaný uhradil 6 000 Kč žalobkyni. Dále navrhoval, že je kvůli jeho finanční situaci schopen hradit částku 1 000 Kč měsíčně na splacení předmětného dluhu. K tomu mj. uváděl, že pobírá invalidní důchod 11 639 Kč. Každý měsíc je jeho nákladem hypotéka 5 900 Kč. Potom splátka společnosti , Anonymizováno, ve výši 6 000 Kč měsíčně. Další splátka pro spol. , Anonymizováno, . Dluh u ní se mu ale již podařilo umořit. Další splátka spol. , Anonymizováno, 500 Kč měsíčně, další je , Anonymizováno, 1 000 Kč měsíčně, , Anonymizováno, 1 000 Kč měsíčně, spol. , Anonymizováno, 1 000 Kč měsíčně, spol. , Anonymizováno, 373 Kč měsíčně, , Anonymizováno, 1 450 Kč měsíčně, , právnická osoba, 1 837 Kč měsíčně. Dluh u spol. , Anonymizováno, už se podařilo uhradit. Na bydlení má náklady cca 5 897 Kč včetně elektřiny. Na , Anonymizováno, je splátka 978 Kč pojistka na byt. Jedná se cca o 20 000 Kč měsíčně. V zaměstnání dostal výpověď a je v současné době evidován na Úřadu práce, kde bude pobírat podporu v nezaměstnanosti ve výši cca 15 tis.Žalovaný měl rovněž výhrady ke kontraktačnímu procesu. Nicméně s ohledem na výsledek řízení a právní názor soudu, se tento těmito výhradami z důvodu nadbytečnosti blíže nezabýval.

3. V souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když se žalobkyně z jednání omluvila, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Primárně se soud zabýval žalovaným tvrzenou nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného. Schopností žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku se soud zabývá níže.

5. Mezi účastníky bylo především nesporné uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky, včetně tvrzené frekvence čerpání.

6. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 60 000 Kč. Součástí smlouvy je i příloha, která svým obsahem odpovídá tvrzením uváděným žalobkyní. Kromě obecných informací o způsobu posuzování jednotlivých dat od klienta či zjištěných z jím předložených dokladů, jsou zde i konkrétní částky, ke kterým měla žalobkyně dospět. Součástí je i tabulka zjištěných údajů žalovaného, kterou žalobkyně podporovala její tvrzení. Datovým výpisem z , Anonymizováno, bylo potvrzeno, že žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, ani exekucemi, měl taktéž negativní zápis v registru , Anonymizováno, .

7. K poskytnutí finančních prostředků na základě sjednaného úvěru došlo (60 000 Kč), což žalovaný sám potvrdil. Žalovaný však na dluh zaplatil toliko částku 6 000 Kč, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 4. 11. 2025 a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 78 045,03 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 21. 10. 2025.

8. Prověření osoby žalované v registru , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nebylo soudu předloženo. Doklady prokazující výdaje žalovaného předloženy nebyly.

9. Z předložených výpisů z účtu žalovaného (z doby uzavírání smlouvy) je na druhé straně patrné, že na těchto účtech sice platební pohyb byl, ale mj. při srovnání počátečních a konečných zůstatků jsou tyto prakticky totožné. Na účtech žalovaného jsou však (do očí bijící) zvláštní výdajové položky, jedná se o utrácení za sázky či podobné položky. Z výpisů z účtu leden až březen 2025 především plyne, že žalovaný vynakládal již v této době finanční prostředky na úhradu dluhů vůči jiným věřitelům (především , právnická osoba, ). Od něho však měl i příjem označovaný jako půjčka (např. 16. 2. 2025), dále pak např. , právnická osoba, ., , právnická osoba, Na účtech jsou však patrné záporné položky od částek 300 Kč i přesahující 1tis. Kč. Tyto položky jsou označeny mj. , Anonymizováno, a je zjevné, že se jedná o prostředky vynaložené na hazardní či obdobné hry a sázky. Na tomto účtu se nachází i příjem žalovaného, který kromě plusových položek z poskytnutých úvěrů či zápůjček od dalších poskytovatelů (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ) obsahuje i příjem od ČSSZ a tehdejšího zaměstnavatele žalovaného.

10. Přesto, že žalobkyně poukazovala na propracovanost jejího systému, je zřejmé, že žalovaný vynakládal nemalé prostředky v rámci sázení a podobných her.

11. Náhledem výpisu o provedených platbách v internetovém bankovnictví žalovaného soud zjistil úhradu 2 × 3 000 Kč s označením , Anonymizováno, (č. úvěrové smlouvy).

12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2662 o. z. a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný smlouvu uzavíral mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daném smluvním vztahu v postavení spotřebitele.

21. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně toliko částečně.

22. Žalobkyně je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem její činnosti je tedy mimo jiné poskytování úvěrů. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobkyně ve smyslu § 7 písm. a) z. s. ú. oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

23. Zda bylo takové náležité a pečlivé posouzení poměrů žadatele o úvěr prověřeno i v projednávané věci, bylo stěžejní otázkou, ke které bylo směřováno dokazování soudu. Po provedeném dospěl soud k závěru, že tomu tak nebylo.

24. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118a odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

25. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalující strana povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ohledně posouzení přezkumu úvěruschopnosti žalované strany) a k jejich prokázání označit důkazy.

26. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu neučinila žalující strana dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, navíc se objevily rozpory mezi tvrzeními a předkládanými důkazy, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalující stranu, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015.). Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalující straně dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

27. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Naopak bylo prokázáno nedostatečné (nesprávné) posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ze shromážděných podkladů soud dovodil, že poskytovatel úvěru sice opatřil určité informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, tyto však nevyhodnotil řádně a v jejich vzájemných souvislostech. Nebylo prokázáno dostatečné prověření skutečných výdajů žalovaného, přičemž již z předložených výpisů z účtu byly patrné opakované výdaje za hazardní hry a současné splácení dalších závazků. Za této situace soud uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy přezkoumána řádně a s odbornou péčí.

28. Žalující strana neprokázala, že by řádným způsobem, či dokonce vůbec, přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto ohledu neunesla břemeno důkazní, přičemž důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. V daném případě dokonce bylo prokázáno, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno řádně, neboť s nashromážděných podkladů o žalovaném v době uzavírání smlouvy, není možné dojít k závěru, že je schopen poskytnutý úvěr splácet.

29. Na základě výše uvedených zjištění je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalované strany z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.).

30. Z východisek uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, plyne, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalující straně peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze žalující straně přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se žalující strana domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

31. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr, resp. bylo prokázáno, že tomu tak nebylo.

32. Žalovanému byly na základě úvěrové smlouvy žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 60 000 Kč, kdy žalovaný úvěrovanou částku uhradil 6 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni splnil, že mu povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 54 000 Kč žalobkyni zaplatit.

33. Konečně vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení jakéhokoliv smluvní pokuty či sjednaného úroku nebo nákladů spojených s vymáháním pohledávky.

34. Soud tedy na tomto místě dospěl k dílčímu závěru, že žalobkyně zcela nedostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ačkoliv je možné, že získávala údaje ohledně finanční stránky žalovaného, je třeba souhlasit s žalovaným, že zcela nedostatečně provedla jejich vyhodnocení.

35. Dále se zabýval schopnostmi žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou (dlužnou, zbývající) část jistiny. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. má totiž za následek, že povinnost úvěrovaného vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu úvěrující žalobkyně. Tato povinnost žalovaného je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Proto není žalovaný v prodlení s plněním dluhu 54 000 Kč, a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 54 000 Kč.

36. K této problematice tíží břemena především úvěrovaného. Byly tedy prováděny důkazy k prokázání (výše uvedených) tvrzení žalovaného, které poskytl. Žalovaný předložil podklady týkající se zejm. jeho výdajové stránky, resp. osvětlující jeho výdělkové možnosti a schopnosti vracet dlužné částky. Žalovaný předložil především aktuální výpisy z bankovního účtu, z nichž je patrné hrazení úvěrových pohledávek jiným věřitelům. Jedná se o částky i věřitele, které žalovaný uváděl v rámci jeho tvrzení, vč. hrazení hypotéčního úvěru na nemovitost, ve které bydlí (náklady na bydlení). V součtu se skutečně jedná o částky cca 20 000 Kč měsíčně s tím, že některé splátky již do budoucna odpadnou, neboť se žalovanému podařilo tyto dluhy již uhradit. Žalovaný situaci aktivně řeší, o čemž svědčí i předložené dohody o narovnání s jeho věřiteli (jedná se o dohody již realizované či připravené k podpisu věřitele). I ve vztahu k žalobkyni žalovaný předkládal návrh smírného řešení a dohody na splátkách dluhu. Na tento však dle slov žalovaného nebylo žalobkyní nikterak reagováno. Soud si stanovisko žalobkyně z důvodu její absence u dnešního jednání nemohl ověřit. Mzdu žalovaný nepobírá, neboť přišel o zaměstnání, a bude pobírat podporu v nezaměstnanosti ve výši cca 15 tis. Mezi příjmové stránky patří i invalidní důchod vyplácený ve výši 11 639 Kč.

37. Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil jí soud, jak je uvedeno výše ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. Vzal v potaz postoj žalovaného k řízení, i k dluhu samotnému, jehož litoval, a jeho sociální situaci, ochotu dlužnou částku uhradit. Výše příjmu žalovaného rozložení plateb odůvodňuje. Žalovaný je navíc v invalidním důchodu, byť částečném. Momentálně však příjem ze zaměstnání nepobírá. Žalovaný je evidentně zatížen velkým množstvím dluhů, které však, nutno dodat, se snaží hradit. Pokud je to jen možné hradí každému věřiteli maximálně částku 1 000 Kč. Ačkoliv se jedná o okolnosti, které je možno z větší části přičítat právě žalovanému, nepochybně to snižuje jeho objektivní možnost k úhradě v jedné platbě či vyšších splátkách. Navíc s přihlédnutím k projednávané věci k tomu obrazně řečeno přispěla i žalobkyně. Žalovaný má vlastní bydlení. To jej na druhé straně zatěžuje v rámci hypotečního úvěru. Jeho příjem ze zaměstnání (resp. podpory v nezaměstnanosti) přitom činí částku cca 15tis. Kč, a i při zohlednění invalidního důchodu, nejsou jeho finanční možnosti nijak příznivé. Úhrada dluhů a dalších pohledávek za žalovaným tvoří více jak 2/3 jeho majetkových možností. Žalovaný též dokládal, že se snaží hradit jiné dluhy. Částka 1 000 Kč je u něj „běžnou“ splátkou i u jiných věřitelů. Soud výši splátek stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalovaného předmětný dluh splácet a na straně druhé přihlédl k výši dlužné částky. V daném případě je třeba zohlednit především to, že zákon o spotřebitelském úvěru určuje za zákonných podmínek (nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka) určit lhůtu plnění podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran spolu s přihlédnutím k dalším okolnostem. Soud má v daném případě za to, že žalovaný není schopen zaplatit celou částku najednou, své povinnosti však bude schopen dostát v případě možnosti uhradit dluh po částech. Vymezená částka není vůči celkové výši dluhu disproporční, umožní žalovanému, bude-li splátky řádně dodržovat, vyhnout se exekuci, ovšem aniž by toto neúměrně znevýhodnilo žalující stranu. Při rozhodování o výši splátek tudíž soud vzal na zřetel nejen situaci žalovaného, nýbrž i zájem žalující, aby žalovaný svůj dluh splnil v rozumné době. Pakliže bude částka vyšší, žalovaný nebude schopen hradit dluhy dalších věřitelů. V konečném důsledku může svoji situaci řešit jiným způsobem, a je těžko představitelné, že žalobkyni bude uhrazena vyšší částka. Pohledávka bude uhrazena cca do čtyř a půl let, což žalující stranu existenčně neohrozí a těžko by ji v případě nedobrovolného plnění vymohla dříve. Ve výroku uvedená výše splátek se jeví přiměřená výši plnění přisouzenému a především výdělkovým a majetkovým možnostem žalovaného. Soud tedy určil, že žalovaný je povinen zaplatit zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, počínaje následujícím měsícem po právní moci rozsudku. Znamená to, že nejpozději čtyři a půl roku po právním moci rozsudku soudu měly by být peníze (po pěti a půl letech od jejich poskytnutí žalovanému) žalobkyni vráceny.

38. Další (navrhované) důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených (realizovaných) důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl učinit závěr o skutkovém stavu a ve věci rozhodnout. Další dokazování považuje soud za nadbytečné a provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti. Zamítl především důkazy žalobkyně, které se netýkají přezkumu úvěruschopnosti klienta, ale týkají se jejich následného vztahu.

39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 431,91 Kč, přičemž tato částka představuje 80,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 779 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 914,59 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 850 Kč ve výši 2 488,50 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

40. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela žalobkyni odměna a paušální náhrada hotových výdajů (včetně DPH). Opodstatněným soud neshledal přiznání náhrady za úkon označený jako „Vyjádření žalobkyně k odporu žalovaného“ ze dne 19. 2. 2026. V daném případě s ohledem na obsah žalobního návrhu a jeho doplnění je zřejmé, že žalobkyně mohla a měla rozhodné skutečnosti uvést již dříve v návrhu.

41. I úhradu nákladů řízení umožnil soud žalovanému učinit ve splátkách s tím, že na důvodnost takového postupu je možno odkázat výše.