20 C 141/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 559,03 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 22 640,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 640,20 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 116,66 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, dále aby žalovaný zaplatil částku 4 918,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 918,83 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 27 559,03 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , sídlem , adresa, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v , Anonymizováno, pod č. , hodnota, (, hodnota, ), jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“) se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru , Anonymizováno, . Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému platební kartu s aktuálním úvěrovým rámcem 30 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal peníze vrátit spolu s úrokem 23,76 % ročně a platit měsíční poplatek za sjednané pojištění bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek splatných k 17. dni v měsíci počínaje 17. 2. 2022 ve výši doporučené splátky 1 500 Kč, minimální splátky 5 % z čerpané výše úvěru avšak nejméně 500,- Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek 600 Kč za odeslanou upomínku v případě vymáhání již zesplatněného závazku a 100 Kč v případě vymáhání již splatné měsíční splátky. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně zdůraznila, že předmětem žaloby jsou pouze pohledávky z revolvingového úvěru popsané výše, nikoli pohledávky z jiného „klasického“ úvěru, o která žalovaný požádal ve společné žádosti. Celkem žalovaný načerpal 33 608 Kč, prostřednictvím platební karty (výběrem z bankomatu, úhradou u obchodníka, výběrem v pobočce banky, převodem na účet nebo bankovní poukázkou), což je označeno v platební historii popisem „, jméno FO, . , jméno FO, nebo „, jméno FO, “. Žalovaný po dobu trvání smlouvy o úvěru uhradil celkem 18 426 Kč, což původní věřitel započetl na čerpané finanční prostředky, sjednané smluvní úroky, poplatek za sjednané pojištění, poplatky za vedení úvěrového účtu, odeslání písemných upomínek, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty, jak je uvedeno v platební historii. Původní věřitel úvěr na základě odstoupení od smlouvy o úvěru prohlásil ke dni 30. 6. 2023 za splatný, o čemž informoval žalovaného. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2023 s účinností ke dni 11. 7. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka 27 559,03 Kč sestává z prvního nároku na nesplacenou jistinu úvěru 22 640,20 Kč, poplatky za poskytnutí finančních prostředků 2 516,66 Kč, poplatky za odeslání upomínek 700 Kč. Na příslušenství prvního nároku žalobkyně žádá nesplacený úrok ve výši 23,76 % kapitalizovaný částkou 3 116,66 Kč, zákonný úrokem z prodlení a 651 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. Dále uvedená žalovaná částka sestává z druhého nároku na smluvní pokutu ve výši 4 918,83 Kč (z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 22 640,20 Kč v sazbě 0,1 % denně za období od 20. 6. 2023 do 24. 1. 2024). Na svůj dluh žalovaný od zesplatnění úvěru nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil z listiny nadepsané jako „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že dle této měla být , právnická osoba, poskytovatelem úvěru a žalovaný klientem. Jsou uvedeny údaje žalovaného – bydliště, rodné číslo, číslo občanského průkazu. Uvádí se zde, že žalovaný žádá o poskytnutí revolvingového úvěru, přičemž k uzavření smlouvy dojde dnem akceptace žádosti. Byla uvedena cena celkového úvěru 48 211 Kč s měsíční splátkou 1 339 Kč, počet splátek 36 a to vždy k 17. dni v měsíci a datum dodání dne 30. 7. 2021, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč. Celková výše měsíční splátky měla činit 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splátky byly splatné k 17. dni v měsíci. V části smlouvy týkající se důsledků nesplácení úvěru byla uvedena smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky 0,1 % denně z částky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splátky 100 Kč Smlouva odkazovala na produktové podmínky pro revolvingové úvěry a sazebník pro úvěry. Její přílohou měl být dokument „specifické čerpání“. Listina není datovaná a není ani podepsaná. Na místě pro podpis zástupce banky je uvedeno „podepsáno elektronicky“ s poznámkou „s nutností ověření v elektronickém dokumentu“. Na místě pro podpis žalované jako klienta není uvedeno nic, je tam poznámka „pokud není uveden vlastnoruční podpis, podepsáno elektronicky s nutností ověření v elektronickém dokumentu“.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v tomto jsou uvedeny parametry úvěru shodně jako ve smlouvě, jinak z něj nebylo zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. Z připojených informací o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že se mělo jednat o společnost , právnická osoba, .

5. Z dopisu ze dne 4. 1. 2022 bylo zjištěno, že v předchůdkyně žalobkyně sdělovala žalovanému, že schválili jeho žádost o, Anonymizováno, a schválili úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč s RPSN 31 % s měsíčním poplatkem 50 Kč za rezervaci úvěr. Zdrojů a poplatek za zaslání výpisu poštou. Součástí dopisu jsou základní informace o úvěru totožné jako v uvedené žádosti/smlouvě, č. úvěru je uvedeno , hodnota, .

6. Z odstoupení ze dne 25. 5. 2023 bylo zjištěno, že v předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstupuje dle příslušných ustanovení úvěrových podmínek od úvěrové smlouvy. Současně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 26 035 Kč, a to do 30. 6. 2023.

7. Z platební historie bylo zjištěno, že v tomto jsou uvedeny platby, úhrady, účtované částky. První financování mělo být dne 19. 1. 2022 ve výši 500 Kč, následně mělo opakovaně docházet k dalšímu financování. Je tam uvedeno několik příchozích úhrad. K 18. 5. 2023 je uvedena dlužná částka 26 034,45 Kč, z toho úroky 2 516,66 Kč, poplatky 600 Kč, pokuta 277,59 Kč. Tento dokument však není výpisem z účtu a neuvádí žádné podrobnosti o uvedených platbách. Zejména není uvedeno, jak a kam měly finanční prostředky odcházet (např. na jaký účet byly zaslány, zda a jak byly čerpány v hotovosti), stejně tak nelze zjistit, jak mělo docházet k úhradám (kdo a jak platil, z jakého účtu platby došly). Není tam uvedeno ani číslo samotného úvěrového účtu.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Jednotlivé pohledávky měly být specifikovány v příloze – seznamu postupovaných pohledávek. Z této přílohy bylo zjištěno, že tam byla uveden revolvingový úvěr, jako dlužník byla označen žalovaný. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobkyně hradila předchůdkyně žalobkyně za portfolium.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně oznamovala žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2023 postoupila žalobkyni pohledávku vzniklou ze smlouvy , hodnota, .

10. Z dopisu ze dne 14. 7. 2023 soud zjistil, že v tomto žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 26 053,06 Kč s tím, že pokud nezaplatí do 31. 7. 2023, bude si účtovat náklady mimosoudního vymáhání, přičemž uvedla přehled úkonů, mj. za osobní návštěvu 217 Kč. Z podacího archu vyplývá, že žalobkyně výzvu odeslala žalovanému.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2023 a poštovního podacího archu soud zjistil, že tuto výzvu zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému.

12. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že je tam ve vztahu k žalovaného uvedeno 4 úkony, a to cesta pověřeného pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne 7. 8. 2023, 10. 1. 2024, 18. 12. 2023 a 23. 8. 2023.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je zapsanou obchodní společností a kdo je oprávněn za ni jednat.

14. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

17. Podle § 2395 o. z.se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Dle ustanovení § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Dle ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Nesplnění písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Dle ustanovení § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Dle ustanovení § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

27. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem žalovanému.

28. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že smlouva o úvěru byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena. Předložená žádost/smlouva není podepsaná ani za předchůdkyně žalobkyně a zejména není podepsaná žalovaným, podpis žalovaného se tam vůbec sice nenachází, ale uvádí se, že pokud není uveden vlastnoruční podpis, bylo podepsáno elektronicky s nutností ověření v elektronickém dokumentu. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, zda a jak k takovému ověření došlo, jak byla ověřena totožnost žalovaného a konkrétně jak měl dokument podepsat či odsouhlasit. Uzavření smlouvy (resp. podpis žádosti) nemůže prokazovat jen to, že na předloženém dokumentu jsou uvedeny údaje žalovaného. Ty ostatně mohl vyplnit kdokoliv, komu byly známy. Nebylo ani prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal či splácel (k tomu viz dále), tedy ani to nemůže uzavření smlouvy prokazovat. Pro úplnost soud uvádí, že způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetového bankovnictví, je samozřejmě možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena, zejména že žalovaný odsouhlasil předloženou žádost/smlouvu. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že předchůdkyně žalobkyně tvrzenou pohledávku z této smlouvy postoupila žalobkyni.

29. Dále nebylo prokázáno ani to, že žalovaný úvěr čerpal. Z předložené platební historie nevyplývá, jak měly být peníze čerpány, nelze z ní ověřit ani to, že byla odeslána částka prodejci dle specifických podmínek čerpání, když není uvedeno číslo účtu, kam měly peněžní prostředky odejít. Nejedná se o výpis z účtu, jak bylo uvedeno. Není zřejmé, kam měly peníze odcházet. Z ničeho nevyplývá, že žalovaný dal k těmto platbám pokyn. Nebylo prokázáno, že žalovaný obdržel platební kartu, jak tvrdila žalobkyně (to z žádného předloženého důkazu nevyplývá), a ostatně z platební historie nevyplývá, že by mělo docházet k čerpání úvěru prostřednictvím karty. Platební historie pak neprokazuje ani to, že žalovaný úvěr splácel, když z ní nelze zjistit, kdo a jak měl uvedené částky hradit. Z výše uvedených důvodů soud nepovažuje uvedenou platební historii za průkaznou.

30. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

31. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Dle § 153 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Soud tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Soud nemá za prokázané, že smlouva o úvěru byla uzavřena. Z obsahu předložené žádosti/smlouvy vyplývá, že se jednalo o návrh na uzavření smlouvy (§ 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), když smlouva měla být uzavřena až okamžikem akceptace žádosti. Nebylo však prokázáno, že tuto žádost učinil žalovaný, a už jen proto nelze mít za to, že došlo k uzavření smlouvy s žalovaným. Nehledě na to, že nebylo prokázáno ani to, že předchůdkyně žalobkyně doručila žalovanému oznámení o přijetí nabídky, když smlouva je uzavřena okamžikem, kdy je přijetí doručeno druhé straně (§ 1745 v návaznosti na § 570 odst. 1 občanského zákoníku). Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy, nelze mít za to, že z této smlouvy vznikly žalovanému jakékoliv povinnosti.

32. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně jakoukoliv částku, případně že předchůdkyně žalobkyně za žalovaným cokoliv hradila (např. obchodníkovi), nelze tak uvažovat ani o nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (jako případného majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu).

33. Pokud žalobkyně dále požadovala zaplatit náklady spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 651 Kč, soudu není jasné, z čeho takový nárok dovozuje, když ani netvrdí, že by např. měl vyplývat ze smlouvy. Zde soud upozorňuje, že z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost hradit takové náklady, tj. pokud to nebylo sjednáno, nemůže být takový nárok důvodný. Každopádně pokud nebyla prokázána důvodnost nároku jako takového, pak samozřejmě nemohou být účelné ani náklady na vymáhání neexistující pohledávky (nadto žalobkyně ani neprokázala, že jí náklady v uvedené výši vznikly).

34. Soud tedy opakuje, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy ani to, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky. Proto soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.