20 C 145/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 24 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 670 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (dále také jen „žalující strana“) se domáhala zaplacení 24 670 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 22. 4. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měla splácet týdně 455 Kč. Zaplacená částka 2 600 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně mohla v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovanou ve výši 2 600,00 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 455 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalující strana ohledně posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr uvedla, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpala, jaké informace od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalované úvěr splatit. Byla provedena:- kontrola v databázi neplatných dokladů , Anonymizováno, (http://, Anonymizováno, )- kontrola RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, (http://, Anonymizováno, )- kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (https://, Anonymizováno, /)- kontrola zaměstnání telefonicky- kontrola platební historie klienta u naší společnosti- vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti- kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta (viz příloha žaloby).

2. Ačkoliv žalující strana souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, považoval soud uvedená tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti a předložení důkazů za nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání –, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalující stranu vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků a doplnění důkazů.

3. Žalující strana podáním doručeným soudu dne 13. 8. 2024 ohledně posuzování úvěruschopnosti z větší části toliko zopakovala vyjádření již uvedená v žalobě:kontrola v databázi neplatných dokladů , Anonymizováno, (http://, Anonymizováno, )kontrola předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v Evidenční kartě klienta při jejím sepisování, ve spisu jako příloha žalobykontrola RČ a OP dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, (http://, Anonymizováno, kontrola aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti , právnická osoba, (http://, Anonymizováno, ) a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klientakontrola aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku (https://, Anonymizováno, ) prostřednictvím dálkového systému společnosti , právnická osoba, (http://, Anonymizováno, )kontrola platební historie klienta u naší společnosti vč. historie veškerých záznamů o klientovivyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě klienta sepsané před samotným poskytnutím společně se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, ve spisu také jako příloha žalobyvyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu, klienta a to na základě vědomostí a praxe z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.K důkazu dále předložila sjetiny výplatních pásek březen a únor 2022.

4. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná a na svoji obranu ničeho neuvedla.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně ani žalovaná se z jednání neomluvily, nežádaly jeho odročení a k jednání se bez omluvy nedostavily. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že dne 22. 4. 2022 žalující strana s žalovanou podepsaly Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalující strana zavázala poskytnout peněžní hotovost ve výši 15 000 Kč (žalovaná potvrdila převzetí této částky), a žalovaná se na druhé straně zavázala poskytnuté peníze vrátit do 60 týdnů. Úrok byl sjednán ve výši 2 970 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč. K předání částky došlo při podpisu smlouvy, což mj. žalovaná stvrdila svým podpisem (prokazuje Smlouva o úvěru). Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž jsou shrnuty platební položky uvedené již ve smlouvě (úvěrovaná částka, konečná částka k úhradě, poplatky, výše splátky atd.). V evidenční kartě klienta, která je součástí smlouvy, jsou uváděny bližší informace o klientovi (vzdělání, rodinný stav, počet spolužijících osob, vlastnictví vozidla, nemovitosti, trestní minulost a úvěrování u žalobkyně). Dále je uvedena její mzda ve výši , částka, a brigáda , částka, , z výdajů pak výdaje na bydlení , částka, a životní minimum na ověření , částka, a nebankovní závazky , částka, . Disponibilní zůstatek činí částku , částka, (evidenční karta klienta). Žalovaná byla následně upomínána k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne 7. 8. 2023, vč. poštovního podacího archu). K důkazu soud provedl sjetiny výplatních pásek 02/2022 a 03/2022, které žalobkyně předložila k důkazu, z nich však pro posouzení věci nevyplynulo ničeho podstatného.

7. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobkyně s žalovanou podepsaly Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalující strana poskytla žalované peněžní hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila částku 2 600 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

8. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Účastníci uzavřeli smlouvu č. , hodnota, , kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 odst. 1 o. z., neboť se žalobkyně na jejím základě zavázala žalované v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok a poplatky. K předání peněz došlo bezhotovostně v den sjednání smlouvy. Úvěr je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

14. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.

15. V projednávané věci je/bylo předmětem činnosti žalobkyně nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je věřitel povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o úvěr postupovat s odbornou péčí. Tento pojem ve svém rozhodnutí mj. vyložil Nejvyšší správní soud ČR, přičemž tento výklad aproboval i Ústavní soud ČR (Srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015.). Mj. dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Z daného výkladu plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli. Posuzování úvěruschopnosti dlužníka je přitom v současné době již nedílnou součástí (nejen) státní politiky spočívající ve snaze zabránit nadměrnému a cyklickému zadlužování obyvatelstva, o níž bylo již mnoho napsáno a judikováno. Soud tedy na tomto místě nepovažuje za nutné tyto myšlenky a veškerá východiska dopodrobna vymezovat a shrnovat. Ve stručnosti toliko uvádí, že smyslem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ochrana nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celku. Je jím předcházeno negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Zda bylo takové náležité a pečlivé posouzení poměrů žadatele o úvěr prověřeno i v projednávané věci, bylo stěžejní otázkou, ke které bylo směřováno dokazování soudu. Po provedeném dospěl soud k závěru, že tomu tak nebylo, resp. v řízení nebylo prokázáno, že tomu tak bylo, proto vyhověl toliko částečně.

17. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118a odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

18. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalující strana povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ohledně posouzení přezkumu úvěruschopnosti žalované) a k jejich prokázání označit důkazy.

19. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu neučinila žalující strana dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalující stranu, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015.). Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalující straně dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

20. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ač žalobkyně tvrdila, že věřitel nahlédnutím do registrů a databází (insolvenční rejstřík, neplatných dokladů Ministerstva vnitra, evidence exekucí, poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě, vyhodnocení příslušné lokality bydliště atd.) lustroval žalovanou a prověřil její bonitu, žalobkyně nenavrhla k těmto tvrzením žádné důkazy, což je její procesní odpovědnost.

21. Žalující strana neprokázala, že by řádným způsobem, či dokonce vůbec, přezkoumala úvěruschopnost žalované. V tomto ohledu neunesla břemeno důkazní, přičemž důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána.

22. Žádné konkrétní skutečnosti žalující strana neprokázala, z jejího tvrzení a výsledků dokazování vyplynula pouze obecná skutková zjištění (tvrzení) o způsobu posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, spočívající v (údajném) prověřování žadatelů ve veřejných dlužnických databázích a v provedení kvalifikovaného porovnání doložených příjmů a výdajů žadatele. Jakým způsobem a z jakých skutečností bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalované v konkrétním případě však žalující strana neprokázala. Krom uv. dokladů, nebylo možné před soudem provést žádné jiné listinné důkazy. V řízení nebylo zjištěno, nebylo žádným způsobem podloženo, na základě jakých údajů o příjmech a výdajích věřitel při sjednávání úvěru vycházel.

23. Protože žalobkyně neprokázala, že by věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procení břemeno důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalované strany z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.).

24. Z východisek uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, plyne, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalující straně peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze žalující straně přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se žalující strana domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

25. Žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty peníze ve výši 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dluh ať už věřiteli, žalující straně nebo jinému subjektu splnila, že povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Žalovaná na úvěrovanou částku uhradila 2 600 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost částku 12 400 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

26. S ohledem na to, že na straně žalované prodlení s vrácením částky 12 400 Kč dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Soud žalobu tedy jako nedůvodnou v rozsahu přesahujícím nesplacenou část jistiny zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého má účastník nárok na poměrnou část nákladů odpovídající poměru jeho úspěchu v řízení. Procesně úspěšné žalované však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.