20 C 153/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o určení vlastnického práva k vozidlu

I. Určuje se, že žalovaná je vlastníkem silničního motorového vozidla tovární značky , Anonymizováno, VIN: , VIN kód, , RZ: , SPZ, .

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal určení, že vlastníkem vozidla , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , RZ: , SPZ, (dále také jen „Vozidlo“) je žalovaná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne , datum, prodal žalované Vozidlo. Po podpisu kupní smlouvy si jej převzala, konkrétně v den podpisu kupní smlouvy. Při podpisu uvedené kupní smlouvy rovněž došlo k úhradě kupní ceny. V ust. čl. VI. kupní smlouvy ze dne , datum, bylo mezi stranami sjednáno, že kupující, resp. žalovaná zajistí zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce podepsal plnou moc opravňující tento zápis zajistit, rovněž předal technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla.

2. Žalovaná však svou povinnost nedodržela a k přepisu vlastníka v registru silničních vozidel nedošlo, přičemž žalovaná zřejmě ani nepřihlásila předmětné vozidlo k pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalobce čelí exekuci z důvodu neplacení povinného ručení. Vzhledem k tomu, že žalovaná změnu vlastnického práva v evidenci vozidel neprovedla, žalobce jí vyzval k takovému postupu a k poskytnutí potřebné součinnosti.

3. Žalobce uvádí, že jeho předním zájmem je, aby faktický stav, spočívající v tom, že žalovaný užívá vozidlo, které jí žalobce prodal, odpovídal i tomu právnímu. Žalovaná nemá žádnou vůli splnit to, na čem se s žalobcem domluvila. Žalobce je přesvědčený, že je osvědčen jeho naléhavý právní zájem na určení skutečnosti, že není vlastníkem shora specifikovaného motorového vozidla, přičemž tento nesoulad nelze odstranit jiným způsobem.

4. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná a na svoji obranu ničeho neuvedla.

5. S ohledem na obsah žalobního návrhu i vymáhané povinnosti, resp. konstatování, je zřejmé, že se jedná o tzv. určovací žalobu ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně jsou právní praxí i teorií přijímány závěry, že naléhavý právní zájem je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

6. Samotná určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec („pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96.). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 524-539 s.).

7. V projednávané věci jde o žalobu na určení, že Vozidlo je ve vlastnictví žalované, tedy osoby, která není v registru silničních motorových vozidel zapsána a vedena jako její vlastník.

8. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k Vozidlu zapsanému v registru silničních motorových vozidel ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je tudíž dán, neboť žalobce má za to, že vlastníkem Vozidla je žalovaná, která však není jako vlastník Vozidla zapsána v uvedeném veřejném seznamu. V daném případě je tak zřejmé, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva. Tuto tezi potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR, která se již ustálila v názoru, že právní zájem žalobce na určení vlastníka Vozidla je dán, neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006.). Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je přitom rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010.).

9. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobce a žalované, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání dodatečně souhlasil. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

10. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalobce jako vlastník Vozidla uzavřel s , jméno FO, dne , datum, smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Vozidlu na žalovanou. Žalovaná se smlouvou dále zavázala zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel (prokazuje kupní smlouva ze dne , datum, ). Vzhledem k tomu, že k přepisu vozidla na žalovanou nedošlo, a žalobce byl veden jako jeho vlastník, byl vyzýván k úhradě pojištění za toto vozidlo, resp. došlo dokonce k zahájení exekučního řízení e-mail s ČKP, exekuční příkaz). Žalobce vyzval žalovanou k nápravě (kopie obálky ze dne , datum, ).

11. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jejímž předmětem byl převod Vozidla a zároveň závazek k provedení přepisu v registru vozidel. K tomu však nedošlo, a Vozidlo je stále vedeno ve vlastnictví žalobce. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

12. Dle § 2079 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).

13. Dle § 2082 odst. 1 o. z. na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele.

14. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

15. Dle § 1101 o. z. vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu.

16. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

17. V projednávané věci se jedná de facto o spor plynoucí z kupní smlouvy, která je upravena v ust. § 2079 o. z. Spor v tomto řízení je tedy veden o vlastnické právo k Vozidlu, se kterýmž, jako se subjektivním majetkovým právem, mohou účastníci řízení (pochopitelně v souladu s právními předpisy) volně nakládat.

18. Ze zjištěného skutkového stavu tedy vyplývá, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva, v jejímž důsledku došlo k převodu vlastnického práva k Vozidlu na žalovanou v souladu s výše cit. ustanoveními o. z. Stejně tak bylo prokázáno, že změnu v registru silničních motorových vozidel měla zajistit žalovaná, k čemuž však nedošlo, přičemž samotné provedení změny zápisu nemá vliv na převod vlastnického práva k silničnímu vozidlu (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2017 sp. zn., Anonymizováno, 22 Cdo 5330/2015.). Z předložených důkazů a v souladu se skutkovým závěrem soudu je jednoznačně patrné, že žalobce vlastníkem Vozidla není. Naopak bylo zjištěno, že vlastníkem Vozidla je žalovaná. Byly tak naplněny podmínky pro vyhovění návrhu žalobce. Soud tedy rozhodl o určení, že vlastnické právo k Vozidlu svědčí žalované, tím spíše, když se i soudní praxe vyvíjí v tom směru, že soudní rozhodnutí je v obdobných situacích jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem v registru vozidel ke změně zápisu vlastníka Vozidla (Srov. např. rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .), Anonymizováno19. Nad rámec považuje soud za vhodné připomenout, že rozsudek v daném případě s odkazem na výše uvedené nevytváří vlastnické právo k Vozidlu, ale toliko deklaruje stav vyplynuvší z uzavřené kupní smlouvy.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.