20 C 170/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně není vlastníkem osobního automobilu tov. zn. Opel Corsa [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 441,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že není vlastníkem vozidla Opel Corsa [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále také jen„ Vozidlo“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] s žalovaným (kupujícím) uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej Vozidla. Žalovaný si Vozidlo převzal a pro účely přepisu vozidla v registru motorových vozidel mu žalobkyně vystavila plnou moc a vyzvala jej, aby provedl přeregistraci v evidenci vozidel. Žalovaný se však k přepisu vozidla v registru nedostavil ani přes opakované výzvy. V důsledku toho MM [obec], odbor dopravy, svým usnesením ze dne [datum] řízení ve věci žádosti žalobkyně o zápis změny vlastníka týkající se Vozidla pro nečinnost žalovaného zastavil. Žalovaný zanechal Vozidlo na veřejné komunikaci, načež žalobkyně byla opětovně vyzývána k jeho odstranění a byla za to i pokutována. Záměrem žalobkyně bylo dosáhnout toho, aby bylo určeno, že není vlastníkem Vozidla, přičemž bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel.

2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl.

3. S ohledem na obsah žalobního návrhu i vymáhané povinnosti, resp. konstatování, je zřejmé, že se jedná o tzv. určovací žalobu ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně jsou právní praxí i teorií přijímány závěry, že naléhavý právní zájem je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

4. Samotná určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec („ pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. 5. V projednávané věci jde o žalobu na určení, že Vozidlo není ve vlastnictví žalobkyně, tedy osoby, která je v registru silničních motorových vozidel zapsána a vedena jako její vlastník.

6. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k Vozidlu zapsanému v registru silničních motorových vozidel ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je tudíž dán, neboť žalobkyně má za to, že vlastníkem Vozidla je s největší pravděpodobností žalovaný. Jednoznačně jím však již není žalobkyně. V daném případě je tak zřejmé, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, resp. určení, že jí vlastnické právo nesvědčí. Tuto tezi potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR, která se již ustálila v názoru, že právní zájem žalobce na určení vlastníka Vozidla je dán, neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je přitom rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí. 7. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný ani žalobkyně se k této výzvě nevyjádřili. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

8. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně jako vlastník Vozidla uzavřela s žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Vozidlu na žalovaného za částku 500 Kč. Žalovaný se smlouvou dále zavázal zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel, k čemuž mu žalobkyně vystavila plnou moc (prokazuje kupní smlouva ze dne [datum], plná moc). Vzhledem k tomu, že k přepisu vozidla na žalovaného nedošlo, a žalobkyně byla vedena jako jeho vlastník, byla [stát. instituce] opakovaně vyzývána k odstranění vozidla z veřejné komunikace, na které jej žalovaný zanechal. Žalobkyně rovněž obdržela blokovou pokutu. Žalobkyně proto opětovně žalovaného vyzvala k provedení přepisu (výzva k odstranění ze dne [datum], blok na pokutu ze dne [datum], výzva k odstranění ze dne 9. 2. 2022, výzva k přepisu vozidla ze dne 22. 3. 2021). Žalovaný však na tyto výzvy nereagoval. Nereagoval ani na výzvy zást. žalobkyně (předžalobní výzva ze dne 18. 3. 2022, vč. poštovní doručenky).

9. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod Vozidla a zároveň závazek žalovaného k provedení přepisu v registru vozidel. To však žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neučinil. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

10. Dle § 2079 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).

11. Dle § 2082 odst. 1 o. z. na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele.

12. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

13. Dle § 1101 o. z. vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu.

14. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

15. V projednávané věci se jedná de facto o spor plynoucí z kupní smlouvy, která je upravena v ust. § 2079 o. z. Spor v tomto řízení je tedy veden o vlastnické právo k Vozidlu, se kterýmž, jako se subjektivním majetkovým právem, mohou účastníci řízení (pochopitelně v souladu s právními předpisy) volně nakládat.

16. Ze zjištěného skutkového stavu tedy vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, v jejímž důsledku došlo k převodu vlastnického práva k Vozidlu na žalovaného v souladu s výše cit. ustanoveními o. z. Stejně tak bylo prokázáno, že změnu v registru silničních motorových vozidel měl zajistit žalovaný, k čemuž však nedošlo, přičemž samotné provedení změny zápisu nemá vliv na převod vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Byť se žalobkyně nedomáhá určení, kdo je ke dni rozhodnutí soudu vlastníkem Vozidla, z předložených důkazů a v souladu se skutkovým závěrem soudu je jednoznačně patrné, že žalobkyně vlastníkem Vozidla není. Byly tak naplněny podmínky pro vyhovění návrhu žalobkyně. Soud tedy rozhodl o určení, že vlastnické právo k Vozidlu nesvědčí žalobkyni, tím spíše, když se i soudní praxe vyvíjí v tom směru, že soudní rozhodnutí je v obdobných situacích jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem v registru vozidel ke změně zápisu vlastníka Vozidla. 17. Nad rámec považuje soud za vhodné připomenout, že rozsudek v daném případě s odkazem na výše uvedené nevytváří vlastnické právo k Vozidlu, ale toliko deklaruje stav vyplynuvší z uzavřené kupní smlouvy.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 441,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z náhrady za promeškaný čas ve výši 750 Kč za účast na jednání soudu, které se nekonalo, dle § 14 odst. 2 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 150 Kč ve výši 1 291,50 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

19. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.