20 C 171/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o žalobě na vydání věci

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni [značka automobilu] 6 (sedan), 2.0 G, [anonymizováno] A/T, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 8 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném vydání [značka automobilu] 6 (sedan), 2.0 G, [anonymizováno] A/T, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“). Podanou žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] nájemní Smlouvu o nájmu dopravního prostředku – operativním leasingu –, jejímž předmětem byl nájem dopravního prostředku ve smyslu § 2321 občanského zákoníku (dále také jen„ Smlouva“). Žalovaný se v čl. 2 Smlouvy zavázal za užívání Vozidla platit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 11 234 Kč (dále také jen„ Nájemné“). V průběhu trvání smluvního vztahu se však opakovaně dostal do prodlení s placením Nájemného, když od [anonymizováno] [rok] neuhradil na měsíční Nájemné i přes opakované výzvy žalobkyně ničeho. Nájemné bylo žalovanému vyúčtováno daňovými doklady – fakturami: - [číslo] ve výši 11 234 Kč splatnou dne 25. 2. 2021, - [číslo] ve výši 11 234 Kč splatnou dne 16. 3. 2021, - [číslo] ve výši 11 234 Kč splatnou dne 22. 4. 2021, - [číslo] ve výši 11 234 Kč splatnou dne 17. 5. 2021, - [číslo] ve výši 11 234 Kč splatnou dne 15. 6. 2021, - [číslo] ve výši 11 234 Kč splatnou dne 15. 7. 2021 a - [číslo] ve výši 11 234 Kč splatnou dne 17. 8. 2021.

2. Na uvedené dlužné Nájemné v celkové výši 78 638 Kč však nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 30. července 2021 k zaplacení dlužného Nájemného a zároveň využila svého práva odstoupit od Smlouvy pro její podstatné porušení dle čl. 9 [číslo] Smlouvy, v důsledku čehož zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení Vozidla. Předžalobní výzva se do dispoziční sféry žalovaného dostala 3. 8. 2021. I přes tuto výzvu žalovaný na dlužné Nájemné neuhradil ničeho a v rozporu s § [číslo] odst. 1 nevrátil žalobkyni [příjmení], čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991. Žalovaný navíc v rozporu s čl. 6 Smlouvy nepřistavil Vozidlo k provedení technické kontroly ve smyslu § 40 a násl. zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vydání movité věci – vozidla –, jež v současné době užívá žalovaný bez právního důvodu.

3. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Tuniska, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Pravomoc českého soudu je založena čl. 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Rozhodným právem je podle § 87 téhož zákona právo České republiky Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání s Dodatkovým protokolem (40/1981 Sb.) tuto otázku výslovně neřeší. Podle čl. 1 odst. 2 této smlouvy, občané jedné smluvní strany mohou na území druhé smluvní strany volně a bez překážek vystupovat před justičním a správními orgány, mohou před těmito orgány hájit své zájmy, podávat žádosti a návrhy za stejných podmínek jako její vlastní občané. Výrazem "justiční orgány" se podle Dodatkového protokolu k této smlouvě označuje každý orgán příslušný k projednání občanských a trestních věcí podle právního řádu každé smluvní strany.

5. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání dodatečně souhlasila. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Soud má z provedených listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti; Z technického průkazu (osvědčení o registraci vozidla – část II.) č. UI [číslo] soud zjistil, že žalobkyně je evidována jako vlastník předmětného (osobního) [značka automobilu] 6, šedé barvy, [registrační značka], [VIN kód], uvedeného do provozu v roce [rok].

7. Z listiny označené jako„ Smlouva o nájmu dopravního prostředku – operativním leasingu“ podepsané žalobkyní a žalovaným dne [datum], vyplývá, že se žalobkyně zavázala k přenechání vozidla, jež je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku, jako pronajímatel nájemci, aby ho nájemce užíval a provozoval. Na druhé straně se žalovaný zavázal platit za to pronajímateli nájemné. Předmětná smlouva byla uzavřena na dobu určitou, na období od [datum] do [datum]. Po skončení doby nájmu a uhrazení všech splátek vůči pronajímateli přejde vozidlo do majetku nájemce za 2 000 Kč, přičemž v této splátce jsou obsaženy náklady na převod vozidla na nájemce. Nájemné bylo dle předmětné smlouvy stanoveno v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni měsíce, a to za každý započatý měsíc v částce 11 234 Kč.

8. Z dopisu ze dne 6. 5. 2021, který žalobkyně adresovala žalovanému, a z dodejky datové zprávy ze dne 20. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně – mimo jiné – upozornila na skončení nájmu předmětného automobilu, neb využila ustanovení ve výše zmíněné smlouvě, kdy odstoupila dle bodu [číslo] od smlouvy z důvodu pohledávky za dlužné nájemné ve výši 56 170 Kč za žalovaným a současně vyzvala žalovaného vydání předmětu nájmu a vrácení do sídla společnosti žalobkyně na adresu [adresa], ve lhůtě do 21. 5. 2021. Současně upozornila žalovaného, že v případě, že nebude-li předmět nájmu vrácen, bude žalobkyně postupovat soudní a policejní cestou.

9. Z faktury [číslo] ze dne 11. 2. 2021, s datem splatnosti 25. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu, tj. [anonymizováno] 6 sedan, 2.0 G [anonymizováno] A/T (dále jen„ předmět nájmu“) ve výši 11 234 Kč. Z Faktury [číslo] ze dne 2. 3. 2021, s datem splatnosti 16. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu ve výši 11 234 Kč. Dále z Faktury [číslo] ze dne 8. 4. 2021, s datem splatnosti 22. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu ve výši 11 234 Kč. Dále z Faktury [číslo] ze dne 3. 5. 2021, s datem splatnosti 17. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu ve výši 11 234 Kč. Dále z Faktury [číslo] ze dne 1. 6. 2021, s datem splatnosti 15. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu ve výši 11 234 Kč. Dále z Faktury [číslo] ze dne 3. 8. 2021, s datem splatnosti 17. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu ve výši 11 234 Kč. Dále z Faktury [číslo] ze dne 1. 9. 2021, s datem splatnosti 15. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu ve výši 11 234 Kč a současně částku ve výši 970 Kč za havarijní pojištění na předmět nájmu. A konečně fakturou [číslo] ze dne 4. 10. 2021, s datem splatnosti 18. 10. 2021 žalobkyně vyúčtovala pravidelnou splátku za předmět nájmu ve výši 11 234 Kč a současně částku ve výši 970 Kč za havarijní pojištění na předmět nájmu.

10. Z listin označených jako„ předžalobní výzva a odstoupení od smlouvy“ soud zjistil, že jednak předmětné listiny byly zaslány žalovanému na adresu [adresa], dále na adresu [adresa] adresu [adresa], přičemž na této adrese se nachází restaurace provozovaná žalovaným – [jméno] [příjmení]. A dále z předmětných listin soud zjistil, že bylo ze strany žalobkyně oznámeno, že z její strany, z důvodu neplacení pravidelných splátek nájemného ze strany žalovaného za měsíc [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], vzniklo právo na odstoupení od nájemní smlouvy specifikované výše, přesněji dle bodu [číslo] Smlouvy, přičemž současně žalobkyně upozornila žalovaného na vznik povinnosti uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši tří měsíčních splátek a nákladů pronajímatele vzniklých odebráním předmětu nájmu. Z tohoto důvodu měla žalobkyni vzniknout nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 33 702 Kč.

11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně, jako evidovaný vlastník předmětného automobilu, na základě písemné smlouvy dne [datum], přenechala automobil téhož dne do úplatného dočasného užívání žalovanému. Žalovaný se na druhé straně zavázal hradit za toto užívání žalobkyni sjednanou částku 11 234 Kč. Tuto část dohody však neplnil, když neuhradil ani část z žalobkyní vydaných faktur. Následně žalobkyně upozornila žalovaného, že žalobkyně má vůči němu pohledávku a využívá svého práva obsaženém v těle předmětné nájemní smlouvy ze dne [datum] v bodě [číslo], kdy odstoupila od smlouvy a současně vyzvala žalovaného, aby vrátil Vozidlo ve lhůtě do [datum]. Automobil žalobkyni nevydal žalovaný ani poté, co k tomu byl písemně vyzván. V současné době u sebe má automobil žalovaný.

12. Další (navrhované) důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených (realizovaných) důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl učinit závěr o skutkovém stavu a ve věci rozhodnout. Další dokazování považuje soud za nadbytečné a provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti.

13. Dle § 1012 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

14. Dle § 1040 odst. 1 OZ, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

15. Dle § 2321 OZ:„ Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ 16. Dle § 2213 OZ:„ Nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.“ 17. Dle § 2225 odst. 1 OZ:„ Při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.“ 18. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

19. Žalobkyně je jako vlastník předmětného automobilu evidována v jeho technickém průkazu (osvědčení o registraci vozidla), což soud – též s ohledem na nezpochybnění (uznání) jejího vlastnictví žalovaným – považuje za dostatečný průkaz jejího vlastnického práva. Soud tudíž, aniž by v tomto směru žádal označení dalších důkazů (např. nabývacího titulu), shledal, že žalobkyni k automobilu svědčí vlastnické právo ve smyslu § 1011 a násl. OZ a náleží jí právní nástroje jeho ochrany (srov. zejména § 1040 OZ).

20. Žalovaný od žalobkyně automobil převzal do dočasného užívání, na základě smlouvy o jeho nájmu (srov. § 2201 a násl. OZ). Právo mít automobil u sebe (v detenci) žalovanému náleželo jen po dobu trvání nájmu – od [datum] do [datum]. Po jejím uplynutí, resp. dne [datum] buď mělo dojít k zaplacení poplatku ve výši 2 000 Kč spojeného s náklady na převod do osobního vlastnictví Vozidla žalovanému, který by mu poskytl nový právní titul mít automobil u sebe v době následující, resp. jej držet (po převodu vlastnictví), anebo měl Vozidlo vrátit žalobkyni.

21. Pravidelné měsíční splátky žalovaný neplatil, a tím se dostal do prodlení. Neplatil splátky v měsících [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], přičemž žalovaný svůj postoj nezměnil ani když mu žalobkyně odeslala nejdřív dne 6. 5. 2021 doporučené psaní, ve kterém jej vyzvala k doplacení vzniklého dluhu nebo vrácení vozidla, a rovněž jej nezměnil ani za situace, kdy mu zaslala předžalobní výzvu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresy bydliště a sídla provozovny restaurace, kterou provozuje žalovaný, ve které byl upozorněn na dluh vůči žalobkyni a rovněž na odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakujícího se porušení ustanovení smlouvy, když nezaplatil za výše zmíněné měsíce pravidelné splátky. Žalovaný svým jednáním porušil Nájemní smlouvou, když se pronajímatel, žalobkyně, zavázala přenechat nájemci (žalovanému) na určitou dobu užívání dopravního prostředku, a nájemce se zavázal platit za to pronajímateli nájemné. Což ale ze strany žalovaného splněno nebylo, když v měsících [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] absolutně rezignoval na placení pravidelných částek za nájem poskytnuvšího osobního automobilu tovární značky Mazda, [registrační značka], jež patří do vlastnictví žalobkyně. Žalovaný [příjmení] žalobkyni na základě jejích výzev následně (v souladu s uzavřenou smlouvou) nevrátil, ani nevyužil jiných k tomu mu poskytnutých možností (např. doplacení dlužného nájemného).

22. Z vysvětlených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni předmětné Vozidlo. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

23. Lhůtu ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem soud žalovanému určil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.