20 C 192/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 1 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 350 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 72,30 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1 350 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 72,30 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Tuto svou povinnost splnil dne [datum]. Zároveň mu vznikla i povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný povinnost platit televizní poplatek od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] neplnil. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, na svoji obranu neuvedl ničeho a v řízení zůstal zcela nečinný. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s pobytem a bydlištěm v ČR, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Poslední známé bydliště žalovaného je na území ČR (příslušnost podle 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu věc řešit. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalovaný byl jako fyzická osoba držitelem rozhlasového přijímače v počtu 1 kusu a držel jej po dobu delší než jeden měsíc. Televizní poplatek v období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] však řádně neplatil. Žalobkyně doložila, že žalovaného k zaplacení poplatků písemně vyzvala, když mu zaslala výzvu, a to s přiměřenou lhůtou k jejich úhradě (prokázáno výpisem z evidence rozhlasového poplatníka, výzvami k úhradě ze dne 3. 12. 2021 a doručenkou). Ani poté však žalovaný ničeho neuhradil. Žalovanému byla následně zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou). Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZRTP“), se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Poplatníkem televizního poplatku je dle § 3 odst. 2 ZRTP fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 5 odst. 1 ZRTP poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Výše televizního poplatku dle § 6 ZRTP činí 135 Kč měsíčně. Dle § 7 odst. 2 věty prvé ZRTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Dle § 10 ZRTP nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Posouzením všech předložených důkazů dle § 132 o. s. ř., když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě v souladu s výše citovanými ustanoveními má soud za to, že žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost řádně hradit televizní poplatky, byť byl držitelem televizního přijímače. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávek, tak i jejich výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Netvrdil ani, že by povinnost k úhradě poplatku nevznikla nebo že by tato povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně oprávněnou, zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 1 350 Kč (poplatky [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok], tj. 10 × 135 Kč). Šestnáctým dnem každého měsíce, v němž žalovaný řádně televizní poplatky nehradil, se dostával s úhradou měsíční platby do prodlení. Protože žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši souladné s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl (prokázáno specifikací výpočtu úroku z prodlení). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a 100 Kč za výzvu k plnění. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené, tedy takové, které by žalobkyně musela nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit svá práva. Pokud agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).