20 C 200/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu a to až do dne [datum]. Z uzavřené smlouvy plynula žalované mj. povinnost vrátit žalobkyni pronajaté zařízení – 2 × set-top box/CA Modu sériové číslo [anonymizováno] a [anonymizováno] a 2 × přístupovou kartu [číslo] přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení set-top boxu, a ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty. V souvislosti s ukončením smlouvy ke dni [datum] z důvodu nedodržení smluvních podmínek ze strany žalované, byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení ve lhůtě 10 dnů. Svoji povinnost žalovaná porušila, když po ukončení smlouvy dne [datum] na výzvu set-top boxy a přístupové karty nevrátila. Žalovaná částka představuje sjednané pokuty. Žalobkyně vyzvala dne 6. 1. 2021 k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dne 6. 1. 2021 k vrácení předmětných technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná ani na základě takového upomenutí před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnila, a to ani částečně.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv ji byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., žalobkyně se k této výzvě taktéž nevyjádřila, ačkoliv výzva byla doručena jejímu zástupci ve smyslu § 32 odst. 3 a § 50b odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Soud při svém rozhodnutí vycházel z následujících listinných důkazů: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu na dobu 24 měsíců. Na základě uvedené smlouvy byla žalovaná zavázána mj. po ukončení smluvního vztahu vrátit zapůjčené [příjmení] zařízení, přičemž ve smlouvě byla pro případ nesplnění uvedeného závazku sjednána sankce ve výši 5 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná rovněž přijala i [ulice] podmínky, jejichž součástí byla ujednání týkající se ukončení smlouvy, včetně mechanizmu navázaného na omezení služby, od kterého žalobkyně odvíjela tvrzené datum předčasného ukončení smlouvy. Z uvedeného smluvního ujednání soud dále zjistil, že tato povinnost není v čl. I smlouvy vázána na ukončení předmětné smlouvy, popř. na způsob takového ukončení (prokázáno smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]). Z formuláře o provedení instalace se podává, že technik žalobkyně dne 17. 10. 2019 předal a nainstaloval žalované 2x set-top box/CA Modu sériové číslo [anonymizováno] a [anonymizováno] a 2x přístupovou kartu [číslo].

5. Ze Zvláštních podmínek soud zjistil, že„ Kartou“ se rozumí zařízení vztahující se k vnitřní jednotce set-top boxu/CA Modulu (smart karta), bez něhož nelze přijímat službu (viz čl. 2 [číslo] Zvláštních podmínek).„ Technickým zařízením“ se rozumí zařízení potřebné k příjmu nebo přístupu k uvedené službě, které je za tímto účelem poskytnuto účastníkovi (set-top box, CA Modul. Není-li uvedeno jinak, rozumí se Technickým zařízením i [příjmení]); (viz čl. 2 [číslo] Zvláštních podmínek).„ [příjmení] zařízením Účastníka“ se rozumí zobrazovací zařízení účastníka, umožňující příjem služby (viz čl. 2 [číslo] Zvláštních podmínek).

6. Ke dni [datum] byla smlouva ukončena a žalovaná byl vyzvána k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty dopisem ze dne 6. 1. 2021. V tomto dopise byla žalovaná rovněž vyrozuměna o tom, že vrátí-li poskytnuté Technické zařízení do 10 dnů od doručení této výzvy, nebudou po ní smluvní pokuty nárokovány. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z výzvy k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 6. 1. 2021. Podle čl. 4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV (dále jen Zvláštní podmínky) byla žalovaná povinna vrátit [ulice] zařízení, která ji byla poskytnuta, nejpozději do 10 dnů od data ukončení smlouvy. Zařízení měla vrátit jejich odesláním a doručením na adresu centrálního skladů uvedených ve výzvě - tj. [právnická osoba], [ulice a číslo], [číslo] [obec] – [část obce] (prokázáno výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 6. 1. 2021). Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dosud uvedená zařízení žalobkyni vrátila.

7. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které byla žalované pronajata čtyři technická zařízení a to v podobě 2 set-top boxů a 2 přístupových karet. Tato zařízení však žalovaná nevrátila, přičemž žalované žalobkyně naúčtovala čtyři smluvní pokuty, a to ve výši 2 × 5 000 Kč a 2 × 1 500 Kč, tj. celkem 13 000 Kč, přičemž tyto pokuty žalovaná do dnešního dne nezaplatila.

8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že mezi účastníky byla uzavřena tzv. inominátní smlouva dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Nárok žalobkyně nachází oporu v ustanovení § 2048 o. z., dle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V tomto případě žalovaná porušila svou povinnost vrátit při ukončení smlouvy pronajatá zařízení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná přitom netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni smluvní pokutu uhradila, že její povinnost k úhradě pokuty nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalované povinnost k její úhradě.

9. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Dle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu 11. V tomto případě žalovaná porušila svou povinnost vrátit při ukončení smlouvy pronajatá zařízení, a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by smluvní pokuty uhradila, že její povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smluvní pokuty za oprávněný, a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

12. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

14. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů ze smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.

15. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.