20 C 250/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 778,69 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení 11 778,69 Kč s příslušenstvím se co do částky 4 645,68 Kč, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 4 645,68 Kč za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 642,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 884,65 Kč, částky 482 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 563 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 570,01 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do úroků z prodlení z částky 5 570,01 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala částky 11 778,69 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] přičemž přílohu 1 tvořil předpis splátek. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl žalovanému 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a společně s tím zaplatit příslušenství úvěru za dobu trvání úvěru v celkové výši 12 888 Kč. Celková splatnost závazku pak připadala na den [datum] Celkem měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 27 888 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal procesně nečinný. Na svůj dluh žalovaný zaplatil toliko 9 429,99 Kč (tj. 4 splátky), z nichž alokoval původní věřitel na jistinu 4 784,31 Kč a na příslušenství 4 646,68 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatků a ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávek se stalo účinným zaplacením kupní ceny.

2. Podáním, doručeným soudu dne [datum], vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že nedisponuje žádnými doklady a listinami, z nichž původní věřitel ověřoval výdaje žalovaného, a nemůže tak prokázat ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

3. Žalobkyně vzala tedy žalobu zpět do částky 4 645,68 Kč, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 4 645,68 Kč za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 642,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 884,65 Kč, částky 482 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 563 Kč. Ve zbytku tedy žalobkyně nárokovala úhradu jistiny ve výši 5 570,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 570,01 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Dle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s odst. 2 věty prvé téhož ustanovení, je žalobce oprávněn vzít zpět návrh na zahájení řízení zčásti nebo zcela, v důsledku čehož soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to aniž by ve věci již bylo soudem jednáno. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by v souladu s ustanovením § 96 odst. 3,4 o. s. ř. k zastavení řízení vyžadoval souhlas žalovaného.

6. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému byly žaloba a předvolání k jednání řádně doručeny, a žalovaný se následně k dnešnímu jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalovaný dne [datum] požádal původního věřitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, do žádosti mj. uvedl osobní údaje, trvalý pobyt kontaktní údaje a státní příslušnost, bydlí u rodičů, je svobodný. Ohledně zdroje svého příjmu uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 15 685 Kč, odhadované měsíční výdaje pak činí 6 328 Kč, použitelný příjem tak činí 9 357 Kč. Jiné finanční závazky neuvedl (prokázáno žádostí o úvěr). Dále dne [datum] původní věřitel se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout peněžní hotovost ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze původnímu věřiteli vrátit a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 12 888 Kč Celkem měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 27 888 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí peněz v hotovosti (prokázáno Smlouvou o úvěru). Původní věřitel následně uzavřel se žalobkyní [příjmení] o postoupení pohledávek a dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], na jejichž základě původní věřitel jako postupitel postoupil žalobkyni jako postupníkovi pohledávky ze smluv o půjčce či zápůjčce specifikované v Příloze [číslo] dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a žalobkyně se za to zavázala zaplatit původnímu věřiteli úplatu (prokázáno Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne [datum], které odesláno prostřednictvím na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky, podacím archem). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou a podacím archem).

8. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] podepsali původní věřitel a žalovaný listinu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit a zaplatit navíc částku 12 888 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy žalovaný pro účely posouzení své úvěruschopnosti původnímu věřiteli sdělil, že bydlí u rodičů, je svobodný a jeho čistý měsíční příjem činí 15 685 Kč, dále uvedl též obvyklou výši svých měsíčních výdajů 6 328 Kč. Následně původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

19. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 odst. 1 o. z., neboť se žalobkyně (původní věřitel) na jejím základě zavázala žalovanému v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. K předání peněz došlo bezhotovostně den po sjednání smlouvy. Úvěr je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

20. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byl původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jediným důkazem svědčícím o tom, že původní věřitel vyžádal od žalované informace o jejích majetkových a výdělkových poměrech je formulářová žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž žalovaný uvedl výši svého pravidelného měsíčního příjmu i výši svých obvyklých měsíčních výdajů. Původní věřitel ovšem nijak neprověřil tvrzení žalovaného, že nemá žádné jiné finanční závazky ve veřejných rejstřících a dlužnických databázích. Žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila ani neprokazovala. Z žalobkyní označených důkazů, které soud provedl, plyne pouze, že původní věřitel prověřoval příjmovou stránku žalovaného, jeho výdaje a možné závazky ovšem podrobnějšímu prověření nepodrobil. Soud v daném ohledu nepředjímá, že by žalovaný další finanční závazky měl a původnímu věřiteli jejich existenci nepřiznal, z provedeného dokazování ovšem neplyne, že původní věřitel provedl jakékoli kroky směřující ke zjištění jejich existence. Na základě výše popsaného stavu tak soud věci dospěl k závěru, že původní věřitel neposuzoval majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignoval na prověření možných pasiv žalovaného. Původní věřitel tedy při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú.

22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

23. Protože žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procení břemeno tvrzení a důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

24. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

25. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný původnímu věřiteli dle tvrzení žalobkyně vrátil toliko 9 429,99 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil zcela, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 5 570,01 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

26. S ohledem na to, že na straně žalovaného prodlení s vrácením částky 5 570,01 Kč dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na zaplacení kapitalizovaného i plynoucího zákonného úroku z prodlení z této částky (§ 1970 o. z.). Soud žalobu tedy jako nedůvodnou zamítl v této části.

27. Podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když řízení bylo zastaveno. Podle odst. 2. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. K částečnému zastavení řízení nedošlo pro chování žalovaného, ale v důsledku zavinění žalobkyně. Ve zbývající části, jež nebyla zastavena, však byla žalobkyně úspěšná, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o částečném úspěchu ve věci, dle kterého má žalovaný nárok na poměrnou část nákladů odpovídající poměru jeho úspěchu v řízení. Žalovaný byl v celkovém rozsahu úspěšný v 51,7 % z uplatňované částky (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,85 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 24,15 %). Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 23 068,13 Kč sestávající z žalobou uplatněného nároku 10 215,69 Kč, smluvní pokuty 1 563 Kč a uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (tj. kapitalizovaného úroku ve výši 8 884,65 Kč, úroků z prodlení z částky 10 215,69 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 642,33 Kč, částky 482 Kč). Žalobkyně by tak měla povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Ze spisu však neplyne, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké vznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.