20 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen„ Creamfinance“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru ani poplatek za prodloužení splatnosti sjednán nebyl. Žalovaný úvěr nesplatil, a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 20. 8. 2023 a žalobce platbu identifikoval pod variabilním symbolem , var. symbol, . Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 20 000 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 26. 12. 2024.

2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud z předložených listin zjistil, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou by žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný by se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši a poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši. Žalobkyně zaslala žalovanému žalovanou částku 20 000 Kč převodem na účet, což zjistil z předloženého výpisu z účtu, kde zjistil, že dne 20. 8. 2023 zaslala žalobkyně částku 20 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, čím se tedy žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor předchůdce žalobkyně (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru a předsmluvními informacemi). Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Z potvrzení o provedení platbě soud zjistil, že žalobkyně převedla na žalovaného částku 20 000 Kč pod VS , var. symbol, (prokázáno potvrzení o provedené platbě, odpovědí na dotaz na bankovní instituci). Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, ., která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 26. 12. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 26. 12. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou). O odeslání obou písemností žalovaného na poslední žalobkyni známou adresu pak svědčí podací lístek (prokázáno podacím lístkem).

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Dle § 3003 o.z. nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.

8. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

9. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

10. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

11. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu spočívá v tom, že mezi obohaceným a ochuzeným chybí právní vztah, který by zakládal nárok na poskytnuté plnění. Neoprávněný majetkový prospěch nastává v případě, dostalo-li se obohacenému plněním bez platného právního titulu majetkové hodnoty, což se v majetkových poměrech obohaceného projevilo buď zvětšením majetku (zvýšením aktiv), nebo nezmenšením majetkového stavu, ke kterému by za běžných okolností došlo. O plnění bez právního důvodu jde tehdy, nebyl-li pro majetkový prospěch obohaceného dán právní titul od počátku. Klasickým příkladem je poskytnutí plnění ochuzeným v omylu o existenci dluhu, nebo splnění závazku nesprávné osobě, jež nebyla věřitelem ani subjektem oprávněným k převzetí plnění. K nabytí bezdůvodného obohacení dochází okamžikem přijetí plnění a v tomto momentu (zároveň) vzniká povinnost je vydat (srov. NS 30 Cdo 2442/2007).

12. Ustanovení o bezdůvodném obohacení lze použít pouze v případě, že chybí právní důvod, nárok z bezdůvodného obohacení předpokládá bezdůvodnost (resp. absenci spravedlivého důvodu), obohacení (ochuzení) a nexus mezi nimi. Při plnění na určitý závazek, byť neplatný nebo zrušený, vyplývají předpoklady bezdůvodného obohacení z tohoto závazku. Primárním definičním znakem bezdůvodného obohacení a předpokladem vzniku práva na jeho vydání je nabytí obohacení. Jako synonymum pojmu „obohacení“ se užívá výraz „majetkový prospěch“, což je odrazem úvahy, že obohacení musí mít majetkovou povahu, a být tak objektivně vyjádřitelné v penězích. Obohacení lze vymezit jako stav, ve kterém se majetková sféra osoby rozšířila (její aktiva narostla obdržením určité hodnoty) nebo v němž se majetková sféra osoby nezmenšila, ač se zmenšit měla (nenastal pokles jejích aktiv, k němuž by jinak došlo, tj. nebyla nucena vynaložit prostředky, ač by tak za řádného běhu okolností musela učinit). Obecná klauzule bezdůvodného obohacení váže vznik povinnosti k vydání majetkového prospěchu na absenci spravedlivého důvodu pro jeho získání na úkor jiného.

13. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (srov. Nejvyšší soud 28 Cdo 527/2020). Je tedy i v souladu s požadavkem na dodržení dobrých mravů v těchto obchodních vztazích poskytnout věřiteli, resp. žalobkyni v tomto případě soudní ochranu v samotném základu jeho nároku (a contrario § 3 odst.2 písm. c) o.z.). Z těchto důvodů soud přiznal žalobkyni její uplatněný nárok ve výši dlužné jistiny včetně úroku z prodlení.

14. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně zaslala bez právního důvodu žalované částku v celkové výši 20 000 Kč prostřednictvím převodu na bankovní účet, přičemž v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

18. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

19. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.