20 C 265/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o 10 000,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000,52 Kč: - s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 507,52 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení a - s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 493 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000,52 Kč a zákonného úroku z prodlení, plynoucí z toho, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací č. hodnota. Nedílnou součástí smlouvy jsou i Všeobecné podmínky společnosti Anonymizováno (dále jen „Anonymizováno“) a Ceník tarifů a služeb (dále jen „Ceník“), se kterými žalovaný vyslovil podpisem smlouvy srozumění a souhlas. Na základě Účastnické smlouvy nebo Dodatku se žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaný se zavázal mu za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4.2 Anonymizováno ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb. Žalovaný svému závazku nedostál a zařízení žalobkyni po ukončení nájemní smlouvy řádně a včas nevrátil. Žalovaný neuhradil vyúčtované služby a podmíněnou slevu, které mu byly fakturovány následujícím způsobem: vyúčtování č. hodnota splatné dne 17. 5. 2022, z něhož je v tomto soudním řízení nárokováno 2 507,52 Kč (vrubopis k slevě na zařízení), vyúčtování č. hodnota splatné dne 3. 2. 2022, z něhož je v tomto soudním řízení nárokováno 7 493 Kč (Anonymizováno).

2. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 3. 4. 2023. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce tak po žalovaném požaduje uhradit částku ve výši 10 000,52 Kč se zákonným úrokem.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

4. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti je nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

5. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. hodnota. Součástí smlouvy se staly i Anonymizováno a Ceník. Na základě této smlouvy byl žalovanému umožněn přístup ke službám elektronických komunikací. Na základě této smlouvy umožnila žalobkyně využívat žalovanému služby elektronických komunikací a užívat Zařízení, přičemž žalovanému bylo vyúčtovány služby elektronických komunikací následujícím způsobem: fakturou č. hodnota, splatnou dne 3. 2. 2022, v částce 8 368 Kč s DPH, (Anonymizováno 7 493 Kč a měsíční paušál za tarif 875 Kč). Mezi stranami byla dále sjednána povinnost vrátit podmíněnou slevu za Zařízení, a to v části smlouvy označené jako Smluvní ujednání ke kupní smlouvě, v níž je uvedeno „sleva je podmíněna dodržením sjednané doby trvání této Účastnické smlouvy (24 měsíců) a zároveň je podmíněna využíváním Služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceníkové ceny paušálu tarifu“. Fakturou č. hodnota slevu k zařízení, splatnou dne 17. 5. 2022, v částce 2 507,52 Kč s DPH, (Doúčtovaná sleva k zařízení 2 507,52 Kč, když původní poskytnutá sleva k zařízení byla ve výši 3 000 Kč pokrácena ve výši 492,48 Kč).Pro nezaplacení pohledávek žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 28. 2. 2022. Dopisem ze dne 3. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení s tím, že byl upozorněn na soudní řízení. Dle podací knihy byla předžalobní upomínka zaslána dne 6. 4. 2023 žalovanému.

7. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, kdy platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Platební transakce není službou elektronických komunikací podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

8. Dle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

11. Po právní stránce byla v souladu s výše uvedenými předpisy uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s prvky smlouvy kupní ve smyslu § 2079 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací, umožnit mu připojení k veřejné komunikační síti, a žalovaný se na druhé straně zavázal za ně platit fakturované částky. Žalobkyně svoje povinnosti splnila, umožnila žalovanému připojení k veřejné komunikační síti. Žalobkyně přitom v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by faktury řádně hradil a, že jeho povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu dlužného nároku za poskytnuté služby za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

12. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

14. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující strana podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů ze smluv o koupi a služeb třetích stran, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.

15. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř., jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaný k tomu ostatně ničeho netvrdil) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.