20 C 339/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zřízení nezbytné cesty

I. Žaloba, již má být zřízeno věcné břemeno, a to služebnost cesty bez omezení či limitů přes pozemek parc. [číslo] zahrada, o výměře 202 m2, v katastru nemovitostí zapsaném na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v katastrálním území [číslo] [obec], v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu, a to ve prospěch pozemku parc. Č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 206 m2, v katastru nemovitostí zapsaném na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v katastrálním území [číslo] [obec], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v plném rozsahu ve výši 10 164 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti k pozemkům v jejím vlastnictví, tj.: - pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, - pozemku parc [číslo] zahrada, a - pozemku parc [číslo] zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území [číslo] [obec] (dále také jen„ Nemovitosti žalobkyně“ nebo„ Nemovitosti“) přes pozemek žalované parc. [číslo] zapsaný na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území [číslo] [obec] (dále také jen„ Pozemek žalované“ nebo„ Pozemek“), neboť Nemovitosti žalobkyně nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou (silnicí č. II/279). Pozemek žalované sice sousedí s veřejnou cestou, nicméně z terénních důvodů nelze spojení patřičně zajistit. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k jednání o uzavření dohody o nezbytné cestě, žalovaná však žalobkyni za tím účelem již nijak nekontaktovala. Žalobkyně [příjmení] fakticky neužívá, protože k němu nemá žádný přístup. Proto chce zřídit nezbytnou cestu, aby se k němu mohla dostat. Žalobkyně měla určitý stavební záměr, od kterého však upustila, když dle sdělení geodeta, který se zabýval přístupem k Nemovitostem, by přímé napojení stálo cca jeden milion korun. Od tohoto záměru tedy upustila a uvažuje o prodeji Nemovitosti.

2. Žalovaná k věci uvedla, že žalobkyně [příjmení] fakticky nijak neužívá a nikdy neužívala. [příjmení] je patrně jako dar od [jméno] [příjmení]. Na Pozemek není přivedena voda ani elektřina, je tam toliko zbořeniště. Zájmem žalobkyně je zřejmě tyto nemovitosti prodat. K Nemovitosti je možné zřídit případný přístup i z druhé strany.

3. Mezi účastníky byly nespornými výše uvedené vlastnické vztahy k Pozemku a Nemovitostem. Dále pak, že Nemovitosti žalobkyně nejsou spojeny s veřejnou cestou (silnice č. [spisová značka]), byť s touto cestou přímo sousedí, přičemž přes Pozemek žalované vede cesta až k hranicím Nemovitosti žalobkyně po celé délce Pozemku.

4. Sporným zůstalo, zda stávající cesta na Pozemku žalované je jedinou variantou přístupu na Nemovitosti žalobkyně.

5. Návrh žalobkyně na zřízení nezbytné cesty k jejím Nemovitostem se zatížením Pozemku žalované je třeba posoudit dle ust. § 1029 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), které na projednávanou věc dopadá. Podle tohoto ust. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

6. Účelem tohoto institutu je vypořádání vzájemného vztahu a úprava poměrů vlastníků sousedících pozemků. S ohledem na zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, je tento institut třeba aplikovat restriktivně, tedy neexistuje-li jiná dostupná alternativa. Pakliže jsou zákonné podmínky naplněny, má být nezbytná cesta soudem v zásadě povolena. Stupněm omezení rozsahu, v němž je možné zřídit nezbytnou cestu je dle odst. 2 téhož ust., je jednak odpovídající potřeba vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, jednak co nejmenší zásah do vlastnických (a dalších) práv vlastníka pozemku zatíženého – souseda.

7. Co se výkladových pravidel tohoto institutu týče je třeba připomenout, že právní úprava nezbytné cesty obsažená v o. z. navázala na dosavadní (relativně bohatou) judikaturu, která při absenci zákonných pravidel byla pro jeho výklad zásadní. Tato judikatura je přitom přiměřeně použitelná i při rozhodování o povolení služebnosti nezbytné cesty v poměrech § 1029 odst. 1 a 2 o. z.

8. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že Žalobkyně je vlastníkem Nemovitostí, které nejsou spojeny s veřejnou cestou (silnice č. [spisová značka]), byť s touto cestou přímo sousedí. Nemovitosti žalobkyně nijak nevyužívá, a ačkoliv měla určitý (blíže nespecifikovaný) stavební záměr, upustila od něj. V současné době uvažuje o prodeji Pozemku, protože žádný jiný (stavební) záměr nemá.

9. Přestože je dosavadní judikatura použitelná i za současné situace, s ohledem na změny, které legislativní úprava doznala, musela reagovat i judikatura soudů. Dovolací soud v minulosti opakovaně uvedl, že pro rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je rozhodné, k jakému účelu stavba, ke které má být cesta povolena, v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) v souladu se stavebními předpisy slouží. S ohledem na fakt, že současná právní úprava není navázána na vlastnictví stavby, ale toliko obecně na nemovitou věc, upravil své závěry i dovolací soud, který mj. konstatoval, že přístup k nezastavěnému pozemku nebyl (právě s ohledem na legislativní změnu) v minulosti řešen. Zároveň však vyzdvihl, že i nadále platí, že při rozhodování o nezbytné cestě je významné, k čemu pozemek, postrádající potřebné spojení, podle stavebních předpisů slouží, resp. má sloužit. Účel nemovité věci, která se má stát zřízením nezbytné cesty„ nemovitou věcí panující,“ je tedy podle judikatury nejvyššího soudu významnou skutečností. Zároveň ze zákonné úpravy plyne, že nezbytná cesta může být zřízena pouze v případě, že nelze na nemovité věci řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat. Zásadní povaha účelu tedy vyplývá i ze znění zákonné úpravy.

10. Protože soud považoval žalobkyní uvedená tvrzení v tomto ohledu za nedostatečná, a s ohledem na deklarovaný stavební zájem za neúplná a neurčitá, vyzval ji k doplnění těchto pro rozhodnutí soudu základních a zásadních tvrzení. Žalobkyně k této výzvě toliko konstatovala, že měla určitý stavební záměr, od kterého však upustila, a uvažuje o prodeji Nemovitosti. Nic dalšího k tomu neuvedla pouze tolik, aby mohla realizovat práva spojená s nemovitostmi, potřebuje zřídit nezbytnou cestu, aby se s k nim mohla dostat.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

12. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalobce povinen tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy. V daném případě byla žalobkyně o těchto povinnostech poučena, a upozorněna na následky nevyhovění těmto povinnostem.

13. Ačkoliv rozhodnutí nejvyššího soudu poměrně striktně konstatovalo, že nelze vyhovět žalobě o povolení nezbytné cesty, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby nebo pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] – Rc 72/2018), a tedy žaloba by měla být v projednávané věci zamítnuta, došlo k „ redukci a revizi“ uvedeného závěru. Judikatura, konkrétně již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 880/2018, připustila, že i pro účely zhotovení stavby je možné nezbytnou cestu zřídit. Nicméně toto rozhodnutí zároveň stanovilo další podmínky, kterých je třeba, aby návrhu na zřízení mohlo být vyhověno.

14. Navrhovatel v tomto ohledu musí prokázat, že příprava stavby dosáhla určitého stupně. V opačném případě by totiž mohlo docházet k tomu, že žalobci by byla povolena nezbytná cesta v rozsahu odpovídající provozu údajné budoucí stavby, avšak přesahující skutečnou objektivní potřebu vlastníka nezastavěného pozemku řádně jej užívat (ad absurdum by k žádné takové realizaci ani v průběhu času vůbec nemuselo dojít). Navrhovatel též musí vymezit základní parametry uvažované stavby a sdělit, k jakému účelu má sloužit; musí též prokázat, zda z hlediska územního plánování lze takovou stavbu na pozemku zřídit. Pouhé určení pozemku v územním plánu k zástavbě však k povolení nezbytné cesty nestačí. Nejvyšší soud závěrem shrnul, že je-li tedy dosud nezastavěný pozemek určen územním plánem k zástavbě a navrhovatel prokáže, že příprava stavby dosáhla určitého stupně a že má vážný úmysl jej stavbou odpovídající tomuto plánu v blízké budoucnosti zastavět a jsou-li splněny i další zákonné podmínky, lze navrhovateli ve prospěch jeho pozemku povolit nezbytnou cestu v rozsahu potřebném k řádnému užívání budoucí stavby.

15. V projednávané věci však žalobkyně žádnou z těchto položek nenaplnila. Žalobkyně dokonce netvrdila ani existenci jakéhokoliv stavebního záměru, když s ohledem na nastalou situaci od tohoto (údajně určitého) stavebního záměru upustila.

16. Žalobkyně neprokázala existenci jakéhokoliv (stavebního či jiného)„ kvalifikovaného“ záměru, ani nebyla schopna prokázat, ba dokonce dotvrdit, k jakému účelu by Nemovitosti měly sloužit. Vhodnost nejprve si zajistit přístup k nemovitostem, a potom teprve řešení, co a jak tam konkrétně budovat, je sice logické, ale nesmí se tak dít na úkor jiného zájmu. V projednávané věci by došlo k zásahu do práv žalované, a jejich omezení, a za v řízení nastalé situace není možné ani porovnat proporcionalitu konkrétních zájmů účastníků a zvážit rozsah zásahu do práv žalované. Účelem Nemovitosti žalobkyně – a nemovitých věcí obecně – není, aby k nim byl přístup, ale nějaké jejich faktické (hospodářské či jiné) využití a užívání. I proto jsou tvrzení žalobkyně nedostatečná. Soud tedy v projednávané věci nemohl posoudit limity, které by omezením vlastnického práva žalované zřízením nezbytné cesty mohly vzniknout; stejně tak objektivní potřebu žalobkyně. Za takového stavu tedy soud pro neunesení břemene tvrzení žalobu v celém rozsahu zamítl, když nebyla tvrzení doplněna ani o zcela základní skutečnosti, jejichž zjištění je pro posouzení a zřízení nezbytné cesty třeba. Byť návrh žalobkyně je v současné době třeba považovat za nedostatečný, nelze konstatovat, že je zcela bezdůvodným a není vyloučena jeho realizace v budoucnu, když po doplnění rozhodných skutečností bude možné porovnat zájmy jednotlivých účastníků.

17. Z výše uvedených důvodů nebylo namístě provádět v projednávané věci jakékoliv dokazování. Další dokazování považuje soud za nadbytečné a provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti, a to zejména s ohledem na tvrzenou komunikaci s geodetem, která se zabývala toliko posouzení jiného přístupu k Pozemku.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 164 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.

19. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela žalované odměna a paušální náhrada hotových výdajů (včetně DPH). Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Opodstatněným soud neshledal přiznání náhrady za úkon označený jako„ Schůzka v advokátní kanceláři [datum]“ Tento úkon mohl zástupce vůči svému klientovi jistě učinit již v okamžiku převzetí zastoupení a nikoliv až v rámci samostatné porady. Nadto tzv. advokátní tarif přiznává nárok na úkon právní služby za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Smyslem této úpravy je, že takováto další porada má být z povahy věci učiněna např. v důsledku změny procesní situace příp. vývoje probíhajícího řízení. Soud je přesvědčen o tom, že uplatňovaný úkon za poradu s klientem je v dané věci obsažen již v úkonu přípravy a převzetí právního zastoupení, který byl přiznán výše. Daný úkon proto není úkonem, který by účastník musel nezbytně vynaložit nad rámec již odměnou oceněných úkonů, aby mohl řádně uplatnit (bránit) své právo u soudu.

20. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.