20 C 352/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 380,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 380,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 380,88 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku 10 380,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela s žalovanou prostřednictvím elektronické komunikace dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy čerpala žalovaná úvěr do výše 10 000 Kč. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně, na něž smlouva odkazovala. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději do 19. 4. 2025 Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 10 380,88 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 380,88 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně popsala mechanismus uzavření smlouvy přes webové rozhraní, udáním variabilního čísla a pak argumentovala žalobkyně výpisem z bankovního účtu o převedení předmětných finančních prostředků. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 17. 3. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalobkyně dále tvrdila, že pohledávka ze smlouvy o úvěru na ni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíc přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, bylo zjištěno, že mezi původní věřitelkou , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, která měla být žalovanou splacena nejpozději do 19. 4. 2025. Dle smlouvy měl být úvěr poskytnut na účet klienta (žalované) č. , č. účtu, . Z výpisu z běžného účtu společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že na bankovní účet žalované byla dne 17. 3. 2024 zaslána částka 10 000 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitelka, společnost , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 5. 2025 zaslaným doporučeně (odeslání tohoto oznámení doloženo podacím lístkem).

7. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu. Na jejím základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Aktivní legitimitu odvíjí žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s předchůdkyní žalobkyně, společnosti , právnická osoba8. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

11. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původní věřitelkou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému ve smyslu 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původní věřitelkou žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu (shodnou s adresou trvalého pobytu uvedenou shora v záhlaví tohoto rozsudku).

18. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou v režimu spotřebitelského vztahu ve smyslu § 2390 o. z., neboť původní věřitelka se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

19. Předmětem podnikání původní věřitelky je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je původní věřitelka podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl, vyplývá, že původní věřitelka neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když soudu nebylo ničeho doloženo k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitelce přitom ničeho nebránilo ověřit si úvěruschopnost žalovaného výpisy z účtu žalovaného, výplatními páskami, popř. dotazem do systémů BRKI, NRKI, SOLUS, CEE a do insolvenčního rejstříku. Soud tedy uzavírá, že původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 z. s. ú. zcela nedostatečně a nedostála tak standardu odborné péče, který jí ukládá § 76 odst. 1 z. s. ú.

22. Protože původní věřitelka v rámci předsmluvních povinností nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., je třeba smlouvu o zápůjčce podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

23. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Následkem neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené v režimu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem.

24. Žalované byly na základě smlouvy o spotřebitelské zápůjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaná dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradila, zbývá tak zaplatit 10 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni splnila, že jí povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 10 000 Kč žalobkyni zaplatit.

25. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokazovala.

26. Neplatnost smlouvy o zápůjčce uzavřené v režimu spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. má dále za následek, že povinnost úvěrovaného žalovaného vrátit peníze z takovéto smlouvy není vázána na výzvu žalobkyně. Tato povinnost žalovaného je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil ji soud, v jak je uvedeno výše, v obecné třídenní pariční lhůtě. Proto není žalovaná v prodlení s plněním dluhu 10 000 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky a soud žalobu do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 10 000 Kč tedy zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 380,88 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

28. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

29. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.