20 C 356/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela o rozvod manželství

I. Manželství, které dne datum před stát. instituce uzavřeli celé jméno manžela, datum narození, a celé jméno manželky, rozená příjmení, datum narození, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. celé jméno manželky se domáhala rozvodu manželství uzavřeného s celé jméno manžela dne datum před stát. instituce. Uvedla, že manželství bylo zpočátku spokojené, ale posléze se počaly objevovat neshody a konfliktní situace. V současné době manželství neplní žádnou funkci. Manželka jej považuje za trvale rozvrácené, a nelze očekávat jeho obnovení. Je vyloučeno, aby manželé měli zájem o obnovení společného života, když u nich došlo ke zřejmému vzájemnému odcizení. Manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno. celé jméno manžela s rozvodem souhlasil a k návrhu manželů se připojil. Na tomto stanovisku setrval i při nařízeném jednání. Protože manželka je cizí státní příslušník, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy v rámci toho soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. V daném případě je manželka občanem Slovenské republiky, manžel je občanem České republiky, jedná se tedy o státy, které jsou členem Evropské Unie. Pravomoc, mezinárodní příslušnost, českých soudů vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, přičemž místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je dána v souladu s zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodným právem je právo České republiky dle § 50 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ ZMPS“), ve spojení s § 49 ZMPS. Soud provedl důkaz oddacím listem, z něhož byla prokázána existence manželství účastníků, uzavřeného dne datum před stát. instituce. Manželství je zapsáno v knize manželství příjmení úřadu vedeného stát. instituce ve svazku anonymizováno, roč. rok, strana/list anonymizováno, poř. číslo. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2023, soud zjistil, že opatrovnický soud pravomocně schválil dohodu rodičů v řízení o úpravě poměrů k nezletilému jméno a nezletilé jméno pro dobu po rozvodu manželství účastníků tohoto řízení. Rovněž v souladu s procesním předpisem provedl soud účastnický výslech obou manželů. Oba manželé se shodli, že jejich manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a jeho obnovení nelze očekávat. Manželství je toliko formálním svazkem – vzájemně se citově i lidsky odcizili – a ani jeden z nich nemá zájem na jeho obnově ani setrvání v manželském svazku. Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud může manželství rozvést, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Dle § 743 odst. 3 o. z. se manželé mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde. Soud pokládá za pravdivá tvrzení účastníků o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a je již toliko formálním svazkem. Obnovení soužití nelze očekávat, když ani jeden z manželů nejeví o pokračování v něm zájem a nelze očekávat jeho obnovu do podoby funkčního partnerského vztahu. O poměrech nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, v době po rozvodu manželů rovněž bylo rozhodnuto. Soud má za to, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky uvedené výše, a proto žalobě vyhověl, když není smysluplné, aby byl formálně zachováván jinak nerealizovaný a nenaplňovaný vztah, a manželství rozvedl. Náhradu nákladů tohoto druhu řízení upravuje § 23 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), kdy zásadně v řízení ve věcech manželských nemají účastníci proti sobě právo na jejich náhradu. Náhradu nákladů lze přiznat pouze, pokud to odůvodňují okolnosti případu, které však soud v dané věci neshledal, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z nich. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Právo odvolání nepřísluší těm, kteří se tohoto práva po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali. Každý z manželů je povinen, pokud je v jeho dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu, do 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat příslušný obecní (městský) úřad o vydání nového občanského průkazu s vyznačenou změnou rodinného stavu. Manžel, který přijal po uzavření manželství příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců od právní moci rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá zpět své původní příjmení, popř., že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.