20 C 40/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky [částka] zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení [částka]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“ nebo„ předchůdce žalobkyně“) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací UPC pro domácnosti (dále také jen„ VOP“), s nimiž se žalovaný seznámil a zavázal se je dodržovat v rámci prohlášení, které je součástí smlouvy. Stejně tak je součástí smlouvy i ceník. Společnost UPC umožnila žalovanému užívat služby elektronických komunikací za sjednaných podmínek. V rámci těchto služeb byl sjednán pronájem přijímacího zařízení, [anonymizováno 7 slov]: [příjmení]: [anonymizována dvě slova]); (dále jen„ Zařízení“), jehož převzetí žalovaný stvrdil podpisem na zakázkovém listu ze dne [datum]. Jelikož žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy tím, že nehradil řádně a včas poskytované služby, odstoupila [právnická osoba] od smlouvy dopisem ze dne [datum]. V něm byl žalovaný upozorněn na povinnost uhradit dlužné částky a také vrátit Zařízení předchůdci žalobkyně. V souladu s ust. čl. 7 VOP byl žalovaný povinen vrátit Zařízení nepoškozené a funkční do 7 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení Zařízení sjednala [právnická osoba] s žalovaným povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši [částka]. Protože žalovaný [příjmení] nevrátil, vzniklo předchůdci žalobkyně právo na smluvní pokutu. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] přešlo toto oprávnění na žalobkyni.

2. Soud považoval uvedená tvrzení žalobkyně za nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání –, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby uvedla, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě poplatku – smluvní pokuty – a jakým způsobem došlo k jeho sjednání. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání.

3. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] upřesnila, že povinnost uhradit smluvní pokutu vyplývá přímo ze smlouvy, konkrétně z ustanovení f) smlouvy:„ Účastník prohlašuje, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku“, přičemž dle tvrzení ustanovení čl. 7 a 7.5 VOP, na něž v ujednání o smluvní pokutě odkazováno, má pouze vysvětlující charakter za účelem výkladů pojmů„ řádně a včas.“ Žalovaný připojil svůj podpis přímo na listinu, na níž je formulována povinnost uhradit smluvní pokutu a ustanovení VOP, na něž je odkazováno, mají v daném případě pouze vysvětlující charakter za účelem výkladu pojmů„ řádně“ a„ včas.“ 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

5. V souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že dne [datum] uzavřela [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] Součástí smlouvy se staly i VOP a ceník, jak uvedeno v závěrečných ujednáních smlouvy s návětím„ Účastník prohlašuje, že.“ Na základě této smlouvy byl žalovanému umožněn přístup k síti internet a poskytnut žalovanému k tomu účelu [anonymizováno 6 slov], který převzal dne [datum]. Dle smlouvy se žalovaný zavázal platit [právnická osoba] za poskytnutí tohoto Zařízení nájemné. V čl. 7 VOP je uvedeno:„ Do 7 dnů po ukončení Smlouvy je nutné, abyste nám vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení, a to na adresu našeho distribučního skladu: [právnická osoba], [ulice a číslo], [číslo] [obec]. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem. [příjmení] se vracené Přijímací zařízení cestou k nám nepoškodilo (nebo pro případ, že se tak stane), doporučujeme Vám, abyste zásilku při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné Přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku na [webová adresa]. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho převezmeme v našem distribučním skladu.“ V čl. 7 VOP je pak uvedeno:„ Pronajaté zařízení chraňte proti poškození ale i ztrátou a krádeží. Vrátit nám jej musíte nejenom včas (7.4.) ale také v pořádku.“ Předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dopisem ze dne [datum]. Žalovaný však Zařízení předchůdci žalobkyně nevrátil. Na žalobkyni přešla oprávnění plynoucí z této smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

7. Rozhodná byla v tomto případě aplikace zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2202 odst. 1 věty prvé o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle [číslo] odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle [číslo] odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

8. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

9. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněné smluvní pokuty, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

10. Není možno na tomto místě zohlednit„ žádost“ žalobkyně o případnou dodatečnou výzvu podle § 118a o. s. ř. a odročení jednání za tím účelem, kterou učinila ve svém podání doručeném soudu dne [datum], když se zároveň omluvila z nařízeného jednání. V prvé řade se jedná o tzv. podmíněný úkon, ke kterému soud dle § 41a o. s. ř. nepřihlíží, a není jej proto možné vůbec akceptovat. Zásadnější však v tomto případě je fakt, že žalobkyně byla dostatečně zřejmě (zřetelně) informována o pochybnostech soudu o oprávněnosti jejího nároku, a tyto pochybnosti byly soudem konkrétně vymezeny. S ohledem na zaslanou výzvu soudu si žalobkyně nepochybně musela, resp. při nejmenším měla být vědoma nedostatků podané žaloby, avšak i přes upozornění na nedostatky žaloby se žalobkyně rozhodla jednání nezúčastnit.

11. Po právní stránce byla v souladu s výše uvedenými předpisy uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě se [právnická osoba] zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se na druhé straně zavázal za ně platit fakturované částky, včetně nájemného za poskytnutí Zařízení. Společnost UPC postoupila uplatňované nároky na žalobkyni. Žalobkyně uplatňovala nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], přičemž své oprávnění dovozovala z bodu f) smlouvy. V tomto bodě je sice přesně vymezeno jednání žalovaného, které je kryto smluvní pokutou (nevrácení pronajatého Zařízení včas a v pořádku), ale výše smluvní pokuty je stanovena toliko odkazem na ceník. Bližší podrobnosti dále vymezují VOP, konkrétně body 7.4 a 7.

5. Ceník a VOP jsou sice součástí smlouvy, což žalovaný stvrdil i svým podpisem smlouvy, ale samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění smluvní pokuty podle ceníku sám o sobě nepostačuje, neboť žalovaný jako spotřebitel (přímo) nepodepsal předložené VOP a ceník.

12. V rozhodovací praxi soudů byl přijat závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) . V rámci spotřebitelské smlouvy platí rovněž požadavek na to, aby uplatněné nároky vyplývaly jasně ze smlouvy a byly sepsány jasným a srozumitelným jazykem (čl. 5 směrnice [číslo]), přičemž tento požadavek je třeba chápat nikoliv pouze ve vztahu k jazykovému vyjádření, nýbrž také k možnosti se spotřebitele s ujednáním zakládající tento nárok seznámit. Je nepochybné, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou (§ 419, § 1810 o. z.). Z předložené smlouvy však nebylo zjištěno, že by si strany smluvní pokutu srozumitelně, čitelně a jasně sjednaly přímo v samotné smlouvě, jelikož smlouva (listina, kterou spotřebitel podepsal) pouze upozorňuje malým drobným písmem na smluvní pokutu. Podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu a především její výše však v ní obsaženy nejsou a nic neprokazuje, že by spotřebitel byl s těmito ujednáními (zejména sazbou smluvní pokuty) seznámen (§ 1751 odst. 1, 1753 o. z.).

13. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného s dotčenými dokumenty dostatečně seznámila, a že tedy došlo ke sjednání uplatněné smluvní pokuty. Znění sjednaného a podepsaného závazku uhradit smluvní pokutu je zcela neurčité. Nelze z něj dovodit, v jaké konkrétní výši byla pro případ porušení povinnosti žalovaným sjednána smluvní pokuta, ani způsob, jakým bude její výše stanovena, přičemž se není možno spokojit s odkazem na ceník, v němž se výše jednotlivých položek, včetně smluvní pokuty, může v průběhu času (ze strany spotřebitele – žalovaného – nekontrolovaně) měnit. V samotné smlouvě ani není uvedeno, jaké konkrétní přijímací zařízení má být spotřebiteli poskytnuto (předáno), tím méně je tedy spotřebitel v době uzavření smlouvy schopen posoudit, jakou výši smluvní pokuty by měl být případně povinen uhradit. Ze smlouvy stejně tak nelze zjistit, jaké účinné znění VOP a ceníku bude pro případ porušení užito. Je sice možné přisvědčit žalobkyni, že žalovaný byl srozuměn s existencí možného postihu za nevrácení přijímacího zařízení, nicméně jeho výše byla sjednána neurčitě. Protože žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo ke sjednání žalobou uplatněné smluvní pokuty, zamítl soud žalobu v celém rozsahu. V tomto směru žalobkyně neunesla důkazní břemeno, za což je procesně odpovědná.

14. Soud se v důsledku uvedeného právního závěru již nezabýval posouzením, zda výše uplatňované smluvní pokuty je přiměřená k jí zajišťované povinnosti.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšnému žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

16. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.