20 C 406/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 114,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 114,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 114,80 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18 % ročně z částky 10 114,80 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalované zaplatit mu částku 10 114,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobce , právnická osoba, , došlo dne 6. 12. 2016 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami ve výši dle smlouvy spolu s úrokem ve výši 18 % p.a. a dále poplatky ve výši dle Smlouvy a Sazebníku. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě rozdílu mezi jejími příjmy a výdaji, kdy z výpisů z účtu bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované činí 35 000 Kč. Životní výdaje byly určeny statistickou metodou na 11 600 Kč měsíčně (srov. tabulku výdajů domácností ČSÚ). Z bankovního registru vyplynulo, že žalovaná nemá jiné závazky. Na základě těchto údajů bylo dovozeno, že žalovaná bude schopna uhradit úvěr s rámcem 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni 18. 7. 2021. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 10 114,80 Kč. Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 4. 10. 2023 k tomu, aby svůj závazek uhradil.

2. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná a na svoji obranu ničeho neuvedla.

3. Ke dni zahájení řízení měla žalovaná trvalý pobyt na území České republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti je nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , byla dne 6. 12. 2016 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru č. , číslo, . Nedílnou součástí smlouvy byly Obecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro úvěry a Sazebník poplatků. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč úvěrového limitu. Úvěr, včetně úroku 18 % ročně měl být splácen průběžně, a to vkladem v jakéhokoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná přestala hradit splátky řádně a včas. Žalovaná byla proto předchůdcem žalobce upozorněn na dlužné splátky a vyzvána k jejich úhradě s tím, že v případě nesplnění výzvy a nezaplacení, může dojít ze strany předchůdce žalobce k prohlášení úvěru za okamžitě splatný. Žalovaná nijak nereagovala předchůdce žalobce proto dopisem ze dne 25. 6. 2021 oznámil žalované, že ke dni 8. 7. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. Z výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 4 826,83 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023, jejíž součástí byla Příloha – seznam pohledávek, postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 9. 2023. Dopisem ze dne 4. 10. 2023 označeném jako „Předžalobní výzva“ byla žalovaný žalobkyní dodatečně vyzvána k úhradě dluhu. Z dodejky soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované zaslána na adresu bydliště.

6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

9. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Posouzením všech žalobkyní předložených listinných důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

13. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na běžném účtu, tzv. povolený debet. V souladu s ustanovením § 1751 odst. 1 o. z. byla určena část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Soud vzal za prokázané, že dle platně uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru na běžném účtu předchůdce žalobkyně umožnil žalované čerpat kontokorentní úvěr na jejím účtu až do částky 5 000 Kč mimo jiné za podmínky, že povolený kontokorent nebude překračován a bude řádně splácen v dohodnutých termínech. Protože však nedošlo k vyrovnání poskytnutých finančních prostředků, což je zřejmé z výpisu z běžného účtu, předchůdce žalobkyně smlouvu o poskytnutí úvěru vypověděl. Žalovaná byla dodatečně vyzvána žalobkyní dopisem, aby dlužnou částku uhradila. Žalovaná však na výzvu nereagovala a neuhradila svůj dluh předchůdci žalobkyně, ani žalobkyni, na kterou pohledávka za žalovanou přešla na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou, žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši a žalovaná neprokázala, že by její závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem.

14. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 114,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

16. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené úvěr), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobce podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Jeho žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.

17. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.