20 C 44/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou má být určeno, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou ve společném jměním manželů vlastníky pozemků p. č. , hodnota, – zahrada a p. č. , hodnota, – zahrada v k. ú. , adresa, , které vznikly dle geometrického plánu č. , hodnota, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, oddělením z pozemku p. č. st. , hodnota, v k. ú. , adresa, , se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobci se domáhali určení, že jsou ve společném jmění manželů vlastníky pozemků p. č. , hodnota, – zahrada a p. č. , hodnota, – zahrada v k. ú. , adresa, , které vznikly dle geometrického plánu č. , hodnota, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, oddělením z pozemku p. č. st. , hodnota, v k. ú. , adresa, (dále také jen „Sporné pozemky“). Žalobu odůvodnili zejm. tím, že na základě kupní smlouvy ze dne , datum, vlastní ve společném jmění manželů pozemek p. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba domu č. p. 12, a pozemek p. č. , hodnota, – zahrada, oboje v k. ú. , adresa, (dále také jen „Pozemky žalobců“). , jméno FO, žalobci převzali od prodávající , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že jižní hranice zahrady na pozemku p. č. , hodnota, je tvořena zdí zemědělské stavby na p. č. st. , číslo, a západní hranice je vymezena oplocením sousedního pozemku p. č. , číslo, . V době koupě byl pozemek p. č. st. , číslo, ve vlastnictví Obce , adresa, a p. č. , číslo, ve vlastnictví manželů , Anonymizováno, .

2. Žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne , datum, vlastníkem pozemku p. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba bez č. p./č. e., vše v k. ú. , adresa, (dále také jen „Pozemek žalovaného“). V listopadu 2021 žalovaný oznámil žalobcům, že neoprávněně užívají jeho pozemek v části u severní zdi jeho stodoly a u hranice pozemku p. č. , číslo, a že si tyto části oplotí. Rovněž je vyzval k vyklizení těchto částí pozemku.

3. Žalobci užívali a užívají zahradu na p. č. , hodnota, až ke zdi budovy na p. č. st. , číslo, , a to po celé její délce, až do , datum, . Tehdy žalovaný svévolně zboural původní plot žalobců mezi rohem stodoly a plotem paní , jméno FO, a zbudoval provizorní plot a oddělil tak pruh mezi západní hranicí pozemku p. č. , hodnota, a p. č. , číslo, . Ve stejném rozsahu zahradu užívali minimálně i manželé , jméno FO, a , jméno FO, , kteří pozemek vlastnili od roku 1993 a od roku 1996 až do prodeje žalobcům pak i jejich dcera , tituly před jménem, , jméno FO, . Na zdi budovy na p. č. st. , číslo, v části, kde se v katastrální mapě nachází ještě sporný obdélník pozemku p. č. st. , číslo, , není jakýkoliv otvor či vstup na pozemek p. č. st. , číslo, , je jednolitá. Nic, co by svědčilo, že by tam měl existovat nějaký přístup.

4. Žalobci měli za to, že minimálně od nabytí p. č. , hodnota, dne 13. 1. 1993 manžely , jméno FO, tito a jejich právní nástupci, t. j. dcera , jméno FO, , a žalobci nepřetržitě drželi, t. j. užívali pro sebe jako zahradu i Sporné pozemky. Držbu jejich předchůdců je jim možno započíst. Proto dnem 1. 1. 2019, který navazuje na přechodná ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), žalobci vydrželi vlastnické právo k těmto Sporným pozemkům.

5. Žalobci dále zdůrazňovali, že po celou dobu předchozí vlastník tohoto pozemku (Obec , adresa, ), neučinil nic, čím by se vlastnického práva domáhal. Nevyjadřoval vůli Sporné pozemky užívat. Nijak se jejich užívání žalobci nebo jejich předchůdci nebránil. Na straně žalobců v žádném případě nebyl nepoctivý úmysl, který by nabytí jejich vlastnického práva vylučoval. Nebylo prokázáno, že by se žalobci a jejich právní předchůdci vetřeli do držby lstí s úmyslem lstivě ty sporné části pozemku užívat.

6. Žalovaný s názorem žalobců nesouhlasil, a dovozoval nepoctivý úmysl jak u nich samotných, tak i u jejich předchůdců. Běžný člověk, dle jeho názoru, musí poznat, že se ujímá držby ve větším rozsahu, jako v tomto případě. Již předchůdci žalobců o užívání ve větším rozsahu věděli. S ohledem na polohové určení Sporných pozemků při nahlédnutí do katastru nemovitostí (dále také jen „KN“) – do katastrální mapy –, je na první pohled patrné a je zcela zřejmé, že se nejedná o části, které by bylo možné jakýmkoliv způsobem přičlenit k pozemku par. č. , hodnota, . I s ohledem na to, je zjevné, že žalobci se Sporných pozemků zjevně ujali svémocně a potajmu, když si tyto pozemky v rozporu se stavem zápisu v KN (a v rozporu se znaleckými posudky, které měli k dispozici při uzavírání kupních smluv) zahrnuli „do svého majetku,“ a začali tyto obhospodařovat, a to přesto, že jim muselo být zřejmé, že pozemky nejsou jejich vlastnictvím. Jednotliví předchozí vlastníci byli seznámeni s hranicemi pozemků p. č. , hodnota, a p. č. st. , hodnota, . Nepoctivým ve smyslu § 1095 je v zásadě zpravidla úmyslné jednání, které naplňuje znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, což dopadá na tento případ. Zejména hledisko svémocné, popřípadě potajmu zahájené užívání předmětných pozemků.

7. Již v kupní smlouvě žalobci stvrdili, že byli seznámeni se stavem a rozsahem pozemků. V roce 2016 již přitom bylo možno snadno nahlédnout do KN na snímek katastrální mapy k ověření toho, jakou nemovitost nabývají.

8. Při zjištění užívání cizího pozemku, by měl být vlastník kontaktován a měla ta věc s ním být neprodleně řešena. Pokud žalobci Sporný pozemek začali svémocně užívat, pravděpodobně jej začali užívat též potajmu. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany a nelze hovořit o tom, že žalobci jednali v poctivém úmyslu. Žalovaný naopak nabyl Pozemky od Obce , adresa, v dobré víře zapsaného stavu, tudíž neměl pochybnosti.

9. Mezi účastníky jsou nesporné informace týkající se nabývacích titulů účastníků tohoto řízení.

10. Mezi účastníky byla sporná zejm. otázka, zda je u žalobců (a jejich předchůdců) možno shledat tzv. nepoctivý úmysl, což má vliv na jejich vlastnické právo ke Sporným pozemkům, resp. mimořádné vydržení těchto pozemků. Tímto by mělo být vyloučeno vlastnické právo žalobců, které je předmětem tohoto řízení.

11. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba domu č. p. , hodnota, , a pozemku p. č. , hodnota, – zahrada, oboje v k. ú. , adresa, (prokazuje kupní smlouva ze dne , datum, ; výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , kat. úz. , adresa, , ze dne 17. 5. 2023; mezi účastníky nesporné). Žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba bez č. p./č. e., vše v k. ú. , adresa, . Získal jej od obce , adresa, . (kupní smlouva ze dne , datum, ; výpis z KN LV č. , hodnota, , kat. úz. , adresa, , ze dne 23. 5. 2023; mezi úč. nesporné).

12. Žalobci si nechali zpracovat geometrický plán, na základě něhož specifikují a vymezují Sporné pozemky. Jedná se jednak o pozemek o rozměrech cca 1 × 8 metrů, který sousedí s pozemkem par. č. , hodnota, (poz. par. č. , hodnota, ). Tato část navazuje na severozápadní roh stavby na pozemku par. č. , hodnota, a vede dále na sever k pozemku par. č. , číslo, . Druhý pozemek navazuje přímo na severní část téže stavby. Nalézá se v jižní části pozemku par. č. , hodnota, (poz. par. č. , hodnota, ). Druhý pozemek je rozměrů cca , Anonymizováno, metrů (geometrický plán , číslo, , , tituly před jménem, , jméno FO, ). Oba Sporné pozemky jsou zápisem v KN – tedy knihovně a evidenčně – součástí pozemku par. č. , hodnota, , Pozemku žalovaného (výpis z KN LV č. , hodnota, , kat. úz. , adresa, , ze dne 23. 5. 2023). Tato skutečnost je patrná i z grafického náhledu katastrální mapy KN dané oblasti ze dne 21. 10. 2024, podle níž tyto části jsou součástí pozemků par. č. , hodnota, (náhled katastrální mapy KN dané oblasti na č. l. 61).

13. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobci získali Pozemky žalobců na základě kupní smlouvy v srpnu roku 2016. Sporné pozemky, které jsou evidenčně vedeny jako součást pozemku par. č. , hodnota, , nabyl žalobce na základě kupní smlouvy v únoru 2020. Nabyl je od Obce , adresa, . Evidenčně byly tyto pozemky v době převodu na žalovaného vedeny jako součást pozemku par. č. , hodnota, . Tedy za nezměněného stavu v porovnání se současným stavem. Tyto Sporné pozemky byly vedeny na Obec , adresa, i v době nabytí sousedních pozemků par. č. , hodnota, žalobci, tj. v roce 2016. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

14. Dle § 1089 odst. 1, 2 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

15. Dle § 1090 odst. 1, 2 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

16. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

17. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

18. Dle § 1096 odst. 1, 2 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

19. Dle § 4 odst. 1, 2 o. z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

20. Dle § 6 odst. 1, 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

21. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

22. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

23. S ohledem na obsah žalobního návrhu i vymáhané povinnosti, resp. konstatování, je zřejmé, že se jedná o tzv. určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně jsou právní praxí i teorií přijímány závěry, že naléhavý právní zájem je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. V řešené věci je taková potřeba jednoznačně dána.

24. V daném případě je třeba uvést, že např. i komentářová literatura uznává, že mimořádným vydržením lze nabýt právo k věci zapsané do veřejného seznamu, resp. v rozporu s obsahem veřejného seznamu (srov. Petrov, J., Výtisk, M., beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1164.). Tuto situaci však nelze vztáhnout na zjištěný skutkový stav v projednávané věci. Je možné si v zásadě představit mimořádné vydržení zpravidla u dlouhotrvajícího ničím nenarušovaného a nezpochybněného zápisu, který nedopovídá danému stavu. V takovém případě subjekty nastalou situaci (především konkludentně) akceptují, užívají si každý „své“ pozemky, aniž by řešili, zda jsou skutečně jejich – aniž by u nich například vyvstala potřeba náhledu do KN. Jinými slovy sousedé již neřeší, komu co patří a jednotlivé části toliko užívají v domnění oprávněnosti takového užívání.

25. V projednávané věci, však nelze přehlédnout, že v roce 2016 došlo k převodu vlastnického práva na žalobce k věcem evidovaným v KN (Pozemky žalobců). Tedy potřeba nahlédnutí do KN v danou chvíli jednoznačně nastala, případně v rámci absolutně bazální opatrnosti pro případ prodeje nemovité věci k takovému nahlédnutí dojít mělo. V tomto ohledu třeba souhlasit s žalovaným, že oproti dřívějším historickým dobám již takové nahlédnutí nečiní žádné zásadní překážky. Naopak je třeba konstatovat, že v současné době je spíše notorietou, že nemovité věci jsou evidovány v KN, a že je možné tímto způsobem provádět jejich (alespoň) obecnou kontrolu (v tomto srov. např. např. odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.08.2024 sp. zn. 22 Cdo 534/2023, který k tomu reagoval spíše na zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem.).

26. Nelze rovněž opomenout, že v případě Sporných pozemků se nejedná o nějaký malý kousek pozemku, který by nebyl „netrénovanému oku“ bez bližšího měření a zkoumání náhledem do KN zřejmý. Naopak jde o zcela jasně specifikovatelné části zemského povrchu nacházející se na pozemcích par. č. , hodnota, , jak je třeba seznat z náhledu katastrální mapy (na č. l. 61 spisu).

27. Byť by se dle ust. § 1096 odst. 2 o. z. měla připočíst vydržecí doba předchůdce žalobcům bez dalšího, nelze v této situaci přehlédnout, ostatně jak uvedl i žalovaný, že i jednoduchým náhledem do katastrální mapy lze v daném případě rozpoznat hranice pozemků, vč. sporných částí. Došlo tedy k přetržení započitatelné doby jejich předchůdců ve smyslu odst. 1 (viz níže).

28. Je třeba přisvědčit žalobcům, že nepoctivý úmysl se nemá dle ustálené praxe vykládat dle kritérií držby poctivé. Nicméně je také třeba připomenout, že stejně tak je uznávanou praxí, že hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je především na úvaze soudů nižších stupňů (srov. např. odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.08.2024 sp. zn. 22 Cdo 534/2023).

29. Nejvyšší soud rovněž uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, přičemž úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek (srov. k tomu např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3499/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu.“ Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022).

30. Soud dospěl k závěru, že při dodržení i minimální opatrnosti a nahlédnutí do KN muselo být žalobcům zřejmé, že zde existuje nějaký nesoulad týkající se rozsahu převáděných pozemků – tedy v okamžiku uchopení držby Sporných pozemků žalobci v roce 2016. Nic na tom nemůže změnit ani případné ujištění předchozích vlastníků o způsobu užívání Sporných pozemků. I jednoduchou kontrolou evidenčního seznamu by takové ujištění bylo popřeno. Byli-li žalobci jejich předchůdci ubezpečeni o způsobu užívání, či případně uvedeni v omyl, není tato otázka předmětem projednávané věci.

31. Vědomost o nesouladu evidovaného a skutečně užívaného rozsahu soud nehodnotí jako vysloveně cílené protiprávní jednání žalobců (ve smyslu přímého úmyslu). Za vědomé (nebo alespoň dle okolností opomenutím nedbalostně nastalé) udržování neodpovídajícího stavu, který žalobcům takříkajíc vyhovoval, jej však je třeba považovat. Takovému jednání a postoji však soud nebude poskytovat právní ochranu. Žalobci patrně fakticky vykonávali obsah vlastnického práva (corporalis possessio), patrně i uplatňovali úmysl mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda jim takové právo náleželo, či nikoli. V rámci mezidisciplinárního vymezení jednání žalobců, považuje toto soud za úmysl nepřímý, tedy vědomost, že jejich jednání může být nepoctivé, a jsou s tímto srozuměni. Žalobci měli jednoznačnou kontrolu nad nastalým stavem, a toliko se spoléhali na již dříve neprojevovanou aktivitu předchozího vlastníka Sporných pozemků (srov. § 6 o. z.). V jejich jednání je tak třeba spatřovat nepoctivý úmysl, vylučující nabytí vlastnického práva ke Sporným pozemkům prostřednictvím mimořádného vydržení.

32. Ovšem i kdyby žalobci byli byť bytostně přesvědčeni o jejich oprávnění Sporné pozemky užívat, za absence projevené běžné péče a opatrnosti ve smyslu § 4 o. z., kterou je třeba očekávat od svéprávné osoby s rozumem průměrného člověka a kterou je při nákupu nemovité věci považovat za zcela bazální, by jim při nahlédnutí do KN muselo být zjevné, že vykonávají právo, které jim nenáleží – absentuje v dané věci jejich poctivost. Absence jejich poctivosti v dané věci není dána jejich aktivním nepoctivým jednáním, ale setrváním v nežádoucím zápisu ve veřejném seznamu, neodpovídajícím stavu. Dá se i souhlasit s hodnocením žalovaného, že žalobci Sporný pozemek začali svémocně užívat, pravděpodobně jej začali užívat též potajmu. V řízení nebylo žádným způsobem zpochybněno, že by Sporné pozemky v době nabytí Pozemků žalobci, tj. v roce 2016, nebyly evidenčně vedeny jako součást pozemku par. č. , hodnota, . Žalobci patrně vycházeli z ujištění jejich předchůdců, že Sporné pozemky užívat mohou, a že to nakonec nějak dopadne.

33. Soud dospěl k závěru, že žalobci při nabytí jejich pozemků věděli o nesrovnalostech skutkového a právního vztahu Sporných pozemků, ale spoléhali na to, že obec (původní vlastník) nebude mít zájem proti tomu brojit. Zachová status quo. Ostatně tak, jak to činila po značný čas v minulosti. Ovšem převodem na žalovaného, který své vlastnické právo vykonává jiným způsobem, došlo ke střetu vlastnického práva žalovaného a vědomě udržovaného stavu žalobci. Nabytím vlastnického práva novým vlastníkem se situace změnila, když tento počal své vlastnické právo vůči žalobcům aktivně prosazovat. Postavení žalobců je tím ještě více zeslabováno.

34. Byť není vyloučeno, že uplynula doba pro mimořádné vydržení, noví držitelé (žalobci) pojali nepoctivý úmysl, a mimořádné vydržení je tak z jejich strany vyloučeno (v podrobnostech srov. např. Petrov, J., Výtisk, M., beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1164). Soud se tedy za dané situace nezabýval oprávněností vztahů k pozemku předchůdci žalobců, neboť doba jejich držby byla přetržena postupem žalobců spočívajícím ve výše popsaném jednání, které lze označit za nepoctivé dle daného ustanovení.

35. Z těchto důvodů soud též neprováděl důkazy vztahující se k držbě předchůdci žalobců ani ohledně dalšího postupu při snaze o nápravu stavu (tj. výslechy předchůdců či sousedů, převodní tituly pozemků doplněné znaleckými posudky či následnou snahu žalobců o odkup pozemků, jako je záměr odkupu Obce či usnesení z jednání zastupitelstva), neboť z výše popsaného je zřejmé, že to nemá pro projednávanou věc význam. Stejně tak nemá význam provedení místního šetření, když z dalších okolností je patrné nepoctivé jednání žalobců. Žalovaný shledával nepoctivý úmysl dokonce u předchůdců žalobců. S ohledem na výše uvedené a přesahující rámec řešeného, ani tyto okolnosti tedy soud nezkoumal. Žalobci rovněž navrhli k provedení i důkazy, které by měly osvětlovat, z jakých pravděpodobných důvodů došlo ke vzniku nastalé sporné situace. Taková zjištění však s ohledem na jeho stanovisko zdejší soud považuje za nadbytečná.

36. Soud neposkytoval žalobcům poučení ve smyslu § 118a, neboť ze zjištěného skutkového stavu a logiky věci (jak odůvodněno výše) je zřejmé, že v dané situaci na jejich straně nemohl být poctivý úmysl, resp. při zachování minimální snahy by na jejich straně nebylo možno shledat absenci nepoctivého úmyslu. Žalobci udržovali nastalý stav, který nebyl se zapsaným stavem souladný, ale o němž věděli, nebo vědět museli, v čemž soud spatřuje jejich nepoctivost. Žalobu jako nedůvodnou tedy zamítl.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

38. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.