20 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 344 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne 16. 7. 2024 uzavřela Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 10 % měsíčně v celkové nominální výši 42 000 Kč, to vše formou pravidelných měsíčních splátek po 3 500 Kč splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného strany ujednaly jednak povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek 500 Kč za odeslání upomínky k úhradě dlužné splátky a jednak právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumala klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlédla do externích registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, CEE, insolvenční rejstřík). Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu nezaplatil ničeho, a proto žalobkyně nejprve žalovanému zaslala dvě upomínky k úhradě dlužných splátek a posléze ke dni 21. 5. 2025 nesplacený úvěr zesplatnila. Žalobou uplatněný nárok představuje dlužnou jistinu 35 000 Kč a jeho příslušenství sestává ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 5. 6. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč sestávající ze dvou poplatků ve výši 500 Kč za odeslání dvou upomínek.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí nastalou dne 7. 4. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Účastníci mezi sebou dne , datum, uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 10 % měsíčně, v celkové nominální výši 42 000 Kč, formou 12 měsíčních splátek po 3 500 Kč splatných 15. dne každého měsíce s tím, že společně s poslední splátkou je splatná i samotná jistina 35 000 Kč. Smluvní strany si ujednaly, že peněžní prostředky budou žalobkyní vyplaceny tak, že 20 052 Kč bude vyplaceno žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, do 10 od účinnosti smlouvy, 14 948 Kč bude použito na úhradu pohledávky žalobkyně za žalovaným ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2022, případně bude částka 14 948 Kč vyplacena na bankovní účet žalovaného po předložení dokumentace potřebné k úhradě uvedeného závazku žalobkyni. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splatné splátky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za odeslání upomínky k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč. Smlouva měla být žalovaným uzavřena vyplněním autorizačního kódu v internetové klientské zóně zaslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Účinnost smlouvy byla vázána na připsání verifikační platby 1 Kč žalovaného na účet žalobkyně (prokázáno Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Verifikační platbu 1 Kč žalovaného byla připsána na bankovní účet žalobkyně dne 16. 7. 2024 (prokázáno detailem okamžité příchozí platby). Žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace o výši úrokové sazby a roční procentní sazby nákladů (RPSN) a celkové výši spotřebitelského úvěru v částce 77 000 Kč, kterou bude žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, včetně tabulky splátkového kalendáře, dle které měly být splátky ve výši 3 500 Kč hrazeny pravidelně po dobu 12 měsíců a v posledním měsíci vedle pravidelné splátky byl žalovaný povinen zaplatit jistinu 35 000 Kč (prokázáno předsmluvními informacemi). Částka 20 052 Kč byla žalovanému odeslána na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě z výše uvedeného účtu žalobkyně dne 17. 7. 2024 (prokázáno detailem bezhotovostní platby). Částka 14 948 Kč byla převedena z výše uvedeného účtu žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, téhož dne (prokázáno detailem platby uvnitř banky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splátky splatné ke dni 15. 2. 2025 jednak přípisem ze dne 20. 2. 2025 (prokázáno předmětným přípisem) a jednak přípisem ze dne 5. 3. 2025 (prokázáno předmětným přípisem). Dopisem ze dne 21. 5. 2025 žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění poskytnutého úvěru a vyzvala jej k úhradě jeho plné výše ve lhůtě do 4. 6. 2025 a upozornila jej na možnost uplatnění nároku v občanskoprávním řízení v případě, že žalovaný zesplatněný úvěr v uvedené lhůtě neuhradí (prokázáno vyrozuměním o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025), předmětný přípis byl žalovanému odeslán formou doporučeného psaní dne 21. 5. 2025 (prokázáno podacím lístkem).

5. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem měl činit 31 408 Kč a jeho obvyklé měsíční výdaje měly představovat 3 000 Kč náklady na bydlení, 0 Kč na pravidelné finanční závazky, 9 522 Kč na sázky, že měl mít jednorázové závazky (tzv. mikroúvěry), a že jeho měsíční finanční zůstatek měl činit 11 386 Kč. Jediný jednorázový finanční závazek měl mít žalovaný u , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl být dle zaznamenaných údajů svobodný a měl mít vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Jeho zaměstnavatelem měla být společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Na výpise z účtu měly být dohledány dva již plně uhrazené závazky z tzv. mikroúvěrů, a to u , právnická osoba, ve výši 5 333 Kč a u , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně měla osobu žalovaného prověřit lustrací insolvenčního rejstříku, databázi odcizených dokladů, Centrální evidenci exekucí, SOLUS a registru REPI (plyne z karty klienta jako Přílohy č. , hodnota, Smlouvy č. , hodnota, ).

6. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci mezi sebou dne 16. 7. 2024 na žádost žalovaného uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně převedla 20 052 Kč žalovanému na jeho účet a 14 948 Kč poukázala žalobkyně na úhradu své dřívější pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se ve smlouvě č. , hodnota, zavázal žalobkyni poskytnuté peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok a poplatky za odeslání dvou upomínek při prodlení s úhradou splátek. Žalovaný ovšem žalobkyni nezaplatil ničeho, v důsledku čehož žalobkyně nejprve žalovanému zaslala dvě upomínky k úhradě dlužné splátky ve dnech 20. 2. 2025 a 5. 3. 2025 a následně dne 21. 5. 2025 formou doporučeného psaní zaslala žalovanému vyrozumění o zesplatnění úvěru spojené s předžalobní výzvou.

7. Soud ve věci vycházel výhradně z důkazů předložených žalobkyní, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a na svoji obranu ničeho netvrdil ani neprokazoval. Soud na základě provedeného dokazování neměl pochybnosti o uzavření předmětné smlouvy, jež je zřejmé ze smlouvy samotné a potvrzení o připsání verifikační platby žalovaného. Obdobně neměl soud žádných pochybností ani o poskytnutí peněz žalovanému ve smlouvě ujednaným způsobem, neboť tato skutečnost byla prokázána potvrzeními banky o převodu příslušných částek.

8. Žalobkyně ovšem předloženými důkazy neprokázala své tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K prokázání tohoto svého skutkového tvrzení žalobkyně jako důkaz označila Posouzení úvěruschopnosti klienta jako Přílohu č. , hodnota, předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud tuto písemnost vzhledem k jejímu obsahu popsanému výše považoval za doplnění skutkových tvrzení, jak ostatně v žalobě žalobkyně sama na tuto písemnost odkazovala, nikoli za relevantní důkaz, neboť tato písemnost je toliko rekapitulací postupu údajného posouzení úvěruschopnosti žalovaného sepsaný samotnou žalobkyní. Z obsahu této písemnosti se přitom jeví, že žalobkyně měla pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostatečné podklady v podobě jeho informací o jeho pravidelných příjmech, výpisy jeho bankovního účtu a měla k dispozici i výstupy z dlužnických evidencí jako insolvenční rejstříku, centrální evidence exekucí či evidence SOLUS. Tyto písemnosti ovšem žalobkyně soudu nepředložila. Soud byl připraven žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzvat, aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, neboť ohledně svých skutkových tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného neunáší důkazní břemeno. Soud ovšem toto poučení žalobkyni při jednání poskytnou nemohl, neboť se žalobkyně i její právní zástupce z účasti při jednání řádně a včas omluvili.

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyně proto byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú., přičemž soud k neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. přihlédl z úřední povinnosti.

18. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2999 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

19. Žalovanému bylo na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuto celkem 35 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by svůj dluh splnil zcela nebo alespoň zčásti, že předmětný dluh nevznikl nebo že zanikl z jiného důvodu. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč odpovídající peněžité částce, již mu žalobkyně poskytla.

20. Žalobkyně v dané věci netvrdila ani neprokazovala, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 35 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

21. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku ani nákladů na vymáhání pohledávky v podobě poplatků za odeslání upomínek k úhradě dlužné splátky ve výši 2x 500 Kč, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

22. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že ačkoli měla žalobkyně v řízení pouze částečný úspěch, přiznal jí soud právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části co do zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů na vymáhání pohledávky. Tyto náklady činí (po zaokrouhlení) 4 344 Kč a tvoří je 1 440 Kč soudní poplatek, 2 100 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně za tři úkony právní služby à 700 Kč z tarifní hodnoty 35 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a 504 Kč náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

23. Žalobkyně se v dané věci domáhala zaplacení dlužného úvěru a souvisejících poplatků a zákonného úroku z prodlení, přičemž žalobkyně, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah žaloby s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o spotřebitelském úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis žaloby kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

24. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.