20 C 64/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 014,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 776,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 238,04 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 014,83 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“ nebo„ předchůdce žalobkyně“) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací UPC pro domácnosti (dále také jen„ VOP“), s nimiž se žalovaný seznámil a zavázal se je dodržovat v rámci prohlášení, které je součástí smlouvy. Stejně tak je součástí smlouvy i ceník. Společnost UPC umožnila žalovanému užívat služby elektronických komunikací za sjednaných podmínek. V rámci těchto služeb byl sjednán pronájem přijímacího zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, a to zařízení MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN: [příjmení]: [anonymizováno]) a dále zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY (SN: [příjmení]: [číslo]); (dále jen„ Zařízení“), jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem na Zakázkovém listu. Jelikož žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy tím, že nehradil řádně a včas poskytované služby, odstoupila [právnická osoba] od smlouvy dopisem ze dne 19. 6 2019. V něm byl žalovaný upozorněn na povinnost uhradit dlužné částky a také vrátit Zařízení předchůdci žalobkyně. V souladu s ust. čl. 7 VOP byl žalovaný povinen vrátit předmětná Zařízení nepoškozená a funkční do [číslo] dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení Zařízení sjednala [právnická osoba] s žalovaným povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, tj. celkem za obě zařízení 4 000 Kč. Protože žalovaný [příjmení] nevrátil, vzniklo předchůdci žalobkyně právo na smluvní pokutu. Ujednání, kterým byla sjednána smluvní pokuta, je obsaženo přímo ve Smlouvě – konkrétně se jedná o ustanovení písm. f) ve spodní části formuláře smlouvy, které výslovně stanoví, že se účastník zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí poskytnuté přijímající zařízení včas a v pořádku. Výše smluvní pokuty vyplývá z Ceníku služeb UPC, případně ve VOP, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Je to z důvodu přehlednosti, neboť výše pokuty za různá zařízení se různí a uvádět všechny možnosti přímo ve formuláři smlouvy by mohlo být z pohledu žalobce pro účastníky matoucí.

2. Dále žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že požaduje nárok na zaplacení pronájmu přijímajícího zařízení vyplývající ze smlouvy ze dne [datum] [číslo] zaplacení dalších poplatků související se správou, údržbou a instalací zařízení naúčtované na základě ceníku. V souladu s VOP právní předchůdce žalobkyně vystavoval Vyúčtování služeb po skončení každého zúčtovacího období, které činí jeden měsíc. Žalovaný řádně neplnil povinnosti, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování, na což byl upozorněn prostřednictvím vystavených Vyúčtování v sekci„ Celkem k platbě z minulého období“ a dále prostřednictvím zaslaných SMS upomínek či písemných upomínek. Žalovaný byl v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: -) vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 3. 2019, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 85,81 Kč, -) vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 4. 2019, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 140 Kč, -) vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 5. 2019, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 140 Kč, -) vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 6. 2019, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 140 Kč, -) vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 7. 2019, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 140 Kč, -) vyúčtování [číslo] splatné dne 5. 8. 2019, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 369,02 Kč a to za poplatek z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč, pronájem ve výši 2 x 65,49 Kč. Tyto faktury jsou již po splatnosti. Na uvedené částky žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2020, avšak do dnešního dne nebyly dlužné částky uhrazeny.

3. Soud považoval uvedená tvrzení žalobkyně za nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání –, kdy rovněž nebylo možné rozhodnout toliko na základě dosud předložených důkazů. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků. Konkrétně žalobkyni vyzval, aby uvedla, z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě poplatku – smluvní pokuty – a jakým způsobem došlo k jeho sjednání. Dále z čeho dovozuje, že si účastníci sjednali povinnost k úhradě poplatku – poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku – a jakým způsobem došlo k jeho sjednání. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že bude soud nucen nařídit ve věci jednání.

4. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 13. 8. 2021 upřesnila, že povinnost uhradit smluvní pokutu vyplývá přímo ze smlouvy, konkrétně z ustanovení f) smlouvy:„ Účastník prohlašuje, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku“, Tato smlouva byla vlastnoručně podepsána žalovaným. Žalobkyně následně odkázala na znění všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti, kde je ujednáno, že:„ Do 14 dnů po ukončení Smlouvy je nutné, abyste nám na vlastní náklady vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení. Zařízení můžete vrátit buď osobně na našich Kontaktních místech, jejichž aktuální seznam najdete na [webová adresa], nebo jeho zasláním na adresu našeho distribučního skladu, kterou naleznete na [webová adresa]. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem.“ dále žalobkyně uvedla, že:„ Pokud nám pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5) nevrátíte, vezměte prosím na vědomí, že Vám můžeme naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku.“ Žalobkyně dále sděluje, že na smluvní pokutu byl žalovaný upozorněn, když přebíral předmětná zařízení i v zakázkovém listu, který žalovaný taktéž podepsal. Dále byl na povinnost vrátit předmětná zařízení i v Upomínce ze dne 7. 8. 2019.

5. Dále žalobkyně upřesnila, že poplatek za odpojení vyplývá z Ceníku, dle kterého je žalobce zároveň oprávněn účtovat žalovanému náhradu nákladů za odpojení z důvodu nedoplatků, přičemž tato náhrada je účtována v posledním vyúčtování [číslo]. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný měl 2 měsíční lhůtu pro podání reklamace proti doručenému vyúčtování. Žalovaný žádné oprávněné reklamace proti vystavenému Vyúčtování nevznesl.

6. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem [země]. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 01. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště.

7. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

8. V souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

9. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že dne [datum] uzavřela [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, verze E17, [číslo]. Součástí smlouvy se staly i VOP a ceník, jak uvedeno v závěrečných ujednáních smlouvy s návětím„ Účastník prohlašuje, že.“ Na základě této smlouvy byl žalovanému umožněn přístup k síti internet a poskytnut žalovanému k tomu účelu MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN: [příjmení]: [anonymizováno]) a dále zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY (SN: [příjmení]: [číslo]), který převzal dne [datum]. Dle smlouvy se žalovaný zavázal platit [právnická osoba] za poskytnutí těchto Zařízení nájemné. V čl. 7 VOP je uvedeno:„ Do 14 dnů po ukončení Smlouvy je nutné, abyste nám vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení, a to na adresu našeho distribučního skladu. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem. [příjmení] se vracené Přijímací zařízení cestou k nám nepoškodilo (nebo pro případ, že se tak stane), doporučujeme Vám, abyste zásilku při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné Přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho převezmeme v našem distribučním skladu.“ V čl. 7 VOP je pak uvedeno:„ Pronajaté zařízení chraňte proti poškození ale i ztrátou a krádeží. Vrátit nám jej musíte nejenom včas (7.4.) ale také v pořádku.“ Předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 19. 6. 2019. Žalovaný však Zařízení předchůdci žalobkyně nevrátil. Dle smlouvy se žalovaný zavázal platit [právnická osoba] za poskytnutí zařízení nájemné ve výši 70 Kč měsíčně za každé zařízení, tedy 70 Kč za pronájem Modemu WIFI ED 3.0 a dále 70 Kč za pronájem HD Boxu [právnická osoba] PVR USB READY, celkem tedy 140 Kč, tak jak vyplývá ze Smlouvy [číslo]. Žalovaný konkrétně neuhradil faktury: daňový doklad [číslo] splatný dne 20. 3. 2019, ze kterého je požadována cena za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR 15,81 Kč a pronájem zařízení WIFI ED 3.0 ve výši 70 Kč, daňový doklad [číslo] splatný dne 20. 4. 2019, ze kterého je požadována cena za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR ve výši 70 Kč a pronájem zařízení WIFI ED 3.0 ve výši 70 Kč, daňový doklad [číslo] splatný dne 20. 5. 2019, ze kterého je požadována cena za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR ve výši 70 Kč a pronájem zařízení WIFI ED 3.0 ve výši 70 Kč, daňový doklad [číslo] splatný dne 20. 6. 2019, ze kterého je požadována cena za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR ve výši 70 Kč a pronájem zařízení WIFI ED 3.0 ve výši 70 Kč, daňový doklad [číslo] splatný dne 20. 7. 2019, ze kterého je požadována cena za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR ve výši 70 Kč a pronájem zařízení WIFI ED 3.0 ve výši 70 Kč, daňový doklad [číslo] splatný dne 5. 8. 2019, ze kterého je požadována cena za pronájem zařízení KAON HD USB-PVR ve výši 65,49 Kč a pronájem zařízení WIFI ED 3.0 ve výši 65,49 Kč a poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 238,04 Kč, který byl vyúčtován dne 2. 7. 2019, neboť uplatňovaná částka za tento daňový doklad v souhrnu činí 369,02 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích), službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Rozhodná byla v tomto případě aplikace kromě zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ještě aplikace zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2202 odst. 1 věty prvé o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze v části týkající nedoplatku za pronájem zařízení. Ve zbytku žalobního návrhu, konkrétně v části týkající se smluvní pokuty a poplatku za odpojení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118 odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

14. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání žalobou uplatněné smluvní pokuty, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

15. Po právní stránce byla v souladu s výše uvedenými předpisy uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě se [právnická osoba] zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se na druhé straně zavázal za ně platit fakturované částky, včetně nájemného za poskytnutí Zařízení. Žalobkyně uplatňovala nárok na smluvní pokutu ve výši 2 × 2 000 Kč, tj. celkem 4 000, přičemž své oprávnění dovozovala z bodu f) smlouvy. V tomto bodě je sice přesně vymezeno jednání žalovaného, které je kryto smluvní pokutou (nevrácení pronajatého Zařízení včas a v pořádku), ale výše smluvní pokuty je stanovena toliko odkazem na ceník. Bližší podrobnosti dále vymezují VOP, konkrétně body 7.4 a 7.

5. Ceník a VOP jsou sice součástí smlouvy, což žalovaný stvrdil i svým podpisem smlouvy, ale samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění smluvní pokuty podle ceníku sám o sobě nepostačuje, neboť žalovaný jako spotřebitel (přímo) nepodepsal předložené VOP a ceník. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 238,04 Kč, jež má představovat poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku, nicméně soud nemohl tento nárok přiznat, a to ze stejného důvodu jako zamítl předmětné smluvní pokuty za nevrácení dvou výše zmíněných zařízeních. Tedy z důvodu, že Ceník a VOP jsou sice součástí smlouvy, což žalovaný stvrdil i svým podpisem smlouvy, ale samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění smluvní pokuty v podobě poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku podle ceníku sám o sobě nepostačuje, neboť žalovaný jako spotřebitel (přímo) nepodepsal předložené VOP a ceník. Na podkladu pro oprávněnost takového nároku nemůže ničeho změnit ani to, že žalovaný byl na tento poplatek (nutno dodat ex post) upozorněn v odstoupení od smlouvy.

16. V rozhodovací praxi soudů byl přijat závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) . V rámci spotřebitelské smlouvy platí rovněž požadavek na to, aby uplatněné nároky vyplývaly jasně ze smlouvy a byly sepsány jasným a srozumitelným jazykem (čl. 5 směrnice 93/13 EHS), přičemž tento požadavek je třeba chápat nikoliv pouze ve vztahu k jazykovému vyjádření, nýbrž také k možnosti se spotřebitele s ujednáním zakládající tento nárok seznámit. Je nepochybné, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou (§ 419, § 1810 o. z.). Z předložené smlouvy však nebylo zjištěno, že by si strany smluvní pokutu srozumitelně, čitelně a jasně sjednaly přímo v samotné smlouvě, jelikož smlouva (listina, kterou spotřebitel podepsal) pouze upozorňuje malým drobným písmem na smluvní pokutu. Podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu a především její výše však v ní obsaženy nejsou a nic neprokazuje, že by spotřebitel byl s těmito ujednáními (zejména sazbou smluvní pokuty a poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku) seznámen (§ 1751 odst. 1, 1753 o. z.).

17. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného s dotčenými dokumenty dostatečně seznámila, a že tedy došlo ke sjednání uplatněné smluvní pokuty. Znění sjednaného a podepsaného závazku uhradit smluvní pokutu je zcela neurčité. Nelze z něj dovodit, v jaké konkrétní výši byla pro případ porušení povinnosti žalovaným sjednána smluvní pokuta, ani způsob, jakým bude její výše stanovena, přičemž se není možno spokojit s odkazem na ceník, v němž se výše jednotlivých položek, včetně smluvní pokuty, může v průběhu času (ze strany spotřebitele – žalovaného – nekontrolovaně) měnit. V samotné smlouvě ani není uvedeno, jaké konkrétní přijímací zařízení má být spotřebiteli poskytnuto (předáno), tím méně je tedy spotřebitel v době uzavření smlouvy schopen posoudit, jakou výši smluvní pokuty by měl být případně povinen uhradit. Ze smlouvy stejně tak nelze zjistit, jaké účinné znění VOP a ceníku bude pro případ porušení užito. Je sice možné přisvědčit žalobkyni, že žalovaný byl srozuměn s existencí možného postihu za nevrácení přijímacího zařízení, nicméně jeho výše byla sjednána neurčitě. Protože žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo ke sjednání žalobou uplatněné smluvní pokuty, zamítl soud žalobu v rozsahu smluvní pokuty a poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku. V tomto směru bylo naopak v souladu se závěry o skutkovém stavu prokázáno, že k takovému sjednání nedošlo.

18. Soud se v důsledku uvedeného právního závěru již nezabýval posouzením, zda výše uplatňované smluvní pokuty je přiměřená k jí zajišťované povinnosti.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého má účastník nárok na poměrnou část nákladů odpovídající poměru jeho úspěchu v řízení. Procesně úspěšnému žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

20. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.