20 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 18 197,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 197,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 352,01 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí částku 18 197,76 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovaným smlouvu o úvěru , číslo, na základě kterého se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 70 600 Kč s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, Žalovaná poskytla žalobkyni identifikační údaje, a následně jejich správnost potvrdila ve smlouvě a tuto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy, která byla uzavřena elektronicky. Následně se jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně z jeho bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované. Žalovaná pak úvěr čerpala v rámci výběrů dne 14. 5. 2024 (v celkové částce 8 000 Kč). Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, kdy žalovaný si dále zvolil následující služby: služba„ , název, “ za poplatek 165 Kč a službu „informační SMS servis“ 27,84 Kč, když úvěr byl splatný dne 13. 6. 2024 včetně poplatku za poskytnutí. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila 0 Kč. V důsledku prodlení žalované pak žalobkyně dále vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 8 000 Kč, a to za dobu 90 dnů prodlení, tj. ve výši 138,96 Kč. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované 70 600 Kč převodem na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu poplatkem za sjednání úvěru v jedné splátce do 13. 6. 2024. Dále si strany sjednali službu „, název, “ za poplatek 165 Kč a dále poplatek za SMS servis. Celkově měl žalovaná uhradit částku 70 600 Kč, RPSN činilo 1 843,34 %.

6. Všeobecné obchodní podmínky obsahují ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované s plněním dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky limitovanou 50% jistiny úvěru.

7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , a že na něj žalobkyně nahlédla dne 14. 5. 2024.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že ve společné domácnosti žijí 3 osoby, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 4 000 Kč, na bydlení 2 500 Kč, nezbytné výdaje 2 000 Kč, zbytné výdaje 0 Kč, příjmy 41 363 Kč. Žalobkyně přiřadila žalované regionální koeficient 1, zohlednila nepracující členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje 600 Kč, vypočítala minimální výdaje 8 286,66 Kč a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu 21 700 Kč při doporučeném počtu prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné. Ze scanu občanského průkazu plyne, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 13 000 Kč dne 2. 5. 2023 na účet č. , č. účtu, .

10. Z výpisu o identifikovaných příjmech plyne, že žalobkyně potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalovaného 41 363 Kč.

11. Z výzvy a podacího lístku ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 19 037,75 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů a tuto výzvu odeslala žalované téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok v projednávaném případě představovaný kapitalizovanou částkou poplatku za sjednání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

21. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

22. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila údaje o svém výdělku a svých životních nákladech a dluzích. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registry historie klienta, NRKI a BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Ani tvrzení, že žalobkyně ověřila příjem žalované náhledem na její bankovní účet, soud rovněž nemá za prokázané, neboť prokazuje toto tvrzení vlastním dokumentem, jímž sama potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované 41 363 Kč.

23. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČRsp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze přijednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

24. Žalobkyně tedy neprokázala, že by postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

25. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

26. Žalované bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto 8 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil výrokem II. povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč.

27. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

28. Vzhledem k uvedenému žalovaná není v prodlení s plněním dluhu 8 352,01 Kč (§ 1968 o. z.), žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud výrokem I. žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

29. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení poplatků za sjednání úvěru ani smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl rovněž co do těchto nároků včetně jejich příslušenství.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého má účastník nárok na poměrnou část nákladů odpovídající poměru jeho úspěchu v řízení. Žalované, jež byla v řízení úspěšná v poměru 12,08 % z celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,04 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 43,96 %), však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.