20 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 88 314,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 83 314,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 319,29 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 537,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 88 314,50 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, s žalovanou uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru – , název, – č. , číslo, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Tento úvěr se žalovaná zavázala zaplatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 4,40 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Dluh byl zesplatněn dne 10. 8. 2023, stejný den o tom byla žalovaná informována upomínkou. Předmětem tohoto návrhu je pohledávka skládající se z jistiny ve výši 83 319,29 Kč, smluvního úroku ve výši 4 995,21 Kč a zákonného úroku z prodlení. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 10. 10. 2024.

2. Ačkoliv žalující strana souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, považoval soud uvedená tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti a předložení důkazů za nedostatečná – neúplná a neurčitá pro rozhodnutí bez jednání. Z toho důvodu soud žalující stranu vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků a doplnění důkazů. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, soud upozornil, že bude nucen nařídit ve věci jednání. Žalující strana na tuto výzvu žádným způsobem nereagovala.

3. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná a na svoji obranu ničeho neuvedla.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že dne , datum, předchůdce žalobkyně s žalovanou podepsaly Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalující strana zavázala poskytnout peněžní hotovost ve výši 100 000 Kč, a žalovaná se na druhé straně zavázala poskytnuté peníze vrátit. Úrok byl sjednán v sazbě 4,4 % ročně. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek na úhradu pojištění schopnosti splácet ve výši 23 386 Kč. K předání částky došlo po podpisu smlouvy dne , datum, (prokazuje návrh na uzavření smlouvy o úvěru „, název, ;“ doplnění žádosti; akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru; výpis z úvěrového účtu).

6. Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž jsou shrnuty platební položky uvedené již ve smlouvě. V doplnění žádosti o poskytnutí úvěru, jsou uváděny bližší informace o klientovi (vzdělání, rodinný stav, počet spolužijících osob, nemovitosti a úvěrování). Dále je uvedena její mzda ve výši 24 000 Kč, z výdajů pak výdaje na bydlení 2 000 Kč, výdaje na domácnost 2 000 Kč a součet splátek úvěru 7 138 Kč. Dále jsou připojeny tabulky ohledně dalších úvěrových produktů (doplnění žádosti o poskytnutí úvěru; prověření žalované). Žalovaná byla následně upomínána k úhradě dlužné částky, došlo k zesplatnění jejího dluhu a pohledávka za ní byla postoupena na žalobkyni (Oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dlužné částky; předžalobní upomínka ze dne 10. 10. 24, vč. poštovního podacího archu; oznámení o postoupení pohledávky banky z 21. 12. 23).

7. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalující strana s žalovanou podepsaly Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalující strana poskytla žalované peněžní hotovost ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila částku 16 685,50 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

8. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Účastníci uzavřeli smlouvu č. , číslo, , kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 odst. 1 o. z., neboť se žalující strana na jejím základě zavázala žalované v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok a poplatky. K předání peněz došlo bezhotovostně v den sjednání smlouvy. Úvěr je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

14. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.

15. V projednávané věci je/bylo předmětem činnosti žalující strany – jejího předchůdce – nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je věřitel povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o úvěr postupovat s odbornou péčí. Tento pojem ve svém rozhodnutí mj. vyložil Nejvyšší správní soud ČR, přičemž tento výklad aproboval i Ústavní soud ČR (Srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015.). Mj. dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Z daného výkladu plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli. Posuzování úvěruschopnosti dlužníka je přitom v současné době již nedílnou součástí (nejen) státní politiky spočívající ve snaze zabránit nadměrnému a cyklickému zadlužování obyvatelstva, o níž bylo již mnoho napsáno a judikováno. Soud tedy na tomto místě nepovažuje za nutné tyto myšlenky a veškerá východiska dopodrobna vymezovat a shrnovat. Ve stručnosti toliko uvádí, že smyslem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ochrana nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celku. Je jím předcházeno negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118a odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

17. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalující strana povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ohledně posouzení přezkumu úvěruschopnosti žalované) a k jejich prokázání označit důkazy.

18. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu neučinila žalující strana dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) – na výzvu vůbec nereagovala – a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se omezila pouze na obecná vyjádření. Soud zkoumá tyto okolnosti z úřední povinnosti, a je tedy třeba předpokládat, že takové doplnění bude po žalující straně vyžadovat. To ovšem předpokládá, že účastníci budu schopni řádně plnit své procesní povinnosti, čemuž přizpůsobí také přípravu k jednání ve věci samé. Pokud své povinnosti nebudou schopni řádně splnit, aniž by jim v tom bránil důležitý důvod, ponesou si následky plynoucí z nesplnění svých procesních povinností k vlastní tíži.

19. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015.) . Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalující straně dáno poučení směřující k doplnění skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

20. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nedostála povinnosti tvrzení, když se omezila toliko na obecná vyjádření a sdělení, že provedla potřebné lustrace žalované. Nejsou-li tvrzeny konkrétní skutečnosti, v tomto případě konkrétní opatřená zjištění a výsledky šetření, nelze tím směrem směřovat ani dokazování.

21. Žádné konkrétní skutečnosti žalující strana neprokázala, z jejího tvrzení a výsledků dokazování vyplynula pouze obecná skutková zjištění (tvrzení) o způsobu posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, spočívající v (údajném) prověřování žadatelů ve veřejných dlužnických databázích a v provedení kvalifikovaného porovnání doložených příjmů a výdajů žadatele. Jakým způsobem a z jakých skutečností bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalované v konkrétním případě však žalující strana neprokázala. Krom uv. dokladů, nebylo možné před soudem provést žádné jiné listinné důkazy. V řízení nebylo zjištěno, nebylo žádným způsobem podloženo, na základě jakých údajů o příjmech a výdajích věřitel při sjednávání úvěru vycházel.

22. Protože žalobkyně neprokázala, že by věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procení břemeno důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalované strany z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.)

23. Z východisek uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, plyne, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalující straně peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze žalující straně přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se žalující strana domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

24. Žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty peníze ve výši 100 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dluh ať už věřiteli, žalující straně nebo jinému subjektu splnila, že povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Žalovaná na úvěrovanou částku uhradila 16 685,50 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost částku 83 314,50 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

25. S ohledem na to, že na straně žalované prodlení s vrácením částky 83 314,50 Kč dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) Soud žalobu tedy jako nedůvodnou v rozsahu přesahujícím nesplacenou část jistiny zamítl26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 21 537,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 533 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 314,50 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 660 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

27. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.