20 C 84/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 734,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 734,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 734,51 Kč od 27. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 734,51 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla dne datum poskytnuta anonymizováno péče ve anonymizováno zařízení žalobkyně. Za zdravotní péči poskytnutou žalovanému vznikly žalobkyni náklady, které byly vyfakturovány fa. číslo znějící na částku 6 734,51 Kč s datem splatnosti 26. 10. 2018. Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak anonymizováno pojištěn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po písemné upomínce číslo ze dne 26. 11. 2018.

2. Vzhledem ke skutečnosti, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, kterým je státním občanem země, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i země jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (příjmení) číslo 2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (příjmení) číslo 2012 ze dne 12. 12 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky v obvodu působnosti níže podepsaného soudu, Okresní soud v Liberci dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout.

3. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl.

4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný ani žalobkyně se k této výzvě nevyjádřili. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta zdravotní péče a z faktury číslo vystavené dne 26. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému byla účtována poskytnutá zdravotní péče (ambulance – přesněji CPIK, RTG, Lab. biochemie, Lab. hematologie) dne datum v celkové částce 6 734,51 Kč (faktura obsahuje konkrétní položky poskytnuté zdravotní péče včetně množství a jednotkovou cenu, ke každé položce byl vystaven samostatný ambulantní účet za ošetření nebo poukaz na vyšetření, což bylo prokázáno doklady, které žalobkyně vystavila v průběhu poskytnuté zdravotní péče). Datum splatnosti dané faktury byl 26. 10. 2018. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 26. 11. 2018 (Upomínka číslo) bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového nedoplatku v částce 6 734,51 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí ustanoveními § 2636 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterými je upravena smlouva o péči o zdraví, a dále zákonem č. 372/2011 Sb., o anonymizováno službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o anonymizováno službách). Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče účasten veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ani nebyl jinak pojištěn, je povinen dle ust. § 2636 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zaplatit žalobkyni jakožto poskytovateli odměnu.

7. Dle ustanovení § 2636 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odstavce 2 předmětného ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Dle ustanovení § 2637 stejného zákona péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. příjmení o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.

8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen, zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona, přičemž dle ust. § 111 odst. 2 cit. zákona fakultní nemocnice poskytují zdravotní služby.

9. Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je anonymizováno při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

10. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta ústavní péče v zařízení žalobkyně, a z tohoto důvodu má žalobkyně nárok na úhradu odměny za poskytnutou péči v celkové výši 6 734,51 Kč, tak jak byly žalovanému vyúčtovány.

11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

12. Ode dne následujícího po splatnosti dané faktury je žalovaný v prodlení s plněním, a žalobkyně má nárok na úhradu příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení a poplatku z prodlení. Dle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nař. č. 351/2013 Sb.; neujednají–li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění).

14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

15. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.