20 C 85/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 350 Kč od 5. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 578 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení výše uvedené částky, žalobu odůvodnila tím, že žalovanému tzv. antigenní test na COVID 19 (dále jen "antigenní test"), přičemž žalovaný v čestném prohlášení ze dne [datum] uvádí, že splňuje podmínky pro bezplatné testování stanovené v Mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR [číslo] MIN/KAN. Zároveň v dotazníku k provedení rychlotestu Covid-19 antigen (dále jen "dotazník") uvedl, že je zdravotně pojištěn u [anonymizováno] zdravotní pojišťovny České republiky, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen "VZP"). Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak [anonymizováno] pojištěn. Dne 3. 6. 2021 vyzvala Žalobkyně prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo uvedené v dotazníku k úhradě poplatku za provedený antigenní test, čímž byla pohledávka žalobce zesplatněna. Na tuto výzvu žalovaný reagoval SMS zprávami hrubým, nevhodným a vulgárním způsobem a pohledávku neuhradil. Žalovaný se rovněž do nemocnice žalobkyně několikrát vrátil a hrubým způsobem urážel zaměstnankyně žalobkyně, dokonce jim a členům jejich rodin vyhrožoval "sankčním" jednáním z jeho strany. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po písemné předžalobní výzvě ze dne 22. 6. 2021, proto se žalobkyně domáhá svého nároku soudní cestou.

2. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharska. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady Brusel I bis o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má adresu trvalého pobytu hlášenu v ČR, v obvodu zdejšího soudu. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.

3. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady Řím II o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím II“), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky.

4. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl.

5. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z čestného prohlášení ze dne 31. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnutá [anonymizováno] péče, tzv. antigenní test na COVID 19. Žalovaný v uvedl, že je zdravotně pojištěn u [anonymizováno] zdravotní pojišťovny České republiky, zkratkou VZP, rovněž uvedl své kontaktní údaje v podobě telefonního čísla [tel. číslo] a mailu a jako státní příslušnost uvedl Bulharsko. Dané prohlášení podepsal žalovaný téhož dne svým vlastnoručním podpisem. Z printscreenu obrazovky telefonu soud zjistil, že vyzvala Žalobkyně žalovaného prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo uvedené v dotazníku k úhradě poplatku za provedený antigenní test, když uvedla, že žalovaný nesplnil podmínky veřejného zdravotního pojištění a s tím související podmínky pro bezplatné provedení testu a rovněž uvedla, že je povinen uhradit částku 350 Kč s [variabilní symbol] na bankovní účet. Na tuto výzvu žalovaný reagoval SMS zprávami hrubým, nevhodným a vulgárním způsobem. Dále soud z dohody o pracovní činnosti, dohody o dočasném přidělení zaměstnance, listiny označené jako povinnosti zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba], s.r.o. od [datum]. Výzvou ze dne 22. 6. 2021 a informacemi o zásilce bylo zjištěno, že k zaplacení před podáním žaloby bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového nedoplatku v částce 350 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

7. Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanoveními § 2636 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterými je upravena smlouva o péči o zdraví, a dále zákonem č. 372/2011 Sb., o [anonymizováno] službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) a zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče účasten veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ani nebyl jinak pojištěn, je povinen dle ust. § 2636 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zaplatit žalobci jakožto poskytovateli odměnu.

8. Dle ust. 2636 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odstavce 2 předmětného ustanovení Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Dle ustanovení 2637 stejného zákona Péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.

9. Dle ust. § 2638 odst. 1 o. z. poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.

10. Dle ust. § 3029 odst. 2 o. z. nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva.

11. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud (a) odpovídají [anonymizováno] stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, (b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky [anonymizováno] vědy, (c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.

12. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona.

13. Dle ust. § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb. [anonymizováno] má při poskytování zdravotních služeb dále právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje.

14. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

15. Dle ust. § 45 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 372/2011 Sb. poskytovatel je povinen (a) informovat [anonymizováno] o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní služby, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, (b) zpracovat seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených a částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a umístit ho tak, aby byl seznam přístupný pacient; to neplatí pro poskytovatele lékárenské péče 16. Dle čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (sdělení publikované pod č. 96/2001 Sb. m. s.) jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.

17. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

18. S ohledem na zjištěné skutkové závěry soud vyhodnotil nárok uplatněný žalobkyní, co do jeho základu (jistiny) jako důvodný. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že projednávaný nárok je třeba posuzovat jak v rovině práva veřejného, tak i soukromého. Co se týče soukromoprávní roviny projednávaného nároku, vzal soud v úvahu, že se žalovanému s jeho souhlasem a po poskytnutí poučení ve smyslu § 2638 odst. 1 o. z., ve spojení s § 45 odst. 2 písm. a) a b) zákona o zdravotních službách, dostalo lékařské péče specifikované shora, prostřednictvím provedeného testování na přítomnost viru Covid-19. Takto založený právní poměr tudíž co do obsahu odpovídá závazku ze smlouvy o péči o zdraví ve smyslu § 2636 odst. 1 o. z. Přičemž nezbytnou náležitostí sjednaného závazku bylo též ujednání o úplatě za poskytnutou péči. Příslušná úplata pak mohla být ve smyslu § 2636 odst. 2 o. z. hrazena buď z prostředků veřejného či komerčního zdravotního pojištění, případně samotným žalovaným – poživatelem poskytnutých služeb. Žalovaný nicméně s poskytnutím lékařské péče a souvisejících služeb souhlasil s vědomím, že v systému veřejného zdravotního pojištění není účasten v České republice. V České republice totiž žalovaný, který se vědomě prokazoval neplatným průkazem zdravotního pojištěn, nebyl v systému veřejného zdravotního pojištění registrován. Z titulu sjednané smlouvy o péči o zdraví se tak (t. č. již poučený) žalovaný vědomě zavázal náklady poskytnuté lékařské péče a [anonymizováno] uhradit z vlastních prostředků, neboť ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a contrario ve spojení s § 2636 odst. 2 o. z. vědomě nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný podepsal, že splňuje podmínky pro bezplatné testování stanovené v Mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 47828/2020-10 MIN/KAN, když ale tyto podmínky nesplňoval, když nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. Přičemž výši nákladů lékařské péče od žalobkyně legitimně určila v částce 350 Kč Vyúčtovanou částku 350 Kč pak žalovaný k datu splatnosti neuhradil, v důsledku čehož se ve smyslu § 1968 o. z. ocitnul v prodlení, a žalobkyně tudíž předmětný nárok vůči žalovanému oprávněně, ve smyslu § 1969 o. z., uplatnila cestou soudního řízení.

19. Nad rámec shora uvedeného pak soud s odkazem na veřejnoprávní rovinu projednávaného nároku dále konstatuje, že žalobkyni právo na zaplacení jistiny nárokovaného plnění, svědčí bez ohledu na sjednání příslušné smlouvy o péči o zdraví. Toto právo je totiž založeno přímo ze zákona, konkrétně z § 41 odst. 1 písm. c) odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. ve spojení s § 3029 odst. 2 o. z., neboť v projednávané věci je plnění za poskytnuté lékařské úkony vymáháno vůči osobě, která ačkoli ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a contrario nebyla účastna v systému veřejného zdravotního pojištění, navzdory sdělenému poučení, poskytnutí lékařské péče a [anonymizováno] neodmítla. 20. Ode dne následujícího po splatnosti dané faktury je žalovaný v prodlení s plněním a žalobkyně má nárok na úhradu příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení a poplatku z prodlení. Dle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nař. č. 351/2013 Sb.; neujednají–li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 578 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 350 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

22. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

23. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.