20 C 85/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 350 Kč od 5. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 578 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení výše uvedené částky, žalobu odůvodnila tím, že žalovanému tzv. antigenní test na COVID 19 (dále jen "antigenní test"), přičemž žalovaný v čestném prohlášení ze dne datum uvádí, že splňuje podmínky pro bezplatné testování stanovené v Mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR číslo MIN/KAN. Zároveň v dotazníku k provedení rychlotestu Covid-19 antigen (dále jen "dotazník") uvedl, že je zdravotně pojištěn u anonymizováno zdravotní pojišťovny České republiky, IČO, se sídlem adresa (dále jen "VZP"). Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak anonymizováno pojištěn. Dne 3. 6. 2021 vyzvala Žalobkyně prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo uvedené v dotazníku k úhradě poplatku za provedený antigenní test, čímž byla pohledávka žalobce zesplatněna. Na tuto výzvu žalovaný reagoval SMS zprávami hrubým, nevhodným a vulgárním způsobem a pohledávku neuhradil. Žalovaný se rovněž do nemocnice žalobkyně několikrát vrátil a hrubým způsobem urážel zaměstnankyně žalobkyně, dokonce jim a členům jejich rodin vyhrožoval "sankčním" jednáním z jeho strany. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po písemné předžalobní výzvě ze dne 22. 6. 2021, proto se žalobkyně domáhá svého nároku soudní cestou.

2. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharska. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady Brusel I bis o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má adresu trvalého pobytu hlášenu v ČR, v obvodu zdejšího soudu. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.

3. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady Řím II o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím II“), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky.

4. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl.

5. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z čestného prohlášení ze dne 31. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnutá anonymizováno péče, tzv. antigenní test na COVID 19. Žalovaný v uvedl, že je zdravotně pojištěn u anonymizováno zdravotní pojišťovny České republiky, zkratkou VZP, rovněž uvedl své kontaktní údaje v podobě telefonního čísla tel. číslo a mailu a jako státní příslušnost uvedl Bulharsko. Dané prohlášení podepsal žalovaný téhož dne svým vlastnoručním podpisem. Z printscreenu obrazovky telefonu soud zjistil, že vyzvala Žalobkyně žalovaného prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo uvedené v dotazníku k úhradě poplatku za provedený antigenní test, když uvedla, že žalovaný nesplnil podmínky veřejného zdravotního pojištění a s tím související podmínky pro bezplatné provedení testu a rovněž uvedla, že je povinen uhradit částku 350 Kč s variabilní symbol na bankovní účet. Na tuto výzvu žalovaný reagoval SMS zprávami hrubým, nevhodným a vulgárním způsobem. Dále soud z dohody o pracovní činnosti, dohody o dočasném přidělení zaměstnance, listiny označené jako povinnosti zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba, s.r.o. od datum. Výzvou ze dne 22. 6. 2021 a informacemi o zásilce bylo zjištěno, že k zaplacení před podáním žaloby bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového nedoplatku v částce 350 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

7. Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanoveními § 2636 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterými je upravena smlouva o péči o zdraví, a dále zákonem č. 372/2011 Sb., o anonymizováno službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) a zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče účasten veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ani nebyl jinak pojištěn, je povinen dle ust. § 2636 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zaplatit žalobci jakožto poskytovateli odměnu.

8. Dle ust. 2636 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odstavce 2 předmětného ustanovení Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Dle ustanovení 2637 stejného zákona Péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.

9. Dle ust. § 2638 odst. 1 o. z. poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.

10. Dle ust. § 3029 odst. 2 o. z. nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva.

11. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud (a) odpovídají anonymizováno stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, (b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky anonymizováno vědy, (c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.

12. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona.

13. Dle ust. § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb. anonymizováno má při poskytování zdravotních služeb dále právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje.

14. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

15. Dle ust. § 45 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 372/2011 Sb. poskytovatel je povinen (a) informovat anonymizováno o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní služby, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, (b) zpracovat seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených a částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a umístit ho tak, aby byl seznam přístupný pacient; to neplatí pro poskytovatele lékárenské péče 16. Dle čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (sdělení publikované pod č. 96/2001 Sb. m. s.) jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.

17. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

18. S ohledem na zjištěné skutkové závěry soud vyhodnotil nárok uplatněný žalobkyní, co do jeho základu (jistiny) jako důvodný. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že projednávaný nárok je třeba posuzovat jak v rovině práva veřejného, tak i soukromého. Co se týče soukromoprávní roviny projednávaného nároku, vzal soud v úvahu, že se žalovanému s jeho souhlasem a po poskytnutí poučení ve smyslu § 2638 odst. 1 o. z., ve spojení s § 45 odst. 2 písm. a) a b) zákona o zdravotních službách, dostalo lékařské péče specifikované shora, prostřednictvím provedeného testování na přítomnost viru Covid-19. Takto založený právní poměr tudíž co do obsahu odpovídá závazku ze smlouvy o péči o zdraví ve smyslu § 2636 odst. 1 o. z. Přičemž nezbytnou náležitostí sjednaného závazku bylo též ujednání o úplatě za poskytnutou péči. Příslušná úplata pak mohla být ve smyslu § 2636 odst. 2 o. z. hrazena buď z prostředků veřejného či komerčního zdravotního pojištění, případně samotným žalovaným – poživatelem poskytnutých služeb. Žalovaný nicméně s poskytnutím lékařské péče a souvisejících služeb souhlasil s vědomím, že v systému veřejného zdravotního pojištění není účasten v České republice. V České republice totiž žalovaný, který se vědomě prokazoval neplatným průkazem zdravotního pojištěn, nebyl v systému veřejného zdravotního pojištění registrován. Z titulu sjednané smlouvy o péči o zdraví se tak (t. č. již poučený) žalovaný vědomě zavázal náklady poskytnuté lékařské péče a anonymizováno uhradit z vlastních prostředků, neboť ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a contrario ve spojení s § 2636 odst. 2 o. z. vědomě nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný podepsal, že splňuje podmínky pro bezplatné testování stanovené v Mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 47828/2020-10 MIN/KAN, když ale tyto podmínky nesplňoval, když nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. Přičemž výši nákladů lékařské péče od žalobkyně legitimně určila v částce 350 Kč Vyúčtovanou částku 350 Kč pak žalovaný k datu splatnosti neuhradil, v důsledku čehož se ve smyslu § 1968 o. z. ocitnul v prodlení, a žalobkyně tudíž předmětný nárok vůči žalovanému oprávněně, ve smyslu § 1969 o. z., uplatnila cestou soudního řízení.

19. Nad rámec shora uvedeného pak soud s odkazem na veřejnoprávní rovinu projednávaného nároku dále konstatuje, že žalobkyni právo na zaplacení jistiny nárokovaného plnění, svědčí bez ohledu na sjednání příslušné smlouvy o péči o zdraví. Toto právo je totiž založeno přímo ze zákona, konkrétně z § 41 odst. 1 písm. c) odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. ve spojení s § 3029 odst. 2 o. z., neboť v projednávané věci je plnění za poskytnuté lékařské úkony vymáháno vůči osobě, která ačkoli ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a contrario nebyla účastna v systému veřejného zdravotního pojištění, navzdory sdělenému poučení, poskytnutí lékařské péče a anonymizováno neodmítla.

20. Ode dne následujícího po splatnosti dané faktury je žalovaný v prodlení s plněním a žalobkyně má nárok na úhradu příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení a poplatku z prodlení. Dle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nař. č. 351/2013 Sb.; neujednají–li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 578 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 350 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

22. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

23. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.