21 C 140/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 500,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 8. 2022 do 17. 9. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 889,59 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 500,15 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] se [anonymizována dvě slova] s. r. o., [číslo], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“) smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] tak byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce vrátit celkem částku 14 290 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 4 290 Kč, to vše se splatností do 24. 7. 2021. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas, dosud na dluh neuhradil ničeho. Od 25. 7. 2021 se tak žalovaný ocitl v prodlení a v důsledku prodlení vzniklo původní věřitelce právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. a), c), a d) smlouvy i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dne [datum] byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž došlo k postoupení pohledávek prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 9. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 24 890,15 Kč a skládala se z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, postoupeného smluvního úroku z jistiny 3 600 Kč ve výši 36 % ročně od 25. 7. 2021 do 25. 7. 2022, tj. ve výši ve výši 6 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 10 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, smluvní úrok ve výši 3 600 Kč, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 889,59 Kč z jistiny 10 000 Kč od 25. 7. 2021 do 11. 8. 2022 a dále od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 18. 8. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve formě elektronického dokumentu. Jako úvěrující je v tomto dokumentu označena [anonymizována dvě slova] s. r. o., [číslo], se sídlem [adresa], a jako úvěrovaný žalovaný, přičemž jsou vyplněny jeho osobní údaje (jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, číslo OP, trvalé bydliště, e-mail, telefon a číslo účtu [bankovní účet]). V závěrečné části smlouvy je otisk razítka a podpis úvěrující, na místě podpisu žalovaného je uvedeno pouze:„ Ja, celé jméno žalovaného, rodné číslo, potvrzuji, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden [rok] [číslo] [číslo] elektronickým kódem [číslo]“. Z těchto údajů však není zřejmé, kdo tato data k textu smlouvy připojil. Z předloženého elektronického dokumentu nevyplývá, že to byl právě žalovaný, který projevil svou vůli být předmětnou smlouvou vázán.

5. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] vyplývá, že na účtu u [právnická osoba] [bankovní účet] vedeném na majitele [anonymizována dvě slova] s.r.o. byla dne [datum] zaúčtována platba ve výši 10 000 Kč, směr pohybu výdej, číslo protiúčtu [bankovní účet], [číslo] (rodné číslo žalovaného), zpráva pro příjemce [anonymizováno] půjčka ze dne [rok] [číslo].

6. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka původní věřitelky postoupena žalobkyni. Změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena přípisem (Oznámením o postoupení pohledávky) ze dne 6. 9. 2022 odeslaným doporučeně, jímž byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od jeho obdržení. Z podacího archu soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému odesláno doporučeně dne 7. 9. 2022.

7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě závazku vyplývajícího ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a původní věřítelkou ve výši 24 890,15 Kč (k datu 5. 1. 2023) s příslušenstvím nejpozději do 16. 1. 2023.

8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému obyčejný dopis dne 11. 10. 2022 a následně dne 21. 10. 2022 provedla cestu na kontaktní adresu dlužníka s cílem smírného vyřešení sporu.

9. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle ust. § 120 odst. 1, 2 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena.

11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky, oznámení postoupení pohledávky bylo doručeno žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

13. Dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Jelikož původní věřitelka uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoliv, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak je vymezuje ustanovení § 2 tohoto zákona.

15. Dle ustanovení § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Nesplnění písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Dle ustanovení § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Dle ustanovení § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která je písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

19. Dle ustanovení § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

20. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen„ eIDAS“), které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

21. Dle ustanovení § 7 ZSVD pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v ustanovení § 5.

22. Dle článku 3 odst. 10, 11, 12 eIDAS se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; zaručeným elektronickým podpisem se rozumí elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a kvalifikovaným elektronickým podpisem zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Dle článku 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

24. Dle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Elektronický podpis, který je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

26. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena – v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu, nebo že svůj souhlas se smlouvou projevil jiným způsobem za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňujících zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby.

27. K procesu uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně v návrhu uvedla, že proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě její žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. K uvedenému prosím vizte čl. IV. odst. 3. uzavřené smlouvy. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena a odeslána částka 10 000 Kč na zadaný bankovní účet.

28. Výše uvedená tvrzení o procesu uzavření smlouvy však žalobkyně žádným způsobem neprokázala. K prokázání těchto tvrzení by zřejmě bylo nutné provést důkaz elektronickým systémem, kde by byla zachycena posloupnost všech zmíněných úkonů. Elektronický systém (ev. výpis z tohoto systému) však jako důkaz navržen nebyl.

29. Z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, tak nevyplývá, že by smlouva o úvěru byla vlastnoručně fyzicky, elektronicky, nebo i jinak podepsána, a nebylo ani prokázáno, že by žalovaný vyjádřil souhlas se smlouvou jiným způsobem. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán.

30. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud proto následně zkoumal, zda na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení.

31. Pokud původní věřitelka za této situace ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši 10 000 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (ustanovení § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (ustanovení § 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil ani zčásti, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem (výrok I.).

32. Co se týče smluvní pokuty, tak v rozhodovací praxi soudů byl přijat závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) . V rámci spotřebitelské smlouvy platí rovněž požadavek na to, aby uplatněné nároky vyplývaly jasně ze smlouvy a byly sepsány jasným a srozumitelným jazykem (čl. 5 směrnice 93/13 EHS), přičemž tento požadavek je třeba chápat nikoliv pouze ve vztahu k jazykovému vyjádření, nýbrž také k možnosti se spotřebitele s ujednáním zakládající tento nárok seznámit. Je nepochybné, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou (§ 419, § 1810 o. z.). Z předložené smlouvy však nebylo zjištěno, že by si strany smluvní pokutu srozumitelně, čitelně a jasně sjednaly přímo v samotné smlouvě, jelikož smlouva (listina, kterou spotřebitel nepodepsal) pouze upozorňuje malým drobným písmem na smluvní pokutu. Podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu a především její výše však v ní obsaženy nejsou a nic neprokazuje, že by spotřebitel byl s těmito ujednáními (zejména sazbou smluvní pokuty) seznámen (§ 1751 odst. 1, 1753 o. z.). Z tohoto důvodu nárok na smluvní pokutu zamítl.

33. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Dle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně poprvé vyzvala k zaplacení výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky, odeslanou doporučeně (viz podací arch), a to do 10 dnů od obdržení přípisu. Od následujícího dne po uplynutí lhůty tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení.

35. Ohledně smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 8. 2022 do 17. 9. 2022 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 889,59 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by smlouva o daném obsahu byla uzavřena, a proto z takové smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.