21 C 156/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 2 proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B pro zaplacení částky Anonymizováno s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce byl dne , datum, Policejním orgánem , Anonymizováno, , Oddělení hospodářské kriminality, Usnesením č.j. , Anonymizováno, obviněn z , podezřelý výraz, pojistného podvodu podle § 210 odst.2,4, , podezřelý výraz, zákoníku, se kterým nesouhlasil a podal si stížnost. Okresní státní zastupitelství v , Anonymizováno, dne , datum, stížnost zamítlo jako nedůvodnou. Dne , datum, podalo Okresnímu soudu v , Anonymizováno, obžalobu čj. , spisová značka, . Okresní soud v , Anonymizováno, vydal dne , datum, , podezřelý výraz, příkaz čj. , spisová značka, , kterým byl žalobce uznán vinným. Proti tomu si podal dne , datum, odpor. Okresním soudem v , Anonymizováno, byl vypracován znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , se kterým žalobce nesouhlasil, kdy jeho námitky byly umocněny i posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Okresní soud v , Anonymizováno, znovu projednával tento případ a dne , datum, vydal rozsudek čj. , spisová značka, , kdy byl odsouzen za , podezřelý výraz, pojistného podvodu podle § 210 odst.2, odst.4, , podezřelý výraz, zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 170 hodin a podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla mu uložena povinnost spolu s obviněnými společně a nerozdílně uhradit škodu ve výši , částka, poškozené , právnická osoba, . IČO , IČO, . Proti tomu si žalobce podal odvolání ke Krajskému soudu v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, , který toto rozsudkem čj. , spisová značka, ze dne , datum, odmítl. Dne , datum, bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, který toto dovolání odmítl usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které bylo doručeno dne , datum, . Celé řízení tak trvalo více jak 7 let, kdy žalobce má za to, že tato délka byla nepřiměřená a tuto nepřiměřenost vyvozuje z níže uvedených skutečností. Pokud jde o jednotlivá kritéria posuzování přiměřenosti délky řízení, tak k tomu žalobce uvádí následující: a) složitost případu – žalobce má za to, že tento typ by neměl být podřizován pod složité řízení, neboť nebyl použit cizí jazyk, znalecké posudky, apod. Žalobce tak uvádí, že délku řízení považuje vzhledem k jeho složitosti za nepřiměřenou, b) chování poškozeného – ze strany žalobce k žádným obstrukcím nedocházelo, kdy pouze podal odvolání a mimořádný opravný prostředek, byl pevně přesvědčen o tom, že pokud předložil jiný posudek a jiné případy znalcem byly popsány obžalovanými, kteří se k jednání doznali, jinak než bylo v posudku, tak bude vyhověno jeho žádosti o provedení revizního znaleckého posudku, c) postup příslušných orgánů – dle názoru žalobce je více jak 7 let dlouhé soudní řízení nepřiměřeně dlouhé, kdy žalobce má za to, že některé orgány mohly postupovat rychleji, d) význam předmětu řízení pro poškozeného – každé , podezřelý výraz, řízení je pro poškozeného nepříjemné, spojené se stresem, nejistotou a obavou před následky, které může pro něj mít, ale i pro jeho rodinu. Stejné to měl i žalobce, kdy toto , podezřelý výraz, řízení pro něj bylo velmi vysilující a obtížné. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Žalobce tak žádá o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení ve výši , částka, za každý rok trvání, vyjma prvních dvou let, kdy požadují polovinu této částky. Celkem tak dohromady požaduje uhradit částku , částka, . Žalobce požádal dne , datum, žalovanou o náhradu nemajetkové újmy, kdy žalovaná oznámila přijetí oznámení , datum, . Dne , datum, (doručeno dne , datum, ), oznámila žalovaná, že nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující. S tímto názorem žalobce nesouhlasí, a proto podává tuto žalobu. Žalobce tak má za to, že od , datum, je žalovaná v prodlení od tohoto termínu a od tohoto termínu požaduje zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Zároveň potvrdila, že žalobce u ní uplatnil dne , datum, nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, jako náhradu nemateriální újmy z titulu neoprávněného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené době , podezřelý výraz, řízení vedeného u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná zrekapitulovala průběh , podezřelý výraz, řízení a konstatovala, že , podezřelý výraz, řízení bylo zahájeno dne , datum, a skončilo odmítnutím dovolání žalobce Nejvyšším soudem ČR ze dne , datum, . Žalovaná žádost žalobce zamítla jako nedůvodnou s tím, že poskytla žalobci odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Žalobce byl ve shora uvedeném řízení uznán vinným ze spáchání , podezřelý výraz, pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne , datum, , § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne , datum, , § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne , datum, , § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne , datum, , § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Celková délka , podezřelý výraz, řízení ve vztahu k žalobci činila 7 let a 4 měsíce. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval v meritu dvakrát, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud rovněž jednou. Přípravné řízení trvalo 14 měsíců. K průtahům však došlo u soudu I. stupně, zejména po podání obžaloby a po podání odporů obviněnými. , podezřelý výraz, řízení však bylo složitější. Složitost byla dána už jen samotnou povahou , podezřelý výraz, činu, kterým byl pojistný podvod spáchaný čtyřmi skutky, přičemž bylo původně stíháno sedm osob. Na hl. líčeních bylo vyslýcháno mnoho svědků a také čtyři znalci. Řízení bylo procesně zatíženo i změnou ve složení senátu soudu, přičemž se musely před novým senátem zopakovat všechny důkazy z důvodu nesouhlasu jedné z obžalovaných s pouhým přečtením protokolů z vykonaných hl. líčení. S ohledem na uvedené dospěla žalovaná k závěru, že délku , podezřelý výraz, stíhání žalobce lze hodnotit jako nepřiměřenou. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne , datum, , § 93). V daném případě však není namístě odškodnit žalobce v penězích. Důvodem pro uvedené je skutečnost, že , podezřelý výraz, řízení skončilo pro žalobce odsuzujícím rozsudkem, když žalobce byl shledán vinným ze spáchání , podezřelý výraz, činu. Žalobce si tak zahájení a průběh řízení způsobil sám svým protiprávním jednáním. Uznání viny a odsouzení je okolností, která zpochybňuje vznik nemajetkové újmy. Pravomocně odsouzenému pachateli , podezřelý výraz, činu nemůže v jeho osobností sféře vzniknout žádná citelná újma v důsledku nepřiměřené délky , podezřelý výraz, stíhání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). ESLP v takových případech považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz rozsudek ESLP ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne , datum, , ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96). Navíc žalobce byl uznán vinným ze spáchání úmyslného tr. činu s tím, že přitěžující okolností při uložení trestu žalobci bylo, že , podezřelý výraz, čin spáchal s dalšími odsouzenými po předchozím uvážení, přičemž charakter stíhaného jednání svědčil o jeho promyšlenosti a organizovanosti. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Smyslem poskytnutí zadostiučinění podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. v českém právním řádu je kompenzace nemajetkové újmy, která poškozenému v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla, a nemá sankční charakter ve smyslu tzv. punitive nebo exemplary damages (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku , podezřelý výraz, řízení vedeného u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, a dospěla na základě výše uvedených okolností k závěru, že toto uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce možné nemajetkové újmy bez náhrady v penězích.

3. Žalobce dodal, že pokud jde o následky , podezřelý výraz, řízení, tak žalobce byl v jeho průběhu ve velkém stresu, který se projevoval zejména v době, kdy probíhala hlavní líčení, předtím nespal a projevovalo se to i do rodinných vztahů. Pokud jde o další osobní vztahy, tak žalobce měl obavy, aby skutečnosti týkající se , podezřelý výraz, řízení nebyly zveřejněny v jeho bližším okolí, aby se to nedověděli jeho přátelé, se kterými trávil dovolenou. Žalobce při jednání dne , datum, uvedl, že se domáhá zadostiučinění pouze z důvodu nepřiměřené délky řízení.

4. Žalovaná dodala, že s ohledem na skutečnost, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání úmyslného , podezřelý výraz, činu, tak s ohledem na judikaturu by vůbec nemělo být možné uvažovat o odškodnění v peněžité formě.

5. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti:- žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení policejního orgánu o zahájení , podezřelý výraz, stíhání ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, pro , podezřelý výraz, pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 , podezřelý výraz, zákoníku- , podezřelý výraz, řízení skončilo odsuzujícím rozsudkem a byl uložen trest (rozsudek OS v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve spojení s rozsudkem KS v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , dovolání žalobce bylo odmítnuto NS ČR v rozhodnutí ze dne , datum- žalobce uplatnil nárok na odškodnění u žalované dopisem ze dne , datum, , který byl doručen žalované , datum, , přičemž uplatnil nárok ve výši , částka- žalovaná vyřídila žádost žalobce tak, že konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, ale nebyl shledán důvod pro zadostiučinění v penězích- žalovaná částku , částka, , která je předmětem této žaloby dosud neuhradila- k průtahům ve věci došlo u OS v , Anonymizováno, v době po podání obžaloby a po podání odporu, žalobce netvrdí, že by došlo k průtahům v jiné době , podezřelý výraz, řízení, při svém nároku vychází z celkové délky řízení- pokud jde o vlastní řízení, bylo vedeno proti 7 respektive 6 obžalovaným- obžaloba byla podána , datum, , proti žalobci byl vydán , podezřelý výraz, příkaz , datum, , proti kterému byl žalobcem , datum, podán odpor- ve věci proběhlo u OS v , Anonymizováno, hlavní líčení ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , rozsudek byl vyhlášen , datum, , žalobce byl uznán vinným ze spáchání , podezřelý výraz, pojistný podvod podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací v rozsahu 170 hodin, k odvolání žalobce ve věci rozhodoval odvolací soud rozsudkem ze dne , datum, , rozsudek OS v , Anonymizováno, byl v případě žalobce zrušen ohledně výroku o náhradě škody, žalobce podal dovolání a NS ČR rozhodl , datum, tak, že dovolání žalobce odmítl- v žalobě bylo uvedeno, že nebyly zpracovány ZP, to byla chyba, jeden byl vypracován orgány činnými v , podezřelý výraz, řízení a jeden žalobcem.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda postačí v daném případě jako dostatečné zadostiučinění pouhé konstatování porušení práva žalobce či zda má žalobce právo ještě na finanční zadostiučinění.

7. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení bylo zjištěno, že do soudního procesu se dostal poprvé v životě, do té doby nebyl u soudu jako svědek ani jako obviněný. Začalo pro něj období sedmi let, které bylo velmi stresující, a to z toho důvodu, že od počátku věděl, že se žádného , podezřelý výraz, činu nedopustil, ale nebyl schopen svou nevinu dokázat. , adresa, sedm let bylo vyčerpávajících fyzicky i psychicky. Když se ho známí ptali, kam jde, tak to musel utajovat, protože nechtěl, aby se to dověděli. Má z toho špatný pocit, že to takhle všechno skončilo. Žalobce dále uvedl, že v průběhu , podezřelý výraz, řízení stížnosti na případné průtahy nepodával. Ani ho nenapadlo, že banální nehoda, která se stala uprostřed vesnice za bílého dne, se může protáhnout na tak dlouhou dobu, může se to obrátit proti němu a udělat z něj hlavního iniciátora pojistného podvodu. Před každým hlavním líčením trpěl nespavostí ze stresu. Snažil se stres ovládat, ale pod tlakem se to vždy nedařilo. Bral medikaci – běžné léky, které se dají koupit v lékárně, nikoliv od lékaře. V , podezřelý výraz, řízení byly vypracovány dva znalecké posudky. Jeden svědčil proti žalobci, žalobce si proto nechal vypracovat jiný znalecký posudek, který zase potvrzoval jeho verzi.

8. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení policejního orgánu o zahájení , podezřelý výraz, stíhání ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, pro , podezřelý výraz, pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 , podezřelý výraz, zákoníku, , podezřelý výraz, řízení skončilo odsuzujícím rozsudkem a byl žalobci uložen trest (rozsudek OS v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve spojení s rozsudkem KS v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ), dovolání žalobce bylo odmítnuto NS ČR v rozhodnutí ze dne , datum, , žalobce uplatnil nárok na odškodnění u žalované dopisem ze dne , datum, , který byl doručen žalované , datum, , přičemž uplatnil nárok ve výši , částka, , žalovaná vyřídila žádost žalobce tak, že konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, ale nebyl shledán důvod pro zadostiučinění v penězích, žalovaná částku , částka, , která je předmětem této žaloby dosud neuhradila, k průtahům ve věci došlo u OS v , Anonymizováno, v době po podání obžaloby a po podání odporu, žalobce netvrdí, že by došlo k průtahům v jiné době , podezřelý výraz, řízení, při svém nároku vychází z celkové délky řízení, pokud jde o vlastní řízení, bylo vedeno proti 7 respektive 6 obžalovaným, obžaloba byla podána , datum, , proti žalobci byl vydán , podezřelý výraz, příkaz , datum, , proti kterému byl žalobcem , datum, podán odpor, ve věci proběhlo u OS v , Anonymizováno, hlavní líčení ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , rozsudek byl vyhlášen , datum, , žalobce byl uznán vinným ze spáchání , podezřelý výraz, pojistný podvod podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací v rozsahu 170 hodin, k odvolání žalobce ve věci rozhodoval odvolací soud rozsudkem ze dne , datum, , rozsudek OS v , Anonymizováno, byl v případě žalobce zrušen pouze ohledně výroku o náhradě škody, žalobce podal dovolání a NS ČR rozhodl , datum, tak, že dovolání žalobce odmítl, v řízení byl vypracován jeden znalecký posudek orgány činnými v , podezřelý výraz, řízení a jeden, který nechal vypracovat žalobce.

9. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti“).

10. Podle § 1 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena jednak rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, , a jednak nesprávným úředním postupem. Dle § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 13 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2). Podle § 14 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu se nárok na náhradu škody uplatňuje u Ministerstva spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v , podezřelý výraz, řízení. Podle § 14 odst. 3 uvedeného zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Předně bylo třeba posoudit oprávnění žalobce domáhat se uplatňovaných nároků u soudu. Žalobce nejdříve uplatnil své nároky u Ministerstva spravedlnosti podáním ze dne , datum, , které bylo doručeno dne , datum, , kterým uplatnil nárok na , částka, , což nebylo mezi stranami sporné. Rovněž nebylo sporné, že řízení bylo skončeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, (odmítnutí dovolání žalobce). Žalovaná nároky žalobce sice uznala, ale nevyhověla jeho žádosti na finanční odškodnění. Žalobce tak splnil základní podmínky zákona o odpovědnosti, a jelikož mu v zákonné lhůtě nebylo ministerstvem plně vyhověno, mohl se následně se svým nárokem obrátit na soud, což učinil žalobou doručenou dne , datum, .

12. Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti se zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k (a) celkové délce řízení, (b) složitosti řízení, (c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, (d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, (e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Mezi účastníky řízení nebylo sporným, že došlo ze strany žalované, potažmo Okresního soudu v , Anonymizováno, , k nesprávnému úřednímu postupu v podobě tzv. průtahů v řízení. Soud se proto zaměřil na vyřešení otázky, která byla mezi účastníky sporná, a která byla rozhodná pro odčinění újmy, která žalobci vznikla. Jedná se zejména o otázku, zda postačuje pouhé konstatování porušení práva či zda má žalobce nárok na náhradu vzniklé újmy v penězích; v jaké míře se žalobce podílel na délce řízení a v jakém rozsahu. Dále pak soud zkoumal význam řízení pro žalobce a složitost věci.

14. Účelem výše citovaného zákona o odpovědnosti je zakotvení odpovědnosti státu za újmu, a to jak majetkovou, tak i nemajetkovou způsobenou při výkonu státní moci, a stanovení podmínek, za kterých stát odpovídá za tuto škodu. Na rozdíl od škody představuje nemajetková újma jiný druh újmy, než je újma na jmění. Nemajetková újma napravuje pochybení soudu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Zákon pouze stanoví, v jaké formě má být poskytováno zadostiučinění a jakými kritérii se má rozhodování soudu o výši tohoto zadostiučinění řídit. Nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem vycházejícím z nepřiměřené délky řízení spočívá i dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne , datum, , věc Apicella proti Itálii) nejčastěji ve stavu nejistoty a obavy z výsledku řízení. Ze znění zákona je však zřejmé, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Právní úprava kromě vymezení kritérií, k nimž je třeba přihlížet, na druhé straně postrádá vodítko, jak jednotlivá kritéria i jejich vzájemnou kombinaci finančně ocenit a převést na peněžitou částku, přičemž konkrétní mechanismus výpočtu nelze nalézt ani v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou , podezřelý výraz, stíhání postupoval soud podle ustanovení § 13 zákona o odpovědnosti, dle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Pro případ, že zákon nestanoví pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Vznik újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není dle Nejvyššího soudu nutno dokazovat, ale vychází se z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nebyla stanovena lhůta pro vydání rozhodnutí, posuzoval soud, zda byla délka řízení přiměřená dle vlastního uvážení. Řízení trvalo do pravomocného rozhodnutí ve věci 7 let a 4 měsíce, což je třeba vzhledem k povaze řízení považovat samo o sobě za dosti dlouhý časový úsek.

16. V konečném důsledku, tj. v době „finálního“ rozhodování soudu ve věci bezprostředně předcházejícímu vydání (následně pravomocného) meritorního rozhodnutí, lze řízení považovat za právně a skutkově složité. Věc byla projednána na více stupních soudní soustavy, ve věci bylo 7 (následně 6 obžalovaných), složitost byla dána i samotnou povahou , podezřelý výraz, činu, kterým byl pojistný podvod spáchaný čtyřmi skutky, na několika hlavních líčeních bylo vyslýcháno mnoho svědků a znalci, řízení bylo procesně zatíženo i změnou ve složení senátu soudu.

17. Ze strany soudu je třeba za jednoznačná pochybení označit především počáteční část (úsek) řízení u Okresního soudu v , Anonymizováno, , tj. v době od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, , tj. po podání obžaloby a po podání odporu.

18. Soud se po zjištění, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v tomto případě způsobenému tzv. průtahy v řízení, se zabýval otázkou, jaká forma zadostiučinění je za daných okolností pro žalobce dostatečná. Vycházeje z již ustálené rozhodovací praxe soud shledal důvody, které jej opravňují k závěru, že konstatování práva je v dané věci naprosto dostačujícím (srov. závěry např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , odkazující i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo v rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). „Pouhé“ konstatování porušení práva je přitom nutno považovat za plnohodnotnou formu zadostiučinění, přičemž k formě peněžité satisfakce je možno přistoupit toliko v případech, kdy nemajetkovou újmu není možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejeví jako dostatečné. Jedná se o zákonnou formu zadostiučinění mající svůj základ v tomtéž ustanovení zákona, není možno její povahu devalvovat a bagatelizovat ač zpravidla neodpovídá subjektivnímu názoru poškozeného (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne , datum, , ve věci Berlin proti Lucembursku, stížnost č. 44978/98, § 72).

19. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva). S jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možné učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění a za přiměřené zadostiučinění bude možné považovat konstatování porušení práva podle 31a odst. 2 OdpŠk. Byť požadavek srovnání výše žalované částky s jinými případy odškodnění primárně tíží žalobce, je nepochybně i v zájmu žalované, aby obdobně provedla srovnání s případy, kde nebylo poškozenému přiznáno zadostiučinění v penězích vůbec nebo bylo přiznáno v nižší než požadované částce.

20. Žalobce při odůvodnění toho, že má nárok na zadostiučinění v penězích, odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném řízení se jednalo o průtahy v řízení o žalobě na náhradu škody a ochranu osobnosti a nejednalo se o průtahy v , podezřelý výraz, řízení, kde by mohlo být zohledněno, že byl žalobce pravomocně odsouzen pro úmyslný , podezřelý výraz, čin. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, s tím, že by měl mít nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích v důsledku pochybení orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení. Dle žalobce se toto řízení týkalo pravomocně odsouzeného, který dostal , částka, jako odškodné a toto rozhodnutí bylo zrušeno s odůvodněním, že odškodnění bylo nízké. V uvedeném řízení dovolací soud připomenul, že judikatura je postavena na tom, že význam , podezřelý výraz, řízení pro pachatele , podezřelý výraz, činu je zásadně snížen již tím, že , podezřelý výraz, čin, pro který je stíhán, spáchal, čímž si nejistotu spojenou s probíhajícím , podezřelý výraz, řízením do svého života vnesl sám a po zahájení , podezřelý výraz, stíhání prakticky pouze doufá v selhání orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení. O peněžité formě zadostiučinění pak lze v případě takového pachatele uvažovat pouze tehdy, pokud je prokázáno, že se na délce řízení podílely orgány činné veřejné moci výrazně (např. se dopustily vícero pochybní napravovaných především v průběhu odvolacího řízení a docházelo i k průtahům v řízení). Ke zrušení rozsudku v této shora uvedené věci došlo proto, že žalobce byl od , datum, v konkurzu a nižší soudy se tím nezabývaly a dále také z toho důvodu, aby se soud dále zabýval posouzením nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení s ohledem na odsouzení žalobce v posuzovaném , podezřelý výraz, řízení. Soud prvního stupně přiznal , částka, za 11 let a 1 měsíc, výjimečné okolnosti pro snížení shledal ve složitosti posuzovaného řízení, rozhodování na třech stupních soudní soustavy a v podílu žalobce na délce řízení, v odsouzení žalobce v posuzovaném řízení a nedostavení se k jednání a tudíž v neprokázání individuálních dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení do života žalobce. Soud dospěl k závěru, že žalobcem zmíněná rozhodnutí přiznání zadostiučinění v peněžní formě neodůvodňují.

21. Žalovaná na podporu svého tvrzení, že v daném případě za situace, kdy bylo konstatováno porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, postačí odškodnění ve formě konstatování porušení práva odkázala např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, . V tomto řízení dovolací soud mimo jiné konstatoval, že obviněný pachatel úmyslného , podezřelý výraz, činu na sebe nejistotu, která je spojena s nepřiměřeně dlouhým řízením uvrhuje sám a je-li zahájeno , podezřelý výraz, řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře a stává se hmatatelnější. Pachatel úmyslného , podezřelý výraz, činu má možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího , podezřelý výraz, postihu. Význam předmětu řízení je nepochybně rozdílný pro život jednotlivce, u kterého toto řízení skončilo zprošťujícím či naopak odsuzujícím rozsudkem. Obviněný pachatel úmyslného , podezřelý výraz, činu v , podezřelý výraz, řízení prakticky doufá v selhání orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení, které pro něj bude znamenat „vyváznutí“ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, se kterým musel být eventuálně smířen. Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka , podezřelý výraz, řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném řízení, které je postiženo průtahy, shledán vinným, jde zde však o výraznou odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do které byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, pak může být odůvodněn i závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma, utrpěná nepřiměřenou délkou , podezřelý výraz, řízení, v němž byli odsouzeni za , podezřelý výraz, čin, kompenzována konstatováním porušení práva, což platí zvláště pro případě pachatelů úmyslných trestných činů. Z toho tedy vyplývá, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku , podezřelý výraz, řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlíží k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného , podezřelý výraz, činu.

22. V takovém případě lze o peněžité formě zadostiučinění uvažovat zejména tehdy, pokud je prokázáno, že na délce řízení se orgány veřejné moci podílely výrazně. V daném případě je nesporné, že průtahy byly u soudu prvního stupně po podání obžaloby a po podání odporů ze strany obviněných. Jednalo se o dvě období „nečinnosti“ okresního soudu. Při celkové délce řízení v dané věci, kdy řízení probíhalo u všech tří stupňů soudní soustavy, nelze učinit závěr, že se na délce řízení podílely orgány veřejné moci výrazně při porovnání shora uvedené nečinnosti okresního soudu a celkové délky řízení. Jestliže se tedy nejednalo o výrazný podíl orgánů veřejné moci na délce řízení nemůže být podle uvedené judikatury, pokud nejsou zjištěny jiné závažné okolnosti, přiznání zadostiučinění v peněžité formě.

23. Soud je proto toho názoru, že konstatování porušení práva ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti je v tomto případě dostatečným, a proto zamítl soud žalobu jako nedůvodnou.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří hotové výdaje účastníka nezastoupeného právním zástupcem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná ve věci učinila celkem , hodnota, úkony dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (tzn. písemné podání – vyjádření k žalobě a 1 × účast na jednání před soudem), za které jí náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, (2 × , částka, ), neboť nedoložila jinou výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce.

25. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.