21 C 189/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 32 670 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 100 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 100 000 Kč, přičemž v rámci smlouvy nebyly mezi účastníky sjednány úroky, ani doba splatnosti. Žalobce poskytl zápůjčku žalovanému převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], a to v den uzavření smlouvy, tedy dne [datum]. Dne 28. 1. 2020 vyzval žalobce žalovaného k vrácení zápůjčky prostřednictvím dopisu, který byl žalovanému doručen dne 6. 2. 2020. S ohledem na skutečnost, že splatnost zápůjčky nebyla domluvena a ze zákona je tak odvislá od vypovězení smlouvy, nastala splatnost pohledávky dne 19. 3. 2020. Žalovaný na výzvu žalobce zapůjčenou částku neuhradil. Žalobce dále prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k vrácení zapůjčených prostředků předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2020, nicméně ani poté žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce po žalovaném dále nárokuje zákonný úrok z prodlení od 20. 3. 2020 do zaplacení a náklady řízení.

2. Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření se k žalobě reagoval svým podáním ze dne 21. 6. 2021, ve které nárok žalobce zcela popřel s odůvodněním, že dne [datum] nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce a že zaslání finančních prostředků na bankovní účet žalovaného má zcela jiný věcný i právní důvod, přičemž k jeho prokázání navrhl provést výslech svědka, pana [celé jméno svědka], který je otcem žalovaného a bratrem žalobce.

3. Na jednání proběhnuvším dne [datum] žalobce nad rámec žaloby uvedl, že ústní smlouva o zápůjčce byla uzavřena v místě bydliště žalobce, kam dorazil žalovaný a jeho otec (bratr žalobce). Dle žalobce bylo účelem poskytnutí zápůjčky uzavření kupní smlouvy na nemovitost zapsané na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], která byla v podílovém spoluvlastnictví žalobce a jeho bratra, přičemž kupujícím byl žalovaný (dále jen„ Nemovitost“). Dle tvrzení žalobce byla kupní cena Nemovitosti domluvena mezi stranami na částku 1 400 000 Kč, přičemž 1 190 000 Kč mělo být financováno z hypotečního úvěru, který si vzal žalovaný a zbytek, tedy 210 000 Kč mělo jít z vlastních prostředků žalovaného. Žalovaný dle žalobce potřebné finanční prostředky neměl, a tak se s žalobcem dohodl na poskytnutí zápůjčky ve výši 100 000 Kč, přičemž dalších 100 000 Kč mu měl poskytnout jeho otec, nicméně žalobce neví, zda se v případě poskytnutí financí od otce žalovaného jednalo o zápůjčku nebo dar. Kupní smlouva na Nemovitost byla uzavřena dne [datum] a smlouva o zápůjčce dne [datum]. Poskytnutí zápůjčky od žalobce bylo písemně potvrzeno oběma účastníky a dle žalobce je toto potvrzení prakticky dlužním úpisem, a kdyby nebylo smlouvy o zápůjčce, neměl by žalobce důvodu si takový doklad vystavit a od žalovaného nechat podepsat.

4. Žalovaný v reakci na tvrzení žalobce uvedl, že důvodem zaslání finančních prostředků ze strany žalobce na účet žalovaného byla vskutku kupní smlouva na Nemovitost, nicméně kupní cena byla mezi účastníky a otcem žalovaného domluvena ve výši 1 200 000 Kč. K dohodě o výši kupní ceny došlo dle žalovaného ještě před uzavřením kupní smlouvy, a jelikož předtím žádal o poskytnutí úvěru ve výši 1 400 000 Kč na koupi nemovitosti, byla tato vyšší částka uvedena v samotné kupní smlouvě. Finanční prostředky byly prodávajícím (žalobci a jeho bratrovi) vyplaceny z advokátní úschovy ve výši 210 000 Kč a dále z úvěrující banky, [právnická osoba] ve výši 1 190 000 Kč, přičemž z uvedených částek šla každému z prodávajících polovina. S ohledem na skutečnost, že byla ve skutečnosti dohodnuta kupní cena ve výši 1 200 000 Kč, jednalo se dle žalovaného o vrácení rozdílu ve skutečné kupní ceně a tím, kolik bylo prodávajícím skutečně posláno. Žalobce na to uvedl, že k žádné dohodě před uzavřením smlouvy o nižší kupní ceně nedošlo. Dle žalobce byla úschovní smlouvy nastavena tak, že kupní cena bude nastavena prodávajícím až po převodu vlastnického práva příslušného katastru nemovitostí. Dále žalobce uvedl, že vychází z uzavřené kupní smlouvy a pokud žalovaný tvrdí, že dohoda o kupní ceně byla uzavřena dne [datum], tak na této schůzce bratr žalobce nebyl přítomen.

5. Žalovaný následně uvedl, že nejpodstatnější je skutečnost, že ať již bylo ze strany žalobce plněno na základě uvedeného titulu, tedy smlouvy o zápůjčce nebo bez právního důvodu, je nárokovaná pohledávka nepochybně promlčená a tím tedy vznesl námitku promlčení. S ohledem na to, že mezi účastníky nebyla domluvena splatnost údajné zápůjčky, byla dle žalovaného pohledávka splatná hned následující den po jejím poskytnutí a žalobce účelově staví splatnost půjčky na okamžik vypovězení smluvního vztahu. Žalobce uvedl, že postupoval v souladu s právními předpisy, kdy splatnost půjčky je vázána na výpověď smlouvy o zápůjčce.

6. Žalovaný svým podáním z [datum] následně doplnil, že ve smyslu příslušných ustanovení kupní smlouvy ze dne [datum] bylo plněno kupujícím tak, že 210 000 Kč bylo poukázáno bezhotovostním převodem do advokátní úschovy dne [datum] a 1 190 000 Kč bylo zasláno z úvěru [právnická osoba] do advokátní úschovy dne [datum]. [příjmení] ve výši 700 000 Kč byla následně vyplacena z účtu advokátní úschovy dne [datum], a to ve prospěch účtu prodávajícího (žalobce) a 700 000 Kč bylo vyplaceno z účtu advokátní úschovy dne [datum] ve prospěch účtu druhého prodávajícího (otce žalovaného).

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi žalobcem, jeho bratrem a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření kupní smlouvy na Nemovitost, jejímž předmětem byl převod nemovitostí na žalovaného (kupující), kdy kupní cena byla ve smlouvě stanovena na částku 1 400 000 Kč, z nichž 210 000 Kč mělo být placeno do advokátní úschovy žalovaným. Dále není mezi účastníky sporu, že [datum] bylo vystaveno potvrzení o přijetí částky 100 000 Kč od žalobce žalovanému, přičemž v tomto potvrzení není zmínka o smlouvě o zápůjčce. Nesporným bylo dále učiněno, že částka 100 000 Kč byla žalobcem skutečně zaslána na účet žalovaného dne [datum]. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, datovanou 28. 1. 2020, která byla doručena žalovanému 6. 2. 2020.

8. Mezi účastníky je nadále sporné, zda existoval smluvní vztah mezi účastníky ze smlouvy o zápůjčce, pravost důvodu pro poukázání částky 100 000 Kč žalobcem žalovanému, právní důvod plnění částky 100 000 Kč ze strany žalobce žalovanému, výše kupní ceny sjednaná mezi žalobcem, žalovaným a bratrem žalobce, tj. zda byla skutečně sjednána na 1 400 000 Kč či na 1 200 000 Kč.

9. Žalobci bylo dáno poučení podle § 118a o.s.ř. v tom směru, aby ke svému tvrzení, že byla mezi účastníky uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, navrhl konkrétní důkazy s tím, že v opačném případě neunese důkazní břemeno. Žalobce svoji konstrukci o poskytnuté zápůjčce stavěl na tvrzení uvedeném již v žalobě, tedy že žalovanému poskytl finanční prostředky jako zápůjčku k financování koupě Nemovitosti na základě kupní smlouvy z [datum]. Dále žalobce uvedl, že tzv. vratka z kupní ceny, tedy odůvodnění, které k poskytnutí finančních prostředků žalobcem uvedl žalovaný, postrádá logiku, kdy v době sjednání nebylo jisté, zda k převodu vlastnického práva dojde a tedy i k výplatě finančních prostředků z advokátní úschovy. Na závěr uvedl žalobce, že by dohoda o nižší kupní ceně naplňovala znaky úvěrového podvodu, kdy finanční prostředky, poskytnuté z hypotečního úvěru jsou účelově vázané na bydlení, mohly být žalovaným využity bezúčelově, přičemž takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Žalobce další důkazy prokázání sporného tvrzení ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce nenavrhl.

10. Na jednání konaném dne [datum] žalovaný na dotaz soudu, z jakého zdroje čerpal finanční prostředky k převodu částky 210 000 Kč do advokátní úschovy, uvedl, že stav jeho účtu k [datum] činil 460 460 Kč a po provedení platby ve výši 210 000 Kč téhož dne, byl zůstatek na účtu 353 870 Kč, což dle žalovaného svědčí o tom, že neměl potřebu si další peníze od žalobce půjčovat.

11. Dále byl jako svědek vyslechnut otec žalovaného, pan [celé jméno svědka], přičemž z jeho výpovědi bylo zjištěno, že žalobce je svědkův bratr. Svědek uvedl, že se s žalobcem se v posledních 5 letech nestýká, a to z důvodu neshod a také kvůli prodeji Nemovitosti z dědictví po otci v obci [obec]. Svědek a žalobce tyto nemovitosti prodávali žalovanému a dohodli si kupní cenu 1 200 000 Kč s tím, že každý z prodávajících dostane 600 000 Kč. Kupní smlouva na nemovitosti byla uzavřena písemně. Syn svědka si na financování kupní ceny nemovitosti vzal hypotéku. Svědek synovi na úhradu kupní ceny nemovitostí žádné finanční prostředky neposkytl. V době, kdy se uzavírala kupní smlouva, se synem společné závazky neměli. Svědkovi bylo vyplaceno bankou na účet 700 000 Kč. Protože bylo dohodnuto, že každý z prodávajících dostane 600 000 Kč, tak svědek neví, proč banka poslala 700 000 Kč. Synovi pak na jeho konto přeposlal částku 100 000 Kč ze svého účtu u [právnická osoba] V kupní smlouvě v písemné podobě byla uvedená kupní cena 1 400 000 Kč, což bylo proto, že banka měla poskytnout synovi úvěr. Mezi účastníky však byla dohoda, že kupní cena bude ve skutečnosti 1 200 000 Kč a že tedy každý z prodávajících dostane 600 000 Kč. Ohledně této dohody bylo učiněno ujednání mezi žalobcem, žalovaným a svědkem v Nemovitosti v [anonymizována dvě slova], která se prodávala. V době, kdy syn nemovitosti kupoval, měl k dispozici statisíce korun a neměl potřebu si brát půjčku od žalobce. Svědek neví nic o tom, že by mezi žalobcem a žalovaným proběhly nějaké půjčky peněz.

12. Z potvrzení ze dne [datum] podepsaného žalobcem jako plátcem a žalovaným jako příjemcem bylo zjištěno, že žalovaný potvrzuje, že od žalobce obdržel na účet č. [bankovní účet] částku 100 000 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že dne [datum] odešla platba ve výši 100 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

14. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 1. 2020 včetně dodejky, soud zjistil, že žalobce vyzval dne 28. 1. 2020 žalovaného k uhrazení částky 100 000 Kč, kterou požadoval z titulu poskytnuté zápůjčky.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 5. 2020 včetně dodejky soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě 100 000 Kč s upozorněním, že pokud nedojde k úhradě, bude částka vymáhána soudní cestou.

16. Z výpisu pohybu na účtu advokátní úschovy č. [bankovní účet] na [číslo listu] soud zjistil, že dne [datum] došla na daný účet platba ve výši 210 000 Kč z účtu č. [bankovní účet].

17. Z výpisu pohybu na účtu advokátní úschovy č. [bankovní účet] na [číslo listu] soud zjistil, že dne [datum] došla na daný účet platba ve výši 1 190 000 Kč z účtu č. [bankovní účet].

18. Z výpisu pohybu na účtu advokátní úschovy č. [bankovní účet] na [číslo listu] soud zjistil, že z daného účtu odešla dne [datum] platba ve výši 700 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet].

19. Z výpisu pohybu na účtu advokátní úschovy č. [bankovní účet] na [číslo listu] soud zjistil, že z daného účtu odešla dne [datum] platba ve výši 700 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet].

20. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a otcem žalovaného jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím ze dne [datum] na [číslo listu] soud zjistil, že předmětem prodeje byly nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], kdy každý z prodávajících byl vlastníkem ideální poloviny. Kupní cena byla stanovena na 1 400 000 Kč a tato měla být uhrazena částkou ve výši 210 000 Kč z vlastních prostředků žalovaného a částkou ve výši 1 190 000 Kč z úvěru poskytnutého společností [právnická osoba], přičemž obě části kupní ceny měly být poslány na účet advokátní úschovy č. [bankovní účet] JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta. Každému z prodávajících pak měla být do pěti dnů od prokázání vkladu práva ve prospěch kupujícího do katastru nemovitostí zaslána částka ve výši 700 000 Kč.

21. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] na [číslo listu] soud zjistil, že zůstatek na tomto účtu ke dni [datum] činil 460 460,34 Kč a dále že platby ve prospěch účtu činily částku 117 003,82 Kč a odchozí platby činily částku 223 593,77 Kč a konečný zůstatek po zúčtování těchto plateb činil 353 870,39 Kč.

22. Z potvrzení o provedené platbě na [číslo listu] soud zjistil, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] došla z účtu otce žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] platba ve výši 100 000 Kč.

23. Soud má z provedených důkazů dále za prokázané následující skutečnosti: Dne [datum] uzavřeli žalobce a jeho bratr jako prodávající a žalovaný jako kupující kupní smlouvu na nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], přičemž kupní cena byla mezi stranami smlouvy domluvena na částku 1 400 000 Kč. Kupní cena měla být hrazena z vlastních prostředků žalovaného ve výši 210 000 Kč a částkou ve výši 1 190 000 Kč z úvěru poskytnutého společností [právnická osoba] do advokátní úschovy JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, což se dle výpisů z účtu účastníků stalo v případě částky 210 000 Kč dne [datum] a v případě částky 1 190 000 Kč dne [datum]. Dle kupní smlouvy mělo k dojít k výplatě kupní ceny prodávajícím, každému ideální poloviny, po prokázání vkladu práva k nemovitostem, jenž byly předmětem kupní smlouvy, do příslušného katastru nemovitostí. K výplatě kupní ceny prodávajícím z účtu advokátní úschovy došlo dle výpisů z účtu dne [datum]. Dále došlo dle výpisu z účtu žalovaného dne [datum] k platbě ve prospěch tohoto účtu ve výši 100 000 Kč z účtu otce žalovaného. Z výpisu účtu žalobce došlo dne [datum] k platbě ve prospěch účtu žalovaného ve výši 100 000 Kč, přičemž tato skutečnost byla mezi účastníky strvzena i písemným potvrzením ze dne [datum], které podepsali jak žalobce, tak žalovaný. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaný disponoval finančními prostředky v řádu statisíců korun. Následně žalobce vyzval žalovaného, výzvou ze dne 28. 1. 2020 k vrácení částky ve výši 100 000 Kč, přičemž tuto částku nárokoval z titulu poskytnuté zápůjčky ze dne [datum]. Dále žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2020 k vrácení částky 100 000 Kč s upozorněním, že pokud žalovaný částku nevrátí, bude jí žalobce vymáhat soudní cestou. Provedené listinné důkazy, tedy výpisy z účtů dokládající finanční transakce proběhnuvší mezi účastníky řízení a bratrem žalobce hodnotil soud jako objektivní odraz skutečného průběhu okolností, stejně jako uzavřenou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí a nemá důvod o věrohodnosti těchto důkazů pochybovat. Provedený výslech svědka [celé jméno svědka], resp. verze událostí tak jak je svědek popsal, svědčí o tom, že došlo k dohodě o nižší kupní ceně před uzavřením kupní smlouvy a v rámci dobrých rodinných vztahů i k dohodě o vrácení části kupní ceny zpět žalovanému bez dalšího smluvního ujednání. Okolnosti tak, jak je popsal svědek, které vedly žalobce k zaslání finančních prostředků žalovanému, považuje soud za věrohodné, a potažmo i takto tvrzenou verzi událostí a nemá důvod o pravdivosti tvrzení svědka pochybovat, kdy se dále ve světle ostatních provedených důkazů jeví jako velice pravděpodobné, že důvodem k zaslání peněz bylo skutečně vrácení přeplatku na kupní ceně za nemovitosti ze strany žalobce a nikoli ústní smlouva o zápůjčce, jak tvrdil žalobce.

24. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobcem a jeho bratrem jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím, byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], přičemž kupní cena byla mezi stranami smlouvy domluvena na částku 1 400 000 Kč. Před uzavřením kupní smlouvy byla mezi jejími účastníky domluvena skutečná výše kupní ceny v částce 1 200 000 Kč, kdy každý z prodávajících měl obdržet polovinu, tedy částku 600 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že úvěrující banka ocenila nemovitost na částku 1 400 000 Kč, čerpal žalovaný úvěr v této výši a tak i cena nemovitostí v kupní smlouvě byla uvedena v této výši. Na základě ústní dohody mezi účastníky mělo poté dojít k vrácení částky, odpovídající rozdílu mezi skutečnou kupní cenou a cenou uvedenou ve smlouvě, tedy 100 000 Kč od každého z prodávajících ve prospěch kupujícího, což potvrdil i otec žalovaného, který v řízení vystupoval jako svědek. Kupní cena byla v souladu se smlouvou hrazena z vlastních prostředků žalovaného ve výši 210 000 Kč a částkou ve výši 1 190 000 Kč z úvěru poskytnutého společností [právnická osoba] do advokátní úschovy JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, což se dle výpisů z účtu účastníků stalo v případě částky 210 000 Kč dne [datum] a v případě částky 1 190 000 Kč dne [datum]. K výplatě kupní ceny prodávajícím z účtu advokátní úschovy došlo dne [datum]. Otec žalovaného zaslal žalovanému dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč a žalobce tak učinil stejného dne, přičemž si tuto skutečnost nechal ze strany žalovaného písemně potvrdit. Následně žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 28. 1. 2020 k vrácení částky ve výši 100 000 Kč, přičemž tuto částku nárokoval z titulu poskytnuté zápůjčky ze dne [datum]. Dále žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2020 k vrácení částky 100 000 Kč s upozorněním, že pokud žalovaný částku nevrátí, bude jí žalobce vymáhat soudní cestou. Tvrzení žalobce o uzavření ústní smlouvy o zápůjčce soud za prokázané nemá, zejména kvůli nedostatku relevantních důkazů, které by toto tvrzení žalobce byly sto prokázat a dále s přihlédnutím k okolnostem, které vedly dle tvrzení žalovaného a jeho otce, k zaslání finančních prostředků žalovanému. Soud dále přihlédl i ke skutečnosti, že žalovaný v rozhodné době na svém bankovním účtu disponoval finančními prostředky v řádu statisíců korun a tvrzení žalobce, že si od něj peníze půjčil z důvodu vlastního nedostatku a nemožnosti koupi nemovitosti financovat z vlastních prostředků, tedy považuje za nepravděpodobné a v souvislosti s ostatními tvrzeními žalobce i za účelové. Dle soudu tedy žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně jím tvrzených skutečností, kdy ani po výzvě k doplnění relevantních důkazů žalobce toto neučinil, což ve výsledku vedlo k tomu, že soud jeho nárok zamítl.

25. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které účastníci učinili nespornými a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedeném. Listinné důkazy, které byly provedeny, navazují rovněž na skutečnosti tvrzené žalovaným a potažmo na tvrzení uvedená vyslechnutým svědkem. Z žádného z provedených důkazů neplynou skutečnosti, které by byly v rozporu se skutečnostmi zjištěnými z ostatních důkazů jak jednotlivě, tak ve svém kontextu. Provedené důkazy proto soud považuje za věrohodné, kdy ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům neměl žádných námitek či připomínek. Důkazy, které byly v rámci řízení provedeny, přitom plně dostačují pro rozhodnutí v této věci, neboť podávají ucelený závěr o skutkovém stavu, na základě kterého soud může rozhodnout.

26. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc z hlediska důvodů žaloby po právní stránce tak, že mezi stranami řízení a otcem žalovaného, byla před uzavřením kupní smlouvy uzavřena ústní smlouva dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy smlouva, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků, představujících rozdíl mezi skutečnou výší kupní ceny za nemovitost, kterou prodávali žalobce se svým bratrem žalovanému a cenou, která mezi nimi byla před uzavřením kupní smlouvy dohodnuta.

27. K námitce promlčení nároku žalobce, tak jak ji během řízení vznesl žalovaný, soud uvádí, že dle § 2393 o. z. pokud není ve smlouvě o zápůjčce sjednána doba splatnosti, je splatnost vázána na výpověď smlouvy, přičemž výpovědní doba činí 6 týdnů. Žalovaný namítal, že zápůjčka byla splatná hned další den po jejím údajném poskytnutí, nicméně uvedené zákonné ustanovení váže splatnost pohledávky na výpověď smlouvy o zápůjčce. V daném případě (i kdyby žalobce prokázal uzavření smlouvy o zápůjčce) splatnost dohodnuta nebyla, proto již den následující po uzavření smlouvy může zapůjčitel smlouvu vypovědět ve lhůtě 6 týdnů a tím vyvolat splatnost dluhu, nicméně až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele stává nárokem s účinky actio nata a tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 o. z. (srovnej rozsudek NS 33 Cdo 3037/2019). K promlčení práva na vrácení zápůjčky, u které nebyl sjednán termín splatnosti, může dojít fakticky i před její splatností. Pokud by tedy žalobce prokázal, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena [datum] a účastníci nesjednali jinou výpovědní lhůtu ani splatnost dluhu, mohl žalobce [datum] smlouvu vypovědět a vyvolat tak její splatnost v 6 týdenní výpovědní lhůtě, která by skončila [datum]. S ohledem na 3 letou promlčecí dobu by za situace, kdy žaloba byla podána 4. 12. 2020, byl nárok žalobce promlčen.

28. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 670 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle plné moci ze dne 17. 6. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 100 Kč za písemné podání – vyjádření k žalobě ze dne 21. 6. 2021 dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t., z částky z částky 10 200 Kč (2 x 5 100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] a [datum], a z částky 5 100 Kč za podání na výzvu soudu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t., včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 000 Kč ve výši 5 670 Kč (když advokát žalovaného je registrován jako plátce daně z přidané hodnoty). Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.