21 C 189/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 116,02 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 116,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 8. 12. 2021 do 26. 5. 2022 ve výši 480,50 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 316,02 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 116,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 8. 12. 2021 do 26. 5. 2022 ve výši 480,50 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 316,02 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení. Banka uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, a to kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč s povinností žalovaného zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen„ VOP“), produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen„ Podmínky KKÚ“), s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem smlouvy a dispozic. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 12 000 Kč sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalobkyně se zavázala zřídit žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a zavázal se provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvy a podmínkami převedla dne 2. 8. 2021 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 13 316,02 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 7. 12. 2021, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 13 316,02 Kč smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 13 316,02 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení do 26. 5. 2022 výši 480,50 Kč. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobce vyzval k zaplacení a nabídl mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný dne [datum] uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se banka zavázala vést žalovanému běžný účet, přijímat na běžný účet vklady a platby a uskutečňovat mu z nich výplaty a platby, dále se banka zavázala poskytnout klientovi kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu a klient se zavázal nepřekročit povolený limit, přičemž v případě, že debetní zůstatek povolený limit překročí, bude za každý den překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek jehož výši banka uveřejňuje. Klient potvrdil, že se seznámil s uveřejňovanými podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem s tím, že s jejím obsahem bez výhrad souhlasí (prokázáno smlouvou o bankovních službách). Dle ujednání mezi předchozím věřitelem a žalovaným ze dne [datum] bylo dohodnuto, že výše povoleného limitu činí 12 000 Kč, přičemž byl sjednán úrok ve výši 21,99 % p. a.. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky průběžně, když ke dni [datum] byl konečný zůstatek na bankovním účtu 13 316,02 Kč na jistině a celkem bylo splatno 15 522,12 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednaný úvěr řádně nesplácel a překročil úvěrový limit, vznikl nepovolený debet, banka v souladu se smlouvou převedla dne 2. 8. 2021 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 13 316,02 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], přičemž žalovanému oznámila tuto skutečnost s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Protože žalovaný svoji povinnost neplnil a dlužnou částku nesplatil, banka využila svého práva a dopisem ze dne 9. 12. 2021 zaslala žalovanému oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 7. 12. 2021, s tím, že celková dlužná částka činí 15 116,02 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do 23. [číslo] [anonymizováno] (prokázáno dopisem banky ze dne 9. 12. 2021). Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že ke dne 29. 4. 2022 činil dluh částku 13 316,02 Kč na jistině po splatnosti, a 1 800 Kč splatné poplatky dle smlouvy. Celkový dluh tak činil částku 15 522,12 Kč, složený se z částek 13 316,02 Kč a 406,10 Kč a dále dluh tvořila částka tři vyúčtovaných upomínek za září, říjen a listopad 2021 ve výši 600 Kč za jednu upomínku, tj. celkový dluh činí 15 522,12 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, nicméně na výzvu nereagoval (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 27. 5. 2022).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum], uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky. Žalovaný se zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši Minimální splátky. Minimální měsíční splátka byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve formě kontokorentu k běžnému účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 12 000 Kč. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, proto původní věřitel využil svého práva a dopisem ze dne 7. 12. 2021 úvěr zesplatnil v celé výši. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, svůj dluh dosud neuhradil.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Závazkový právní vztah účastníků je nutno posuzovat dle ustanovení § 2 395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) upravujících smlouvu o úvěru. Podle těchto ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1802 věty prvé NOZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§ 1803 NOZ). Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu (§ 1804 NOZ). Dle § 1806 věty prvé NOZ úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Úroky z prodlení jsou upraveny konkrétně v ustanovení § 1970 NOZ.

7. Dle ustanovení § 1970 NOZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

9. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši. Žalovaný skutečnost, že by nějakou další částku, popř. celý dluh uhradil, že by tedy závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Protože žalobce také prokázal, že nabyl pohledávku za žalovaným platnou smlouvou o postoupení pohledávek, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zůstatek na dlužném úvěru ze smlouvy částku 15 116,02 Kč (dlužná jistina 13 316,02 Kč a dlužná část poplatku 1 800 Kč) a dále úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 13 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení.

10. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1 970 NOZ nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 480,50 Kč od 8. 12. 2021 do 26. 5. 2022.

11. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 116,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

13. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč.

14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.