21 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žaloba o zaplacení částky 84 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 370 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 37 112 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3 797 Kč ve prospěch účtu Okresního soudu v Liberci, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se tzv. žalobou z lepšího práva domáhala po žalované zaplacení částky 84 370 Kč příslušenstvím. Z žaloby plyne, že žalobkyně v roce 2002 uzavřela s dnes již zaniklou společností [anonymizována dvě slova] společnost a.s., [IČO], smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně stala vlastníkem nemovitých věcí, konkrétně budovy [adresa], pozemku st. [parcelní číslo], pozemku p. p. [číslo] pozemku p. p. [číslo] vše v obci [obec], katastrální území Jablonec nad Nisou (dále jen„ předmětné nemovitosti“), za což uhradila kupní cenu 14 037 000 Kč. V roce 2007 byl na majetek [anonymizována dvě slova] společnosti prohlášen konkurs. Správkyně konkursní podstaty zapsala předmětné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, neboť kupní smlouvu považovala za neplatnou z důvodu absence ocenění hodnoty nemovitosti provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, jak ukládal § 1965a odst. 3 tehdejšího zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“). Žalobkyně tedy pozbyla možnosti nakládat s nemovitostmi, za něž zaplatila kupní cenu a do nichž investovala. V době sepsání nemovitostí do konkursní podstaty uplynula propadná lhůta pro přihlašování pohledávek do konkursního řízení [anonymizována dvě slova] společnosti (uplynula [datum]). Žaloba na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty nebyla úspěšná (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 15 [spisová značka] ze dne 17. 9. 2009). Až po pravomocném skončení řízení o této žalobě vydal velký senát Nejvyššího soudu přelomový rozsudek ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. [spisová značka], podle něhož absence znaleckého posudku dle § 196a odst. 3 ObchZ sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Přes tento výklad Nejvyššího soudu správkyně konkursní podstaty zpeněžila předmětné nemovitosti a výtěžek zpeněžení vydala konkursním věřitelům. Výtěžek zpeněžení předmětných nemovitostí činil 11 800 000 Kč a na základě rozvrhových usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem byl rozdělen mezi konkursní věřitele [anonymizována dvě slova] společnosti včetně žalované. Celkem byl na základě rozvrhových usnesení mezi konkursní věřitele s nepřednostními pohledávkami rozdělen výtěžek zpeněžení konkursní podstaty ve výši 13 059 118,02 Kč. V konkursním řízení zjištěná pohledávka žalované byla uspokojena ve výši 93 322,58 Kč, tj. žalované z celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty pro nepřednostní věřitele připadl podíl ve výši 0,715 %. Žalobkyně proto nárokovala po žalované podíl ve výši 0,715 % na výtěžku tvrzeně neoprávněně zpeněžených předmětných nemovitostí žalobkyně (11 800 000 Kč), tj. částku 84 370 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala, že otázka vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem byla závazně posouzena v rámci konkursního řízení, kde šlo o otázku předběžnou. Judikatura, na kterou poukazuje žalobkyně, není přiléhavá pro tento případ, když předmětem řízení, na která žalobce odkazuje, je posouzení nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalovaná naopak poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které podmínky oprávněnosti žaloby z lepšího práva vykládá:„ Jak při žalobě z lepšího práva vyplývajícího z exekuce, tak i žalobě z lepšího práva, která je uplatňována v souvislosti s konkursním řízením, soud posuzuje podle hmotného práva, zda má k předmětu zpeněžení lepší právo třetí osoba, nebo ten, kdo byl uspokojen v konkursu či v exekuci.“ Žalobkyně se měla bránit proti rozhodnutí správkyně konkursní podstaty o popření pohledávky v rámci konkursního řízení, což však neučinila. Z tvrzení v žalobě navíc vyplývá, že žalobkyně svou pohledávku v konkursním řízení uplatnila opožděně či nesprávně, toto však nelze klást k tíži žalovaného. Žalovaná rovněž namítla promlčení údajného nároku žalobce z lepšího práva a rovněž promlčení nároku žalobce z pohledávky na vrácení kupní ceny.

3. Z provedených důkazů byla učiněna následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] pro [list vlastnictví], katastrální území Jablonec nad Nisou, obec Jablonec nad Nisou, bylo zjištěno, že žalobkyně byla vlastníkem předmětných nemovitostí, a to na základě smlouvy kupní ze dne [datum], s právními účinky vkladu práva ke dni [datum].

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] včetně jejího dodatku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi společností [anonymizována dvě slova] společnost a.s. a žalobkyní uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla budova [adresa] v obci [obec], stavební pozemek [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. č [číslo] vše v katastrálním území Jablonec nad Nisou, obec Jablonec nad Nisou, vedených na LV [číslo]. Na základě dodatku [číslo] ke kupní smlouvě ze dne [datum] byla sjednána kupní cena ve výši 14 037 000 Kč, kdy bylo sjednáno, že kupní cena bude uhrazena po podpisu této smlouvy.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně z června 2003 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala úpadci [anonymizována dvě slova] společnost a.s. bezhotovostním převodem dne [datum] částku 3 037 000 Kč a dne [datum] částku 11 000 000 Kč.

7. Ze znaleckého posudku [číslo] společnosti [právnická osoba] vypracovaného dne [datum] bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činila ke dni [datum] částku 13 700 000 Kč.

8. Z potvrzení nezávislého auditora, společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně v roce 2003 uhradila úpadci celo kupní cenu za předmětné nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne [datum], ve znění dodatku [číslo] k této kupní smlouvě ze dne [datum], kdy úhrada kupní ceny byla řádně provedena a promítnuta v účetnictví žalobkyně. Nezávislý auditor potvrdil, že žalobkyně dne [datum] uhradila kupní cenu nemovitostí ve výši 3 037 000 Kč a dne [datum] částku 11 000 000 Kč. Současně potvrdil, že na bankovní účet žalobkyně byly připsány platby z bankovního účtu úpadce, a to dne [datum] částka 3 037 000 Kč a dne [datum] částka 10 318 103,50 Kč.

9. Z usnesení Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 20. 3. 2007, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že jím byl prohlášen konkurs na majetek společnosti [anonymizována dvě slova] společnost a.s., [IČO], sídlem [adresa] (úpadce) a správkyní konkursní podstaty úpadce byla ustanovena Ing. [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ správkyně konkurzní podstaty“). Mezi přihlášené pohledávky byla zapsána pohledávka žalobkyně na částku 1 093 679,98 Kč. Dne [datum] oznámila správkyně konkurzní podstaty Krajskému soudu v Ústí nad Labem zahrnutí nemovitostí do konkurzní podstaty, a to budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku [parcelní číslo], pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] (původně [číslo]), které byly na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedeny z prodávajícího [anonymizována dvě slova] společnosti a.s. na kupujícího [název žalobkyně] Správkyně konkurzní podstaty uvedla, že má za to, že kupní smlouva byla ve smyslu § 39 občanského zákoníku shledána absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 196 a obchodního zákoníku.

10. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2009, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 17. 9. 2009, bylo zjištěno, že soud zamítnul žalobu na určení, že z konkursní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova] společnost a.s. se vylučují nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] [anonymizováno] (původně [list vlastnictví]) pro katastrální území a obec Jablonec nad Nisou, a to budova [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v konkurzu [spisová značka], neboť kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a úpadcem je neplatná z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, kdy k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem došlo mezi osobami blízkými.

11. Z přihlášky pohledávky ze dne [datum], označené jako„ přihláška 2. pohledávky do konkurzního řízení“, bylo zjištěno, že jím žalobkyně uplatnila v konkurzním řízení úpadce pohledávku na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši 14 037 000 Kč.

12. Z vyrozumění o odmítnutí přihlášky pohledávek správkyní konkursní podstaty ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že správkyně konkurzní podstaty odmítla přihlášky pohledávek žalobkyně do konkurzního řízení, neboť k pohledávkám, které jsou přihlášeny později než 2 měsíce od prvního přezkumného jednání, se nepřihlíží, kdy lhůta pro podání přihlášek uplynula dne [datum].

13. Ze„ shrnujícího podnětu k vydání pokynu soudu k vyloučení výtěžku ze zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkursní podstaty“ žalobkyně ze dne [datum] adresovaného Krajskému soudu v Ústní nad Labem a správkyni konkurzní podstaty úpadce, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala podnět k vydání pokynu soudu k vyloučení výtěžku ze zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkurzní podstaty.

14. Z rozvrhového usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2019, č. j. [číslo jednací] (Rozvrhové usnesení 1), bylo zjištěno, že jím konkursní soud rozhodl o návrhu správkyně konkurzní podstaty na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce vydána částka 91 062,93 Kč.

15. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze den 3. 3. 2020, č. j. [číslo jednací] (Rozvrhové usnesení 2), bylo zjištěno, že jím konkursní soud rozhodl o návrhu správkyně konkurzní podstaty na vydání dodatečného rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce vydána částka 2 259,65 Kč.

16. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byla předžalobní výzva doručována na adresu jejího sídla dne [datum], zásilka se však žalobkyni vrátila z důvodu, že adresát byl na uvedené adrese neznámý.

17. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně v roce 2002 uzavřela s [anonymizována dvě slova] společností kupní smlouvu na předmětné nemovitosti, kde žalobkyně vystupovala jako kupující. Žalobkyně za předmětné nemovitosti v roce 2003 zaplatila žalované 14 037 000 Kč. V roce 2007 byl na majetek [anonymizována dvě slova] společnosti prohlášen konkurs. Správkyně konkursní podstaty sepsala předmětné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, neboť kupní smlouvu považovala za neplatnou z důvodu absence ocenění hodnoty nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, jak ukládal § 196a odst. 3 ObchZ (jednatel žalobkyně byl současně členem představenstva [anonymizována dvě slova] společnosti). Žaloba na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty nebyla úspěšná. Předmětné nemovitosti byly správkyní konkursní podstaty prodány (bez dražby) za 11 800 000 Kč. Po pravomocném skončení řízení o žalobě na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty vydal velký senát Nejvyššího soudu rozsudek ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. [spisová značka]. Na základě závěrů v něm obsažených se žalobkyně neúspěšně po správkyni konkursní podstaty domáhala vydání kupní ceny 11 800 000 Kč zaplacené do konkursní podstaty. Výtěžek ze zpeněžení (mimo jiné) předmětných nemovitostí byl rozdělen mezi věřitele, mezi nimi i žalovanou. Její pohledávka byla uspokojena do výše 93 322,58 Kč (resp. podílu ve výši 0,715 % ze zpeněžení v konkurzu prodaných nemovitostí ve výši 84 370 Kč.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěru, podle něhož se tzv. žalobou z lepšího práva rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z konkurzní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) vyplacena jeho pohledávka za úpadcem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění, když má za to, že jí byla pohledávka vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z konkursní podstaty„ lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by náleželo třetí osobě. Z hlediska hmotně právního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniklo tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z konkurzní podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Při žalobě z lepšího práva uplatňované v souvislosti s konkurzním řízením, soud posuzuje podle hmotného práva, zda má k předmětu zpeněžení (výtěžku konkursu či exekuce) lepší právo třetí osoba (žalobce), nebo ten, kdo byl uspokojen v konkursu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. [spisová značka]).

19. V projednávané věci se žalobkyně neúspěšně domáhala vyloučení věcí z konkursní podstaty, když její žaloba byla zamítnuta. Na základě zamítavého rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem potvrzeného Vrchním soudem v Praze došlo ke zpeněžení nemovitostí a výtěžek ze zpeněžení byl následně rozdělen mezi věřitele úpadce. Žalobkyně se tak domáhala vyplacení bezdůvodného obohacení na základě žaloby z lepšího práva, když tvrdí, že kupní smlouva byla platná, a tudíž nemělo dojít k sepsání nemovitostí do konkursní podstaty a jejich následnému zpeněžení.

20. Soud se v předmětné věci zabýval platnosti kupní smlouvy ze dne [datum], na základě které došlo k převodu nemovitostí z úpadce na žalobkyni a dospěl k závěru, že kupní smlouva je platná.

21. Podle ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném od 31. 12 2001 do [datum], jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst.

3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada. Jelikož Ing. [jméno] [příjmení] byl v době uzavření předmětné kupní smlouvy členem představenstva [anonymizována dvě slova] společnosti i jednatelem žalobkyně, jednalo se o osoby jednající ve shodě a současně činila protihodnota více než desetinu základního kapitálu, bylo dle požadavku ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku účinného v době uzavření kupní smlouvy zapotřebí stanovení hodnoty předmětných nemovitostí na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

22. Skutečnost, že v souvislosti s posuzovanou kupní smlouvou nebyl vypracován znalecký posudek však dle us.t § 196a obchodního zákoníku není v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu důvodem absolutní neplatnosti kupní smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. [spisová značka], podle kterého byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající § 196a odst. 3 obchodního zákoníku sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

23. Jestliže porušení ust. § 196a obchodního zákoníku samo o sobě nevede k absolutní neplatnosti smlouvy, bylo nutné se dále zabývat otázkou, zda cena sjednaná v předmětné kupní smlouvě je alespoň stejná či výhodnější než cena v daném místě a čase obvyklá.

24. Ze znaleckého posudku [číslo] (obsahujícího doložku dle § 127a o.s.ř., je tedy na něj nutno pohlížet jako na znalecký posudek vyžádaný soudem) bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činila ke dni [datum] částku [částka], přičemž posudek zjišťoval cenu v místě a čase obvyklou na základě výnosové metody, přičemž vycházel nejen z podkladů předložených žalobkyní, ale i z vlastních podkladů, zdrojů i odborné literatury. Úvahy ve znaleckém posudku soud hodnotí jako logické a přesvědčivé.

25. Lze tak uzavřít, že sjednaná cena byla výhodnější než cena obvyklá.

26. Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly prodány za cenu výhodnější než v místě a čase obvyklou, absence znaleckého posudku v době uzavření předmětné kupní smlouvy a jejího dodatku tedy nemůže způsobit absolutní neplatnost těchto právních úkonů ve smyslu § 196a odst. 3 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Předmětná kupní smlouva není absolutně neplatná a žalobkyni svědčilo k předmětným nemovitostem, jež byly sepsány do konkurzní podstaty a následně byly v průběhu konkurzu na úpadce zpeněženy, vlastnické právo. Nárok žalobkyně, která se domáhá po žalovaném (jako věřiteli úpadce) výtěžku zpeněžení předmětných nemovitostí (k němu má v důsledku vlastnického práva ke zpeněženým nemovitostem lepší právo než žalovaný) je tedy důvodný.

27. Po právní stránce se tak jedná o nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

28. Z § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyplývá, o. z. dopadá na práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry než ty, které se týkají práv osobních, rodinných a věcných, tedy zejména poměry závazkové, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlá, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Pro závazky z bezdůvodného obohacení lze z těchto pravidel vyvodit, že právní úprava obsažená v § 2991 a násl. o. z. zásadně dopadá na situace, v nichž bezdůvodné obohacení vzniklo po [datum]. Naproti tomu, bylo-li bezdůvodné obohacení získáno do [datum], uplatní se dřívější právní úprava, tedy zejména § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. V projednávaném případě se tak uplatní novější právní úprava dle zákona č. 89/2012 Sb., neboť k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo za účinnosti tohoto zákona.

29. Podle § 2991 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ (odstavec 1).„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl pro právu plnit sám.“ (odstavec 2).

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyni svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení, kdy k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně došlo tím, že žalovaná inkasovala výtěžek zpeněžení předmětné věci na úkor žalobkyně, je tato tzv. žaloba z lepšího práva podaná žalobkyní důvodně.

31. Soud ohledně výpočtu nároku žalobkyně z bezdůvodného obohacení neshledal pochybnosti o jeho správnosti. Na základě rozvrhového usnesení č. j. [číslo jednací] a dodatečného rozvrhového usnesení č. j. [číslo jednací], bylo k uspokojení nároků věřitelů úpadce použito celkem [částka]. V konkurzním řízení zjištěná pohledávka žalované činila [částka] z výtěžku nemovitostí bylo žalované vyplaceno [částka]. [příjmení], za kterou byly nemovitosti prodány v konkurzu činí [částka] a 0,715 % z této částky činí [částka].

32. Jelikož žalovaná vznesla v rámci své obrany proti podané žalobě námitku promlčení, musel se jí soud zabývat, neboť k promlčení soud přihlédne v případě, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Soud se tedy dále zabýval otázkou promlčení žalovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované.

33. Občanský zákoník rozlišuje dvě obecné promlčecí lhůty – subjektivní a objektivní. Subjektivní promlčecí lhůta je u bezdůvodného obohacení stanovena na 3 roky a počátek běhu lhůty je stanoven ode dne, kdy se oprávněná osoba dozví, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 o. z.). Objektivní promlčecí lhůta je 10 let a její počátek začíná ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§638 odst. 1 o. z.).

34. Námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná, neboť žaloba z lepšího práva je nárokem z bezdůvodného obohacení, jak bylo shora vyloženo. Podstatou nároku„ z lepšího práva“ je, že konkurznímu věřiteli (v daném případě žalované) byl vyplacen výtěžek zpeněžení věci, ke které měla žalobkyně s ohledem na shora rozvedené závěry lepší právo (v daném případě právo vlastnické). K bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně došlo v době, kdy žalovaná inkasovala výtěžek zpeněžení předmětné věci, což je současně rozhodným momentem pro počátek běhu promlčecí lhůty, kdy je tedy zřejmé, že tato ještě neuplynula, neboť žaloba byla podána [datum] a k vyplacení plnění ve výši [částka] a [částka], došlo až poté, co byla vydána rozvrhová usnesení ze dne [datum] a [datum], o čemž nebylo mezi účastníky sporu.

35. S námitkou žalované, že nárok žalobkyně uplatněný v této věci je odporující dobrým mravům, se soud taktéž neztotožnil. Důvodem této žaloby z lepšího práva žalobkyně bylo, že výtěžek ze zpeněžení předmětných nemovitostí v rámci konkurzního řízení byl žalované vyplacen neprávem, neboť žalobkyně ve skutečnosti měla„ lepší právo“ k předmětu výkonu rozhodnutí než žalovaná a správně by tento výtěžek náležel jí. Podaná žaloba z lepšího práva tak není v rozporu s dobrými mravy, nýbrž toliko uplatněním práva žalobkyně, které zákon připouští.

36. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku žalobkyni ve lhůtě k plnění stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum], ocitla se s placením v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal též úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] do zaplacení. Žalované byla předžalobní upomínka doručena v souladu s § 573 o. z., podle kterého se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla žalované třetí pracovní den po odeslání. Dle poštovní dodejky byla předžalobní upomínka odeslána dne [datum], došla tedy dne [datum], v ní stanovená 10denní lhůta k plnění uplynula žalované dne [datum], ode dne následujícího je tudíž žalovaná v prodlení.

37. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, tak že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 112 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 422 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 84 370 Kč, sestávající z částky 4 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále z cestovného na jednání dne [datum] a [datum] za 2 cesty [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], průměrná spotřeba dle doloženého [anonymizována dvě slova], [číslo] km na trase [obec] - [obec] a zpět (celkem 532 km), při ceně nafty ve výši 34,40 Kč a základní náhradě za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč á 1 km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky 191/2022 Sb., celkem ve výši 4 332 Kč, dále z náhrady promeškaného času za 16 půlhodin (jedna cesta [obec] – [obec] a je 120 min) dle § 14 odst. 3 a.t. ve výši 2 000 Kč, dále z 21 % DPH z částky 30 322 Kč ve výši 6 368 Kč.

39. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající části žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně byla v tomto řízení od soudního poplatku za žalobu osvobozena z 90 % na základě usnesení ze dne 25. 4. 2022, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočka v Liberci ze den 22. 7. 2022, [anonymizováno] [číslo jednací]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Poplatková povinnost se tak dle citovaného ustanovení přenáší na žalovanou. Soudní poplatek za návrh činí dle Položky 1, bodu 1, písm. b) Sazebníku soudních poplatků částku 4 219 Kč, 90 % z této částky činí 3 797 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit ve prospěch účtu Okresního soudu v Liberci, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.