21 C 253/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní titul Ivanou Houdkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 6 910 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 910 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Liberci – soudní poplatek za řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení 6 910 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalovaného v rámci silniční kontroly bylo dne 15. 7. 2017 provedeno lékařské vyšetření k prokázání přítomnosti návykových látek jiných než alkohol v krvi. Žalovaný byl za tímto účelem přepraven do zdravotnického zařízení. Převoz žalovaného do zdravotnického zařízení za účelem odběru krve si vyžádal jízdu služebního vozidla Policie ČR, [registrační značka], když služební vozidlo najelo celkem 3 km. Za pohonné hmoty žalobce účtoval částku 19 Kč. Za provedený odběr uhradil žalobce poskytovateli zdravotních služeb – [anonymizována dvě slova] [obec] – částku 6 891 Kč na základě faktury [číslo]. U žalovaného byla prokázána přítomnost jiných návykových látek v organismu. Žalobce vyúčtoval žalovanému částku 6 910 Kč, tj. náhradu nákladů vynaložených na provedení rozboru krve a dopravu do zdravotnického zařízení fakturou [číslo] se splatností 16. 4. 2018. Žalobce uplatňoval také příslušenství odvislé od doručení této faktury žalovanému. Žalovaný však ničeho žalobci neuhradil.

2. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s tímto postupem souhlasil přímo v žalobě. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; žalovanému bylo dne 15. 7. 2017 provedeno vyšetření návykových látek v krvi, a to na základě žádosti Policie České republiky, KŘP Libereckého kraje, OO [obec]. Vyšetření bylo provedeno s pozitivním výsledkem (metamphetamin). Provedené vyšetření zdravotnické zařízení vyúčtovalo žalobci fakturou [číslo] ve výši 6 891 Kč. Žalobce tuto částku uhradil a následně vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] se splatností 16. 4. 2018. Spolu s tím vyúčtoval ještě dopravu do místa odběru ve výši 19 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.

5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 5. 2017 (tj. do té doby, než nabyl účinnosti zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek), ve spojení s ust. § 42 zákona č. 65/2017 Sb., osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním.

6. Podle odst. 3 téhož ustanovení orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky.

7. Podle odst. 4 téhož ustanovení vyzvat osobu podle odstavců 1 až 3 ke splnění povinnosti podrobit se vyšetření podle odstavce 2 a 3 je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek.

8. Podle odst. 5 téhož ustanovení orientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý. Odmítne-li osoba podle odstavců 1 až 3 vyšetření podle odstavců 2 a 3, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

9. Podle odst. 8 téhož ustanovení vyšetření biologického materiálu a dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu, vyšetřovaná osoba. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady podle věty první nese osoba, která podle odstavce 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisů.

10. Po právní stránce v souladu s výše citovanými ustanoveními vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném náklady vynaložené na vyšetření biologického materiálu – přítomnosti (jiné) návykové látky v krvi – a dopravu žalovaného do zdravotnického zařízení, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky v krvi (metamphetamin). Zdravotnické zařízení tyto náklady vyúčtovalo žalobci, a ten v souladu s uvedenými předpisy vyúčtoval žalovanému. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobci účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Na svoji obranu ničeho neuvedl. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě.

11. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

13. Výrokem III. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci – soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1 000 Kč. Dle § 2 odst. 3 věty prvé zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění (dále jen„ zákon o SOP“), je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o SOP se Česká republika a státní fondy od poplatku osvobozují. Protože navrhovatel je od poplatku osvobozen, jeho návrhu soud vyhověl, a žalovaný není od poplatku osvobozen, uložil soud povinnost nahradit soudní poplatek právě žalovanému v souladu s uvedenými ustanoveními.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

15. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).