21 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 5 175 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 175 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 175 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 672,37 Kč od 22. 7. 2019 do 23. 4. 2020 a kapitalizovaný úrok ve výši 945,96 Kč od 24. 4. 2020 do 1. 2. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 5 175 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit v hodnotě 5 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím provádění plateb a výběrem ze svého osobního účtu [anonymizováno] č.ú. [bankovní účet]. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), Sazebník bankovních poplatků a Úrokový lístek žalobce, se kterými se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. Svůj závazek se Smlouvy žalobce splnil dne 22. 7. 2019. Žalovaný se zavázal zejména nepřekročit úvěrový limit a dále řádně a včas splácet čerpané finanční prostředky. Ke dni 16. 9. 2019 překročil žalovaný úvěrový limit na účtu a porušil svou povinnost dle Smlouvy. Tím došlo ke vzniku debetního zůstatku na účtu žalovaného, který je dle Smlouvy žalovaný povinen ihned splatit.. Žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobce tak odstoupil od Smlouvy, s účinností ke dni 23. 4. 2020. Žalobce po žalovaném požaduje uhrazení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 5 175 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ode dne 1. 2. 2021 v částce 672,37 Kč, kapitalizovaného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku ke dni 1. 2. 2021 ve výši 945,96 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 175 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 18,9 % z částky 5 175 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to dopisem ze dne 4. 2. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] Smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], na jejímž základě žalobce povolil žalovanému čerpat finanční prostředky na účtu č. [bankovní účet] do úvěrového rámce ve výši 5 000 Kč. Žalovanému vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 175 Kč. Dopisem ze dne 23. 4. 2019 sdělil žalobce žalovanému, že na jeho účtu eviduje dlužnou pohledávku a upozornil ho, že nebude-li tato částka uhrazena, odstoupí žalobce od Smlouvy. Dopisem ze dne 4. 2. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 793,32 Kč.

5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

6. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout v rámci bankovního účtu úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Toto žalobce učinil. Žalovaný se na bankovním účtu dostal do nepovoleného debetního zůstatku a tento včas nevyrovnal. Uvedeným jednáním porušil žalovaný své závazky ze Smlouvy a žalobce tak od Smlouvy odstoupil. Žalovanému tak byla uložena povinnost k úhradě debetního zůstatku a sjednaných poplatků včetně zákonného úroku z prodlení.

7. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl.

8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 175 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.

11. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu).

12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

13. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř., jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaná k tomu ostatně ničeho netvrdila) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může splácet ve splátkách.