21 C 274/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní titul Ivanou Houdkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 478 437 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 478 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 478 437 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 74 301,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutím, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 478 437 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem jako ob jednatele a žalovanou jako dodavatelem byla uzavřena na základě objednávky [číslo] ze dne 2. 10. 2018 a její akceptace smlouva na dodávku a montáž výztuže. Žalobce na základě zálohových faktur [číslo] na částku 400 000 Kč a [číslo] na částku 400 000 Kč uhradil žalované celkem 800 000 Kč. Žalovaná poskytla z těchto uhrazených zálohových faktur plnění pouze v celkové hodnotě 321 563 Kč a zbylé plnění žalovaná neposkytla. Žalobce vyzýval žalovanou k vrácení části peněžních prostředků ve výši 478 437 Kč. Na základě jednání stran došlo k uzavření dohody o tom, že žalovaná nejpozději do 29. 2. 2020 vrátí žalobci nevyúčtovanou část záloh ve výši 478 437 Kč s tím, že jejím vrácením jsou vzájemné vztahy smluvních stran vyrovnané. Žalovaná ve sjednaném termínu nevyúčtované zálohy neuhradila a je tak s jejich úhradou v prodlení. Žalovaná emailem ze dne 6. 3. 2020 sdělila, že v týdnu od 9. 3. 2020 uhradí alespoň polovinu dlužné částky a zbylou část následně, ale ani toto nesplnila. Ještě před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky dne 9. 3. 2020 předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že je pravda, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda dne 6. 2. 2020, na základě které bylo mezi účastníky ujednáno, že nevyúčtovaná část záloh ve výši 478 437 Kč bude zhotovitelem vrácena ob jednateli do 29. 2. 2020 převodem na bankovní účet ob jednatele uvedený v této dohodě. Obsah této dohody odpovídá průběhu jednání mezi účastníky a její obsah není ze strany žalované sporován. Tato částka žalovanou nebyla žalobci vrácena ve stanoveném termínu ani do současné doby, následně mezi účastníky probíhala jednání, které se týkala jiného smluvního vztahu ohledně jiné stavby. Proti nároku žalobce, který vyplývá z této dohody ze dne 6. 2. 2020, pak žalovaná vznesla kompenzační námitku s tím, že tato kompenzační námitka byla uvedena v podání žalované ze dne 20. 6. 2020, přičemž kompenzační námitka obsahuje tři nároky a to náhradu škody v částce 56 400 Kč, dále vypočtenou smluvní pokutu, která vyplývá z jiného smluvního vztahu mezi účastníky ve výši 35 991,16 Kč a dále výpočet zákonného úroku z prodlení v částce 48 931,99 Kč. Kompenzační námitky jsou uplatněny vůči žalobci v podání, které bylo zasláno zdejšímu soudu dne 20. 6. 2020. Kompenzační námitka dosahuje celkové výše 141 323,15 Kč, rozdíl mezi částkou, kterou má žalovaná uhradit podle dohody mezi účastníky z 6. 2. 2020 a touto částkou (zápočet), zatím ze strany žalované uhrazen nebyl. Vůči žalobci byl zápočet uplatněn pouze tímto podáním. Pokud jde o splatnost nároků, které jsou uvedeny v podání z 20. 6. 2020, tak v případě náhrady škody nastala splatnost tím, že tato částka byla uplatněna proti žalobci podáním z 20. 6. 2020. Pokud jde o nárok na smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení, tak tam nastala splatnost posledním dnem výpočtu podle tabulek, které byly soudu zaslány. Lhůta k plnění u jednotlivých nároků ve vztahu k žalobci stanovena nebyla.

3. Žalobce ke kompenzační námitce žalované uvedl, že žalobce neuznává tvrzené nároky žalované s tím, že nároky k započtení uplatněné žalovanou jsou nedůvodné, nejisté a nemají právní základ. Pokud jde o žalovanou uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 56 400 Kč, tak dle názoru žalobce neexistuje škoda, porušení povinnosti žalobcem, ani příčinná souvislost. Je nesporné, že mezi účastníky byla na základě objednávky žalobce [číslo] ze dne 2. 10. 2018 a její akceptace žalovanou uzavřena smlouva na dodávku a montáž betonářské oceli, přičemž touto smlouvou byla sjednána cena za kg materiálu a dále bylo ujednáno, že žalobce bude činit objednávky jednotlivých návozů vždy alespoň 5 pracovních dní před požadovaným termínem zahájení realizace dané části. Ze smlouvy nevyplývá povinnost žalobce odebrat materiál v rozsahu 75 tun, tak, jak tvrdí žalovaná. Žalovaná nebyla povinna se materiálem předzásobit a bylo na její vůli a odpovědnosti, jak plnění zajistí. Pokud se žalovaná materiálem předzásobila, jednala pouze na vlastní náklady a odpovědnost. Mezi stranami nebyl stanoven žádný mezní termín pro dodání materiálu a nebylo sjednáno žádné množství materiálu, které musí žalobce odebrat. O této škodě začala žalovaná hovořit až v souvislosti s touto podanou žalobou, přičemž v dohodě o zániku závazku z 6. 2. 2020 žádná taková případná škoda žalovanou zmiňována nebyla. Žalovaná vznik škody neprokazuje, přičemž rozdíl mezi pořizovací cenou a cenou v prosinci 2019 není škodou. Dále žalobce sporoval tvrzení žalované, že žalobce byl v prodlení s úhradou zálohových faktur, které vyplývaly ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 20. 3. 2018 (jedná se o jiný smluvní vztah, který není předmětem žaloby), a že by tedy z toho důvodu vznikla žalobci povinnost zaplatit žalované smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,02% z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 35 991,16 Kč. Žalobce k jednotlivým fakturám, uvedeným žalovanou, se vyjádřil v tom směru, že některé faktury nebyly vůbec doručeny, některé byly doručeny se značným prodlením po datu jejich údajného vystavení a nemohla tak nastat situace, kdy by žalovaná mohla požadovat úhradu smluvní pokuty za prodlení (argumenty žalobce blíže specifikovány v podání ze dne 10. 2. 2021). Žalobce rovněž ze stejných důvodů zpochybnil nárok žalované na částku 48 931,99 Kč, když tento nárok představuje vypočtený úrok z prodlení z neuhrazených faktur, resp. uhrazených po lhůtě splatnosti, které jsou specifikovány v podání žalované z 20. 6. 2020. Žalobce tedy uvedl, že popírá, že by byl v prodlení s úhradou některé zálohové faktury, či jiné faktury vystavené žalovanou, když námitku započtení považuje žalobce pouze o snahu žalované zdržovat svoji povinnost uhradit dluh vyplývající z dohody smluvních stran ze dne 6. 2. 2020. Tvrzené pohledávky žalované jsou nejisté a nedůvodné, přičemž prokazováním tvrzeného nároku žalované vyvolá potřebu obsáhlého šetření a dokazování k existenci nebo výši pohledávky namítané k započtení.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena dohoda ze dne 6. 2. 2020, na základě které bylo ujednáno, že nevyúčtovaná část záloh ve výši 478 437 Kč bude zhotovitelem (žalovanou) vrácena ob jednateli (žalobci) do 29. 2. 2020 převodem na bankovní účet ob jednatele uvedený v této dohodě. Rovněž bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná dosud žalobci částku 478 437 Kč neuhradila, ač se k tomu zavázala dle dohody ze dne 6. 2. 2020 v termínu do 29. 2. 2020.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda má žalovaná nárok na jednotlivé položky uplatněné v kompenzační námitce v rámci tohoto řízení.

6. Z dohody účastníků ze dne 6. 2. 2020 a z nesporných tvrzení účastníků a dále z faktury [číslo] na částku 400 000 Kč ze dne 2. 11. 2018, z faktury [číslo] na částku 400 000 Kč ze dne 3. 12. 2018, z potvrzení o provedené transakci ze dne 20. 11. 2018 a 15. 1. 2019 má soud za prokázané, že žalobce uhradil žalované 2x 400 000 Kč na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky na základě objednávky žalobce [číslo] ze dne 2. 10. 2018, přičemž účastníci stvrdili ohledně vypořádání tohoto smluvního vztahu dohodou ze dne 6. 2. 2020 skutečnost, že zhotovitel (žalovaná) provedl pro ob jednatele (žalobce) dodávky materiálu a služeb, když ob jednatel za tyto dodávky z části plnil zhotoviteli zálohově, když uhradil 2x 400 000 Kč na základě faktury [číslo]. Z těchto záloh bylo uplatněno (započteny s fakturou za provedené dodávky a práce) celkem 321 563 Kč, zbývající část záloh ve výši 478 437 Kč nebyla vyúčtována. Vzhledem k tomu, že ob jednatel od zhotovitele již žádného dalšího plnění nepožaduje, dohodly se smluvní strany, že nevyúčtovaná část záloh ve výši 478 437 Kč bude zhotovitelem vrácena ob jednateli do 29. 2. 2020 převodem na bankovní účet ob jednatele č. [bankovní účet]. Vrácením nevyúčtované části zálohy budou mezi stranami vzájemné vztahy bez dalšího vyrovnány.

7. Mezi účastníky byla dne 6. 2. 2020 uzavřena dohoda podle § 1981 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. Podle této dohody se žalovaná zavázala vrátit žalobci částku 478 437 Kč do 29. 2. 2020. Žalovaná potvrdila, že tuto povinnost ze shora uvedené smlouvy nesporuje a částka 478 437 Kč nebyla uhrazena žalobci v termínu do 29. 2. 2020, ani do rozhodnutí soudu. Nárok žalobce byl proto shledán jako důvodný.

8. Dle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.

9. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1 970 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník nárok i na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 478 437 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení.

10. Pokud jde o námitku započtení vznesenou žalovanou vůči nároku žalobce, který byl uplatněn touto žalobou a není sporován žalovanou, tak soud dospěl k závěru, že námitka započtení je nejistá, když žalobce uvedl ve vyjádření k této námitce podstatné důvody, pro které s ní nesouhlasí a obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky by nepřiměřeně prodlužovala v řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Z toho důvodu soud dospěl k závěru, že není možné konstatovat možnost započtení této pohledávky žalované vůči pohledávce žalobce (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 ze dne 1. 10. 2018).

11. Podle § 1987 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 téhož zákona pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. není pohledávku uplatněnou k započtení podle § 98 o.s.ř. většinou na místě označit, pokud pochybnosti o její existenci vyvolává pouze spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. V daném případě však jde o situaci, kdy pohledávka žalované namítaná k započtení v rámci obrany proti pohledávce, o kterou v řízení jde, je žalobcem zpochybněna takovým způsobem, který vyvolává potřebu šetření a dokazování k existenci nebo výši pohledávky namítané k započtení a za této situace jde o pohledávku nejistou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, a tedy k započtení nezpůsobilou. Účinky započtení mohou nastat pouze u pohledávek k započtení způsobilých, přičemž obecnými podmínkami kompenzability je mnohost (existence více pohledávek), vzájemnost (dlužník jedné pohledávky musí být zároveň věřitelem pohledávky druhé a naopak) a stejnorodost (stejný druh plnění). Pokud v průběhu řízení žalovaný vznese kompenzační námitku, která ve svém rozsahu nepřesahuje pohledávku uplatněnou žalobcem, soud ji posuzuje jako procesní obranu proti návrhu. K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem s tím, že pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Započtení má sledovat odstranění vzájemných pohledávek a nikoli vyvolávat nejasnosti a následné spory. Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění, či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran a nikoli řešeny jednostranně započítacím úkonem jedné strany. Za nejisté a neurčité pohledávky lze mimo jiné považovat takové pohledávky, u kterých byl protistranou důvodně vznesen návrh na soudní moderaci a pohledávky, u kterých protistrana důvodně popírá samotnou existenci pohledávky. Pokud tedy žalobce v daném případě zpochybňuje existenci, popřípadě výši pohledávky namítané k započtení a jeho námitky nejsou zcela nepodložené a vyvolávají potřebu dalšího dokazování, jedná se o pohledávku nejistou a z toho důvodu k započtení nezpůsobilou. Nelze též odhlédnout od složitosti kompenzační námitky, která vyplývá ze skutkových tvrzení žalované a postoje žalobce, přičemž dokazování ohledně obrany žalované by bylo složitější než řízení ohledně pohledávky žalobce, která byla mezi účastníky nesporná.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobce ve svém podání ze dne 18. 2. 2021 vyčíslil náklady řízení, jejichž náhradu požaduje v částce 74 301,26 Kč. Při stanovení odměny soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty 478 437 Kč, kdy za jeden úkon právní služby je dle § 7 vyhlášky sazba 10 220 Kč. Advokát ve věci učinil celkem 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tzn. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, porada s klientem delší než 1 hodinu dne 1. 2. 2021, vyjádření žalobce ze dne 10. 2. 2021 ke kompenzační námitce žalované, účast u jednání soudu dne 18. 2. 2021), za které mu náleží odměna 51 100 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu za 1 hlavní úkon v rozsahu ½ z částky 5 110 Kč za jednoduchou výzvu k plnění. Dále má advokát právo na náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (6x300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále má advokát právo na náhradu za promeškaný čas za 9 započatých půlhodin á 100 Kč dle § 14 (cesta k jednání soudu dne 18. 2. 2021 na trase [obec] – Liberec a zpět) a dále má advokát právo na úhradu cestovních výdajů za cestu k jednání soudu dne 18. 2. 2021 na trase [obec] – [obec] a zpět, 410 km, osobním automobilem Audi [registrační značka] při spotřebě 6,2 l /100 km v ceně za palivo (motorová nafta) ve výši 27,20 Kč/km, náhradě za 1 km 4,40 Kč, tj. celkem na náhradu cestovních výdajů 2 496 Kč, to vše dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. Protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a tato částka k nákladům řízení patří (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), žalovaná je povinna nahradit žalobci i částku 12 895,26 Kč, která je 21% daní z uvedených částek (§ 47 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 74 301,26 Kč