21 C 334/2017

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa pro určení dědice <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitele [celé jméno žalobce], [datum narození], posledně bytem [adresa], se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, jejichž nárok je společný a nerozdílný, na nákladech řízení částku ve výši 58 371,28 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.</b> <b>III. ČR – Okresnímu soudu v Liberci se právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci nepřiznává.</b> 1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je dědicem zůstavitele [celé jméno žalobce], [datum narození], posledně bytem [adresa]. Zůstavitel sepsal závěť a listinu o vydědění dne [datum] vlastní rukou, kterou vydědil žalobce jako svého syna z důvodu uvedených v § 469a odst. 1, písm. c) Občanského zákoníku s tím, že uvedl, že důsledky vydědění se vztahují i na potomky žalobce. Žalobce se domnívá, že jeho otec, tj. zůstavitel, nebyl schopen sepsat závěť a listinu o vydědění platně s ohledem na jeho špatný [anonymizováno] stav. Žalobce současně uvedl, že zůstavitel neměl důvod žalobce vydědit pro jeho [anonymizováno] činnost. Žalobce sice připustil, že byl trestán, ale nikdy nespáchal úmyslný [anonymizováno] čin proti svému otci jako zůstaviteli. Dva roky poté, co byla sepsána závěť, se změnil zákon, kde je uvedeno, že trestná činnost není důvodem vydědění. V závěti není nikde uvedeno, že žalobce žije nezřízený život. V [anonymizováno] [rok] byl žalobce propuštěn z výkonu trestu, do kterého nastoupil v roce [rok] na základě rozsudku [název soudu]. Ještě před nástupem do výkonu trestu jel za otcem a seznámil ho s tím, že jde znovu do vězení. Otec mu řekl, že ho zklamal, že o rodinu žalobce bude postaráno, a že si to má žalobce odsedět, to bylo naposledy, kdy otce žalobce viděl. V průběhu výkonu trestu žalobce s otcem v kontaktu nebyli. V době poslední návštěvy žalobce u otce, byl otec již [anonymizováno] a žalobce se domnívá, že měl určitě rakovinu. Otec se léčil v [obec] a ve [anonymizováno] nemocnici v [část obce]. Při poslední návštěvě v roce [rok] se otec žalobce nechoval jinak, než při předchozích návštěvách a žalobce v té době neměl pochybnost o jeho [anonymizováno] stavu. Žalobce se však domnívá, že jeho otec nebyl po [anonymizováno] stránce způsobilý k pořízení závěti a vydědění dne [datum], neboť v důsledku své [anonymizováno] určitě bral léky. Žalobce byl propuštěn z výkonu trestu v [anonymizováno] [rok] a otec žalobce zemřel [datum], již se neviděli. Doma otce nenavštívil, protože žalovaný ho k němu nepustil. Pokud jde o závěť obsahující i listinu o vydědění z [datum], tak žalobce uvedl, že závěť je psaná rukou jeho otce a jsou tam i podepsáni dva svědci, [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně], přičemž podpisy svědků jsou psány stejným písmem a žalobce se domnívá, že tito svědci se na závěť nepodepsali.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili s tím, že podle jejich názoru byl zůstavitel duševně způsobilý pořídit dne [datum] závěť a listinu o vydědění. Listina byla pořízena vlastní rukou zůstavitele a byla jeho vlastní rukou i podepsána. Žalovaní se rovněž domnívají, že i svědci uvedení na této listině, tuto listinu podepsali. Dle názoru žalovaných zůstavitel učinil projev vůle obsažený v této listině s rozvahou, vážně a bez donucení. Předmětnou listinu pořídil zůstavitel před opětovným započetím léčby nádorového [anonymizováno], když tuto podstoupil v [anonymizováno] [rok] v [ulice] [anonymizováno] nemocnici v [obec] ([anonymizováno]) a v období [anonymizováno] [rok] podstupoval léčbu ozařováním. Další léčba zůstavitele pokračovala dále, nicméně to nemělo vliv na jeho duševní stav v době, kdy listinu o vydědění a závěť pořídil, neboť v té době nebral žádné léky, které by ovlivňovaly jeho uvažování, a nenacházel se ve [anonymizováno] stavu, ve kterém by byla jeho schopnost pořídit předmětné listiny negativně ovlivněna. O tom, že zůstavitel byl mentálně zcela v pořádku, svědčí i fakt, že v období od pořízení předmětných listin do [anonymizováno] [rok] stále pracoval a vedl řadu soudních řízení. Vzhledem k [anonymizováno] náročnosti, kterou představovalo vedení předmětných soudních řízení, je vyloučeno, aby takto úspěšně tato řízení zůstavitel vedl ve stavu, kdy by nebyl zcela při smyslech. Žalobce ani nemohl mít pořádně představu o zdravotním stavu zůstavitele v rozhodné době, neboť ho v době jeho nemoci nenavštívil. Pokud jde o důvod vydědění žalobce, tak zůstavitel vyloučil žalobce z práva na povinný díl z toho důvodu, že žalobce byl opakovaně odsouzen pro úmyslné [anonymizováno] činy, krádeže, k trestu odnětí svobody, přičemž touto trestnou činností si žalobce obstarává prostředky na živobytí dlouhodobě.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že závěť zůstavitele [celé jméno žalobce], narozeného [datum], ze dne [datum] je psána vlastní rukou zůstavitele a podpis zůstavitele na této závěti je jeho podpisem.

4. Mezi účastníky bylo sporné, zda zůstavitel [celé jméno žalobce], který zemřel [datum], byl v době, kdy pořídil závěť, tj. k [datum], způsobilý s ohledem na svůj zdravotní vztah tento právní úkon provést platně – v průběhu řízení bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že otec žalobce v době, kdy listinu k [datum] o vydědění pořídil, byl s ohledem na svůj zdravotní stav přes to schopen tento právní úkon provést platně.

5. Mezi účastníky bylo dále sporné, zda zůstavitel [celé jméno žalobce] měl důvod k vydědění žalobce podle listiny ze dne [datum], neboť žalobce tvrdil, že důvod pro vydědění nebyl dán, i když byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, ale čin pro který byl odsouzen nebyl spáchán vůči osobě zůstavitele a pokud došlo k zahlazení odsouzení (v daném případě tomu tak nebylo) nelze tento důvod vydědění uplatnit. První výkon trestu odnětí svobody u žalobce nastal v roce [rok] s odsouzením na [anonymizováno] let, kdy z tohoto výkonu trestu byl podmíněně propuštěn dne [datum]. Další trest má žalobce z roku [rok], tento trest však zatím zahlazen nebyl. Naproti tomu žalovaní tvrdili, že zůstavitel v listině o vydědění uvedený důvod vydědění měl. Dále bylo sporné, zda závěť z [datum] podepsali svědci [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně].

6. S ohledem na sporná tvrzení bylo žalobci dáno poučení podle § 118a o.s.ř. v tom směru, aby ke svému tvrzení, že zůstavitel [celé jméno žalobce] v době, kdy pořídil (závěť obsahem této listiny bylo i vydědění), tj. [datum], nebyl způsobilý s ohledem na svůj zdravotní stav tento právní úkon provést platně a dále k tvrzení, že zůstavitel neměl důvod žalobce vydědit tak, jak jej uvedl v závěti a v listině o vydědění ze dne [datum] s tím, že žalobce byl poučen, že v opačném případě neunese důkazní břemeno.

7. Žalobce ke sporným tvrzením navrhl vyslechnout svědky [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a dále svědka [celé jméno žalobce] (syn žalobce) a [jméno] [příjmení]. V průběhu řízení na výslechu svědků [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] žalobce již dále netrval.

8. Žalovaní navrhli provést výslech svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně], kteří byli přítomni při sepisování závěti a listiny o vydědění zůstavitelem ze dne [datum], dále důkaz výpisem z evidence rejstříku trestu žalobce a jednotlivými rozhodnutími, které z této evidence plynou, jež jsou relevantní pro toto řízení, zejména pak rozsudek [název soudu] ze dne [datum] sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a dále navrhli výslech svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno svědka], který byl ošetřujícím lékařem zůstavitele v době, kdy se zůstavitel léčil v [ulice] [anonymizováno] nemocnici na oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku. Dále pak navrhli vyžádat [anonymizováno] zprávy z [ulice] [anonymizováno] nemocnice v [obec] za roky [rok] a [rok] a od nemocnice v [obec] za rok [rok] a případně vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, [anonymizováno].

9. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka], konkrétně z úmrtního listu bylo zjištěno, že zůstavitel [celé jméno žalobce] [datum narození] zemřel dne [datum]. Z usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že ve věci pro projednání pozůstalosti po [celé jméno žalobce], zemřelém [datum], byla pověřena jako soudní komisař notářka JUDr. [jméno] [příjmení]. Z listiny nazvané závěť ze dne [datum] bylo mimo jiné zjištěno, že tuto listinu pořídil [celé jméno žalobce], [datum narození], tak, že ji vlastnoručně sepsal, přičemž tato listina obsahuje i listinu o vydědění syna zůstavitele, [celé jméno žalobce], narozeného [datum], a to z důvodů uvedených v ustanovení § 469a odst. 1 písm. c) Občanského zákoníku. Z usnesení v řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalobce] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], [spisová značka], bylo zjištěno, že Okresní soud v Liberci rozhodl soudním komisařem JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], tak, že pozůstalému synovi [celé jméno žalobce], [datum narození], se ukládá, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal jako žalobce u Okresního soudu v Liberci žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého [datum], ze zákona v první dědické třídě proti žalovaným, a to závětní dědičce [celé jméno žalované], [datum narození] a závětnímu dědici [celé jméno žalovaného], [datum narození], přičemž toto usnesení nabylo právní moci [datum]. Žaloba byla podána dne [datum], tedy ve stanovené lhůtě.

10. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že je dcerou žalobce a žalovaný je její strýc. Vztahy mezi stranami sporu jsou nepřátelské od úmrtí zůstavitele. Do té doby byly vztahy v rodině v pořádku. Naposledy viděla zůstavitele ve [anonymizováno] nemocnici v [anonymizováno] nebo [anonymizováno] roku [rok]. Na změny v chování před [anonymizováno] zůstavitele si nepamatuje. Svědkyně uvedla, že v době kdy byl zůstavitel nemocný, vzal žalovaný celou rodinu na dovolenou na jachtě. Dále uvedla, že jí žalovaný v roce [rok] před sociální síť facebook kontaktoval s tím, že pokud nezmíní návštěvu zůstavitele v nemocnici doma, může se jí zúčastnit.

11. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že byla kolegyně zůstavitele a pracovali společně v kanceláři v [obec]. Svědkyně uvedla, že si byla vědoma, že zůstavitel měl rakovinu a že se s ní léčil, nicméně když se jeho zdravotní stav zlepšil, vrátil se do práce, kam nicméně z důvodu opětovného onemocnění přestal docházet v roce [rok]. O vztazích zůstavitele s vnoučaty či rodinou nic neví, protože se o tom zůstavitel nikdy nezmiňoval. V práci přepisovala texty zůstavitele a jeho písmo je jí tedy dobře známo. Dále svědkyně uvedla, že podepisovala závěť zůstavitele, kterou nečetla, ale vybavuje si, že dokument byl nadepsaný jako„ závěť“. U podpisu závěti byl i další kolega z práce, pan [celé jméno svědka]. K dotazu žalovaného uvedla, že nepozorovala změny v chování či výkonu práce v době kdy byl zůstavitel nemocný. V práci dle svědky skončil někdy v roce [rok].

12. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že je od roku [rok] zaměstnán v [ulice] [anonymizováno] nemocnici na [obec a číslo] na oddělení ORL a chirurgii hlavy a krku. Na zůstavitele jako [anonymizováno] narazil v roce [rok], kdy ho vyšetřoval kvůli bulce na krku, která se ukázala být rozsáhlým zhoubným nádorem, který bylo nutné chirurgicky odstranit, přičemž zůstavitel absolvoval dále i onkologickou léčbu. Tyto procedury byly úspěšné a bylo konstatováno úplné vyléčení, přičemž dle svědka zůstavitel po vyléčení žádnou další medikaci neměl. Následně zůstavitel docházel na pravidelné kontroly a se svědkem navázal přátelský vztah. Na konci roku [rok] v rámci kontroly byla konstatována recidiva onemocnění a [datum] byl zůstavitel znovu operován. Do konce roku [rok] měl zůstavitel dle svědka jako medikaci jen lék helicid, který nicméně určitě úsudek člověka ve vztahu k činění právních úkonů není schopen ovlivnit. K dotazu soudu na možné ovlivnění úsudku zůstavitele léčbou jeho onemocnění svědek uvedl, že dle jeho názoru k takovému ovlivnění dojít nemohlo a že zůstavitel byl schopen právně jednat. K dotazu žalovaného svědek uvedl, že lék helicid je na [anonymizováno] předpis a že jeho účinek slouží k potlačení tvorby žaludečních šťáv, snižování rizika vzniku žaludečních vředů a dráždění sliznice. V roce [rok] žádné změny v chování zůstavitele nepozoroval a je si jistý, že zůstavitel nebyl medikován z [anonymizováno] hlediska a pokud by tomu tak bylo, svědkovi by se s tím svěřil, protože byli přátelé.

13. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že svědek byl kolegou zůstavitele od roku [rok] a od roku [rok] navázali přátelství. O jeho onemocnění věděl toliko, že se jednalo o onkologické onemocnění, přičemž naposledy ho v práci viděl na přelomu [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok]. Do práce zůstavitel nedojížděl již od léta [rok], kdy se mu vrátilo onkologické onemocnění, přičemž svědek za zůstavitelem dojížděl každý pátek. Svědek uvádí, že si není jistý, zda zůstavitel bral nějaké léky, nicméně v průběhu působení v práci v jeho chování žádné změny nezaznamenal, zůstavitel byl dle svědka pozitivní člověk. Dle svědka neměl zůstavitel nejlepší vztahy s nejstarším synem (žalobcem) kvůli jeho trestné činnosti. Závěť svědek podepisoval v kanceláři [datum] spolu s paní [celé jméno svědkyně], přičemž závěť byla psaná vlastní rukou zůstavitele a na důvody k rozhodnutí se svědek zůstavitele neptal. Svědek uvádí, že v závěti bylo napsáno, že zůstavitel vyděďuje žalobce. Svědkovi byla předestřena závěť ze spisu, přičemž svědek potvrdil, že to je dokument, který podepsal a podpis u kolonky s jeho jménem je jeho podpisem. Den podpisu byl dle svědka normálním dnem v práci a zůstavitel se choval normálně, žádné změny v jeho chování svědek nezaznamenal. K dotazu žalobce svědek uvedl, že pokud už přišla na žalobce v rozhovoru se zůstavitelem řeč, žádné pozitivní věci zůstavitel neříkal. Dále svědek uvedl, že se setkal s dětmi žalobce, nicméně nedokáže potvrdit, zda to bylo v roce [rok].

14. Z čestného prohlášení svědka [celé jméno svědka] ze dne [datum] (čl. 103) soud zjistil, že svědek prohlásil, že závěť byla pořízena zůstavitelem, projev vůle v ní obsažený zůstavitel činil s rozvahou, vážně a bez donucení. Dále svědek prohlašuje, že se zůstavitel nenacházel ve zdravotním stavu, ve kterém by jeho schopnost pořídit pro případ své smrti byla negativně ovlivněna, na což svědek usuzuje ze skutečnosti, že v rozhodné době zůstavitel pracoval a úspěšně vedl několik soudních řízení.

15. Z čestného prohlášení svědkyně [celé jméno svědkyně] ze dne [datum] (čl. 106), že svědkyně prohlásila, že závěť byla pořízena zůstavitelem, projev vůle v ní obsažený zůstavitel činil s rozvahou, vážně a bez donucení. Dále svědkyně prohlašuje, že se zůstavitel nenacházel ve zdravotním stavu, ve kterém by jeho schopnost pořídit pro případ své smrti byla negativně ovlivněna, na což svědkyně usuzuje ze skutečnosti, že v rozhodné době zůstavitel pracoval a úspěšně vedl několik soudních řízení.

16. Z lékařské zprávy [ulice] [anonymizováno] nemocnice v [obec] soud zjistil, že na základě žádosti soudu byly zaslány propouštěcí zprávy zůstavitele z let [rok] a [rok] (čl. 285)

17. Z [anonymizováno] zpráv [anonymizováno] nemocnice [obec] (čl. 295-297) soud zjistil, že [anonymizováno] nemocnice [obec] – Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku zaslala soudu kopii [anonymizováno] dokumentace zůstavitele. Z poskytnuté lékařské zprávy soud zjistil, že zůstavitel byl [anonymizováno] na výše uvedené klinice ve dnech [anonymizováno] – [datum] se [anonymizováno] komplikacemi souvisejícími s jeho onkologickým [anonymizováno], přičemž uvedená zpráva obsahuje žádost o převzetí pacienta po předchozí telefonické domluvě s MUDr. [celé jméno svědka]. Zůstavitel byl hospitalizován kvůli krvácení z dutiny ústní, nosní a tracheostomatu.

18. V průběhu řízení po provedeném dokazování účastníci učinili nesporným, že otec žalobce [celé jméno žalobce] v době, kdy pořídil závěť (obsahující i vydědění žalobce), tj. k [datum] byl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen tento právní úkon provést platně.

19. Spornou zůstala otázka, zda zůstavitel žalobce podle listiny o vydědění ze dne [datum] žalobce vydědil platně v tom směru, zda existoval důvod pro vydědění, který zůstavitel v této listině uvedl.

20. Z rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum], bylo zjištěno, že žalobce, [celé jméno žalobce], byl uznán vinným ze spáchání [anonymizováno] krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání [anonymizováno] měsíců nepodmíněně. Z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum] bylo zjištěno, že žalobce, [celé jméno žalobce], byl uznán vinným z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání [anonymizováno] měsíců a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou.

21. Soud má z provedených důkazů dále za prokázané následující skutečnosti: Zůstavitel se sepsal dne [datum] vlastnoručně závěť spolu s listinou o vydědění žalobce. Zůstavitel přizval jako svědky závěti paní [celé jméno svědkyně] a pana [celé jméno svědka], kteří tuto závěť vlastnoručně podepsali. Zůstavitel co do důvodu vydědění odkázal na ustanovení § 469a odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, přičemž tento důvod spočívá ve vydědění potomka z důvodu odsouzení potomka pro spáchání úmyslného [anonymizováno] činu na dobu nejméně jednoho roku. Zůstavitel v závěti za své závětní dědice označil svou manželku, paní [celé jméno žalované] a svého syna [celé jméno žalovaného]. V rámci řízení o dědictví vyděděný potomek zůstavitele, [celé jméno žalobce], s vyděděním nesouhlasil a po poučení soudním komisařem podal v zákonné lhůtě žalobu o určení, že je dědicem zůstavitele, s tím, že závěť je neplatná z důvodu nepravosti podpisů svědků závěti, dále z důvodu nezpůsobilosti zůstavitele k sepsání závěti a že důvod k vydědění žalobce není platný, protože se trestného činu, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody delším než jeden rok, nedopustil vůči zůstaviteli. Ze svědeckých výpovědí paní [celé jméno svědkyně], pana [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že podpisy obou dotyčných jsou pravé a dále i z výpovědi MUDr. [celé jméno svědka], jenž byl ošetřujícím lékařem zůstavitele bylo potvrzeno, že zůstavitel byl k pořízení závětí zcela způsobilý, o čemž dále svědčila skutečnost, že po jejím sepsání několik měsíců dále pracoval jako advokát. Z trestních rozsudků týkajících se žalobce soud potom zjistil, že byl opakované odsouzen k trestu odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost, spočívající především v krádežích, přičemž v části konaného řízení byl stále ve výkonu trestu odnětí svobody. V průběhu řízení tak nadále zůstala spornou jen otázka platnosti vydědění, resp. důvodu, jenž zůstavitel k vydědění uvedl.

22. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Zůstavitel se s ohledem na svůj zdravotní stav rozhodl dne [datum] sepsat závěť spolu s listinou o vydědění žalobce. Zůstavitel závěť sepsal vlastnoručně a pro splnění zákonných podmínek stanovených pro tento typ závěti přizval jako svědky paní [celé jméno svědkyně] a pana [celé jméno svědka], kteří tuto závěť vlastnoručně podepsali. Zůstavitel co do důvodu vydědění odkázal na ustanovení § 469a odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, přičemž tento důvod spočívá ve vydědění potomka z důvodu odsouzení potomka pro spáchání úmyslného trestného činu na dobu nejméně jednoho roku. Během řízení soud zjistil, že žalobce byl skutečně v minulosti několikrát odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost, přičemž část průběhu zdejšího řízení byl stále ve výkonu trestu odnětí svobody. V rámci řízení o dědictví vyděděný potomek zůstavitele, [celé jméno žalobce], s vyděděním nesouhlasil a po poučení soudním komisařem podal v zákonné lhůtě žalobu o určení, že je dědicem zůstavitele, s tím, že závěť je neplatná. K důvodům neplatnosti uvedl, že podpisy svědků nejsou pravé, tedy že se svědci na závěť zůstavitele nepodepsali, že zůstavitel nebyl v době sepsání závěti [anonymizováno] způsobilý k pořízení pro případ smrti a že důvod k vydědění žalobce není platný, protože se trestného činu, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody delším než jeden rok, nedopustil vůči zůstaviteli. K prokázání svého tvrzení, že podpisy svědků na závěti nejsou ve skutečnosti podpisy daných osob, navrhl žalobce vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, nicméně v průběhu řízení od tohoto požadavku upustil a tuto skutečnost dále netvrdil. Dále pak na základě provedených svědeckých výpovědí svědků [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka], jež byli dlouholetými spolupracovníky zůstavitele a svědka [příjmení] [celé jméno svědka], který byl ošetřujícím lékařem zůstavitele při léčení jeho onkologického onemocnění, vzal žalobce zpět i tvrzení o zdravotní nezpůsobilosti zůstavitele v době, kdy k sepsání závěti došlo a sporným tak zůstala jen otázka platnosti vydědění, resp. důvodu, jenž zůstavitel k vydědění uvedl.

23. Vydědění představuje projev vůle, kterým zůstavitel odnímá dědické právo svému potomkovi, jemuž by jinak ze zákona náleželo. Nezbytnou obsahovou náležitostí tohoto projevu zůstavitelovi vůle je výslovné uvedení důvodu vydědění, přičemž výčet těchto důvodu je vymezen taxativně v ustanovení § 469a odst. 1 Občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.). Zůstavitel vydědil žalobce jako svého potomka výslovným uvedením důvodu uvedeného v § 469a odst. 1 písm. c) Občanského zákoníku.

24. Podle § 469a zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník zůstavitel může vydědit potomka, jestliže podle odst. 1 písm. c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejdéle jednoho roku. Platnost vydědění podle § 469a odst. 1 písm. c) Občanského zákoníku spočívá v tom, že potomek zůstavitele, který by jinak byl jeho dědicem, byl pravomocným rozhodnutím soudu uznán vinným spácháním trestného činu, že šlo o trestný čin spáchaný úmyslně a že potomek zůstavitele byl pravomocným rozhodnutím soudu odsouzen k trestu odnětí svobody (podmíněnému nebo nepodmíněnému) v trvání nejméně jednoho roku. Z hlediska tohoto ustanovení není významné, proti komu byl trestný čin zůstavitelova potomka namířen (kdo byl poškozeným), jakým jednáním (opomenutím) byl trestný čin spáchán nebo jaká byla pohnutka (motiv) protiprávního jednání potomka zůstavitele. Zůstavitel smí svého potomka vydědit z tohoto důvodu pouze tehdy, jestliže v době pořízení listiny o vydědění byl jeho potomek osobou odsouzenou pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku pravomocným rozhodnutím soudu.

25. Podle § 3072 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 zemře-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Pokud tedy zemřel zůstavitel za účinnosti Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (listinu o vydědění by pořídil za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník) a jeho listina o vydědění by nesplňovala předepsané požadavky pro platnost tohoto úkonu, tedy například, nebyl by uveden konkrétní důvod vydědění, tak tato skutečnost by nezpůsobila neplatnost listiny o vydědění, neboť podle zákona č 89/2012 Sb. nemusí být důvod vydědění uveden.

26. Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že poslední zbývající tvrzení žalobce, kterým zpochybňoval platnost svého vydědění, tedy že je vydědění neplatné z důvodu, že nespáchal trestný čin proti zůstaviteli, nemá oporu v žádném právním předpisu, přičemž pro platné vydědění potomka, dle platné právní úpravy, stačí, aby byl vyděděný potomek odsouzen za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v délce trvání nejméně jeden rok. Tato podmínka byla splněna a vydědění žalobce je tedy platné.

27. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 371,28 Kč. Dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle plné moci ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za poradu s klientem před soudním jednáním konanou dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. a, z částky 2 500 Kč za poradu s klientem před soudním jednáním konanou dne [datum] [anonymizováno] [rok] dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. a, z částky 2500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], když délka jednání nepřesáhla 2 hodiny, z částky 10 000 Kč (2 x 5 000 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a [datum], když délka každého jednání přesáhla 2 hodiny, přičemž odměna advokátovi náleží za každé započaté dvě hodiny, z částky 2 500 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne 31. 3. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 250 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne 12. 5. 2022 dle § 11 odst. 3 kdy se úkon nejvíce blíží jednoduché výzvě k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a, zkrácené o 20% v případě zastupování dvou osob jedním advokátem, tj. ve výši 5 350 Kč, tj. náklady na jednu osobu činí částku 21 400 Kč bez DPH ve výši 21 % (4 494 Kč). Celkem tedy náleží žalovaným náhrada nákladů řízení ve výši 2 x 25 894 Kč, tj. celkem 51 788 Kč. A dále včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 3 000 Kč, dále cestovní náhrady ve výši 1831,43 Kč (cesta na jednání soudu v roce [rok] v celkové délce 228 km, náhrada za 1 km jízdy činí v roce 2019 dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., 4,10 Kč/km, 228*4,10 = 934,8 Kč, s kombinovanou spotřebou 10,6 l /100 Km, při ceně 37,10 Kč za 1 litr automobilového benzínu 98 oktanů, tedy 10,6*37,1*2,28 = 896,63 Kč + 21% DPH 384,6 Kč tedy celkem za rok 2019 částka 2 216 Kč, dále cestovní náhrady ve výši 1491,30 Kč (cesta na jednání soudu v roce 2022 v celkové délce 228 km, náhrada za 1 km jízdy činí v roce 2022 dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., 4,70 Kč/km, 228*4,70 = 1 071,6 Kč, s kombinovanou spotřebou 5,1 l /100 Km, při ceně 36,10 Kč za 1 litr motorové nafty, tedy 5,1*36,1*2,28 = 419,7 Kč + 21% DPH 313,1 Kč, tedy celkem za rok 2022 částka 1804,47 Kč), náhrada za cestu autobusem na trase [obec] – [obec], ve výši 318 Kč, dále náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 a. t. v souvislosti se třemi cestami k jednání soudu na cestě [obec] – [obec] a zpět (3 h) ve výši 1 800 Kč + 21% DPH 378 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 640,43 Kč ve výši 764,55 Kč (když advokát žalovaných je u Finančního úřadu pro [územní celek] registrován jako plátce daně z přidané hodnoty), tj. celkem za cestovné a zmeškaný čas se žalovaným přiznává částka 6 583,28 Kč, skládající se z promeškaného času ve výši 1 800 Kč, cestovného ve výši 3 640,73 Kč a DPH ve výši 1 142,55 Kč. Celkově tak bylo žalovaným přiznáno na náhradě nákladů řízení částka ve výši 58 371,28 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

29. Soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Liberci vůči žalobci s ohledem na § 148 odst. 1, když žalobce byl osvobozen od soudních poplatků.

30. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.