21 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 25 073,48 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 073,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 073,48 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 23,8 % ročně z částky 25 073,48 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 11 339,12 od 29. 4. 2015 do 1. 2. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalované uložil zaplatit mu částku 25 073,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovanou uzavřel dne [datum] Smlouvu o používání kreditní karty mBank č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěrový limit do výše 20 000 Kč, který by žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty, přičemž se žalovaná zavázala nepřekročit úvěrový limit a dále splácet čerpané prostředky v minimální výši 3 % měsíčně z čerpaných prostředků. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob [anonymizováno] (dále jen„ VOP“), Sazebník bankovních poplatků mBank (dále jen„ Sazebník“), Úrokový lístek mBank a Formulářem obsahujícím informace o spotřebitelském úvěru. Dne [datum] byl mezi účastníky podepsán dodatek, jímž došlo k navýšení úvěrového limitu na 35 000 Kč. Dále byly v rámci Smlouvy domluven úrok ve výši 23,8 % z dosud nesplacené části jistiny a případně z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením svých závazků v měsících září, říjnu a listopadu roku 2019 a žalobce přistoupil k odstoupení od smlouvy a veškeré dlužné částky se tak staly splatnými ke dni 5. 11. 2019. Žalobce po žalované požaduje uhrazení nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 073,48 Kč, kapitalizovaného úroku ode dne prodlení s hrazením do dne 1. 2. 2021 ve výši 11 339,12 Kč, dále úrok ve výši 23,8 % ročně z částky 25 073,48 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ročně z částky 25 073,48 od 2. 2. 2021 do zaplacení. Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to dopisem ze dne 4. 2. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] Smlouvu o používání kreditní karty mBank č. [anonymizováno], na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který byl dodatkem ke smlouvě ze dne 4. 6. 2015 zvýšen na částku 35 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty (prokázáno Smlouvou o používání kreditní karty z 29. 4. 2015 a dodatkem ke Smlouvě ze dne 4. 6. 2015). Žalovaná se dostala do prodlení se splácením čerpaných prostředků za měsíce září, říjen a listopad roku 2019 a žalobce tak využil svého práva a od Smlouvy odstoupil, o čemž žalovanou informoval dopisem ze dne 5. 11. 2019 (prokázáno dopisem s upozorněním na odtoupení od smlouvy ze dne 5. 11. 2019). Dopisem ze dne 4. 2. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky 36 412,59 Kč s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí, bude ji žalobce vymáhat soudní cestou (prokázáno dopisem ze dne 4. 2. 2021).

5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

6. Žalobce se zavázal pro žalovanou zřídit a vést bankovní účet. Toto žalobce učinil. Žalovaná se na bankovním účtu dostala do debetního zůstatku a tento nevyrovnala. Uvedeným jednáním porušila žalovaná své závazky ze Smlouvy a žalobce tak od Smlouvy odstoupil. Žalované tak byla uložena povinnost k úhradě debetního zůstatku a sjednaných poplatků včetně zákonného úroku z prodlení.

7. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovanou dosud uhrazen, ani jinak nezanikl.

8. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 004 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 073,48 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.

11. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu).

12. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř., jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaná k tomu ostatně ničeho netvrdila) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může splácet ve splátkách.