21 C 390/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro: převod epr - zaplacení částky 5 106,40 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 106,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 106,40 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 281,20 Kč a úrok 17,9 % ročně z částky 4 647,59 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 759,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 106,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy čerpala žalovaná částku ve výši 5 000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy ze strany žalované, přičemž předchůdce žalobkyně návrh přijal. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků, na něž smlouva odkazovala. Žalovaná měla úvěr splácet formou inkasa z jejího účtu č. [bankovní účet], na kterém měly být v den splatnosti každé splátky dostatečné prostředky k úhradě splátky. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky formou 13 měsíčních splátek ve výši 427 Kč, přičemž jistina byla po dobu trvání smlouvy úročena smluvním úrokem ve výši 17,9 %. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy nesplnila, když řádně nehradila splátky úvěru a tento stav nenapravila ani po upozorněních ze strany předchůdce žalobkyně. Předchůdce žalobkyně tak přistoupil v souladu s ustanovením 7.1. produktových podmínek k zesplatnění celého úvěru s účinností ke dni 16. 7. 2020, který po žalované požadoval uhradit včetně smluvní pokuty dle sazebníků poplatků, přičemž o této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 23. 7. 2020. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 1. 4. 2021. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 5 389,69 Kč a skládala se z nezaplacené jistiny ve výši 4 647,59 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 458,81 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 16. 7. 2020 ve výši 2,09 Kč, kapitalizovaného smluvního úroků z jistiny do 16. 7. 2020 ve výši 281,20 Kč a dále smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z jistiny úvěru od 17. 7. 2020 do zaplacení. Žalobkyně v rámci této žaloby požaduje uhradit: nesplacenou jistinu úvěru ve výši 4 647,59 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 458,81 Kč, úrok z prodlení z jistiny úvěru kapitalizovaný ke dni 16. 7. 2020 ve výši 2,09 Kč, smluvní úrok z jistiny kapitalizovaný ke dni 16. 7. 2020 ve výši 281,20 Kč, dále smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z jistiny úvěru od 17. 7. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 106,40 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. Ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021.

2. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [ulice a číslo]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště.

3. Soudu se nepodařilo žádnými dostupnými prostředky žalované doručit písemnosti, a to ani na poslední známou adresu v České republice tak ani prostřednictvím soudu na její adresu na Slovensku. Dle § 29 odst. 3 o.s.ř. může předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jemuž se nepodařilo doručit písemnosti na známou adresu v cizině. S ohledem na skutečnost, že neexistuje vhodná osoba, tak jak je definována v § 29 odst. 4 o.s.ř., jíž by soud žalovanému jako opatrovníka ustanovil, byla žalované jako opatrovník pro toto řízení ustanoven usnesením ze dne 3. 2. 2022 Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta.

4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud opatrovníka žalované, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Opatrovník žalované se k této výzvě vyjádřil s tím, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit jistinu ve výši 5 000 Kč a smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z jistiny úvěru. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas a předchldce žalobkyně tak přistoupil k zesplatnění zbývající části úvěru, o čemž žalovanou informoval dopisem ze dne 16. 7. 2020. Žalovaná dále na svůj dluh ničeho neuhradila. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 13. 5. 2021. Žalovaná na upomínku nijak nereagovala. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a přenechání peněz žalované. Žalovaná měla ve sjednané době peníze vrátit se sjednaným úrokem. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátila, popř. že dluh jinak zanikl. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, ani neprokázala a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesla.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 4. 2021.

7. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

8. Po právu byl shledán i nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši 458,81 Kč nebylo shledáno nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o. z.), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o. z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o. z.).

9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

10. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 759,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 106,40 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále dle § 7 a 11 a. t. jeden půlúkon ve výši 750 Kč (vyjádření na výzvu soudu) a jeden režijní paušál dle § 13 a. t. ve výši 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 950 Kč ve výši 409,50 Kč.

12. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

14. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).