21 C 399/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 22 621,95 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 621,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 462,70 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 621,95 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 20 810 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 358 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 621,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, a to pod obchodní značkou [jméno] bank! (dále jen jako„ poskytovatel úvěru“) poskytla žalovanému dne [datum] spotřebitelský úvěr na základě smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy čerpal prostřednictvím kreditní karty žalovaný částku ve výši 20 810 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala a se kterými se žalovaný seznámil, což výslovně potvrdil svým podpisem. Ze smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úrok z poskytnutého úvěru ve výši 22,68 % ročně. Dále se v rámci smlouvy o úvěru žalovaný přihlásil k pojištění úvěru, za což se zavázal hradit pojistné ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky nejméně vždy 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal hradit i smluvní pokutu dle sazebníku poskytovatele úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním splatného závazku a poplatky za odeslání upomínky k úhradě. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy, a to tím, že se dostal do prodlení s hrazením více než dvou po sobě jdoucích splátek a poskytovatel úvěru tedy přistoupil k odstoupení od smlouvy a zesplatnění zbývajících dlužných částek. Poskytovatel úvěru odstoupení od smlouvy žalovanému oznámil dopisem ze dne 26. 3. 2021, přičemž odstoupení nabylo účinnosti dne 30. 4. 2021. Celková dlužná částka, kterou poskytovatel úvěru po žalovaném nárokoval, byla ve výši 25 084,65 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 810 Kč, pojistného ve výši 523,95 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 588 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 30. 4. 2021 ve výši 2 462,70 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2021, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 5. 2021. Ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2021, nicméně ani poté na dlužnou částku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili a má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem [země]. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [adresa]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště.

5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin (žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, úvodní dopis z banky, VOP, produktové podmínky, sazebník banky, výpis z účtu-poskytnutí úvěru, odstoupení od smlouvy, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, a to pod obchodní značkou [jméno] bank! a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a sazebník předchůdce žalobkyně. Na základě této smlouvy umožnil předchůdce žalobkyně žalovanému čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky, které žalovaný čerpal ve výši 20 810 Kč. Dále se v rámci smlouvy o úvěru žalovaný přihlásil k pojištění úvěru, za což se zavázal hradit pojistné ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky nejméně vždy 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal hradit i smluvní pokutu dle sazebníku poskytovatele úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním splatného závazku a poplatky za odeslání upomínky k úhradě. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, a to dopisem ze dne 14. 6. 2021. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a čerpání peněz žalovaným. Žalovaný měl peníze vrátit sjednaným způsobem, nicméně tuto svou povinnost porušil. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], odštěpného závodu, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 5. 2021.

7. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

8. Po právu byl shledán i nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši 588 Kč nebylo shledáno nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o. z.), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o. z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o. z.).

9. Poskytovatel peněz s dlužníkem sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o. z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaný byl na dluh upomínán, a proto žaloba byla shledána po právu i o ohledně částky 700 Kč.

10. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle odst. 2 jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně rámci úvěrové smlouvy sjednali i pojištění úvěru, proto žaloba i co do částky odpovídající dlužnému pojistnému ve výši 523,95 Kč byla shledána po právu.

11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

12. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 358 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 691 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

14. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.