21 C 44/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 9 210 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 210 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 9 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 210 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že s žalovaným uzavřel, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), kterou si ujednali, že žalobce na požádání poskytnuté žalovanému peněžní prostředky a žalovaný tyto vrátí spolu s poplatkem za čerpání úvěru a úrokem. Žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve Smlouvě č. [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalobce dle bodu 4.5 smlouvy zasílal žalovanému každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, na němž jsou uvedeny aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. V bodě 5.1 si ujednali, že žalobce žalovanému uhradí poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy 1 000 Kč, a úrok ve výši 20 % ročně, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Jeho celková připsaná výše činila 2 847 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. V bodě 6.3 smlouvy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90 dní prodlení. Smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Součástí celkové dlužné částky je smluvní pokuta ve výši 363 Kč. Ke dni podání žaloby eviduje žalobce úhradu žalovaného v celkové výši 0 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 60 dnů. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, a je tak od 1. 5. 2020 v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 9 210 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobce se zavázal žalovanému na jeho požádání poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky (do výše úvěrového limitu až 50 000 Kč) a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Účastníci si ujednali, že výše jednotlivých čerpání činí 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Poplatek za čerpání úvěru byl ve Smlouvě sjednán ve výši 20 % z čerpané jistiny. Účastníci si dále smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného, ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká dle Smlouvy po dobu prvních 90 dní prodlení. Smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu žalobce bylo zjištěno, že žalovanému poskytl na bankovní účet ve Smlouvě uvedení dne [datum] částka 5 000 Kč. Z výpisů k úvěru poskytnutého žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 0 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 7. 2020.

5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl.

6. Dle ustanovení § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí.

7. Dle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

8. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.¨ 9. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: při posuzování žaloby po stránce skutkové i právní, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které od žalobce obdržel převodem na bankovní účet dne [datum] finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci poskytnutý úvěr ve sjednané době vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí. To však neučinil. Žalobce žalovaného vyzval dopisem k úhradě dluhu. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku dluhu. Soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do zbývající neuhrazené jistiny, tak smluveného poplatku za čerpání úvěru z úvěru 1 000 Kč, úroku za poskytnutí prostředků ve výši 2 847 Kč a smluvní pokuty ve výši 363 Kč.

13. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z částky 9 210 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení.

14. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 210 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

16. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

17. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.