21 C 476/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17 301,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 301,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 17 301,84 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zřízení a vedení označení produktu označení produktu (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky příslušná Oznámení a Podmínky k označení produktu označení produktu. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, rozhodla žalobkyně odstoupit od Smlouvy. Odstoupení zaslala žalovanému dne 3. 3. 2020. Dne 25. 3. 2020 bylo zasláno Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek. Ke dni 24. 3. 2020 byl na účtu debetní zůstatek ve výši 17 301,84 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky.

2. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), toliko na základě listinných důkazů. Žalobkyně souhlasila s tímto postupem přímo v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se tak za to, že s tímto postupem rovněž ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí.

4. Soud z (předložených) důkazů zjistil, že žalobkyně dne 24. 6. 2003 uzavřela s žalovaným smlouvu o zřízení a vedení účtu označení produktu označení produktu č. bankovní účet, na jejímž základě byl pro žalovaného veden běžný účet (prokázáno smlouvou o zřízení a vedení účtu označení produktu označení produktu ze dne 24. 6. 2003). Žalovaný se dostal při využívání běžného účtu tzv. do minusu a na bankovním účtu žalovaného byl veden debetní zůstatek. V důsledku toho žalobkyně odstoupila do Smlouvy o zřízení a vedení účtu označení produktu označení produktu dopisem ze dne 3. 3. 2020. Debetní zůstatek činil ke dni 24. 3. 2020 částku 17 301,84 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného, odstoupením od smlouvy ze dne 3. 3. 2020). Vzhledem k tomu, že debetní zůstatek na účtu žalovaného nebyl vyrovnán, byl převeden na evidenční účet ke dni 25. 3. 2020, o čemž byl žalovaný žalobkyní informován (prokázáno oznámením o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 25. 3. 2020). Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 24. 6. 2020.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl pro žalovaného veden běžný účet. Na tomto účtu ale došlo ke vzniku debetního zůstatku, pročež žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení účtu a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o účtu podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), protože jde o tzv. absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 obchodního zákoníku), tedy vztah, který se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Aktuálně je tato problematika sice upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti o. z. včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. Tedy obchodním zákoníkem, ve znění rozhodném k okamžiku uzavření předmětné smlouvy. Právní posouzení smlouvy o účtu se tedy opírá o ust. § 708 a násl. obchodního zákoníku, v níž se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Dle ust. § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl. obchodního zákoníku). Dle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

8. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení bankovního účtu. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro žalovaného vést běžný účet. Účet žalovaného překročil povolený limit; ke dni 24. 3. 2020 vykazoval nepovolený debetní zůstatek a žalovaný tento stav nenapravil. Žalovanému vznikl vůči předchůdci žalobce dluh ve výši 17 301,84 Kč. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dopisem oznámila žalovanému, že účet byl zrušen, dluh byl převeden na zvláštní účet a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě tohoto dluhu. Žalobkyně prokázala existenci pohledávek i jejich výši, včetně aktivní legitimace, a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně oprávněnou, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobkyně.

9. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 369 obchodního zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 301,84 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.

11. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů ze smluv o běžném účtu, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.

12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.