21 C 65/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení částky 7 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 170 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 304,57 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 877,2 Kč, s úrokem 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 170 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 304,57 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 877,2 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 170 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení s úrokem 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen poskytovatel úvěru), uzavřela se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které se poskytovatel úvěru zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 5 000 Kč. Součástí uzavřené smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky poskytovatele úvěru a ceník ČS. Žalovaný se dle smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splácet a z nesplacené jistiny úvěru hradit poskytovateli úrok ve výši 16,90% ročně. Úvěr a úroky měly být spláceny formou měsíčních splátek ve výši 5% ze sjednané výše úvěru, tj. 250 Kč měsíčně. Žalovaný se dále zavázal hradit cenu za využití úvěrového účtu v částce 50 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek úvěru a poskytovatel úvěru ho vyzval k úhradě splátek po splatnosti, a to nejdéle do [datum] pod hrozbou ztráty výhody splátek. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, a proto poskytovatel úvěru přikročil k zesplatnění zbývající částky úvěru, a to ke dni [datum] o čemž žalovaného informoval prostřednictvím dopisu. Z poskytovatele úvěru byla pohledávka za Žalovaným postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019, s účinností ke dni 1. 3. 2019, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena doporučeným dopisem dne 25. 3. 2019. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 8 351 Kč a skládala se z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 304,57 Kč do 1. 3. 2019, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 877,2 Kč do 1. 3. 2019 a neuhrazených poplatků ve výši 2 170 Kč.

2. Žalobkyně v žalobě požaduje uhradit neplacenou jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 304,57 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 877,2 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 2 170 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku z úvěru ve výši 16,90% z částky 5 000 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 7 170 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a z nezaplacených poplatků ve výši 2 170 Kč, ve výši 8,50% od 2. 3. 2019 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 11. 2019, nicméně ani poté na dlužnou částku ničeho neuhradil.

3. Žalovaný je občanem [anonymizováno] republiky a během řízení se mu na adresu, kterou uvedl při uzavírání smlouvy s poskytovatelem úvěru, opakovaně nedařilo doručovat žádné dokumenty, a proto mu byl usnesením ze dne [datum] ustanoven opatrovník v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na skutečnost, že o existenci blízkých osob žalovaného nebylo soudu ničeho známo, byl opatrovníkem ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Opatrovník žalovaného v reakci na výzvu soudu k vyjádření se ohledně nároku žalobkyně uvedl, že s ohledem na tvrzené skutečnosti a listinné důkazy předložené žalobkyní je její nárok nesporný a že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

4. Účastníci řízení tedy souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník předchůdce žalobkyně. Podle této smlouvy poskytl účtu v částce 50 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 %. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a na výzvy k úhradě dlužných částek nijak nereagoval. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne 7. 11. 2019. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněz žalovanému. Žalovaný měl ve sjednané době peníze vrátit se sjednaným úrokem. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

7. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, poskytovatel úvěru žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 5 000 Kč, což bylo prokázáno výpisem z účtu. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit jistinu ve výši 5 000 Kč a cenu za využití úvěrového co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

9. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru.

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 170 Kč, dále z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

12. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by toto ustanovení postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.