21 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 18. 12. 2016 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 12. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 212,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu dne [datum], domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 13 000 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 18. 12. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalobou vymáhané pohledávky ve výši 13 000 Kč nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019, kterou jako postupník uzavřela se [anonymizována tři slova], [IČO] jako postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen dne 17. 12. 2016. Žalovaný v poskytnuté výši vyčerpal, avšak po uvedené datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a ničeho neuhradil. Předmětem žalobního návrhu je v daném případě nesplacená jistina úvěru ve výši 10 000 Kč a neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení z celkové částky od 18. 12. 2016. Dále žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, z nichž některé jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovaným dle instrukcí zaslaných žalovanému e-mailem. Žalovaný také odsouhlasil ve webovém rozhraní původního věřitele návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalovanému zřízen jeho uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet na příslušném webovém rozhraní. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl převeden na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo], ale dosud nebyl vrácen. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. V souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovanému byly žaloba a předvolání k jednání řádně doručeny, a žalovaný se následně k dnešnímu jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním adresovaným soudu. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Smlouva byla uzavřena dne 21 9. [rok]. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. V bodě 2.2 smlouvy je uvedeno, že žalovaný je povinen v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami zaplatit poplatek ve výši 3 000 Kč. Tento poplatek je součástí předepsaných měsíčních splátek. V bodě 2.3 je uvedena výše a splatnost měsíčních splátek, tedy 1. splátka s datem splatnosti 17. 10. 2016, 2. splátka s datem splatnosti 17. 11. 2016, obě ve výši 4 333 Kč a poslední splátka s datem splatnosti 17. 12. 2016 ve výši 4 334 Kč Smlouva neobsahuje údaj o roční úrokové sazbě a ani údaje o roční procentní sazbě nákladů na úvěr. Na konci smlouvy jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, včetně jeho osobního identifikačního čísla. Výpisem z účtu [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18.11.2019.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je pak nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

8. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

9. Z § 106 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru plyne, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí obsahovat informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

10. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 110 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 106 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a k ujednáním o jiných platbách za spotřebitelský úvěr ne nepřihlíží. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit.

11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vzal za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsažené v žalobě žalovaný neuhradil ničeho. Pro rozhodnutí o nároku žalobce na zaplacení částek uplatněných žalobou je nutné posoudit otázku platnosti smlouvy o úvěru. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) o.z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Spotřebiteli není žádným způsobem sděleno, k čemu slouží poplatek. Jedná se tak o skrytý úrok za půjčení peněz a takové ujednání je vůči spotřebiteli klamavé a tedy zakázané.

12. Smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána prostředky komunikace na dálku. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem právní předchůdce žalobce stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 108 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neobsahuje povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. S ohledem na učiněný závěr je smlouva o úvěru v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 o.z. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla.

13. V předmětné věci tak žalovaný na smlouvu o úvěru nezaplatil ničeho za situace, kdy mu byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Ohledně této částky shledal soud žalobu jako důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. shora. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jistinu ze smlouvy o úvěru s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok II. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 212,47 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

15. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.