21 C 93/2017

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: žaloba na vydání věci

I. Žalovaná je povinna vydat žalobci notebook [anonymizována tři slova], výrobní číslo [anonymizováno], do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Liberci na nákladech řízení částku 5 349 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalované vydat mu notebooky [značka automobilu], typ [anonymizována dvě slova], výrobní číslo [anonymizováno], a typ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], výrobní číslo [anonymizováno] (dále jen„ notebooky“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobce notebooky zakoupil v roce [rok] za částku 140 529 Kč, přičemž je převzal pan [jméno] [příjmení], tehdy pracovník spol. [právnická osoba], a dále je využíval v souladu se zadanými pracovními úkoly. [anonymizováno]. [příjmení] ale koncem roku 2015 zemřel a žalobce v průběhu února 2016 jednal s žalovanou, vdovou po [anonymizováno]. [příjmení], o vrácení těchto notebooků. Žalovaná to však odmítla, přestože přiznala, že jimi disponuje.

2. Žalovaná popřela, že by někdy držení notebooků přiznala a k věci uvedla, že [anonymizováno]. [příjmení] notebooky pro svého tehdejšího zaměstnavatele toliko převzal, což vyplývá z předložených dokumentů, ale nikdy je neměl v držení ani o tom neexistuje žádný doklad; tyto notebooky nikdy neviděla. [anonymizováno]. [příjmení] měl pro plnění pracovních úkolů přidělen notebook [anonymizována dvě slova] [číslo], který žalobci vrátil na základě předávacího protokolu ze dne [datum]. Následně tento notebook od žalobce koupil kupní smlouvou ze dne [datum].

3. Soud má z provedených důkazů za prokázané, že dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno žalované. [anonymizováno]. [příjmení] přitom zemřel dne [datum]. Nárokované notebooky předmětem dědictví nebyly (prokázáno usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). [anonymizováno]. [příjmení], převzal od dodavatele spol. [právnická osoba], sídlem [adresa], předmětné notebooky pro odběratele spol. [anonymizováno] [právnická osoba], což stvrdil svým podpisem na faktuře – daňovém dokladu [číslo]. Tato faktura byla vystavena dne [datum] na základě objednávky [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Kupní cena činila 140 529,60 Kč, vč. DPH (prokázáno fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum]).

4. Žalobce žalovanou dopisem ze dne 8. 2. 2016 vyzval k vrácení notebooku zn. [anonymizováno], typ [anonymizována dvě slova] spolu s příslušenstvím v pořizovací ceně 140 529,60 Kč, což žalovaná odmítla s tím, že [anonymizováno]. [příjmení] tento notebook odkoupil do osobního vlastnictví (prokázáno výzvou k vydání movité věci ze dne [datum] a odpovědí žalované ze dne [datum] vč. podacího lístku a kopie obálky s poznámkou nevyzvednuto). Jelikož k vrácení notebooků nedošlo, vyzval žalobce žalovanou opětovně. Tentokrát již uvedl stejná zařízení, jejichž vydání uplatňoval v tomto řízení, přičemž žalovaná na něj reagovala tímtéž způsobem, tedy že notebook [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] v minulosti odkoupil (prokázáno výzvou k vydání movité věci ze dne [datum] a odpovědí žalované ze dne [datum] vč. podacího lístku a kopie obálky s poznámkou nevyzvednuto). S ohledem na notebooky označené v těchto podáních provedl soud důkaz předávacím protokolem a kupní smlouvou, přičemž z těchto důkazů dospěl k dílčímu závěru, že žalovaná a žalobce měli v uvedené vzájemné komunikaci na mysli každý odlišné notebooky. Zatímco žalobce výzvami uplatňoval vrácení notebooků, které jsou předmětem žaloby, žalovaná jej informovala o odkupu jiného přístroje. [anonymizováno]. [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od žalobce skutečně odkoupil za kupní cenu 25 000 Kč notebook. Jednalo se však o notebook [anonymizováno], s.č.: [anonymizováno] [číslo], který dříve užíval a na základě předávacího protokolu jej dříve vrátil žalobci spolu s mobilním telefonem: [anonymizována dvě slova]: [číslo], dne [datum] (prokázáno předávacím protokolem ze dne [datum], ofocením výrobního čísla na [číslo listu] a kupní smlouvou ze dne [datum]).

5. Výslechem svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že [anonymizováno]. [příjmení] pracoval ve spol. [anonymizováno] a k výkonu své funkce používal pevný i mobilní počítač, notebook a tablet. Když byl [anonymizováno] [příjmení] hodně [anonymizováno], tak pracoval z domova a technické prostředky měl u sebe. Připustil možnost, že spol. [anonymizováno] některé technické prostředky pronajala [právnická osoba]. Patrně by se to v listinách u žalobce dalo [anonymizováno] [příjmení] měl mít k dispozici velmi drahý počítač, v němž byly mj. firemní údaje. Jednalo se o jiný než standartní počítač, byl silnější, těžší, stříbrné barvy. Po smrti [anonymizováno] [příjmení] jednal svědek i s jeho matkou. Když pak za ní pak byl i s [anonymizováno] [celé jméno svědka], viděl ten počítač přímo na stole, tedy v domě v [anonymizována dvě slova] u matky [anonymizováno] [příjmení]. Svědek po nahlédnutí do kupní smlouvy ze dne [datum], předložené žalovanou, uvedl, že si na ni nevzpomíná a popřel, že by podpis na této kupní smlouvě byl jeho. Rovněž uvedl, že není jeho podpis na předávacím protokolu z [datum], který byl rovněž předložen žalovanou.

6. Výslechem svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] pracoval ve spol. [anonymizováno] a ve spol. [anonymizováno] byl asi měsíc jednatelem. Pravděpodobně mezi těmito společnostmi byly uzavřeny nějaké smlouvy. Obě dvě společnosti pana [příjmení] vybavily. Svědek měl PC i telefon a určitě něco takového měl i [anonymizováno] [příjmení]. Od [anonymizováno] měl [anonymizováno] [příjmení] dva počítače, které byly dost drahé. Oba byly tmavé, černošedé. Svědek viděl, že [anonymizováno] [příjmení] přinesl z obchodu dva notebooky a do pokladny dával blok – asi za 140 000 Kč. Notebooky pak měl [anonymizováno] [příjmení] u sebe, nikomu je nepůjčoval a nikdo na nich nemohl pracovat. Když [anonymizováno] [příjmení] zemřel, tak svědek oslovil manželku [anonymizováno] [příjmení], která mu sdělila, že to řeší jeho matka. Ta mu při jeho návštěvě s [anonymizováno] [celé jméno svědka] u ní doma v [anonymizována dvě slova]; šlo o jinou adresu, než bylo bydliště žalované a [anonymizováno] [příjmení], sdělila, že notebooky jsou u nějakého odborníka, který z nich má získat údaje. Počítače přímo u sebe neměla. Při druhé návštěvě matka [anonymizováno] [příjmení] řekla, že počítače nevydá.

7. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že manžel žalované pracoval pro žalobce i pro spol. [právnická osoba] Tyto dvě společnosti vzájemně spolupracovaly. [jméno] [příjmení] měl od těchto společností k dispozici technické prostředky pro výkon pracovní činnosti, vč. stolního počítače i notebooků, které k práci využíval. Bylo prokázáno, že notebooky, které jsou předmětem tohoto řízení, pro žalobce u prodejce (spol. [právnická osoba]) převzal. Tyto notebooky jsou ve vlastnictví žalobce. Od žalobce rovněž převzal notebook [anonymizováno], s.č.: [anonymizováno] [číslo], který od něho dokonce posléze odkoupil. Dne [datum] [anonymizováno]. [příjmení] zemřel. Další nakládání s některými věcmi, které měl v době úmrtí, činila jeho matka. Zda se to týkalo i o předmětných notebooků prokázáno nebylo a nebylo ani prokázáno, že by se ohledně nich nějak zapojila žalovaná či že by k nim měla přístup.

8. Soud neprovedl navrhované důkazy pracovní smlouvou [anonymizováno]. [příjmení], neboť skutečnost, že pro spol. [právnická osoba] pracoval, byla již prokázána jinými důkazy, stejně tak, že pro výkon pracovní činnosti využíval technické prostředky zaměstnavatele. Dále pak neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, kterým měl být zpochybněn podpis O. [celé jméno svědka] na kupní smlouvě, neboť ta se týkala odlišného notebooku a věcně s předmětem řízení nesouvisí.

9. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení upravujících tzv. vlastnickou žalobu, podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť je třeba od 1. 1. 2014 posuzovat takový vztah mezi žalobcem a žalovanou podle tohoto předpisu, ledaže by šlo o práva a povinnosti, které vznikly a dospěly již před tímto dnem, což se však stát s ohledem na datum úmrtí [anonymizováno]. [příjmení] nemohlo (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1057/2016 a ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5107/2014). Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Dle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

10. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

11. V předmětném řízení se jedná o vlastnickou – konkrétně tzv. vindikační – žalobu, jejímž prostřednictvím se žalobce (vlastník věci) po žalované domáhá vydání této neoprávněně zadržované věci. Obsahem žaloby je povinnost rušitele věc vydat. V řízení o vindikační žalobě je žalobce povinen tvrdit a především prokázat, že nastaly skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí jeho vlastnického práva. Žalobce bude s žalobou úspěšný, pokud prokáže, že žalovaný nabyl držbu jeho věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4959/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4638/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1007/2014). Další podmínkou pro úspěch ve věci na straně žalobce je prokázání, že žalovaný věc neoprávněně ke dni rozhodnutí soudu skutečně drží – do vlastnického práva žalobce neoprávněně zasahuje (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2194/2011).

12. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno vlastnické právo žalobce k předmětným notebookům [značka automobilu], typ [anonymizována dvě slova], výrobní číslo [anonymizováno], a typ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], výrobní číslo [anonymizováno], neboť [anonymizováno]. [příjmení] je pro žalobce skutečně převzal. Z výpovědí svědků i provedených důkazů má soud za prokázané, že [anonymizováno]. [příjmení] technické prostředky, vč. notebooků, žalobce k výkonu pracovní činnosti používal, a je velice pravděpodobné, že používal i notebooky, jejichž vydání bylo předmětem tohoto řízení. Nicméně postavit takovou okolnost na jisto není provedenými důkazy možné a to i s ohledem na nečinnost žalobce, který byl soudem jednoznačně a adresně vyzván k doplnění tvrzení a navržení důkazních prostředků k jejich prokázání. Žádná smlouva či doklad o převzetí do užívání [anonymizováno]. [příjmení] soudu předložena nebyla. Nadto třeba uvést, že i kdyby toto postaveno na jisto bylo, zásadní otázkou bylo, zda notebooky měla ve svém držení (ke dni soudního rozhodnutí) žalovaná a zda tím (neoprávněně) zasahuje do vlastnického práva žalobce. Nic takového ovšem prokázáno nebylo, přičemž tato okolnost je nezbytná pro vyhovění žalobě na vydání věci. Vyslechnutí svědci sice potvrdili, že [anonymizováno]. [příjmení] nějaké notebooky používal a že je i po jeho úmrtí viděli (byť se jednoznačně neshodli na tom, o jaké notebooky šlo, když např. svědek [celé jméno svědka] uváděl, že šlo o notebook stříbrné barvy a svědek [celé jméno svědka] uváděl, že se jednalo o notebooky tmavé, černošedé), ovšem stěžejní pro rozhodnutí o vindikační žalobě je, že je viděli v držení matky [příjmení]. [příjmení] a nikoliv žalované. Žalobci se nepodařilo prokázat, jak vyplývá z výše uvedeného, elementární podmínku pro vyhovění žalobě o vydání věci, neunesl v tomto ohledu důkazní břemeno, ačkoliv byl i k odstranění těchto nedostatků opakovaně vyzýván. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 10. 10. 2019 č.j. [číslo jednací].

13. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a předcházející řízení a po částečném zopakování dokazování sdělením obsahu daňového dokladu [číslo] ze dne [datum] o nákupu notebooků a obsahu listiny obsahující fotografii zadní strany notebooku výrobní číslo [anonymizováno] a po doplnění dokazování sdělením obsahu zprávy [právnická osoba] Computer spol. s r.o. ze dne [datum] dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro potvrzení rozsudku okresního soudu v části, v níž byl zamítnut požadavek na vydání notebooku [anonymizována tři slova], a důvody pro jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, pokud jde o požadavek na vydání notebooku [anonymizována tři slova]. Věc byla odvolacím soudem projednána a rozhodnuta dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) za použití § 211 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce, který se k jednání před odvolacím soudem, ač byl řádně předvolán, bez důvodné a včasné omluvy nedostavil.

14. Žalobce se v posuzovaném případě domáhá ochrany svého vlastnického práva a uplatňuje proti žalované nárok na vydání dvou notebooků, o nichž tvrdí, že jsou jeho vlastnictvím a že mu je žalovaná neprávem zadržuje. Notebooky žalobce v žalobě specifikuje uvedením značky, typu a výrobního čísla tak, že jde o notebooky [značka automobilu], první typu [anonymizována dvě slova], výrobní číslo [anonymizováno], a druhý typu [anonymizována dvě slova], výrobní číslo [anonymizováno]. Při specifikaci obou notebooků vyšel žalobce z daňového dokladu o jejich nákupu vystaveného [právnická osoba] s.r.o. Vyplývá ovšem z fotografie zadní strany notebooku výrobní číslo [anonymizováno] předložené již v řízení před okresním soudem a ze sdělení [právnická osoba] Computer spol. s r.o. ze dne [datum], které si vyžádal odvolací soud, že uvedené výrobní číslo [anonymizováno] patří notebooku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vyrobenému v dubnu [rok]. Žalobce tedy v žalobě v důsledku pochybení dodavatele v označení notebooků na daňovém dokladu zaměnil výrobní čísla obou notebooků. Nejde však o vadu žaloby, neboť z jejího obsahu je zřejmé, čeho a na základě jakých skutkových okolností se žalobce domáhá. Je evidentní, o jaké dva notebooky se spor vede, a proto odvolací soud, který není vázán doslovným zněním žalobního petitu, chybné označení notebooků spočívající pouze v záměně jejich výrobních čísel opravil.

15. Krajský soud zkonstatoval, že je v dané věci správný závěr okresního soudu o tom, že žalobce prokázal vlastnické právo k oběma notebookům, a to daňovým dokladem [číslo] vystaveným dne [datum] [právnická osoba] s.r.o. jakožto dodavatelem pro odběratele [anonymizováno] [právnická osoba], v němž jsou označeny oba předmětné notebooky a z něhož vyplývá, že je pro žalobce uvedeného dne převzal [anonymizováno] [příjmení]. Jde přitom o nabytí vlastnického práva přímo žalobcem a nikoliv jeho právním předchůdcem, neboť„ [anonymizováno] [právnická osoba]“ je obchodní firma žalobce používaná do [datum], kdy došlo pouze ke změně firmy na„ [právnická osoba]“, jak vyplývá z veřejně přístupného obchodního rejstříku. Jde tedy stále o jednu a tutéž právnickou osobu jednající pouze pod jinou obchodní firmou.

16. Pokud jde o to, zda je to žalovaná, kdo žalobci notebooky neprávem zadržuje, obstojí závěr okresního soudu o tom, že žalobce tuto skutečnost neprokázal, pouze ve vztahu k notebooku [anonymizována tři slova].

17. Krajský soud dále uvedl, že jak správně uzavírá okresní soud, nebylo v řízení prokázáno, že by tento notebook od žalobce převzal do užívání zemřelý [jméno] [příjmení] a že by jej měla ve svém držení žalovaná. Nelze převzetí notebooku do užívání [jméno] [příjmení] dovodit toliko z daňového dokladu ze dne [datum]. Ten svědčí jen o tom, že žalobce notebook koupil a že jej od prodejce převzal pro žalobce právě [jméno] [příjmení]. Nelze již z tohoto dokladu dovodit, že by notebook byl žalobcem následně předán [jméno] [příjmení] do užívání. Z výpovědí svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] pak vyplývá pouze to, že [jméno] [příjmení] měl k dispozici od žalobce výpočetní techniku, nelze však na základě jejich výpovědi učinit jednoznačný závěr o tom, že šlo právě o notebook [anonymizována tři slova]. Žádný jiný důkaz, který by svědčil o tom, že zemřelý [jméno] [příjmení] měl před svojí smrtí v užívání tento notebook, označen nebyl. Podstatné pak pro danou věc je skutečnost, že výpočetní techniku svědci viděli nikoliv v držení žalované, ale v držení matky zemřelého [jméno] [příjmení].

18. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že je to žalovaná, kdo má notebook [anonymizována tři slova] ve své dispozici a kdo jej neprávem zadržuje. Žalovaná proto není ve věci pasivně legitimovanou. V části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba v požadavku na vydání notebooku [anonymizována tři slova], výrobní číslo [anonymizováno], je tedy rozsudek okresního soudu věcně správný, a proto byl odvolacím soudem dle § 219 o.s.ř. potvrzen s tím, že odvolací soud pouze opravil chybně uvedené výrobní číslo notebooku.

19. Pokud jde o požadavek žalobce na vydání notebooku [anonymizována tři slova], tak krajský soud uvedl, že z fotografie předložené žalovanou je zřejmé, že žalovaná má ve své dispozici notebook [anonymizována tři slova], k němuž se toto výrobní číslo vztahuje (viz sdělení [právnická osoba] Computer spol. s r.o. ze dne [datum]). Žalovaná by tak mohla být pasivně legitimovanou ve sporu o vydání tohoto notebooku, avšak pouze za předpokladu, že bude žalobcem vyvrácena obrana žalované, že její zemřelý manžel tento notebook ještě za svého života od žalobce koupil. K prokázání tohoto svého tvrzení žalovaná předkládá předávací protokol ze dne [datum] a kupní smlouvu o prodeji notebooku žalobcem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] Tyto listiny svědčí o tom, že žalobce vlastnické právo k tomuto notebooku pozbyl jeho prodejem [jméno] [příjmení]. V takovém případě by žaloba byla nedůvodnou. Žalobce však v řízení před okresním soudem zpochybnil autenticitu žalovanou předložených listin, namítal, že kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] neuzavřel a že listiny neobsahují podpisy jednatele žalobce [celé jméno svědka]. K tomu navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Okresní soud důkaz znaleckým posudkem neprovedl. Otázka pravosti podpisu na kupní smlouvě je pro posouzení dané věci rozhodnou, neboť je od ní odvislé posouzení vlastnického práva k notebooku [anonymizována tři slova]. Protože se okresní soud touto skutečností v důsledku nesprávného závěru o tom, že notebook [anonymizována tři slova] žalovaná nemá v držení, vůbec nezabýval, zatížil řízení vadou dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 213 odst. 4 o.s.ř.) Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek okresního soudu v části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba v požadavku na vydání notebooku [anonymizována tři slova], výrobní číslo [anonymizováno], a v závislém nákladovém výroku II. zrušil a zároveň dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm bylo okresnímu soudu uloženo, aby objasnil, zda bylo vlastnické právo k notebooku [anonymizována tři slova], výrobní číslo [anonymizováno], převedeno kupní smlouvou ze dne [datum] na [jméno] [příjmení]. Zpochybňuje-li žalobce bez dalšího pravost podpisu jednatele na listině v situaci, kdy objasněné okolnosti nasvědčují tomu, že listina byla opatřena pravým podpisem osoby jednající za žalobce, a navrhuje-li k prokázání této skutečnosti (a tedy i k prokázání svého vlastnického práva k notebooku) znalecký posudek z oboru písmoznalectví, vyzve jej okresní soud, aby zaplatil zálohu na důkaz znaleckým posudkem (§ 141 odst. 1 o.s.ř.) a k předložení srovnávacího materiálu.

20. Ve smyslu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci soud ustanovil k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví znalkyni [celé jméno znalkyně], jejímž úkolem bylo posoudit, zda na kupní smlouvě ze dne [datum] a na předávacím protokolu ze dne [datum] je vlastnoruční a pravý podpis tehdejšího jednatele žalobce [celé jméno svědka], [datum narození]. Z vypracovaného znaleckého posudku ze dne [datum] soud zjistil, že sporné podpisy na shora uvedených listinách nejsou pravé podpisy [celé jméno svědka] a ručně psané texty, které se nacházejí na kopii předávacího protokolu ze dne [datum], nepsal [celé jméno svědka].

21. Žalovaná žádné námitky ke znaleckému posudku nevznesla, žalobce se ke znaleckému posudku nijak nevyjádřil.

22. Žalovaná při jednání dne [datum] uvedla, že předmětný počítač i nadále existuje, žalovaná má k němu přístup a může ho fyzicky žalobci vrátit. Skutečnost, že počítač dosud nevrátila, zdůvodnila tím, že manžel jí tvrdil, že ho koupil a neměla důvod tomu nevěřit.

23. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jí vydal.

24. Citované ustanovení chrání vlastníka věci před neoprávněnými zásahy třetích osob do jeho vlastnického práva, konkrétně jej chrání proti každému, kdo mu věc neprávem zadržuje. Ochrany svého vlastnického práva se vlastník může domáhat vlastnickou žalobou dle uvedeného ustanovení § 1040 odst. 1 o.z., jíž se bude domáhat vydání zadržované věci. V řízení o žalobě pak žalobce musí prokázat své vlastnické právo k věci a skutečnost, že mu žalovaný věc zadržuje.

25. Z provedených důkazů soud tedy dospěl k závěru, že žalobce prokázal vlastnické právo k oběma notebookům daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] (vystavený [právnická osoba] s. r. o.) a z tohoto dokladu vyplývá, že předmětné notebooky téhož dne převzal manžel žalobkyně pan [příjmení]. Šlo přitom o nabytí vlastnického právo k těmto notebookům přímo pro žalobce. Pokud jde o skutečnost, zda žalovaná notebook [anonymizována tři slova] neprávem zadržuje, tak soud k pokynu krajského soudu nechal vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví, ze kterého vyplývá závěr, že sporný podpis na kupní smlouvě ze dne [datum] předložené žalovanou a na předávacím protokolu ze dne [datum], rovněž předloženém žalovanou, není pravým podpisem tehdejšího jednatele žalobce [celé jméno svědka] a ručně psané texty, které se nacházejí na kopii předávacího protokolu z [datum], nepsal tehdejší jednatel žalobce [celé jméno svědka]. Na základě tohoto zjištění soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalované, že předmětný notebook platně nabyl do vlastnictví manžel žalované a tedy soud zastává názor, že vlastnické právo k tomuto notebooku žalobce tímto způsobem nepozbyl. Jiný důkaz, ze kterého by bylo patrné, že předmětný notebook manžel žalované koupil, nebyl předložen. Za této situace má žalobce právo na vydání předmětného notebooku. Žalovaná potvrdila, že tento notebook stále existuje, má k němu přístup a je ochotna ho žalobci vrátit. Soud proto žalobě týkající se uložení povinnosti žalované předmětný notebook vydat žalobci vyhověl.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce i žalovaná měli ve věci úspěch pouze částečný, neboť nároku žalobce na vydání notebooku [anonymizována tři slova] žalovanou bylo vyhověno, naopak jeho nároku na vydání notebooku [anonymizována tři slova], výrobní číslo [anonymizováno] vyhověno nebylo a v této části žaloby tak byla úspěšná žalovaná. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát právo podle výsledků řízení proti účastníkům na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě náklady řízení státu představují náklady na znalečné, vyplacené znalkyni [příjmení] [celé jméno znalkyně], v celkové částce 12 349 Kč, přičemž částku 7 000 Kč uhradil na záloze žalobce, ze státních prostředků tak bylo uhrazeno 5 349 Kč. S ohledem na skutečnost, že oba účastníci měli v řízení úspěch pouze částečný a žalobce se na nákladech znalečného složenou zálohou již podílel, uložil soud náklady řízení státu uhradit žalované.