22 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 12 000 Kč od 28. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z téže částky od 28. 9. 2018 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela dne 27. 3. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný provedl registraci zadáním osobních údajů, telefonního čísla, emailové adresy, číslem osobního dokladu, na webových stránkách předchůdce žalobce [webová adresa], kde se současně seznámil s obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 27. 9. 2018 formou jednorázové úhrady. Poplatek za poskytnutí úvěru ani poplatek za prodloužení data splatnosti sjednán nebyl. Žalovaný do data splatnosti poskytnutý úvěr nesplatil. Pohledávku ze Smlouvy následně původní věřitel na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Žalovaný dlužnou částku žalobci do dnešního dne neuhradil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 2. 2. 2021.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 7. 4. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Původní věřitel se žalovaným dne 27. 3. 2018 uzavřeli úvěru smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal jednorázově vrátit nejpozději do 27. 9. 2018. Poplatek za poskytnutí úvěru sjednán nebyl, resp. byl sjednán ve výši 0 %. Peněžní prostředky byly žalovanému původním věřitelem poskytnuty bezhotovostně na jeho bankovní účet dne 27. 3. 2018. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 1. 1. 2021 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným z titulu výše označené smlouvy o zápůjčce uvedená v Seznamu postupovaných pohledávek v Příloze [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Dopisem původního věřitele ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o změně v osobě věřitele. Dopisem z téhož dne žalovaného právní zástupce žalobce vyzval k zaplacení dlužné částky a upozornil jej na možnost soudního vymáhání pohledávky.

5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (§ [číslo], § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru, již soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit, bez sjednání úroku, či jiné obdobné platby. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou jednorázové platby (§ 2393 odst. 1 o. z.) Bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí peněžité zápůjčky žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že předmět zápůjčky vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Proto soud podané žalobě vyhověl.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady tvoří 800 Kč soudní poplatek, 900 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

13. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužného zápůjčky a zákonného úroku z prodlení, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o zápůjčce (úvěru), spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, jakož i nabývacího titulu k uplatnění pohledávce, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.

14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř.

15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.